Sama doma

Záznam chatu z pondělí 17. května 2010

helena nejedla: „Trpim depresema,uzkostnymi stavy beru leky ,ale moc nepomahaji.jeste mam agorafobii, nikde nemuzu odjet a jit do ciziho prostredi.co mam delat.dekuji za odpoved“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, doporučovala bych Vám zvážit ještě vedle farmakoterapie - "braní léků" i možnost psychoterapie. Depresivní a úzkostné stavy i agorafobie patří k těm problémům, které bývají nejlépe léčeny právě v kombinaci farmakoterapie a psychoterapie. Požádejte Vašeho psychiatra o kontakt na psychoterapeuta.“

Birmanová Zdeňka: „Je lepší mít společné držení peněz nebo aby vedl kasu jen jeden partner?“

PhDr. Marta Boučková: „Lepší model je ten, který bude vyhovovat oběma partnerům. Nicméně obecně se dá říci, že je dobré pokud má za určitou oblast zodpovědnost jeden z partnerů např. výdaje na běžnou domácnost mívá "pod palcem" žena. Celková částka těchto výdajů si stanoví partneři společně a pak už ten, kterému to přísluší s touto částkou hospodaří.“

Sabina: „Dobrý den, jsem studentka 23let. Mám doma problémy s rodiči, a plánuji se odstěhovat. Mám přítele, který už pracuje a taky zatím bydlí u rodičů. Mám strach, že když se spolu odstěhujeme, jak to budeme finančně zvládat, když on vydělává, a já zatím néé. Máte pro mne nějakou radu? Děkuji Sabina“

PhDr. Marta Boučková: „Než se odstěhujete a sestěhujete, tak si s přítelem sedněte a udělejte finanční rozvahu Vašeho společného života. Tzn. kolik peněz budete potřebovat a kolik ji budete mít k dispozici. Bez této úvahy, rozvahy a jasných pravidel riskujete, že se budete až příliš často dostávat do rozhovorů, kde jsou hlavním tématem peníze.“

Pavel: „Dobrý den, mám dotaz, zda je dobré pokud děti dostávají kapesne? A od kolika let podle Vás je vhodné případně kapesné dětem dávat? V jaké hodnotě a za jakých podmínek, Děkuji za odpověď. Přeji hezký den.“

PhDr. Marta Boučková: „Myslím, že je dobré, když děti dostávají kapasné přiměřené jejich věku a i možnostem, co s penězi mohou dělat. Neřeknu přesné částky k věku, to záleží na úvaze rodičů, ale peníze do našich životů patří a je třeba děti učit znát jejich hodnotu.“

Martina: „Když budu bydlet se svým partnerem, u něj doma, jak s penězma, co se budou dávat do naší domáctnosti? Kdybychom se rozešli, jak by se věci rozdělili? Měla bych třeba koupit žehličku a pak si ji odnést? Zatím jsem studentka, ale od září už nebudu. Na jídlo peníze stejným dílem? Co nábyteK,“

PhDr. Marta Boučková: „Máte možnost vše, co koupíte, dělit stejným dílem a pak v případě rozchodu ve stejném duchu pokračovat. Nicméně pokud byste chtěli být takto přesní, je třeba do Vašich finančních úvah začlenit i "opotřebovávání" bytu partnera v zohledňování financování Vašeho společného života. Pokud jste na začátku partnerského života, spíše bych doporučila společnou kasu na společný život, do které každý budete přispívat, jak se dohodnete. ostatní věci, které nakoupíte např. žehličku brát jako vlastnictví toho, kdo jí koupil.“

Dasa: „Dobry den, ja a muj partner nejsme sezdani, mame male dite, vydaje na domacnost hradime ad hoc, ja vice nakupuju potraviny, protoze jsem doma. Pritel kupuje plenky a vybaveni domacnosti, protoze jsme se nedavno nastehovali. Jak by melo vypadat deleni nakladu domacnosti, ja jsem na RD a pritel pracuje. Mam pocit, ze moje vydaje do domacnosti se vesmes proji a nejsou videt :-) Co doporucujete? Existuje nejaka prirucka o teto problematice? Dekuji.“

PhDr. Marta Boučková: „Neznám žádnou příručku, kterou bych doporučila, ale myslím, že byste měli s parterem jasně vědět, kolik co ve Vaší spoelčné domácnosti stojí. tzn. kolik měsíčně stojí potraviny, které hradíte Vy a kolik to ostatní, co hradí partner. Vědomí toho, co kdo do společného života vkládá je jednoznačně dobrým základem, aby byly misky vah vyrovnány. A jak jsem říkala, často je potřeba finance navázat i na práci - domácí práce, které jsou spojené s udržováním společného života.“

Iva: „Dobrý den, nemůžeme se s partnerem dohodnout na společných financích. Máme malé dítě, jsem na RD. Navrhovala jsem otázku peněz vyřešit tak, že dáme peníze dohromady, oddělíme z nich povinné výdaje každého a zbytek rozdělíme na polovinu, se kterou si již bude hospodařit každý sám (bude dávat podíl na dítě, na domácnost, na své koníčky, pojištění, spoření, dovolené atd. - vše každý podle svých priorit, aby nedocházelo ke sporům, co je a není přiměřené. Partner to vidí jinak, nejlépe tak, že mi nebude dávat nic, přeci mě nebude sponzorovat a to, že si nevydělávám a jsem na RD je přeci můj problém! Po mnoha dohadech byl ochoten přistoupit na to, že se nějak podílet bude, jeho varianta byla, že se ze společných peněz či jeho platu (je to v principu jedno) odečtou povinné výdaje, zejména jeho spoření, pojištění, soukromé hypotéky atd., platba na 1. dítě, které nemá se mnou a pak mu už témkěř nic nezbyde, aby se se mnou rozdělil. Tudíž já z RD musím platit 50% nákladů na domácnost a 50% nákladů na naše společné dítě. Nemůžeme se domluvit, nemůžu mu tu vysvětlit byť si myslím, že jsem použila všechny rozumné argumenty. Můžete mi prosím poradit?“

PhDr. Marta Boučková: „Obávám se, že problém není pouze v dohodě o financování Vašeho společného života. Otázkou je, co si Váš partner představuje pod pojmem společný život, zda jde o život dvou na sebě nezávislých jedinců nebo skutečný partnerský život, která s sebou nese i jistou dávku připravenosti podporovat životního partnera a to nejen pokud se stará o společné dítě, ale i v případě, že např. onemocní nebo přijde o práci. Doporučuji zvážit návštěvu v manželské či rodinné poradně. Pokud partner nebude návštěvě nakloněn, obraťte se na manželského poradce i sama.“

Mgr.Veronika Joklová: „Dobrý den paní Magistro. Mám letitý problém, který vyvrcholil tento víkend hádkou a naprostým zničením všech budoucích vztahů. Se svým manželem žiji 10 let, on má z 1.manželství 2 dcery, které jsem z velké části také vychovávala od jejich 11 a 16 let. Dnes 21 a 26. Mladší dcera s námi žije doposud a v podstatě nikdy neměla žádné povinnosti, resp.měla, ale neplnila. Mám na mysli právě spolupíleníse na úklidu domácnosti. Máme rodin.dům o rozloze větší než 700m2 a ona není ochotna pomáhat. Celých 10 let jsem se snažila diplomatickou cestou přes manžela činit jisté nátlaky na to, aby něco dělala...Manžel mi stále říká, že s dcerou promluví a ona se polepší. BOhužel. Manžel je sice velmi vážená autorita, ale doma razí spíše cestu měkkého táty. Tento víkend jsem se dle mého názoru rozčílila a dceři dala ultimátum, že pakliže nezačne pravidelně uklízet, bude se muset vystěhovat, neboť u nás žije jako host zdarma v luxusním hotelu (sauna, bazén, snídaně, praní prádla, teplé večeře, ...) Protože to není ochotna akceptovat, vznikl velmi ostrý rozkol, který se stále stupňuje např.tím, že mi dělá naschvály apod. Jak tuto situaci řešit? Snažila jsem se jí vysvětlit, že pokud někdo nepřispívá penězi, je jeho povinností přispívat úklidem apod. Manžel mě, bohužel, v situaci moc nepodržel, neboť to, co mi řekl zapřel. Podmínku s vystěhováním za nedodržování vyřkl on a já jsem ji vyslovila nahlas. Před dcerou to popřel, resp. řekl, že to myslel jinak. Děkuji mnohokrát. Krásný den, Veronika JOklová“

PhDr. Marta Boučková: „Doufám,že se na mne nebude zlobit, když Vám jasně a stručně neodpovím. Nastínila jste konkrétní situaci a já bych musela položit ještě spoustu otázek, a proto doporučím, jen abyste navštívila některou z manželských poraden a ujisnila si s pomocí odborníka, jakou cestou se dáte dál.“

S.P.: „Dobrý den. Jsem ženatý 20 let a všechny peníze co vydělávám jdou vždy na účet mé manželky.Já účet nemám.Můj plat je vždy o 20000 vyšší než manželky.Poraďte mi, když si založím vlastní účet, jakou částku mám dát na společné hospodaření aniž by se žena necítila ublížena. Děkuji za odpověď.“

PhDr. Marta Boučková: „Nevím, která částka by zajistila Vaší ženě spokojnost. Mějte na paměti, že hodláte změnit nějaký zaběhnutý zvyk, a to s sebou nese vždy spoustu otázek, pocity nejistoty možná i rozčarování, proč to, co bylo takové roky dobré najednou nevyhovuje. Pokud budete tuto změnu chtí uskutečnit, nesmíte se bát, o ní s ženou mluvit.“

Karolína: „Dobrý den, moc pěkně hovoříte. Jsem na RD a s manželem díky velkým hypotékám moc finančně nevycházíme, ale problém mám spíš já. Moji rodiče nám velmi pomáhají, manželovi rodiče se vůbec nezajímají. Co s tím? Děkuji“

PhDr. Marta Boučková: „Myslím, že s tím moc dělat nemůžete. Vaši rodiče Vámpomáhají, protože se tak rozhodli. Manželovi rodiče se tak nerozhodli a V8m nezbývá než jejich rozhodnutí respektovat. i když se Vám to možná vůči Vašim rodičům zdá nespravedlivé, ale tady jde skutečně o volbu rodičů. Vaše a manželova volba je, zda pomoc přijímáte a zda se jí cítíte nějak zavázáni či ne. Doufám, že jste oba s manželem zajedno, že je tato pomoc pro Vás skutečnou velkou pomocí. Netrestejte manžela za to, že jeho rodiče nepomáhají.“