Chat

host

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká

Jak vychovat odolné dítě

Záznam chatu ze čtvrtka 20. ledna

Jana V.: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak motivovat tříleté dítě. Při téměř každém neúspěchu- nezdařeny pokus o oblečení se, stavění puzzlí, se rozzlobí do takové míry, že vrhá předměty. Oba s manželem jsme klidné povahy. Opakovaně vysvětlujeme, že když se to nepovede, že se to stává, nic se neděje, pojď, zkusíme to znovu. Klidným hlasem. Nechce naší pomoc (nabízíme jako jednu možnost, ať si řekne, pokud ji budě chtít) křičí Sama! Sama! A pak to kolem nás lítá. Máte nějakou radu, jak tyto výbuchy vzteku zmírnit a nastavit dítě na jiný mód? Předem velice děkuji za odpověď. J.“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, v tomto věku je nezvládání vzteku normální. Děláte to dobře, jen to je trochu běh na dlouhou trať. U každého dítěte pomůže něco jiného, většinou to ovšem přejde prostě časem :-)“

DAYD: „Co je přesně termín odolné dítě?“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Většinou se myslí dítě, které dobře zvládá nesnáze života, dokáže překonávat náročné situace, nehroutit se.“

Derek: „Jak správně vychovávat odolné dítě?“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „To je krásná, ale hoooodně široká otázka - napsala jsem o ní knihu. Nicméně zkusím hodně stručně: Dát dítěti bezpečný přístav, jistotu, hodně lásky, sebevědomí. A pak také mu neumetat cestičku a nechávat ho procházet těžkostmi, které přicházejí a které zvládne :-)“

ANTICYKLON: „Jak radši nevychovávat odolné dítě?“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „A proč byste chtěl/a?“

DAYD: „Co je přesně termín odolné dítě?“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Ta otázka už tu byla, ale ještě mě k ní napadlo, že nejde jen o vyloženě krizové situace, ale také o běžnější nesnáze života. O to, zda je naše komfortní zóna úzká nebo široká? Je lepší a příjemnější, když máme tu zónu širší, a také je důležité, jak reagujeme na to, když se ocitneme mimo tuto zónu. Odolným lidem se žije lépe, a lépe se žije i jejich blízkým. Různí lidé reagují na stejné události různě. Někdo se hroutí, a jiný řeší. Někdo to bere jako výzvu, jiný jako tragédii. To jsou samozřejmě extrémy, ale v principu jde o to, abychom ty nesnáze dokázali co nejvíce brát jako výzvy.“

Denisa: „Jak pomoci synovi se zvýšením sebevědomí? Je mu 7 let a vůbec si nevěří, těžce nese, když si z něj někdo dělá legraci nebo má nějakou poznámku. Vše si hrozně bere, brečí, nechce se mu do školy, ani na kroužky. Přitom je ve třídě nejlepší, je hodně chytrý a napřed.“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Schopnosti dětí bývají často nevyvážené. Dobré je syna vyslechnout a pak se můžete ptát. Jak by sis přál reagovat? Jak si myslíš, že by reagoval nějaký hrdina (můžete doplnit konkrétního, kterého obdivuje syn). Jak by sis přál reagovat? Můžete přijít i se svým nápadem: já bych mu řekl/a to a to. Ale když si na něco přijde sám, je to cennější. Můžete si z těch útočníků udělat i trochu legraci, nebrat to až tak vážně. Když by se o tom synovi špatně povídalo, lze to v sedmi letech většinou ještě hezky převést do hry - např. hrajete divadýlko a jeden mańásek řekne druhému něco podobného, jako jsou poznámky na syna. A pak se to zpracovává ve hře. Ten maňásek může volat třeba "Ondro Ondro (to jsem si vymyslela pseudonym pro Vašeho synka) pomoz mi! Řekni mu něco!" Atd. atp. dle Vaší fantazie.“

Nepřeji si: „Dobrý den, prosím o pomoc, dcera před rokem přestoupila na jinou školu, chodí do 3 třídy a stále si stěžuje na každodenní křičení paní učitelky. Spolužáci nám před školou vypráví jak se paní učitelka mstí za připomínky rodičů. Pokud ji budeme psát ať na dceru nekřičí bude se mstít ještě více. Dcera je je velmi empatická a smutná, netrestáme ji za známky a skoro téměř nezlobí ale do školy už nechce. Děkuji za odpověď a radu.“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, tady je otázka, kterým směrem se vydat. Záleží na povaze dívky, na osobnosti učitelky - zda je vyhořelá, nebo jen přísná, nebo kdoví co za tím je. Musela bych se hodně doptávat. Jen orientašně: pokud je paní učitelka pouze přísná (řeči o mstění se nemusejí odrážet realitu), můžete posilovat dceru, aby hlasitější projev paní učitelky lépe snášela, hledat dobré stránky učitelky atd. Na druhé straně spektra si umím představit i to, že to budete řešit přístup kantorky s vedením školy, lépe ve spojení s dalšími rodiči. Na počátku by bylo vhodné setkání s paní učitelkou - primárně ne konfrontační, ale takové, v němž se pokusíte poznat paní učitelku, ptát se na dceru, na třídu, zajímat se.“

František: „Dobrý den, syn (8 let) je poměrně šikovný, chytrý a přemýšlivý, ale je velmi nerozhodný. Pokud má na výběr ze dvou nebo více možností, tak se rozhodnutí snaží vyhnout. Např. pokud by měl volit ze dvou nabídek výletu, tak raději nepůjde nikam. Týká se to ale i maličkostí. Možná je to u dítěte běžné, ale na něm je vidět, že se při tom rozhodávání stresuje. Obávám se, že mu to ve vyšším věku bude dělat problémy. Měla byste prosím radu, jak ho v rozhodování podpořit a učit?“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Jo jo, rozhodování je někdy těžké i pro nás dospělé, je to stresová situace. Můžete to s ním zkusit probrat, nabídnout nějakou metodu - klidně třeba i hod korunou. Je dobře, že po synovi někdy chcete, aby se rozhodl, ale nemusíte ho tím stresovat moc. Někdy to můžete rozhodnout klidně za něj, pak to s ním třeba zase probrat, když bude příležitost. Někdy je to opravdu tak, že je lepší jakékoli rozhodnutí, než žádné. Také bych se případně ptala, jak to máte s rozhodováním vy, co doma vidí. Také mě zaujala myšlenka, rodinné moudro jedné klientky: "Je třeba dělati rozhodnutí, a pak se činiti, aby byla těmi správnými."“

Juliana: „Dobry den, kdyz dite spadne a zacne plakat. Je v poradku ho nech at se zvednout samo a rict, ze to nic neni? dekuji“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „To záleží na míře zranění a stavu dítěte. Pokud to je maličkost a dítě to samo ani neřeší, tak ho zbytečně nelitovat. Pokud je zraněné, potřebuje utišit/ošetřit a Vám se chce, tak ho obejmout, ošetřit. Tak nějak přiměřeně.“

Klára: „Dobrý den, momentálně procházím velikou životní krizí a zaujalo mě vaše povídání. Sama nejsem asi psychický odolná a ráda bych tak alespoň vybavila svoji dceru. Máte nějaké knihy nebo web, kde získat více informací? Děkuju, Klára“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Kniha Odolné dítě vyšla koncem listopadu v nakladatelství Portál.“

Kamila: „Dobrý den paní magistro, Jak postupovat při výchově dcery, která je velice citlivá. Děkuji“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, je spousta literatury přímo o výchově citlivých dětí, v AJ se vysoce citliví lodé často označují zkratkou HSP (highly sensitive people)“

Hanka: „Dcera, 7 let, psychicky labilní - nezvládá emoce, hlavně pokud nedosáhne svého cíle, nízké sebevědomí, nevěří si, v kolektivu zakřiknutá, neprůbojná, někdy se začne sama bouchat a říkat, že je blbá a že nás jako rodiče nemá rada. Přitom se jí snažíme podporovat, vztahy v rodině jsou harmonické. Zvládnu tento stav doma nebo už je vhodné její chování konzultovat s odborníkem? Děkuji“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, konzultací určitě nic nezkazíte :-)“

Eva: „Dobrý den, dcera má problémy s kamarádkami. Řešily jsme to i my samozřejmě ve škole za mlada:) A tak se ji snažím říct, že nic netrvá věčně a ta správná kamarádka přijde. Dcera je velmi citlivá a hodná s čertíkem v těle. Jak ji pomoct motivovat, že to bude dobré a nějaké kamarádka se určitě najde.“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, nevím, kolik let je dcerce, nicméně pomoci může vytváření příletižostí - zvát kamarádky k Vám domů, zvát je na výlety apod. Také kolem nějakých zájmů je možné děti sdružovat. Můžete se ptát na spolužačky, na to, co ve škole dělají, co řeší, která je jaká, pomoci jí přemýšlet nad blízkými, nad tím, jak se k nim přiblížit, povídat jí o svých kamarádkách, jaké jste měla v dětství. Hezké jsou také knížky pro děti, např. Děti z Bullerbynu nebo i modernější, kde vystupují kamarádi a mj. se děti dozvídají o tom, jak se kamarádit. Jinak príma, že dceru povzbuzujete.“

Marie: „Dobrý den, prosím můžu se zeptat, jak vychovávat, jako babička, hyperaktivní dítě, odolné dítě, které doma od rodičů má úplně všechno, ale nechce poslouchat. Neposlouchá rodiče a babičku už vůbec. Dítěti je 10 let a jen hraje hry a dívá se na televizi. Poslala bych rodiče do psychologické poradny?? Moc děkuji za odpověď. Marie“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hrát celé dny na počítači a dívat se na televizi opravdu pro dítě není zdravé a určitý respekt k autoritím by mít také v deseti letech mělo. Jako babička máte těžší postavení, nicméně príma, díky za to. Pokud budou rodiče ochotni někam zajít, tak jen dobře.“

Hana: „Vážená paní magistro, je možné vyhodnotit, zda při výchově dítěte k odolnosti, hraje větší roli nápodoba rodičů (příp. jiných pečujících osob) nebo povahové rysy dítěte?“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Obojí hraje roli a je to propojené. Rysy osobnosti dítěte jsou ovlivněny jak geneticky, tak tím, co dítě vidí a k čemu je vedeno. Nicméně přístup rodičů je též ovlivněn povahou dítěte.“

Anna: „Dobrý den, starší dcera si libuje v provokování mladšího syna, který na to reaguje agresivnim chovanim. S oběma zkouším o jejich chování mluvit, ale příliš to nepomáhá. Manžel zase syna za to trestá výpraskem, což jeho psychické vypětí zvýší natolik, že jde třeba do svého pokoje a buší hlavou o zeď. Máte nějaký postup, jak zamezit tomu, aby bral syn dceřiny poznámky tak vážně, aby zůstal "nad věcí"?“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, to je dost komplexní situace. Pracovala bych se synem, i s dcerou - děti se nemusejí mít rády, ale nemohou si ubližovat. Ani fyzicky, ani slovně.“

Eva: „Dobry den, jsem v nemocnici s rizikem predcasneho porodu v psychicky velmi narocne situaci a doma se manzel s podporou maminky stara o dve deti 4 a 2, 5 roku. Deti to zvladaji dobre, jsou nadsene ze slecny na hlidani, funguji jako kdybych byla doma. Cela nas pece o predcasne narozene dite a nevim, jak si poradit s peci o starsi deti, kdyz to nejmensi bude potrebovat matku nejvice - jde mi o kompromis mezi adekvatni peci o jejich zivot a zaroven nutnost, aby prijaly, ze se v rodine deje mimoradna udalost a i ony museji prijmout danou situaci a postavit se k ni celem. Dekuji.“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, komunikovala bych s dětmi docela normálně. Nelíčit budoucnost ani v růžových, ani v temných barvách. Bude to náročnější, ale my to zvládnem. Konkrétně popsat, v čem to bude jiné. Nemít přehnanou lítost, ta by jen vzbuzovala sebelítost u děti. Držím palce!“

Jana: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak podpořit syna ve věku 13 let, který se nemůže zbyvit zvyku okousávání nehtů? Děkuji za odpověď“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hodně bych se doptávala na historii a souvislosti. Ptala bych se jeho, jak on se s tím cítí. Vadí to jemu samotnému? To je dost zásadní. Co mu to dává? Šlo by mu mohlo udělat stejnou službu? Co už zkusil? Někdy pomáhají třeba nějaká mačkátka, takové ty předměty do ruky, co si s nimi lze hrát, ale není to všespásné.“

Iveta: „Dobry den pani Koucka. Mame 3 leteho kluka a ma uz dlouho takove ufnukane obdobi a posledno dobou breci i kvuli drobnostem (hystericky zachvat kdyz mu upadne susenka na zem). Muzete mi poradit jak na něj? Snazim se jeho pocity akceptovat a pracovat s tim, ale ne vzdy to jde. Vzdy kdyz neco opravdu chce a place, tak place tak moc, ze se pozvraci. Neni jeho psychika uz narusena? Dekuji“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, částečně to patří k věku, nicméně bych se i zamyslela, zda se v jeho životě něco nezměnilo, zda není nějaký stresor, který snížil jeho psychickou odolnost. Pozor na to, aby se inetenzivní pláč nestal nástrojem k ovládání rodičů.“

Jana: „Krasny den, pani magistro, prosim o radu. Moje temer 5ti leta dcera je hodne citliva, litostiva a plactiva. V detstvi jsem to mela stejne. Pri kazde sebemensi krivde place a vysvetluje mi to. Kdyz ji nejake dite ublizi ci vezme hracku, tise place v koute a nikomu to nerekne, to stejne, kdyz ji ve skolce nejde otevrit jogurt ci zapnout bunda. Snazim se ji to vysvetlit, jit ji příkladem v asertivnim chovani, ale bojim se, ze to zatim nefunguje, je nejaka rada prosim? Moc dekuji, Jana Ch.“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, všímala bych si situací, kdy se jí něco daří, posilovat odtud. Příliš na to neupozorńovat, jen tak, aby si to sama uvědomila (některé děti se necítí dobře, jsou-li nápadně chválené). U těch situací, kdy tiše pláče v koutku - asi bych se jí pak ptala, jak jí v tom bylo, co by mohla udělat jinak. Co by třeba která pohádková postgava na jejím místě udělala.“

Lída: „Dobrý den, myslíte, že fyzické tresty psychiku dítěte spíš posílí, nebo podlomí?“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Tresty obecně nejsou vhodná výchovná metoda. Resp. měly bychom se k nim uchýlit pouze pokud jiné výchovné metody selhaly. A i tehdy je lépe volit tresty spíše např. typu odebrání privilegií (hra na počítači, televize atd.).“

Martina Toušová: „Dobrý den, mám syna jedináčka......v průběhu jeho života jsem nevyléčitelně onemocněla, a potom když mu bylo 18let, stejně onemocněl i on....teď je mu 24let a jeho výchova probíhala ve znamení bílých plášťū, bolestí....často si kladu otázku, jestli ho to všechno zocelilo, nevím..je to těžké...děkuji za pár slov. Martina Toušová“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Milá Martino, to je těžké říci. V něčem Vás to patrně i zocelilo, ale nikdo by si něco takového nevybral. Hodně sil, štěstí a zdraví!“

Jaromír: „Dobrý den. Synovi diagnostikovali aspergerův syndrom až ve věku 9ti let. Učitelé i psycholog byli od školky přesvědčeni, že se jedná jen o introverta - signály neznali nebo nechápali. Nyní druhým rokem (má 11 let) navštěvujeme ASP centrum - ale zdá se mi, že stále jen diagnostikují, upřesňují, ale návod jak s dítětem jednat nemáme. Dítě nejí, nepije, nevyjadřuje své pocity, dokud nevybuchne. Přitom k výbuchu stačí jen promluvit ve chvíli, kdy on o něčem přemýšlí. Medikaci bych nejraději ponechal až na tu poslední možnost. Jsou nějaké hry (stolní nebo PC), případně zajímavé obrázkové knihy pro děti, které by mu pomohly v naučení "normální reakce" na běžné životní potřeby? Zatím máme jen samá doporučení, že jako rodiče máme dítě chápat a akceptovat jeho stav. Ale raději bychom dítě připravili pro život, komunikaci... Děkuji.“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, o poruchách autistického spektra i konkrétně o aspergerově syndromu je dost různé literatury. Nedoporučili Vám nic? Možná se zkuste aktivně v ASP centru zeptat, nebo pátrat i sám, jso i diskusní fóra, je toho dost..“

Jana: „Zdravím Vás, ani magistro. Jak nejlépe vychovat odolné dítě, pokud rodiče nejsou schopni se domluvit ohledně výchovy, výživy a styku dítěte s druhým rodičem? Dceři jsou 2 roky, soudní řízení se táhne druhým rokem, není dosud rozhodnuto o výživném, ani výchově. Dcerka je zatím malá a snad tolik nevnímá konflikty mezi rodiči (výjezdy policie po fyzickém napadení nebo při nemoci dítěte, kdy otec trvá na styku s dítětem). Prošli jsme mediací i rodinnou poradnou, bez výsledku. Otec s dcerou dojíždí 2x týdně i 3x týdně do místa svého bydliště, odstěhoval se 100km daleko. Je Chorvat, mluví na dceru chorvatsky. Jak trénovat odolnost dítěte na takovou situaci? Jestli to nějakým způsobem jde? A jak do budoucna podpořit pocit bezpečí a jistoty u dítěte, když otec bude chtít střídavou péči, dvě školky, školy? Jaký máte názor na střídavou péči v souvislosti s dětskou psychikou a jejich vnímáním a pocity? Snad do budoucna trochu zklidní situaci konečné soudní rozhodnutí soudu. Děkuji za Váš názor.“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, to je opravdu těžká zátěž pro dítě, domnívám se dokonce, že rozvodové a porozvodové války rodičů jsou nejčastější současná traumata dětí.. Doufejme, že soud rozhodne rozumně. Dvě školky a školy rozhodně nejsou v nejlepším zájmu dítěte a pro soud je to obvykle důvod, proč dítě nedat do střídavé péče. Jinak samozřejmě, když Vy budete zvládat to, že dítě odljíždí, tak to pomůže i dítěti, aby ono to zvládalo. Dobré je snažit se druhého rodiče nepomlouvat, zajímat se o to, co se děje u něj, ale ne primárně negativně. Povolovat dítěti, aby i druhého rodiče mělo rádo, snažit se na něm vidět i to dobré. Vím, že je to těžké.“

Hana: „Krásný den, dcera 1,5 roku. V mé přítomnosti jakožto matky je velmi ukňouraná, více se vzteká když se jí něco nedaří a nejraději by se stále nosila. Když je ale na hlídání u babičky, tak si ji nemůže vynachválit jak je hodná. Nepláče, poslouchá a žádný vztek. Vím že děti jsou v přítomnosti maminek jiné, jen si někdy říkám co dělám špatně. Hranice má pevně nastavené, snažím se být důsledná. Prosím jen tedy o reakci zda je to normální a přirozené nebo bych měla třeba něco změnit. Moc děkuji“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, je to přirozené. Jste pro dceru zdrojem jistoty, o Vaší lásce nepochybuje, nebojí se, že ji ztratí, když se bude chovat jakkoli. Proto si dovolí všechny stresy pustit až když je s Vámí :-)“

Marketa: „Dobry den, rada bych se zeptala, jak precitlivele dite "predelat" na psychicky odolne? Syn 5 let je velmi citlivy, cokoliv drobneho jej hned rozhodi, zacne plakat, rozcilovat se, nastve se apod. Muze s tim souviset i citlivost na lecivo, nektere potraviny (alergie) apod.? Dekuji a krasny den“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Hezký den, ohledně léčiva se ptejte lékaře, nicméně obecně se dá říci, že když dítě není fyzicky v pohodě, tak to jeho psychickou odolnost snižuje.“

Lenka: „Dobrý den, prosila bych o radu. Jsem máma dvou dětí, které vychováváme sama. Mladší syn 6.let- 1.třída.. Ve škole je velmi šikovný, daří se mu dobře. Ale když se učí novým věcem, jak už ve škole nebo doma, má problém si věřit.. Těžce nese nové věci, je nervózní, že to nezvládne.. Někdy to, ale vyvrcholí i tím, že brečí, že je k ničemu a že se to nikdy nenaučí... Jsem z toho hodně smutná vždycky. Pořád dokola opakuju, že vše chce jenom trénink a cvik...“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Zajímavé by bylo zjistit, proč to syn dělá. Příčina může být různá a různě se to prolíná. Děti si opravdu nevěří, a když samy sebe pohaní, tak od okolí nepřijde hana, ale naopak povzbuzení. Může to být tedy i snaha, aby se mi okolí neposmívalo, nezlobilo se na mě atd. Ptala bych se ho na to, co ho k tomu vede, co tím získává, když to dělá, jak by to šlo děkat jinak. Jak by si sám přál reagovat na to, když se mu něco nepodaří? Také bych pěstovala hodnoatu vytrvalosti. Hezké jsou na to klasické pohádky, kdy hrdina dostává těžký úkol - skoro nesplnitelbý. Ale hrdina se nevzdá! I přes počáteční neúspěchy pokračuje, až nakonec slaví úspěch.“

Tereza Gembalová: „Jak nejlépe a kdy nejdříve začít s výchovou odolného dítěte?“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „Nejlépe ještě před narozením, a to tak, že hezky pečujete o sebe :-)“

Majka: „Syn 10let - Aspergerův syndrom. Když začal koronavir a zavřela se škola nesl to velice špatně úplně se zhroutil a bral antidepresiva. Je hrozně pečlivý, důsledný, putičkář a taky nervák! Zrovna včera strašná scéna...přijdu z práce a brečí, vzlyká až se zajíká že nemá hotové úkoly. Tak ho uklidňuji, že to stihneme že je pouze 17.30h pořád brečí...to už i já startuji...s vypětím všech sil se to udělalo a pak mi řekne, že to je až na pondělí. Což zase vytočilo mě! A to je jen jeden přiklad....On je hrozný pedant , ale ostatní strašně vytáčí svým chováním. Nevycití vhodnost okamžiku. Jak s ním pracovat? Je nějaké sdružení těchto dětí? Chodil k psycholožce rok, ale význam to moc nemělo. Děkuji za odpověď.“

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká: „No to se Vám to doma hezky točí! Ale jste na cestě, jen je to běh na dlouhou trať. Já se na poruchy autistického spektra nespecializuji, ale řada kolegů ano, jsou různá centra: ASP centrum, Apla a další, rodiče se sdružují, pořádají se akce, pátrejte.“