Sama doma

Záznam chatu z úterý 14. listopadu 2023

Derek: „Jak správně vychovávat v souvislosti s morálními zásadami?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, především bychom měli zohlednit, jak staré máme dítě. Od batolete bychom neměli očekávat, že nebude "sobecké", že se bude ochotně dělit o své hračky - prostřednictvím nich totiž dítě vymezuje sebe sama a vytváří si základy své osobní identity. Také je pro batole těžké chovat se ohleduplně vůči druhým - nedokáže si totiž představit, jak vypadá situace z pohledu druhého. To se děti začínají učit až kolem šestého roku věku, teprve pak může opravdu přemýšlet, jak jeho chování dopadá na druhé lidi, jak se kvůli němu cítí, co prožívají. Také lhaní je u malých dětí potřeba brát trochu s rezervou. Mnohé nechtějí lhát, jen si dobře nepamatují, co se skutečně stalo, nebo si vytvářejí ideálnější verzi reality :-) Popř. se bojí nám říct pravdu, protože se na ně budeme zlobit, nedůvěřují nám, že se zlobit nebudeme, že s nimi v klidu situaci probereme. A ruku na srdce - dokážeme k situaci, kdy dítě udělalo něco nevhodného z hlediska morálních zásad, zachovat klid? Nezlobit se na dítě, neříkat si, co si o mně jako rodiči ostatní promyslí, ale v klidu, věcně, rozebrat situaci. To je velká výzva pro nás rodiče. A pak bývá ještě problematické, když děti nutíme, aby se omluvily. Většinou malé dítě vůbec neví, co omluva skutečně znamená. Maximálně papouškují, co mají říct. My ho ale chceme naučit přijímat odpovědnost za svoje chování, zohlednit to, jak se druhý cítí, a omluvit se upřímně... a toho zase malé děti nejsou schopné. Šárka Miková“

Petra: „Dobrý den, prosím ráda bych se zeptala, jakou roli by měl hrát otec u výchovy teneegera , hlavně u dívek ? Děkuji Petra“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, děkuji za podněnou otázku. Otec je ve výchově důležitý ve všech jejích fázích. V dospívání jsou ale jakékoliv výchovné zásahy náročné, protože dítě se potřebuje vůči rodičům vymezit, aby se od nich mohlo definitivně odpoutat a naučit se fungovat v dospělém světě samo za sebe. Proto jsou dospívající méně ochotni nás "poslouchat", více diskutují, zpochybňují apod. V důsledku vývoje mozku v dospívání jsou také více impulsivní, hůře se rozhodují apod. Zároveň ale dítě potřebuje pořád vnímat, že doma je klidný přístav, kam se mohou kdykoliv vrátit, když jim ten "velký svět" připadá složitý, ohrožující apod. Pro nás rodiče je pak největší výzvou nebrat si různé útoky, odmlouvání dítěte osobně, ale jako znak toho, že se dítě správně vyvíjí. Konkrétně ve vztahu otec a dcera může nastat problém v tom, že dívka se začíná angažovat v romantických vztazích, a v chlapcích může vidět svého otce - záleží, jaký měla s ním do té doby vztah. Může hledat chlapce, který je otci podobný (i když by si to nepřipustila) v tom dobrém, ale taky třeba hledat partnera, na kterém bude závislá, který ji bude "řídit" podobně, jako to dělá její otec. Nejdůležitější ale je, že by měl otec svou přítomností dávat najevo zájem o dceru (a nenechá se odradit jejími občasnými útoky), ale zároveň si hlídá své projevy. Velmi rizikové je např., pokud komentuje její fyzický vývoj. Věty "no vidíš, konečně je z tebe ženská", kterou komentuje větší prsa nebo zadek, mohou v dívkách dokonce vyvolat poruchu příjmu potravy. Šárka Miková“

Jinka: „Dobrý den prosim co s pubertalnim vnukem ktereho mame v peci a vubec nedodrzuje zadna pravidla.Škaredě nam nadava,za vse by chtel penize neuci se doma nic nedela a nejde s nim hnout a nic resit nekdy je az agresivni. Děkuji za odpověd“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, děkuji za otázku. Nechci vnuka omlouvat, ale je dost možné, že má za sebou těžké dětství a jeho způsob chování je jakousi formou obrany. Obávám se, že na to žádná jednoduchá rada neexistuje. Doporučuji obrátit se na Středisko výchovné péče, kde podobné problémy řeší. Šárka Miková“

Ema: „Dobrý den, jak 10-letému klukovi vysvětlit, že bychom s ním rádi obědvali, případně večeřeli, aby to mělo efekt, že s námi bude opravdu chtít jíst a nebude si brát jídlo k počítači.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, nevím, jestli můžete syna donutit k něčemu, co on v tuhle chvíli nechce. Pravděpodobně dává přednost počítači, protože to je pro něj mnohem zábavnější stimulace. V prvé řadě bych se ohlédla, jestli vy náhodou taky někdy nejít u počítače, byť třeba v obýváku u stolu. Pokud ano, je třeba zavést pravidlo platící pro všechny. U jídla nekoukáme do počítače nebo telefonu. Druhá věc je trávení společného času. Normálně bych dítěti vysvětlila, že je pro vás důležité s ním trávit společný čas u jídla. Nečekejte, že z toho bude nadšený. Ale prostě na tom trvejte jako na pravidle, které u vás zavedete. Zároveň bych ho zapojila do přípravy, např. stolu. A to i když nebude chtít. Aby se podílel na vašem společném jídel. Můžete se ho zeptat, co by mu společné jídlo zpříjemnilo. Pokud nebude vědět, netlačte na něj, ale během jídla si s ním povídejte - ptejte se na to, co zajímá jeho - co třeba aktuálně hraje na počítači, co ho na tom baví... aniž byste ho přitom soudili, že nedělá nic jiného, než hraje na počítači. Měl by vnímat čas s vámi u jídla jako příjemný, ne jako další situace, kdy bude za něco peskován :-) Šárka“

Katy: „Hezký den paní magistro, chtěla bych se s vámi poradit, vzhledem k tomu, že už mám téměř dospělou dceru, která má přítele, který ji neustále něco zakazuje, jsou spolu chvilku, dcera je submisivní, ale vidím, že se tím trápí a neslyší na to ? Nechci jim do vztahu nějak zasahovat, ale vidím, že se trápí, děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, děkuji za otázku. Tohle je noční můra každého rodiče - pocit bezmoci, když vidíte, jak se vaše dítě trápí, ale zároveň je dospělé, a tudíž už ho nemůžete přímo ovlivňovat. Záleží hodně na tom, jaký máte s dcerou vztah. Pokud důvěrný, pokud je zvyklá, že ji pochopíte, vyslechnete, nesoudíte, tak bych to s ní někdy o samotě otevřela. Začala bych tím, že bych se jí ptala na pozitiva přítele - co na něm obdivuje, co s ním ráda dělá apod. A pak bych se zeptala, jestli je něco, co jí na něm vadí, co je jí někdy nepříjemné. Jestli řekne, že nic, tak bohužel těžko můžete něco dělat dál. Je zamilovaná, tudíž slepá... Dál bych se průběžně zajímala o to, jak se jejich vztah vyvíjí. Pokud byste měla podezření, že se to zhoršuje, znovu bych to s ní otevřela. Popř. pokud s vámi o tom mluvit nechce, zkusila bych oklikou třeba nějakou její kamarádku, jestli by s ní o tom nechtěla zkusit mluvit ona. Držím palce, Šárka Miková“

J.: „Dobrý den, jak reagovat na stížnosti detí ve školce na mou dceru (3,5 roku), že jim řekla neco oškliveho či nepujčila hracku? Dekuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, to, co se děje ve školce, byste neměla řešit vy, to je záležitost učitelek. O půjčování hraček jsem tady mluvila, ve školce asi platí, že kdo si to vzal první, tak si s ním může hrát, ale nevím, jak to mají ve školce nastavené. Zpětně takhle malému dítěti říkat, že když bylo včera ve školce, řeklo něco ošklivého a nemá to dělat, nedává smysl. Nepamatuje si to a ani nebude chápat, že to, co řeklo, mohlo někomu ublížit. Soustřeďte se na výchovu dcery doma, tak, abyste co nejvíc podporovala její sebehodnotu. Doporučuji knihu Milovat nestačí. www.teorietypu.cz/knihy . Pomůže vám moc ve výchově takhle starého dítěte. Šárka Miková“

Tereza: „Dobrý den, je možné, že období vzdoru může nastat už před druhým rokem věku? Ptám se, jelikož malý odmítá přebalit, koupat, oblékat, utřít nos... Všechno je problém. Nebo je to způsobeno růstem špičáků? Jak k němu přistupovat, když jen zmíním danou věc a on začne vyvádět, plakat a utíkat... Moc děkuji.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, určitě, batolecí období začíná už zhruba od roka a půl. A projevy, které popisujete, jsou přirozené. Doporučuji můj článek www.teorietypu.cz/obdobi-vzdoru, popř. knihu Milovat nestačí na stejném webu. Šárka Miková“

Jitule: „Dobrý den. Dcera 3,5let má období "nechci, nebudu" například když se má jít obléct do pyžama, nebo má pomoct třeba s nachystanim talířů na stůl apod. A ještě jeden dotaz,jak správně nechat dceři aby mohla projevit své emoce když se zlobí, nebo je ji něco odepřeno? Někdo radi slovne, nekdo fyzicky např. Do polštáře.. Jak to vidíte vy? Moc děkuji. Jitka“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, děkuji za otázku. Je otázka, jakého typu osobnosti vaše dítě je. Pokud byste to věděla, mnohem lépe byste mohla volit reakce na její chování. Souvisí to i s tím, jak dítě potřebuje projevovat emoce. Takže doporučuji podívat se na moje články na webu www.teorietypucz/blog - jsou zde 4 články s názvy "Pět rad pro výchovu..." a pak různé typy dětí - NT, NF, SJ a SP. Pomocí těch článků byste možná dokázala odhadnout typ osobnosti vaší dcery a dozvíte se tam i hlavní doporučení pro výchovu. Zároveň doporučuji knihu Milovat nestačí, která je ještě mnohem podrobnější a konkrétnější. Hezký den, Šárka Miková“

Helena: „Dobrý den, prosím kdy si dítě začne uvědomovat, ze třeba někoho uhodilo?dekuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, to je různé. Malé děti (kojenci, batolata apod.) sice mohou vnímat pomocí zrcadlových neuronů, že se druhý jinak tváří, některé děti dokonce na sebe přenesou jeho negativní emoci, ale to, že to souvisí s nimi, to se dítě pořádně učí až od cca 5. roku věku. Některé děti to ale právě díky vrozené schopnosti vcítění dokážou i trochu dřív. Jiné ale potřebují logicky vysvětlovat, jak jejich chování dopadlo na druhého člověka, co může být druhému nepříjemné apod. To neznamená, že nemáme na dítě reagovat a říkat mu, že to druhého bolí apod. Ale ne na něj křičet, vyčítat apod. Jen informovat. Batole, na které se zlobíme, prožívá zahanbení - pocit, že jsem špatný a rodiče už mě nemají rádi. A řeší tedy svoje nepříjemné pocity, nikoliv to, jak se cítí druhý. Takže stručně říct, že to druhého bolí, dost důrazně, ale pak už se dál na dítě nezlobit, netrestat, neposílat pryč apod. Doporučuji se zabývat tím, co je důležité pro batolecí a předškolní období z hlediska výchovy - najdete to v mé knize Milovat nestačí - www.teorietypu.cz/knihy. Hezký den, Šárka Miková“

Dana Kohoutová: „Vážená paní magistro, jak mají postupovat rodiče jedenáctileté školačky, kterou spolužák neustále obtěžuje (osahává), třídní jej dokonce nešťastně posadila vedle dívky. Ta ho sice plácne, učitelka ho pokárala, ale on si nedá říct...Kontaktovat jeho rodiče, vedení školy? S díky a pozdravem, DK“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, nejdřív by to rodiče měli řešit s učitelkou, dost pravděpodobně o tom neví. Aby ho posadila někam jinam. Pokud to neustane, tak kontaktovat jeho rodiče - neútočit, ale sdělit, co se děje. Může to být těžké, protože žádný rodič nechce slyšet, že jeho dítě obtěžuje jiné dítě. Pokud by ani to nezabralo, asi bych na dítě počkala před školou a řekla mu, ať to dceři nedělá, důrazně, ale bez vyhrožování. Šárka Miková“

Ivana: „Dobrý den, mohu se zeptat, co si myslíte o střídavé péči a jak ideálně k dítěti z hlediska výchovy přistupovat, aby ji co nejlépe zvládlo? Syn je ve střídavé péči od 3 let, nyní mu bude 9, je tedy s ní víceméně již smířený a zvládá ji, povahou je však hodně uzavřený a citlivý, bojím se tedy, aby ho to neustálé střídání do budoucna neovlivnilo. Děkuji, Ivana“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, střídavou péči si děti nevybraly a většinou pro ně není úplně výhodná, ale často prostě nejde zařídit jinak, aby byly obě děti plnohodnotně s oběma rodiči. Důležité je, aby spolu rodiče komunikovali a hlavně o tom druhém před dítětem nemluvili negativně. TO, že je syn uzavřený a citlivý, nemusí být ale důsledek střídavé péči - může to být jeho vrozené povaha. Ale to nemohu vědět. Doporučuji pátrat po jeho typu osobnosti :-) Pomocí knihy Milovat nestačí - na www.teorietypu.cz/knihy . Hezký den, Šárka Miková“

Lenka: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, od kolika let si dítě uvědomuje, že se zachovalo při nějaké činnosti špatně a dokáže cítit vinu? (dokáže uznat, že to nebylo správné a přirozeně za své nedobré chování cítí stud). Děkuji za odpověď.“

Mgr. Šárka Miková: „Zdravím, Lenko, moc děkuju za otázky, je velmi "poučená" :-) do cca 3 - 4 let věku děti cítí zahanbení - tedy pocit "jsem špatný" a nedokážou odlišovat to, co udělaly, od toho, jaké jsou. Je to dané vývojem jejich mozku, který je hodně sebestředný a vše vztahují na sebe. Zhruba od 4 let se může učit vnímat vinu - tedy oddělit to, co jsem udělal, od toho, jaký jsem. Ale nějakou dobu to trvá a hlavně, různé typy dětí to mají různě. Některé zůstanou "vztahovačné" po celý život a dávat jim zpětnou vazbu bude těžké i v dospělosti ("specialisty" jsou v tomhle smyslu NF typy s vrozenými potřebami hlubší smysl, jedinečnost a harmonie). Na blogu Teorie typů je článek o těchto typech - www.teorietypu.cz/blog - "Pět rad pro výchovu NF dětí". Šárka Miková“

Eva: „Vazena pani Mikova, rada bych se zeptala, jak postupovat, kdyz syn (1 rok) ublizuje me (pripadne i ostatnim, vcetne deti) do obliceje (skrabani do nosu, vrtani do oci, placnuti na tvar a jiz je to bolestive) a ma z toho "srandu".... tyka se take psa, ktereho rad taha a "ublizuje". Jak mu vysvetlit, ze to nepomuze? Jak se divate na placnuti po rucicce? Dekuji Vam mnohokrat za odpoved.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, u takhle malého dítěte nemá cenu nic složitě vysvětlovat. Musíte nastavit hranici - důrazně říct "NE", chytit dítě za ručičky, zamračit se na něj... musíte zareagovat okamžitě, ne na něj volat přes půl místnosti, ale přijít k němu, snížit se na jeho úroveň a takhle důrazně mu dát najevo svou nesouhlas s takovým chováním. Pak už se ale na něj dále nezlobit. Šárka Miková“

Petra: „Dobrý den, jak synovi vysvětlit když si hraje a druhe dítě se chce přidat nebo mu pomáhat a on nechce a řeší to kousáním. Dnes situace, chodíme do dětského kolektivu "vařil mi oběd" u kuchyňky přišel cizí chlapeček chtěl si vzít zrovna hrnec který on měl připraven na vaření, no a ho kousnul do prstu. Ja jsem ho pokarala a on mi říká ale ja jsem vařil oběd pro maminku. Děkuji za odpověď“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, nevím, jak starý syn je, ale pro určité děti je tenhle impulsivní projev "normální" ještě třeba ve 4 letech. Jsou to děti, které jsou hodně fyzické a zároveň nemají vrozené vciťování do druhých. "Zachraňovala" bych v takové situaci dítě, kterému bylo ublíženo - pofoukala bych mu to, citlivě reagovala na jeho pláč... pokud to nedělá např. jeho maminka. Teprve pak bych se obrátila na syna a řekla, že chápu, že ho to naštvalo, protože mi vařil oběd - tedy uznala bych, že může být v takové situaci frustrovaný. Častou reakcí na frustraci je totiž hněv nebo fyzická agrese. A malé děti ještě tyhle emoce neumí ovládnout. Tedy dítě se má dozvědět, že to, co udělalo, druhému způsobilo bolest, ale neměli bychom mu to vyčítat. Pak bychom mu měli navrhnout, jak jinak by mohl situaci řešit. Že to může klukovi říct, že mu to vadí, nebo nahlas říct "já nechci", aby to vyřešila učitelka (pokud je to třeba ve školce a on nechce žalovat). To všechno ale musíme řešit v klidu, věcně. Šárka Miková“

Jitka: „Hezky den. Máme 6 letého syna, je velmi citlivý řekla bych,takze kazdou prohru, neúspěch, nebo i bouchnutínos někoho projeví pláčem a útěkem od dane situace. Jak mu dopomoci k tomu že ty problémy je třeba řešit, že se musí ozvat a ne si to nechat líbit..? Děkuji.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, některé typy dětí to tak mají, může nás to překvapovat, když je to kluk. Ale mnoho kluků se narodí s "citlivou" povahou. Rozhodně bych jeho citlivost nezpochybňovala. Mluvila bych s ním o tom, že jeho citlivost může být výhodou - že díky ní taky rozumí tomu, jak se cítí druzí a může jim pomáhat. Ale že zároveň není v pořádku, když si lidé ubližují - a on se potřebuje naučit druhým říkat, že je mu něco nepříjemné. Bude potřeba to s ním i trénovat, nebo zpětně se k situaci vrátit (až bude klidný) a říct si, jak to mohl druhému dítěti dát najevo. Určitě by taky pomohlo, kdyste věděla, jaký je syn typ osobnosti. Tuším, že by mohl být typ NF, možná dokonce INFP (ale jistá si nejsem). Koukněte na blog - www.teorietypu.cz/blog - článek Pět rad pro výchovu NF dětí nebo rovnou knihu Milovat nestačí. Uvidíte, že je váš syn "normální", a bude pro vás snazší jeho vychovávat tak, aby si uvědomoval svou citlivost jako silnou stránku a zároveň chápal, že druzí to mohou mít jinak a jak se jim bránit. Šárka Miková“

Kateřina: „Muzu mít dotaz na rok a půl letou dceru, ktera má emoce nahoru dolů, vše na maximum, úsměv i pláč.. Jak nejlépe nastavovat hranice? Díky. K.“

Mgr. Šárka Miková: „Nastavujte hranice tak, jak jsem popisovala v některé z předchozích odpovědí, jen se připravte na silné emoční reakce a neberte si je osobně. Doporučuji článek www.teorietypu.cz/blog/obdobi-vzdoru. Šárka Miková“

Julie: „Zdravím vás, paní Miková, jak udržet děti ve skromnosti? Přijde mi že děti v dnešní dobe jsou zvyklé na výlety, programy pro ně atd. Snažíme se celá rodina přirozeně sportovat, plavání, kola ale zároveň aby se děti uměli "jen" tak hrát jednoduše venku "bez atrakcí".. Ale přijde mi že je těžké to nějak nastavit protože jsou málo vděční i za to běžné a nejraději by pořád něco podnikali pro ně "většího".. Děkuji.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, máte pravdu, dnešní děti je těžší "zabavit" - počítače a mobily je zabaví mnohem jednodušším způsobem a nejsou zvyklé si jen tak hrát s málem. Doporučuji je brát na nová místa do přírody, kde nemají u sebe v kapse telefon, ale mají hodně prostoru si tam hrát - někdo zkoušet své fyzické hranice, někdo si třeba stavět domečky pro skřítky apod. Šárka Miková“

Nina: „Dobrý den, téma výchovy dětí a psychologie mě dost zajímá, avšak sama jsem aktuálně doma se svými dvojčaty a mám pocit, že právě výchova dvojčat se v mnoha ohledech liší. Proto bych se ráda zeptala, zda se věnujete i tomuto tématu nebo máte případně doporučení na vhodnou literaturu apod. ? Moc děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, přímo dvojčaty speciálně se nezabývám, ale i dvojčata jsou různé typy osobnosti a často právě ta rozdílnost je důvodem obtížnosti výchovy. Doporučuji tedy mou knihu Milovat nestačí, ve které můžete určit typy osobnosti svých dětí (tedy až budou alespoň tříleté), ale zároveň, a to je možná na začátek ještě důležitější - zjistit svůj typ osobnosti, své potřeby, abyste je jako máma měla nasycené a byla co nejvíc v pohodě, protože péče a výchova dvojčat je náročná na psychiku i fyzicky. K tomu je dobrá kniha Ani mámy nejsou stejné, kterou najdete také na mém webu www.teorietypu.cz/knihy Držím palce, Šárka Miková“