Sama doma

Záznam chatu z pátku 24. května 2013

Michal: „Umíte plavat ve vodě (např. plavecký bazén, moře, jezero, rybník)? Jak moc dobře plavete, jaké děláte plavecké chyby (např. nesprávné držení těla při plaveckém způsobu)? Kolik uděláte 50m bazénů? Jakým plaveckým způsobem nejčastěji plavete? Jakou nejčastěji plavete rychlostí? Umíte plavat pod vodou bez zacpaného nosu a s otevřenýma očima bez pomůcek (plavecké brýle, potápěčská maska, kolíček pro akvabely)? Kolik metrů uplavete pod vodou? Uplavete pod vodou 50m bazén ? Jak jste se plavat naučila? Kdo Vás plavat naučil ? Kolik Vám bylo let, když jste se naučila plavat ? Už jste někdy někoho učila plavat ? Jakou jste zvolila metodu (hození do vody, pak koukat na samovýuku dotyčné/dotyčného a skočit tam v nejhorším) ? Koho jste učila plavat ? Jak v životě využíváte této "zvláštní" dovednosti, že plavat umíte ? Měla jste někde kvůli této zvláštní dovednosti, že umíte plavat nějaké výhody proti ostatním ?“

Petra Kalichová: „xxxxxxxxx“

Anna: „Je postavení dědečků a babiček stále horší v čes. rodině?“

Petra Kalichová: „horší zřejmě není, ale jistě prochází zcela výraznými změnami. V těchto má problém se zorientovat jak strana rodičů, tak i dospělých dětí a konceckonců i celá společnost :o)“

DAYD: „A co praprarodiče, co k tomu říct?“

Petra Kalichová: „Role praprarodičů se až tak výrazně nezměnila - ve srovnání s uplynulým obdobím posledních dvou tří generací. Jedná se již o osoby starší a proto očekávání jejich aktivní úlohy v péči o vnoučata není tak exponované, jako je tomu u prarodičů.Svou roli prarodiče již mají odžitou a mají tedy i tyto zkušenosti z praxe.Mají nasyceny i "mazlící" potřeby s vnoučky, a proto na rozdíl od čerstvých prarodičů jsou schopni vyrovnaněji dělit své potřeby v čase, o který se rodinní příslušníci o čas strávený s vnoučátkem dělí.Jejich vzpomínky na "čase minulé" také mohou být ve vyprávění vnoučatům atraktivnější, než vzpomínky realitvně mladého prarodiče.“

Marcela B.: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, kde podle Vás končí zájem prarodičů o vnoučata a začíná rozmazlování, zasahování do výchovy a podrývání autority rodičů? Moc děkuji“

Petra Kalichová: „Zásady jsou tolerance druhých osob vzájemně, otevřená komunikace. Respektování přání a představ obou stran. Bez otevřené, klidné a slušné komunikace to není možné. Nejhorší je vycházet z představ a domněnek. Doba je těžká pro všechny generace :o)“

DAYD: „Existuje nějaká studie na toto téma?“

Petra Kalichová: „Odborných zdrojů a knih o problematice prarodičovství je u nás velmi málo. Na našem knižním trhu jsou možná 3. Velmi pěkně o tomto hovoří Říčan, Matějček.O praktickém rozvržení úloh pro rodiče a prarodiče hovoří kniha autorky Marksové - Tominové.“

DAYD: „Někdo vyrobil a prodává komerční dárek, "že dědečkové učí o tom o čem tátové mlčí, je to aspoň trochu pravda?"“

Petra Kalichová: „Toto tvrzení je nejen milé, ale jistě obsahuje i část reality.Umožní to právě ten odstup další generace, která již není bezprostředně zodpovědná za výchovu a proto si může dovolit občas pojmenovat i ne zcela výchovné, kontroverzní myšlenky. Svým způsobem je právě proto prarodičovství i přínosné a pro prarodiče příjemnějí, než svazující role "vážného" rodiče.“

DAYD: „Dochází často k šikanování prarodičů v dnešní české rodině, k jejich opomíjení, využívání pro peníze?“

Petra Kalichová: „Bylo by třeba specifikovat více pojem "šikanování".Bohužel se ale ve své praxi sociálního a rodinného poradce i s tímto setkávám.Bohužel k tomu , že se tyto situace (finanční zneužívání) dějí přispívá často lhostejnost okolí. Není ani vzácné, že i když k odkrytí dojde, senior situaci popře, zlehčuje. Zde je těžké pomáhat.Problém je také v tom, zda si prarodič uvědomuje, že je zneužíván. Že jeho pomoc dospělému dítěti je již nad míru. Váhá, zda se má ozvat z obavy, aby nezůstal osmělý. Pokud dochází k opomíjení rodiče, jedná se většinou o výsledek dlohodobě nefunkčních nebo narušených vazeb v rodině. Svou pozici oblíbeného a dobře fungujícího rodiče si totiž vytváříme vlastně již od okamžiku, kdy se stáváme rodiči.“

Marketa: „Doba se hodne zmenila. Ta meho detstvi (70.leta) nas 4 vnoucata hlidala babicka temer kazdy vikend a cele prazdniny a vubec ji to nedelalo zadny problem. V dnesni dobe mam problem upichnout dite babicke jen na jedno odpoledne. Ja jim preji, ze si mohou uzivat, jezdit, vyletit, ale to srovnani jak my jsme si babicky uzili je diametralne jine... Pak at se lidi nedivi, ze jsou skolky plne deti od 2 let od rana od 7 do 17:OO.“

Petra Kalichová: „Během poslední jedné až dvou generací se rozdělení rolí a jejich využívání změnilo snad nejvíce v historii lidstva, a myslím tím právě v České republice. Faktorů, které to ovlivnily je mnoho. Jen namátkou prodlužování věku dožití a zdravotní kondice "seniorů". Prodloužení věku odchodu do důchodu, pracovních příležitostí souběžně pro mladé ale také pro prarodiče, kteří v době, kdy se stávají prarodiči mnohdy jsou na vrcholu pracovní kariéry. Vliv má velké mnoštví, mnohdy protichůdných výchovných přístupů, které se objevují na internetu, v magazínech pro rodiče ap. Současná hektická doba neprospívá rodině vůbec. O to více bychom se ale měli užívat alespoň ty občasné společně prožité chvilky.“

Lenka: „Podle mě jsou prarodiče ti, kteří by měli dětem předávat zkušennosti, vědomosti, učit formou pohádek a příběhů - od babičky jsem vždy všechny informace vnímala mnohem pozorněji, jak od rodičů. Na druhé straně už si neumím představit probdít s mimčem několik nocí při rostoucích zoubcích nebo po očkování. Rodiče, kteří mají k dispozici ochotnou babičku a šikovného dědečka ani nevědí, co mají...“

Petra Kalichová: „Ano, ideálně je to tak, jak píšete. Ale musíme si kriticky uvědomit, že každý čerpáme na základě toho, kde a jak jsme vyrostli my - tady potažmo prarodič. Všechny své životní role se totiž učíme vědomě i nevědomě po celý náš život.Dobrá konstalace prarodičů rodičů a vnoučet je skutečně neocenitelný poklad pro všechny a to s dlouhodbým přínosem také nejen pro rodinu , ale i pro společnost.“

Jarmila: „Všechno je v lidech. Mladí považují za samozřejmost, že jim prarodiče budou děti hlídat, ale už není pro ně tak samozřejmé jim za to alespoň poděkovat. Jsem už prababička, i když je mi teprve 63 let a pokaždé mě setkání s mými vnoučaty něčím obohatí. Malou pravnučku, které je 8 měsíců bych klidně hlídala, tak jako dříve vnoučky, když byli malí. Je pravda, že to dá někdy zabrat,ale ty roky se už nebudou opakovat a děti budou mít na své prarodiče určitě krásné vzpomínky.“

Petra Kalichová: „Bohužel s vámi musím souhlasit, že by mladými rodiči neměla být pomoc zneužívána, nadužívána,poděkování by mělo zaznít.Bohužel si za to někteří prarodiče mohou občas tak trochu sami, protože se nedokáží proti těmto věcem ohradit, pojemenovat je, nebo je alespoň korigovat. Tímto nekritickým přístupem pak celou situaci (ne)vědomě zhoršují. Pokud rodiče tuto míru nemají, nebo je pro ně pohodlnější takto žít, pak to pro celý budoucí život rodiny a její fungování není prospěšné. Na pohodlné věci se zvyká dobře.“

luci: „Dobrý den, ráda bych moji mamku babičku pro mé 2děti více zapojila, ale ona je velice prac. vytizena a boji se v praci si dupnout aby o ni neprisla je jí 51let a do duchodu pujde az bude starsí dceri 15let a to uz tu hlidaci babicku potrebovat nebude.... Ja si z detstvi pamatuji ze cele prazdniny jsem byla u babicek a bylo to skvele rodice vzdy na vikend prijely.... Jak toto resit? Zkousela jsem na hlidani moji babicku (prababicku pro moje holky), ale te je jiz pres 80let a uz to hlidani nezvlada... Takze jsem v takove patove situaci“

Petra Kalichová: „Záleží na tom, co od "zapojení babičky" očekáváte. Pokud je to pomoc s hlídáním ap. to asi opravdu bude problém. Můžete se ale dohodnout na občasných časových úsecích,kdy jí děti svěříte, pomůžete naplánovat jejich společný čas, anebo se také zúčastníte, a pak si společný čas opravdu intenzivně užijete.Zajistit osoby na hlídání dětí je dnes velký společenský problém. Bohužel, to my nevyřešíme. Tak si alespoň plánujte a realizujte ty občasné společné okamžiky. A třeba vemte i starší babičku :o)“

Maruška: „Rada bych poprosila o radu, jak motivovat prarodice, aby si nasi dvouletou ratolest vzali obcas na hlidani. Kontaktu nijak nebranime, ditko neni extremne zlobive, ale nechapeme neochotu dite pohlidat (rozhodne ne kazdy tyden, ale treba na pulden jednou za 2 mesice by pro zacatek urcite stacilo). Dite se jim postupne odcizuje a to me znepokojuje.“

Petra Kalichová: „A čekáte na nabídku nebo si o hlídání otevřeně říkáte ? První je špatně. Třeba jsou jen nejsití, zda by to zvládli.Doporučuji také jim třeba zpočátku místa, kam s dítětem jít pomoct naplánovat, ujistit, že dítě bude mít vše s sebou (jídlo, oblečení). Kam půjdou, co tam bude, jaké je tam zázemí (rodinná centra, ZOO ap.)Řekněte jim otevřeně, že také potřebujete čas jen pro sebe, a že by vám pomohli, kdyby vám takto pomohli. Zdůrazněte, že to nebude pravidlem. Že budete v době výletu na mobilu dostupní apod. Vše je v komunikaci.“

eva: „Dobrý den, u nás je to tak moji rodice pracují i o víkendech, bydlí v jiném městě a každou volnou chvilku chtějí být se svým vnukem. Manželovi rodice bydlí ve stejném paneláku, jsou v důchodu ale zájem moc neprojevuji,.. více se zajímají o vnučky sve dcery. Anrbo nemaji cas... Vztahy jakou přitom ok nikdy žádné hádky atd... Čím to může být ?“

Petra Kalichová: „A umíte si otevřeně o pomoc říct ? Bez výčitek ovšem...Můžete zpočátku také pomoci s naplánováním jen jejich společného času - ale neásilně, aby to nevypadlo, že jsou neschopní. Někdy příliš precizní rodiče odrazují prarodiče v tom smyslu, že se obávají, aby nebyla jejich péče a přístup k dítěti rodiči kritizován.“

Josefínka: „Dobrý den.Maminka mého přítele je skvělá,ale co se týče vnuka tak ho rozmazluje plete se do výchovy a kluka se zastává omlouvá ho a to dítě se na to spoléhá a má má v ní velkou oporu.Syn mého přítele je u nás po 14ti dnech mají s exmanželkou střídavou péči a babička chlapce nás navštěvuje každý týden pravidelně...Jaký na to máte názor... děkuji s přáním hezkého dne.“

Petra Kalichová: „Vliv babiček je samozřejmě důležitý, ale neméně důležité je otevřeně, jednoduše, klidně mluvit s prarodičem o mých předtavách, přístupech. každý jsme z jiné rodiny, z jiného prostředí. proto se nám může zdát, že způsob chování není vhodný. ale jak zrajeme i my se měníme, měníme názory na ledasco. a pak se nám může s nadl´hledem zdát, že co dříve vypadalo nepřípustné, je vlastně pochopitelné. ale rozhodně o tom mluvte, nežijte z představ, křivd a očekávání, která se nesplní.na druhé straně mnoho z nás vzpomíná v dospělosti na rozmazlování babičkou. a přesto z nás vyrostli dobří lidé.přemýšlejte, proč vás jednotlivé projevy rozčilují, může to být něco z vašeho dětství, co máte pod kůží aniž si to třeba uvědomujete.v této situaci je asi lepší, když s prarodičem komunikuje o problému jeho potomek - tedy váš partner.v klidu mu své pocity popište.co vám konkrétně vadí.řekněte, že vyjasnění negaivních pocitů může pomoci vám všem.“

Hana I.: „dobrý den, neustále se hádám s prarodiči, nyní u nich s dětmi žiji...hádáme se ohledně stravy, dětem dovolují pořád cukroví, i když jim ho zákážu....neuznávají zdravou výživu..zeleninové saláty atd. chápají to jako týrání dětí, protože těm se vždy nelíbí jíst zdravé jídla a dělají křik. Děkuji“

Petra Kalichová: „To je bohužel daň za společné bydlení. Pokud by se vám podařilo osamostatnit se v bydlení, bylo by to jistě lepší, byť zřejmě více náročné na finace. Ale takto jste podvědomě pořád jejich dítě.Pokuste se vysvětlit klidně, jednoduše rodičům, že tyto vaše negativní pocity kazí vaše vztahy a to hlavně do budoucna.“