Sama doma

Záznam chatu z pondělí 4. listopadu

Andrea: „Zdravím Vás Renatko, sleduji Vás na FB a souhlasím s Vaším názorem na výchovu. Jen neumím některé "věci" praktikovat. Jsem schopna se zastavit než "vybuchnu", ne vždy jsem 100%, tak se potom dětem omluvím a při tom se vlastně i zamyslím, proč jsem "vybuchla". Myslím si, že trestem člověk ničeho nedosáhne. Ale je zase potřeba vyvodit nějaký ten důsledek z nežádoucího chování. A to je to, co mi ještě pořád nejde. Jaký je přirozený důsledek toho, když řeknu dítěti, že je třeba, aby bylo v 8 v postýlce a ono není. Není třeba ještě převlečené do pyžámka. Ikdyž je už osprchované, ale nahulaté si jde ještě hrát nebo najednou chystat věci do aktovky do školy, ikdyž odpoledne říkalo, že je vše nachystáno. Nebo děti ví, že je třeba si ten poslední jogurt před spinkáním vzít cca 19:45, aby byly v postýlce. Lehnou do postýlky a je 20:05 a najednou si vzpomenou, že mají chuť na ten jogurt, vyběhnou z postýlky pro něj..... co v takové situaci dělat, chytit dítě, nepouštět do kuchyně, dát ledničku na zámek? :-D :-) Děkuji za odpovědi a přeji i nadále úspěchy v pracovním i v soukromém životě :-)“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den Andrejko, předně děkuji za snahu jít cestou vědomého a pozitivního rodičovství. Já vím, že to chce často velkou dávku odvahy jít blíž k sobě. Vždy mám na paměti, že každý z nás je úplně jiný. Když budu mít tři děti, každé má své potřeby, limity, talenty. Někdo je velmi strukturovaný, někdo jiný létá v éteru a jeho talenty jsou jinde. Proto je pro mě zásadní si rozdělit čas s dětmi na ten, kdy je nechám poradit si s úkoly a ten, kdy je provázím. Pokud mi dítě řekne, že to má připravené, ale večer si uvědomí, že ne, je to moment učení. V takovou chvíli ocením, že si na to vzpomnělo a následně s ním, klidně i další den, řeším, jak to udělat, aby byly příště úkoly a věci do školy skutečně připravené. Když chci děti včas v posteli, je to v zásadě má potřeba. Dítě má mnoho jiných potřeb. Žije teď a tady a z toho vychází jeho jednání. Proto dítě provázím. Ještě zuby, super, pyžámko, skvělé, prádlo do koše. Díky za spolupráci. Tak a ted jdeme číst a potom se pomazlíme a půjdeme spinkat. "Mami, ještě čůrat.." Když už je dítě v posteli. Nevadí, ocením, že si to dítě pohlídalo. Pojdme pracovat na svých reakcích a vidět, proč nás často konkrétní situace více "zlobí". Chybí nám náš vlastní čas, necítíme se vyslyšení... Obecně dětem pomáhá nastavení pravidel fungování jak pro ráno, tak večer, pokud řešíme strukturu v pracovním týdnu. Ráda s vámi proberu situaci konkrétně ještě víc, stačí poslat email. Krásný den, Renča“

Lenka V.: „Dobrý den, paní Pelcová, toto je skvělé téma. poslední dobou se mi zdá, že je dcera v puberte (teprve 5 let stará:)). nemám ráda tresty jako jsou pohlavky apod. bohužel křičím, to nepomáhá a tak občas používám, když...tak. co byste doporučila na práci s petiletou dcerou, pokud pořád dělá co se mi nelíbí, ikdyž jí žádám, aby to nedělala. smeje se a když se otočím, udělá to znovu. bere to jako hru. děkuji a přeji hezký den, Lenka V.“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, pět let je výzva, že? Je to věk, kdy je pro dítě důležitá autonomie. Snaha jít do světa, ale s vědomím a pocitem, že to tak nějak neumím ještě dost dobře, jako moji rodiče a okolí. A tak se zlobím a hledám nástroje, které uvolní frustraci. Malé děti mají problém zpracovat zápor. Proto je zásadní pozitivní opak. Tedy, jak jinak, jak spolu. Určitě s vámi ráda proberu situaci více do hloubky. Stačí napsat email. Krásný den, Renča“

Darinka: „Reni, myslím si, že by bylo fajn, aby zde zaznělo jak vnímáš odměny v kontextu trestů. Děkuji a přeji krásný den“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den Darinko, děkuji moc za tip. Odměny jsou jako tresty nejen z mého pohledu druhou stranou jedné mince. Mají tendence vyprchat. Také neříkají nic o vnitřní motivaci. Ale pouze o vnější. Ta nemá dlouho trvající efekt. Krásně to ukazují studie, které prokázaly, že odměny pro děti, ale i dospívající mají za následek odklonění se od dříve oblíbené činnosti. Místo odměn volím zpětnou vazbu, pozitivní ocenění, vnímání nově získaných kompetencí dítěte... Přeji krásný den, Renča“

Hanka: „Ahoj Reni, dotaz nemám. Jen chci moc poděkovat za tvou práci. Jsem s tebou ve tvém programu už dva roky a naučila jsem přijmout sebe i své děti bez toho, abych nám dál ubližovala svými reakcemi. Nejsem bez chyb, ale díky práci na vzorcích chování se cítím o moc lepší člověk i máma. Díky, díky, díky! Hanka“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den Hani, moc děkuji za zpětnou vazbu na program. Ve chvíli, kdy se rozhodnu jít cestou vědomého a pozitivního rodičovství, potřebuji vidět, s čím jsem do rodičovství přišla já. S čím partner. V jaké společnosti žijeme. Jak řešíme konflikty. Jak jsme citlivý sami k sobě, atd. Těším se na další společnou cestu. Není cílem být 100%, ale vědět, jak předcházet nepříjemnostem, vnímat sebe, mít dostatek nástrojů, které mi slouží v situacích, kdy bych jinak sáhla po trestech. Krásný den Renča“

Elen: „Dobrý den, jak na trest u puberťáků - podotýkám, že fyzický trest nepoužívám. Domluva moc nefunguje, jediné co zabírá je, když začnu řvát nebo zablokuji hry, které zatím blokovat mohu. Děkuji.“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den Elen, děkuji za dotaz. Jak staré toto dítě je? Určitě je zásadní přizvat dítě k té domluvě tak, aby samo mohlo vymýšlet, jak by to mohlo fungovat, aby nám bylo lépe. Ocením každý posun, protože jde o proces učení. Mám na paměti, že i toto dítě není zralé a jednání, které mě dráždí je třeba snaha oddálit to nepříjemné. Také, že ještě není ve věku, kdy by bylo schopné oddálit potěšení. Pro větší porozumění situci mi klidně napište email. Krásný den Renča“

Petr: „Dobrý den. Prosím, lze-li vůbec jednoduše odpověďet,jak reagovat pokud se dcera 7 rozhněvá tak, že plácne nebo štípne rodiče. Oplatit také fyzicky stejně, aby si uvědomila, jak to bolí, nebo fyzicky vůbec ne. Podotýkám, že to není obvyklé, stalo se to 3 X. Děkuji.“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, tato reakce je aktivovaný nervový systém. My potřebujeme zabránit nežádoucímu jednání, tedy chytnout ručičku se slovy, ou, to je moc. Bolí. Apod. Následuje napojení se na dítě, aby bylo v pocitu bezpečí a mohlo uložit to, co mu říkáme. Jinak působíme na právě aktivovaný mozek a ten si naši informaci není schopen uložit. Ano, dá se jít cestou strachu a to může být zdánlivě účinnější. Ale reálně dítěti neříká, jak být empatické. Proto vždy jdu cestou jak jinak, jak spolu. Co může dělat jiného. Vnímám i situaci, ve které k jednání dochází. Pro větší prozkoumání situace mi klidně napište email. Krásný den, Renča“

Zdena: „Vážená paní, ráda bych věděla, jak se díváte na křičení na děti i na hodně křičení. Děkuju moc za odpověď. Vozakovaz@seznam.cz“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, děkuji za dotaz. Křik je důsledkem naší aktivace - v tuto chvíli nás ovládá tvz. Sympatikus, který má za úkol vybudit nás k akci. My tedy potřebujeme vědět, jak lépe si poradit. O tom se ale rozhodujeme nejlépe v klidu, mimo tuto aktivaci. Proto s rodiči řeším komplexní přístup k sobě i dětem. Nejen komunikaci a jednotlivé nástroje. Ale i to, jak se v jednotlivých situacích chováme, aniž bychom to dělali vědomě. I v dítěti je naším křikem aktivoavný sympatikus, tady se neučí, jak jinak, ale působíme na emoční mozek, ne na racionální část mozku. Můžeme se na situaci podívat podrobně. Stačí mi napsat emai. Krásný den, Renča“

Jindra: „Dobrý den, když to chce rodič změnit a již je dítěti 11 =12 let - už je určitě pozdě. Může se omluvit, mrzí mne, že jsem ti dal facku, chytil tě silně za ruku apod. -trestal tě v minulosti, ale už to v tom dítěti musí být..Jak postupovat dál - může dítěti rodič říci - chci to dělat jinak lépe, nechci tě fyzicky trestat - omlouvám se. Ale to dítě to přeci jen tak nepřejde, ikdyby chtělo - už to zažilo - tak jak postupovat, jestli již není úplně pozdě - neříkat- nedělej to a nědělej ono, ale říci - zkus udělat to takto apod. Ale někdy dítě už se může bát, čeká pohlavek, přikrčí se apod - již jsem to viděla- ikdyž ta matka to udělat nechce- je šance že dítě získá důvěru a již se nebude přikrčovat, když bude čekat, že ho rodič uhodí? Může pak détě začít více provokovat, vyplazovat jazyk začne puberta, krouti očima a mít průvovídky, jak potom to má rodič vydržet...otázek mnoho.Děkuji“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, já ohromně oceňuji sebereflexi v jakémkoliv věku. Vždy to má smysl. Dítě je ještě dlouho dítětem, ale učí se vzorce chování, přiznat chybu je úžasný nástroj. Následně pracovat na změně vlastního jednání s vědomím, že třeba ještě neznám vhodnější nástroje a chci se je učit. Nástrojů je celá řada. Nápodoba, práce s vlastní centrální nervovou soustavou. Moc doporučuji komplexní poradenství v takovém případě a přizvat k sobě i dítě. Moc držím palce a v případě důvěry v mou práci stačí napsat email a podíváme se na situaci více. Krásný den Renča“

Elen: „Doplnění k předchozímu dotazu - jde o dítě 12. A upřímně, nejvíce mě "točí", když neplní své povinnosti, jak ve škole, tak doma. Nejraději by sedělo jen na telefonu a hrách. Nic víc ho nezajímá.“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, dítě, které dostalo telefon se bohužel dostalo do situace, kterou už nemá samo pod kontrolou. Proto je zásadní podívat se na možnosti, které máme. Tedy omezení času, kdy může být dítě aktivní na sociálních sítích. Každá aplikace má vlastní nastavení. Také empatický přístup je jeho vývoji. Potřebám. K aktuální vývojové fázi a krizi. Pokud mám pocit, že dítě dělá jen to a to, sama k němu přistupuji s despektem a nedávám prostor pro nápravu. Doporučuji oceňovat vše, co je žádoucím jednáním. Vidět každou novou získanou kompetenci. Napište mi email, podíváme se na situaci podrobněji. Renča“

Janča: „Dobrý den, jakým způsobem pozitivně namotivovat 5 leté dítě, aby si přestalo cucat palec? Cucá si ho kdyz chce spát, je unavená, když se nudí, jede v autě, na uklidnění když se rozzlobí. Stále vysvětlujeme, že má křivé zuby a zhorsujezse řeč, ale nedaří se odbourat.“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, tyto návyky vznikají většinou na základě nějaké náročnosti. Co se v jejím životě děje, změnilo, kdy to začalo? Klidně mi napište do emailu. Podíváme se na to. Obecně doporučuji jít cestou jak jinak, jak spolu. Když nechci, aby měla ruce v puse, dám ji doporučení, co může dělat jiného. REnča“

Michal: „Dobry den, jak prepsat mozek z traumat ? dekuji“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, toto je velmi komplexní téma. Je potřeba podívat se na konkrétní traumata, také na to, kdo mě jimi bude provázet. Ale stejně tak se podívám na vzorce chování a přesvědčení, které z prožitku plynou. Samotné přepisování bude závislé na tom, jakým způsobem vás aktuálně limitují. Určitě je zásadní, abychom se situacemi procházeli s touhou poznávat nové možnosti. Renča“

Kamila: „„Vážená paní doktorko, jak se prosím zbavit naprogramování z dětství, kde jsem vyrůstala jen na zákazy, rozkazy,příkazy, fyzické tresty, neustálá agrese a vztek, křík, a jiné další negativní projevy, bohužel , tento vzorec mi nejde vůbec přeprogramovat, pořád tlačím na výkon, křičím, kontroluji, a dávám rady, nedokáži si pomoc, čím to mohu nahradit, vadí mi to , ale nejde mi se toho se zbavit, chodím na různé přednášky, čtu různé knihy, ale bohužel se mi to vůbec nedaří. Jsem už úplně zoufalá, můžete mi prosím v tom nějak prakticky pomoct, začala jsem i chodit i k psychologovi, ale tam nemám žádnou zpětnou vazbu a hlavně cestu jak z toho ven, sice je fajn, že se mohu vypovídat, ale to je vše, já se toho potřebuji zbavit, jelikož to aplikujji na děti i manžela, ale nechci už v tom takto pokračovat, děkuji za radu či konkrétí knihu / přednášku či kauče, velice by mi to pomohlo. Máte nějakou konkrétní RADU???Krásný Den““

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, děkuji za dotaz. Kamčo, už to, že situaci vidíte a pojmenováváte, vám dává možnost změny. Máte podporu svého partnera? Jak vnímáte sebe sama, svou hodnotu, své emoce..? Především doporučuji jít cestou drobných změn, ve chvíli, kdy se pouštím do přeprogramovávávní svého mozku, se mozek začne bránit a někdy mohu být horší verzí sebe sama. Ráda se s vámi podívám na situaci osobně. Stačí napsat email. Krásný den Renča“

Jana: „Dobrý den, zaujala mě vaše odpověď, ale jak tomu správně rozumět a uvést ale do PRAXE a to,práce s vlastní centrální nervovou soustavou, jak na to když ty vzorce z domova máte, co s tím , jak se ovládnout, jak jednat jinak a zachovat klid, vyletím jak čert z krabičky, jakou knihu nejvíce doporučujete , kde je hlavně ta praxe , co by si měl každý rodič přečíst a je na tolik inspirativní ? Či jakou přednášku absolvovat.“

Bc. Renata Pelcová: „Jani, krásný den, děkuji za dotaz. Máte naprostou pravdu, že jít do praxe je náročnější, ne nemožné. Proto pracuji s rodiči několik měsíců v kuse, abychom se podívali na vzorce chování, jaké naučené jednání nám brání zůstat v klidu. Nebo i neklidu, ale umět se situací pracovat lépe. První se tedy řeším rodičovský seberozvoj, následně až komunikaci s dětmi. Ruku v ruce s tím i vývoj nejen dětského mozku a přirozené reakce. Téma je natolik komplexní, že doporučuji souvislou a dlouhodobou práci, která mě vede blíž k sobě, k dětem a svým blízkým. Ráda se s vámi podívám na vaši situaci blíže. Stačí napsat email. Krásný den, Renča“

Jiřina Gajdošová: „Moc děkuji panu dr. Šebkovi za jeho knihy a vůbec za všechnu práci, kterou pro zdraví lidí doma i ve světě dělá a již udělal. Nemohu ale zapomenout na jeho krásný popis dělohy, kdy musel při porodu do ní sáhnout a popsal jí jako "hebkou teplou postýlku..." Znovu mě toto krásné přirovnání vhání slzy do očí nejen jako trojnásobnou matku, ale i jako osminásobnou babičku a dvojnásobnou prababičku... Velký dík za všechnu práci doktore, kterou jste pro zdraví lidí jak doma tak i v zahraničí udělal !!!!! Vážím si Vás moc a přeji hodně pohody a radosti nejen Vám , ale i celé Vaší rodince !!!!! Vděčná Jiřina Gajdošová, 87 let, máma, babička a prababička“

Bc. Renata Pelcová: „Tento text patří panu doktorovi. Ráda ho zveřejním. Krásný den“

Lenka: „Existuje prosím něco (cokoli), co opravdu platí na puberťáka (17 let) ??? Nejsou již tresty úplně pasé, zvlášť když je na škole úplně v jiném městě, tedy na internátu?“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, tresty jsou prchavé, proto nejsou účinné. 17leté dítě je už velmi samostatné, přesto nezralé. Je zde potřeba spolupráce rodiče i dítěte a ideálně se nechat provést situací s nadhledem třeba i s vhodným průvodcem. Dřím palce a mysleme na to, že tresty netvoří vztah. Renča“

Diana: „Krásný den, Renčo, Zajímalo by mě, jak to řešit s dcerou 3,5 roku, když se neustále vzteká a hlavně si určuje, co kdo bude dělat. Maminka sundá bundu, maminka umyje ruce,... Víceméně je to vše tak, že maminka udělá vše, táta jen výjimečně, když to dcera dovolí, jinak má záchvat vzteku. Nebo minule jsem si dovolila posunout trochu podnos se snídaní blíž k ní a chytla takového vzteka, že hodila talíř s buchtou v obýváku na zem. Samozřejmě jsem se neudržela a dostala na zadek. Nevím, jak v takových situacích reagovat. Domlouvání a vysvětlování nepomáhá. Stejně tak furt zlobí a ubližuje naší fence. Fakt jsem zoufalá a nevím, jak s ní dál. Děkuji za odpověď.“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, děkuji za dotaz. Toto je situace, kterou zažívá mnoho rodin. Dítě je nezralé. Zároveň má silnou potřebu autonomie. Podívejte se na to, co už dokáže, to dobře oceňte. Je třeba vidět, jaké kompetence získává. Takto komplexní situace řešíme s rodiči v rámci dělší spolupráce. Jde vždy o balík náročností, který rodina potřebuje zpracovat. Vaše dítě je v situaci, kdy neví, jak jinak. V mozku potřebuje vytvořit nové spoje, které ji lépe poradí. Ty se netvoří v afektu, ani v aktivaci sympatika. Proto s ní pracuji na zklidnění centrální nervové soustavy a postupně ji učím nové reakce a vzorce chování. Držím palce, ráda se na situaci podívám podrobněji, stačí napsat email. Renča“

Jana: „Moje dítě mě poslechne jen, když na něj zakřičím. Jiný způsob nefunguje.“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den Jani, je třeba se podívat na to, jak předcházet situacím, kdy se dostanete do aktivace a volíte tento nástroj. Věřím, že dítě ocení jiné cesty. Zároveň potřebuje vědět, jak samo reagovat. Je to dlouhý proces učení. Například pocit bezpečí dává dítěti prostor pro to, aby nás lépe vnímalo a stálo o nápravu. Ve chvíli, kdy primárně trestám, nemá dítě vhodný prostor pro učení se žádoucího chování. Krásný den Renča“

DAYD: „Jde to v rodině i bez trestů?“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, já věřím, že ano. Spíš mám osobní zkušenost, že až realita rodičovství nám ukáže, že často trest volíme dřív, než předcházení situaci, vnímání vlastních emocí, či emocí dítěte. Pojďme se jako rodiče učit, co nám ukazuje soužití s dětmi, jak na situace lépe reagovat. Trest je nástroj, který může být účinný aktuálně, ne dlouhodobě. Ani děti trestané ve školách, nemají lepší výsledky. Stejně tak děti trestané doma nemají lepší vztah se svými pečujícími osobami. Ani sami se sebou. Pojďme hledat cesty, které nám umožňují poznat vlastní prožívání a potřeby a následně je umět vhodně komunikovat. Když udělám chybu, vědět, jak ji uznat a napravit. Krásný den Renča“

DAYD: „Trest by měl být přísný a spravedlivý...“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, s tímto nesouhlasím. Přístný trest útočí na tu část mozku, která se nic neučí, jen brání či útočí. Proto prosím o volení vhodných nástrojů. Dnes máme mnoho studií, které naznačují, jak nevhodné trestání či odměňování dětí je. Máme mnoho jiných možností, od předcházení, přes uvědomění, nápravu, nacházení lepších nástrojů, než je trest. Určitě sem patří i přirozený či logický následek. Pozor, ne trest. Krásný den Renča“

Monika M: „Trestat či netrestat?“

Bc. Renata Pelcová: „Krásný den, koho? Z mého pohledu netrestat. Sdílet sebe, jít příkladem a pozotivní či vědomou výchovou. Krásný den REnča“

DAYD: „Myslím si, že tresty v rodině by neměly ponižovat, urážet, ničit psychiku a fyzičku, co vy na to?“

Bc. Renata Pelcová: „Souhlasím. Renča“