Sama doma

Záznam chatu z pondělí 20. května 2019

STOP: „Je psychický partnerský nátlak negativní i pozitivní - nebo jen negativní?“

Mgr. Tomáš Morávek: „Partnerský nátlak může být rozhodně i pozitivní. Např. pokud je cílem motivovat partnera, aby něčeho dosáhl a pokud používáme pro něj přijatelné způsoby. Negativní nátlak je charakteristický tím, že chce dosáhnout změny silou.“

Jarka: „Dobrý den, mám manžela (oba věk 65 let), který by mi doslova snesl modré z nebe, když se chovám tak, jak on si představuje, říkám to, co chce slyšet, dělám vše podle jeho představ, a hlavně neříkám vůbec nic, čím bych jakkoliv kritizovala jakoukoliv jeho činnost. I moje nejbanálnější poznámka způsobí, že "vypění", urazí se, a pak nemluví, nic nedělá... Jsme spolu 15 let, zpočátku nebyl takový, vypadalo to, že opravdu o mě chce jen pečovat, ale stále se to zhoršuje. V mé přítomnosti úplně bezdůvodně pořád kritizuje i ostatní, ale hlavně mě. Zastírá to péčí o mě, a tím, že chrání věci, se kterými zrovna pracuji, před zničením. Jsme v důchodu, na vesnici, tedy pořád spolu. Můj zdravotní stav mi už nedovoluje dojíždět někam do zaměstnání, a on jinak chce jezdit všude se mnou - samozřejmě "aby mě pomohl a chránil, abych nemusela řídit...atd." Moje děti a vnoučata ho mají moc rádi, stejně jako všichni známí ho považují za fajn chlapa, který mě miluje, ale já už jsem fakt na pokraji sil a nevím, jak z toho ven. Do žádné poradny samozřejmě nepůjde a je velmi spokojený, když mě zdeptá tak, že je mi zle a ležím. Byla jsem vždycky samostatná, energická a hlavně společenská, teď jsem psychická troska, která si musí léčit mozek léky a neví, co s tím. Myslíte, že je nějaká šance, aby pochopil a alepoň trochu ubral? Díky.“

Mgr. Tomáš Morávek: „Lidé se v dospělosti příliš nemění. Není tedy pravděpodobné, že by sám od sebe změnil způsob chování. Složitější je to vždy v těch případech, kdy se ta druhá strana měnit ani nechce. Pokud jste na pokraji sil, znamená to, že nejste v tom vztahu spokojená. Stojíte před velmi složitým rozhodnutím, zda to vše "držet" na svůj úkor. Nebo najít sílu to nějak měnit. Doporučil bych návštěvu u zkušeného psychologa, aby s Vámi probral všechny možnosti.“

Petr: „Dobrý den pane magistre,prosim,dá se hovořit o psychickém tlaku,pokud mi moje partnerka rekla,že když neprestanu kouřit,tak se se mnou rozejde?Jsme spolu jiz 10 let,říká mi,že ji jde hlavně o moje zdravi.Ona sama nepije a nekouří.Dekuji.“

Mgr. Tomáš Morávek: „V tomto případě ano. Sanží se na vás vyvinout tlak, abyste přestal kouřit. Je otázkou, zda je to žádoucí a "správné". Každý takto silný tlak na partnera je svým způsobem rizikový. Na druhou stranu jí můžeme rozumět. Zřejmě vás chce ochránit před dopady kouření.“

Bobi: „Dobrý den, je možné si na nátlak partnera (vyžaduje soužití, v němž ho budu akceptovat jako muže i jako ženu podle toho, jak se bude zrovna ten den cítit) zvyknout? Myslím, podřídit se mu a nemít z toho negativní pocity např. při intimnostech? Je to vůbec nátlak? Já sama se nechci rozvést, ale vzala jsem si muže - tedy myslela jsem si to. Nyní je toho mnoho nového. Děkuji za názor.“

Mgr. Tomáš Morávek: „S trochou nadsázky lze říct, že si můžeme zvyknout na všechno. Otázkou je, zda budete v tomto vztahu spokojená. Někdy si zvykneme příliš rychle a máme dojem, že jinak to být nemůže. Zkuste mu hezky, ale sebevědomě říkat, jak se cítíte ve vztahu.“

Ivana: „jak se pozná histrionská osobnost ?“

Mgr. Tomáš Morávek: „Silná až přehnaná emocionalita, teatrální vystupování, snaha být středem pozornosti a touha po neustálém oceňování.“

Elen: „Dobrý den, s manželem jsme povahově oba uplně odlišní, stejně tak s dost koníčky. Toto problém ale není. Ale co vnímám a dávám hůře, je jeho neustálá potřeba fyzického kontaktu, dotyků apod. To už nedávám, nemám takovou potřebu. A také má pocit, že to co říká "navenek" je odlišné od toho co a jak se chová doma. Když se vyhradím i stylem "vadí mi to, cítím se ..." apod. tak se urazí či to v nečekané chvíli použije proti mě. Co s tím prosím?“

Mgr. Tomáš Morávek: „Vaše otázka souvisí s mnoha faktory. Jak spolu komunikujete, jak máte k sobě blízko, jak řešíte konflikty apod. Proto doporučuji návštěvu psychologické poradny. Pokud by nešel partner s Vámi, jděte určitě sama. Dostanete jiný pohled.“

Petra: „Dobrý den. Můj přítel se mnou vůbec nekomunikuje. Mluví jen na našeho 6mesicniho syna. Ja mu už také nic neříkám, protože mi několikrát řekl, ze mám dětská témata a bavit se se mnou nebude (jsem Ph.D., učila jsem na VŠ a pak pracovala v IT). Neustále mi opakuje, ze bývalé přítelkyně byly chytřejší. Je to psychické týrání a co bych měla dělat, aby se to zlepšilo?“

Mgr. Tomáš Morávek: „Nejsem si jistý, zda se jedná o týrání. Rozhodně se týká o výrazný problém v oblasti vztahu a komunikace, který trvá neúměrně dlouho. Vyhledejte psychologa v místě bydliště, musí to být pro vás velmi náročné.“

Markéta: „Dobrý den, omlouvám se předem za dlouhý dotaz. S přítelem plánujeme po tří letém vztahu miminko. Už na začátku vztahu (cca první rok, rok a půl) jsem bojovala o jeho přízeň po jeho 10tiltém vztahu s bývalou přítelkyní, kterou před jejich rozchodem požádal o ruku. Už tehdy (v nekončícím boji s jeho bývalou přítelkyní, které se zastával) jsem si nechala spoustu věcí líbit (v předchozích vztazích jsem byla spíše dominantní, v tomto jsem se stala velmi přecitlivělou). Nyní je rok a půl klid, ale zjišťuji, že mi od něj chybí jakákoliv péče (pomoc s domácností žádná, opora žádná, překvapení/dárky žádné, v nemoci se mě ptá, co bude k jídlu, ..). Své nemocné mamce pomáhá (těžké práce kolem domu, sekání dřeva apod.), doma pomůže s technickými věcmi, ale neumyje po sobě ani skleničku (nepřeháním). Při poslední hádce, kdy jsem už týden na antibioticích, mi řekl, že nádobí po sobě neumyje (2 hrnce), že se nevleze do myčky a že je to pouze MŮJ PROBLÉM a že jsem za poslední týden taky neudělala nic. Partner je na veřejnosti tichý, ale doma se mnou (zřejmě) dost manipuluje. Cokoliv ho poprosím - bez problému řekne ne nebo že to udělá potom, načež ho o to musím 10x prosit a pak ze mě udělá protivnou nebo generála. Trestat ho tím, že mu nenavařím nebo neuklidím nemá smysl, klidně půl dne nejí a ani velký nepořádek mu nevadí. Ví, že tím ublížím akorát sama sobě. V ostatních věcech je vztah ok. Je mi 30 let, bojím se hledat jiného partnera (možná i ze zvyku, jsme spolu opravdu každý den, nikam zvlášť nechodíme) a chci dítě co nejdříve (velký nátlak i ze strany rodičů). Děkuji za Vaši radu.“

Mgr. Tomáš Morávek: „Navštívil bych psychologa či partnerského poradce. Zaměřil bych se na to, jak posílit vaše sebevědomí a partnerskou komunikaci. Pokud by se Vaše spokojenost během několika měsíců nezlepšila, zvažujte všechny dopady Vašeho rozhodnutí - zůstat ve vztahu či hledat nového pratnera.“

Michaela: „Dobrý den pane Morávek, Mám dotaz partner je o 10 let mladší mě je 36, máme Krasny vztah skoro 3 roky nikdy se nehádame jenom když je nějaký večírek , něco oba vypijem tak se já začnu byt nepříjemná protože partner se mi moc nevěnuje jak bych asi chtěla baví se s ostatními dívkami a já jsem pak nepříjemná a vždy se zhadame.. Ač vím ze mě miluju a já začnu vysilovat.. Moc mě to trápí a rada bych s tím něco dělala..nebo ho kontroluji jestli uz je doma jestli už mi napsal , bojím se jestli se mu něco nestalo.. Přišlo jsem před 8 mi lety tragicky o partnera a pred tím jsme nikdy takto žárlila nebyla. Moc děkuji za odpověď“

Mgr. Tomáš Morávek: „Pravděpodobně je Vaše chování a Vaše obavy důsledkem emočního zranění z předchozího vztahu. Pomohla by Vám psychologická péče. Doporučuji hlídat si množství vypitého alkoholu na večírku, pití vše jen zhoršuje.“

Šárka: „Dobrý den zajímá mě jestli a jak bych mohla změnit pohled manžela na mě? Stále víc mi říká že jsem úplně k ničemu nic nedělám přitom za něho dělám skoro vše co jemu se nechce pro to si mě prý vzal. Jsme spolu 18 let a mě už to nebaví“

Mgr. Tomáš Morávek: „Odpovím v rychlosti - možná by pomohlo nedělat za něj vše a věnovat se sobě. Svému rozvoji a svému sebevědomí.“

Jitka: „Dobrý den co dělat když mi partner nevěří ve smyslu nevěra děkuji“

Mgr. Tomáš Morávek: „Chovat se důvěryhodně, ale zároveň sebevědomě. Nemá cenu moc ustupovat, pokud jste nic špatného neudělala.“

Jarka: „Dobrý den, měla jsem partnera,kterému bylo 22 let a mě bude 30 let a dělal mi ze života peklo žárlil,že tady někoho mám přitom to nebyla pravda+začal mi sprostě nadávat.Hodně mi na něm žáleželo,takže jsem to nechtěla vidět a akceptovala jsem to,že žárlí.Potom se to začalo stupňovat a tak jsem ho všude zablokovala,ale psal,že už nenapíše a stejně mi pořád psal.Kamarádi mi říkali,že ztratím kamarády i rodinu.Chtěla jsem se vzdát i vlastní rodiny,ale jeho rodiče měli problém, že jsem o 8 let starší a řekli mu,že buď se se mnou rozejde nebo půjde z baráku. Rada ????Děkuji Vám za odpověď. Jarka“

Mgr. Tomáš Morávek: „Pokud Vám dělal ze života peklo, je otázkou, proč s ním chcete být. Jestliže chcete radu - buď se s ním rozejdete nebo budete mít problémy i nadále.“

Irena: „Dobrý den,před chvíli jsem Vás slyšela hovořit.To vše prožila moje dcera,je rozvedená,má 2 dcery,pracuje v zahraničí.S manželem pomáháme.Její manžel nepracoval,chtěl po ní výplatní pásku,převod bytu atd.Dle rozhodnutí soudu jezdí za dcerkama kažký 3 týden v měsíci.Vrátil se do ČR,pracuje u otce,má takové finanční ohodnocení,že neplatí na děti.Poslední dobou si žádá další víkend a vozí kamarádkám holek dárky.Jim ne.Dceru pomlouvá u jejich rodičů.Při poslední návštěvě se vnučka topila v bazenu,on byl na lehátku.To není první jeho provinění.Chce týrat dceru,o holky mu nejde.Existuje vůbec řešení? Děkuji Vám,Irena“

Mgr. Tomáš Morávek: „V několika větách je to opravdu těžké, ale situaci podle popisu vnímám jako velmi vážnou. Obrátil bych na organizaci, která se zabývá domácím násilím. Může mít psychickou podobu.“

Věra: „Vážený pane Mgr., žiju s partnerem již 15 let a neustále pod tlakem a stresem. on perfektě dokáže vžiku otočit povahu a před okolím změnit chování že vždy před okolím vlastně za vše můžu já a proč jako se mi něco nelíbí. Jednouchý příklad je a jeho fungování vždy takto vystihuje v každé situaci. Vždy chtěl k jednomu danému jídlu vidličku,ale tvrdil, že vždy chtěl lžíci, tak příště jsem dala lžící a bylo zle že vždy chtěl vždy vidličku, tak jsem napříště dala lžíci a vidličku. No on se ihned osopil a vzal si lžičku. Takto je to se vším když odpovím A tak je to B. když neodpovím, tak je zle, že jsem pani vážná, když odpovím, tak je to špatně co pořad mám, když okolí mu něco málo vytkne i ve srandě, tak pak dostanu vynadáno stejně já a vše si myslím jen já. Vždy ale vše sehraje před okolím, že on nic a já jsem hrozná. Má problémy s alkoholem, což samozřejmě nikdy neuzná a když už náhodou vidí že situaci přehnal tak chodí a omlouvá se. už mám alergii na omluvy. Myslíte, že je nějaká cesta na změnu nebo beznaděj.“

Mgr. Tomáš Morávek: „Bohužel, neznám případ, kdy by se člověk sám od sebe změnil. Ale nevidím v tom pouze beznaděj. Pokud se nezmění on, můžete se rozhodnout ke změně Vy.“

V.V: „Dobrý den když jde můj zeť s dcerou například na ples, tak pokaždé se pohádají. Zeď je velice akční běhá mezi kamarády a dcera tam sedí s námi. Pak vidíme že dcera brečí a oni zase něco řeší a tak je to pokaždé. Jinak zeď je velice fajn veliký sportovec. Vidíme že alkohol ho úplně rozpumpuje a tak chce s každým něco řešit.“

Mgr. Tomáš Morávek: „Hlavní problém je alkohol. Zkuste ho motivovat, aby pil s mírou. Nebo raději vůbec. Jinka se to bude stále opakovat.“

Jana: „Dobrý den,jak mám rozpoznat,že jde o psychicky natlak?“

Mgr. Tomáš Morávek: „Jde např. manipulaci typu, když neuděláš toto, bude to mít takový dopad. Tedy vyhrožování. Cokoli, co druhá strana chce a vyvolává to nepříjemný pocit nebo pocit nátlaku.“

Pavla: „Zdravím Vás pane magistre,po mém partnerovi chci,aby si udrzoval pořádek a pokud to nedělá,tak mu to neustále připomínám a teď mam obavu jestli na neho nevyvíjím psychicky natlak.Pokud ano,jak jinak se mám v této situaci zachovat?Diky.“

Mgr. Tomáš Morávek: „Ano jde o nátlak, ale z mého pohledu běžný. Udržovat pořádek přeci do vztahu patří. Dohodněte se na pravidlech společného soužití.“

Jana: „Dobrý den. Jsem vdaná skoro 30 let. Manžel mě nikdy nenechá odpočinout. Nesmím si jít lehnout, nesmim ani vsedě klimbat. Žádnou nemoc nesmím vylezet, ani po operaci. Při zápalu plic mě necha mýt okna..., nejen že mi nepomůže, on si odjede i na výlet-sám. Ale on když přijde z práce, skoro celý podvečer a večer prospi, protože he velmi unaven.. Stejně tak i o víkendu. Copak já nesmím být unavená? Díky. Jana“

Mgr. Tomáš Morávek: „Můžete. Je otázkou, proč to došlo tak daleko. Jedná se podle popisu téměř o šikanu. I Vy máte svá lidská a psychologická práva.“

Jana: „Dobrý den, jsme s manželem spolu 9 let a máme 2 deti 6 a 2 roky. Momentálně jsem na mateřské, denně uklízím vařím. Manžel příjde z práce a chodí a kouká zda nekde nenajde nějaký chloupek či smítko, pokud ano nadává že se tu nauklízelo a jde pustit robotický vysavač. když je spatně umytá mísa nadává mi, že neumím pořádně umýt nádobi, ja na něj at si ho umyje sám, to ho naštve a řekne mi že bych se jenom válela. Musím denně vařit teplé večeře, když ne je zle. Za nedlouho půjdu do práce, když jsem řekla že už tu nebudu takto lítat, denně vyvařovat, naštval se a afektu mi řekl že už mi jednu uvalí. že ať si nemyslím že se tu budu válet. připadám si jak ve vězení. Celkově mě shazuje, když přišla z nemocnice po lumbálce, tahdá to byla sobota a já musela ležet měla jsem postpunkční syndrom, sebral se a šel odpoledne k jeho rodičům a přišel večer po 22h, cítila jsem se osamoceně. Je jeho chování normální? Předem děkuji za odpověď Jana“

Mgr. Tomáš Morávek: „Podle toho, co popisujete není. Zřejmě nemáte více síly se romu bránit. Je to vždy velmi složité, ale snažte se najít nějakého spojence nebo psychologickou poradnu.“