Sama doma

Záznam chatu ze středy 1. března 2023

Jana Morávková: „Co je podle Vás přesně termín genderový stereotyp ve výchově?“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, ve zkratce lze říci, že se jedná o společenský předpoklad, že určité vlastnosti, zájmy, osobnostní charakteristiky apod. se pojí k jednotlivým pohlavím, tedy že dívky si raději hrají s panenkami a plyšovými hračkami, rády tančí a dbají na svůj vzhled, jsou pilné a snaživé, zatímco chlapci jsou spíše raubíři, mají radi auta a roboty a baví je fotbal. To jsem samozřejmě zjednodušila, ale na základě těchto předpokladů pak s dětmi mluvíme a smýšlíme tak o nich a tím jim dláždíme cestu životem. Uzavírá jim to tak mnoho cest, o kterých díky tomu ve vztahu k sobě přestanou přemýšlet, např. chlapci neuvažují o profesi učitelství, dívky o strojařině, přestože by v těchto oborech třeba mohli být dobří a dobré.“

Anna: „Dobrý den, měla by být podle Vás problematika genderově stereotypního vzdělávání aktivně řešena na pedagogických fakultách, např. ve formě povinných předmětů? Mohou tedy být pedagogické fakulty hybatelkami snižování genderových stereotypů ve vzdělávání? Děkuji velmi za odpověď. :)“

Markéta Štěpánová: „Děkuji za zajímavý dotaz. Ano, pedagogické fakulty samozřejmě sehrávají podstatnou roli, protože formují budoucí vyučující a i ti jsou zatíženi stereotypy. Velkou otázkou je i gendrová identita, sexualita, sexualizované násilí apod. a v praxi se těmto tématům nevyhnou. Je potřeba je připravovat na to, že mají v rukou velkou moc, mohou velmi pomoci, ale mohou také uškodit. Základní rámec toho, jak nediskriminovat, jak zajistit opravdu rovnost ve vzdělávání, jak individualizovat a jak se vyhnout předsudkům by měli získat všichni vyučující, už třeba jenom proto, že se tato témata objevují i v RVP MŠ i ZŠ a učitelé a učitelky by na to měli být připraveni.“

Klára: „Dobrý den, zajímalo by mě jak je to s oblékáním. Mám roční dcerku, od miminka jí oblékám hodně do béžové, bílé, hnědé, černé. Kočárek máme černý, pokojíček ma dcera šedo, béžovo-růžový. Máme i nějaké růžové věci ale nějak se mi dcera líbí více v těchto barvách“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, s oblibou říkám, že barvy nemají gender, proto nevidím problém. Pokud volíte barvy pro děti vy, je to samozřejmě jenom na vás, jen je asi dobré myslet na to, aby se dítě setkávalo s pestrými vjemy a podněty, na výrazné barvy reagují více apod. Až dítě povyroste, je dobré nechat to na něm a nezaleknout se, pokud volba barev oblečení je jakákoli, třeba jde proti stereotypům.“

Petra: „Dobrý den, je mi 29 let, vyrůstala jsem v rodině vše stíhajících a podporujících silných žen a mužů, v pubertě jsem měla pocit, že vše na světě může dokázat, odpracovat, nastudovat, měla jsem předsevzetí, že svoji dceru nikdy nebudu oblékat do růžové a nutit ji malovat a tančit. Sama jsem v dospělosti narazila, že úplně všechno nedokážu a neurvu ani vlastní pílí a začala jsem až s mateřstvím hledat svoji ženskost. Dcera chodí v děděném růžovém oblečení, spontánně maluje a tančí a já mám pocit, že bych ji měla v její ženské stránce podporovat, jít příkladem a pouze časem upozornit, že se může rozhodnout i pro box a průmyslovku a budeme jí milovat. Nebo mám pro gendrově vyváženou výchovu dělat víc? Děkuji a omlouvám se za elaborát.“

Markéta Štěpánová: „Děkuji za konkrétní dotaz. Toto je zajímavé, protože narážíte na oblast, kterou často v praxi řeším. Někdy prostě "nechat věci být" znamená být v souladu se stereotypy, které jsou všude kolem nás. Řekla bych, že je potřeba rozprostírat širokou paletu možností aktivně již co nejdříve, mluvit o významných ženách i v netradičních oborech, mluvit o tom, že může být čímkoli a dělat cokoli, bez ohledu na to, jestli je dívkou nebo chlapcem. Pokud se dívky nesetkají ve svém okolí, knihách, ve škole apod. s příklady žen v chemii, strojírenství, IT apod, těžko je to začne zajímat v 9. třídě. Pokud ve svém okolí nemají žádnou dívku, co boxuje či hraje ragby, těžko je to napadne. Nabídka je klíčová, takže nabízejte aktivně, nutit nemusíte :-)“

Helena Křížová: „Dobrý den, řekla byste, že starší rodiče (cirka čtyřicátníci) oproti těm mladším (cirka dvacátníci) mají větší gendrové předsudky? Děkuji za odpověď.“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, tohle těžko soudit, ale v zásadě společnost jde dopředu a dnešní mladí (mezi které já tedy 40 ještě považuji :-) ) vyrůstali již v době, kdy se o genderu obecně již mluvilo, pro starší ročníky je to velmi nové. To nutně nemusí znamenat, že by měli větší předsudky, jen třeba nebyli zvyklí takhle na svět nahlížet a musí se to učit. Na druhou stranu zaznívají i velmi "tradiční" názory ze stran mladých, kteří mají potřebu "bránit staré hodnoty". O kterých mají ale často mylné představy. Obecně se ale téma předsudků na základě genderu dostává více do povědomí.“

Zdeňka: „Dobrý den, jak správně reagovat, když se ocitnu v situaci. Kdy si chlapec hraje např. s kočárkem a otec k němu přiběhne kočárek mu vezme s hláškou, že kluci si přeci nehrají s kočárky, panenkami, atd. Děkuji“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Samozřejmě pokud se jedná o vašeho chlapce, je to plně na místě, pokud se jedná o známého, je dobré na toto téma nějak nenásilně zavést hovor, ptát se, proč by si s kočárkem nemohl hrát, čeho se vlastně otec bojí, apod. Často teprve položení konkrétní otázky upozorní na absurditu zákazu a na základě toho třeba konkrétní otec o tématu začne přemýšlet. Pokud se jedná o úplně cizí osobu, záleží na situaci, těžko radit, někdy není vhodné se lidem plést do jejich výchovy, lze třeba mile upozornit, navázat hovor, říci, že váš syn má taky rád kočárky apod. Opět narážíme na strach, obavu, mnohdy na straně otce může být obava, "aby si lidé nemysleli" apod.“

Patricie: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, zabýváte se i karierním poradenstvím už i u strarších dětí při rozhodování VŠ, a kde Vás mohu najít? děkuji Patricie“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, ano zabýváme se i kariérním poradenstvím starších, dokonce i dospělých, protože nikdy není pozdě na změnu kariéry, dráhy apod. můžete mi napsat na marketa.stepanova @ genderstudies.cz, případně na webu Gender Studies genderstudies.cz“

Marie: „Dobrý den, prosím co dělat, když se dcera setkává ve škole ve výuce s výroky typu: "Tohle v kuchyni, holky, potřebovat nebudete." , "Kluci jsou na matiku prostě lepší." nebo "Na tohle žena prostě nemá mozek."... Jak v takové situaci reagovat?“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Tohle záleží na konkrétní situaci na škole, jestli se jedná o jednoho učitele či učitelku nebo o situaci u více vyučujících apod. Osobně bych navrhovala využít nějakou příležitost a s učitelem či učitelkou si promluvit, napat email, apod., rozhodně bych ale volila milý tón, velmi často se jedná spíše o nevědomost než o záměr. Bohužel ale z výzkumů jasně vyplývá, že takové poznámky mají na budoucí volbu povolání velký vliv, proto bych to nenechala být. Doporučuji naši publikaci Volba povolání bez předsudků, která byla představena, nebo publikaci Gender před tabulí, kde jsou souvislosti jasně nastíněny.“

Helena Křížová: „Dobrý den, co říkáte na psychologii, prosazující gendrovou odlišnost, tedy odlišnost ve výchově hošíků a holčiček od velmi ranného věku (typ psychologie výchovy např. p. Milan Studnička)? Děkuji za Vaši odpověď.“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, genderově odlišná výchova může mít fatální negativní vliv na budoucí život dětí, protože formuje jejich smýšlení o sobě, omezuje jejich budoucí volby. Může vytvářet negativní pocity, smutek, frustraci, pokud děti nejsou v souladu s tím, co se od nich očekává. Obecně považuji za slepou cestu hledání rozdílů a jejich akcentování, šla bych spíše cestou hledání toho, co máme společného a cestou individualizace ve výchově, každý jsme jiný a je škoda se snažit natlačit do nějakých škatulek.“

Monika: „Dobrý den, jaký je váš názor na představování homosexuality v dětských pohádkách? Odkazuji se na Prase Pepu, pohádku pro nejmenší, kde se objevili rodiče stejného pohlaví Nemají být pohádky prostě jen pohádkami? Děkuji“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, odlišná sexuální orientace nebo genderová identita je "jev", který je kolem nás, je součástí světa, ve kterém děti vyrůstají, a to naprosto legitimní součástí, proto vlastně nevím, co znamená, pokud jsou pohádky prostě pohádkami. Proč by nebyly, pokud v nich zobrazíme něco, na co mohou děti narazit (a narážejí) ve škole, v sousedství, na ulici. Naopak bych považovala za problematické toto opomenout, mnozí máme ještě v blahé paměti, co způsobilo zavírání lidí se zdravotním omezením či mentálním hendikepem do ústavů - strach, údiv, překvapení, že něco takového existuje. Tohle je cesta, která už byla dávno problematizována a opuštěna.“

DAYD: „Co náboženství a genderové stereotypy ve výchově?“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, nejsem si jista, na co se přesně ptáte, ale náboženství, resp. většina jeho výkladů, není v rozporu s rovností pohlaví. Dávat všem dětem bez rozdílu šanci na libovolnou životní dráhu, nesvázanou nějakými omezeními a předsudky, není přeci problematické. Jde jen o výklad toho, jakou roli by ženy měly mít, jakou vminulosti měli apod. Ale to souvisí s celým konceptem genderu a skutečností, že jeho vnímání je proměnlivá v čase i kultuře.“

ANTI: „Kolik existuje českých publikací a publikací přeložených do ČJ o genderových stereotypech ve výchově?“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, doporučuji navštívit naši knihovnu Jiřiny Šiklové, která disponuje širokou škálou literatury i k tomuto tématu. Bude se jednat o desítky publikací, často vycházejících z výzkumů na toto téma dělaných.“

ANTI: „Jak to vypadá s genderovými stereotypy v současné české politice?“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, politická reprezentace je vlastně ukázkou genderových stereotypů. Stále máme málo žen političek, jejichž nedostatek má za následek marginalizaci autentické ženské zkušenosti. Nejedná se nedosatek ženských vlastností, protože nic takového neexistuje, ale o nedostatek té zkušenosti. Jako příklad může sloužit absence zážitku pčující pozice, pokud člověk nikdy nezažil, s jakými problémy se setkává člověk, který pečuje o malé děti či stárnoucí rodiče, těžko toto téma donese do politiky.“