Sama doma

Záznam chatu z pondělí 13. května 2019

Monika: „Dobrý den, moje dcerka je předškolačka a byla bych velmi ráda, aby při vstupu do školy navázala se spolužáky dobré vztahy. Jak jí v tomto můžu pomoci a jak ji na to připravit? Děti má moc ráda a hned je s každým kamarádka, někdy až moc. Je ale velmi citlivá a vše si velmi zabírá. Stačí jak se ji něco nepovede a úplně ji to rozhodí. Pořád ji uklidňujeme, že vše přece nejde aby uměla hned, že se to každý musí postupně učit. Budu se těšit na Vaše rady. Děkuji“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, děláte to určitě výborně. Je dobré vždy uznat její pocity, nevymlouvat jí je, vytvořit pocit bezpečí a přijetí z vaší strany a poté s ní nacvičovat, jak pracovat s chybou, tzn. učit jí,že chybami se člověk učí, že chyba patří do života a na základě chyb se můžeme poučit. Můžete jí pomoci s ní situaci probrat a nacvičovat, jak se chovat v různých situacích (dají se využít plyšové hračky - zahrajeme různé scénky). Nejdůležitější je ale z vaší strany, aby cítila, že jí přijímáte i s její citlivostí a se všemi pocity. Tím se bude posilovat její sebedůvěra a odolnost a snižovat její přecitlivělost. Zdravíme, Linda a Jarka“

Blanka: „Dobrý den, synovi jsou 2 roky a 10 měsíců. Téměř nemluví, a proto je občas problém se s ním domluvit. Dnes dopoledne měl velký vztekací záchvat. Nevím, z jakého důvodu. Jak na takovou situaci správně reagovat. Děkuji“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, syn zcela určitě komunikuje neverbálně. Můžete si všimnout jeho mimiky, gest, pohybů, kterými se snaží vyjádřit, co potřebuje. Důležité je porozumět situacím, které záchvat předcházejí. Pokud jsme nevysledovali spouštěč záchvatu, je dobré synovi být nablízku (nenechávat ho o samotě jako trest - ničemu to dítě neučí a ještě bude cítit samotu a strach z odloučení), pokud je to možné a má rád dotyk, tak můžeme navázat fyzický kontakt a zkusit pojmenovat to, co vidím: "Teď se moc zlobíš, něco tě asi hodně rozčílilo." A počkáme. Někdy toto stačí a emoce začnou odeznívat. Jde o to, zjistit příčinu záchvatu a naplnit případnou neuspokojenou potřebu. A je velmi důležité si sama být vědoma jako rodič, co to ve mně vyvolává za pocity a přistupovat k dítěti pokud možno v klidu. Prodýchám se, opláchnu si obličej :-), zatnu a uvolním ruce apod. Snažím se dostat napětí (emoce) z těla. Poté budu snadněji přistupovat i k dítěti a budu mu schopná lépe pomoci s jeho emocemi. Pokud by záchvaty neustávaly a jejich četnost a síla se zvyšovaly, je pak vhodné se poradit s odborníkem. Držíme palce, zdravíme, Linda a Jarka“

Veronika P.: „Dobrý den, mám syna 5a půl let, když se něco stane, tak neposlouchá co mu chci říci,vysvětlit a řeší to po svém a z větší části s výbuchem. Poté s ním nejde nic dělat a nevím jak se zachovat. Děkuji za odpověď. Můžete prosím doporučit nějakou literaturu kde bych mohla načíst nějaké rady, typy?Znám Aha rodičovství!“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, doporučujeme další publikace Divoké zvíře, Jak se domluvit s tygrem a další publikace, které můžete vidět na stole před námi. Obecně platí, že pokud jsme v silných emocích, mozek je ve stresové reakci a není schopen naslouchat, ani řešit adekvátně situaci. Je důležité počkat,až emoce odezní a to je samozřejmě nejtěžší, ale klíčové. Jinak nás dítě nebude vnímat, ani nás nebude následovat. Stejně jako jsem psaly v předchozím příspěvku, je potřeba nejdřív pomoci dítěti zpracovat jeho emoce a zjistit, co je příčinou. Pak můžeme kontruktivně s dítětem věc řešit a i ptát se na jeho návrhy. Pokud nás dítě opakovaně neposlouchá, i když ví, jak se má chovat, může jít o vztahový problém. Zkuste se synem trávit každý den alespoň 20 minut společně, pouze vy a dítě, aniž byste byli rušeni, aby dosytilo své emocionální potřeby bezpečí, vaší přítomnosti, vaší náruče, lásky. Tomu říkáme důvěrný blízký vztah a i jeho "zlobení" bude ustupovat. Zdravíme! Linda a Jarka“

Veronika: „Dobry den, chtěla bych se zeptat, jak správně přistupovat k výchově dceři 3,5 let. Má tendence být dominantnější, rada vysvětluje a hraje si na pani učitelku a říká kdo co má delat...je to unavující a nechce kolikrát poslouchat ona nas. Má ráda kolektiv, je velmi učenlivá a bystrá, od malička temperamentnejsi. Také velmi žárlila na mladšího brasku (8 měs.), když se narodil a bylo to velmi narocne a i teď je kolikrat na něj velmi "akční" . Ale má ho určitě moc ráda :-). Dekuji“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, děti se vše učí od nás. :) Takže je opravdu bystrá a učenlivá. Můžeme tudíž velmi efektivně začít u nás, rodičů. Zkuste s ní trávit ideálně každý den po nějakou dobu společný čas, jen vy a ona (to také poléčí sourozeneckou žárlivost) a zároveň si můžete s ní v onom společném čase zahrát hru na to, že si právě vymění role a vy jí zcela záměrně budete poslouchat a následovat. Tím se uspokojí její potřeba "být dominantní." Pro některé děti je těžké přijímat neustálé pokyny a mohou těžce přijímat svou "podřízeno " roli malého. Je prvorozená a potřebuje jasné uznání svého postavení (dostávat věci jako první, mít své místo u stolu apod.). Uznávejte to a velmi to pomůže. Literatura: AHA rodičovství - Sourozenci, Sourozenecké konstelace. Zdravíme, Linda a Jarka“

Jana Sichova: „Dobry den, mam sedmileteho syna. Je velmi bystry a citlivy, nicmene se casto vzteka, fnuka... Kdyz se mu neco nepovede, tak zacne hned plakat, se vztekat apod. Casto se se svym mladsim bratrem (4 roky) postuchuje. Mnohdy se k nemu chova az nehezky, primcemz se k cizimu diteti chova pekne nekdy az opatrovnicky. Priznam se, ze sem tam sahnu po varecce a obcas na ne i zakricim. Vim, ze to neni spravna cesta, ale zkratka se nekdy nedokazu udrzet. Poradite mi, prosim, jake je zde reseni? Dekuji pekne. S pozdravem.“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Chápeme vaše pocity, že se nám chce přirozeně bránit mladší dítě. Nicméně my musíme napřít extra pozornost, péči a lásku prvorozenému dítěti, neboť mu byla narozením sourozence tzv. vzata jeho výlučná pozice ve vztahu k vám. Tudíž pokud se takto chová, je skutečnou příčinou hněvu velký strach a obava, že ztrácí vaši pozornost (lásku). Sourozenec představuje pro něj přímé ohrožení, proto se k jiným dětem chová hezky. Jednoduchým řešením je posilovat vztah mezi vámi, tzn. trávit nějaký čas denně s dítětem, pouze vy a starší syn, kde on si naprosto dosytí vaší přítomnost a lásku za všechny chvíle, kdy byl od vás odloučen. Spousta tipů najdete v knihách AHA rodičovství. Cílem je dosytit jeho vnitřní potřeby spojení s vámi a poté se jeho chování určitě bude zlepšovat. Zdravíme, Linda a Jarka“

Eva: „Dobrý den, mám dceru 14 měsíců a při srovnávání s ostatními dětmi jejího věku mám pocit, že je jiná. Ostatní děti mi přijdou více fixované na matku, plačtivé, vystrašené, když se matka vzdálí. Naše dcera se stále neostýchá v žádném novém prostředí, klidně se odemě vzdálí a trvá dlouho, než se prvně ohlédne, zda tam jsem. Když odcházím z domu, tak zamává, ale nepláče. Velkou část dne si dokonce sama hraje, vždy se přijde na chvilku přitulit a pak zase jde pokračovat ve své hře, do které je hodně zabraná a příliš mě nevnímá. PAS u ní určitě není, oční kontakt navazuje, vymýšlí i společné hry, ráda provokuje a směje se. Jen si nejsem jistá tím, jestli nedělám něco špatně, že na mně není tak závislá. Nikdy jsme ji nenechávali vyplakat, ani jiné zklamání její důvěry mě nenapadá. Většinu času je se mnou či manželem, hlídaná jinou osobou byla pouze jednou cca 2 hodiny a celou dobu si hrála. Dělám něco špatně? Děkuji.“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, vypadá to, že jste odvedla skvělou práci. :-) Zdá se nám, že dcera má velkou sebedůvěru a pocit bezpečí, který jí může takové chování umožňovat. A také může být povahově dítě, které se dobře orientuje v novém prostředí, dokonce ho to nabíjí. To, že se přijde přitulit a pak zase odejde je známka velmi dobré bezpečné vazby. Myslíme, že je to naprosto v pořádku. Zdravíme, Linda a Jarka“

Regina: „Dobrý den, doat často jsme s detmi v sitaucich, kde se setkavame s bratranci a sestrenicemi a to jsou v rodine proste milacci. Za to co by byli nase deti pokarany jsou druzí pochvaleni. Jsou proste vzdy v lepsi světle, což mi dost casto zveda žluč. Pritom jsou to deti starsi nez moje ve spouste veci jsou daleko za nasimi dětmi, ale stokrat za den se pochvali a jsou stredem pozornosti. Pak za mnou casto prijdou a reknou jakto ze oni muzou a my ne. Je to asi i rozdilnost ve vychove rodicu, ale osobne vedu deti k samostatnosti. Jak se v tajovych situacich zachovat“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, zdá se, že podle vašeho popisu jde skutečně o střet různých výchovných přístupů. Vy se můžete soustředit na posilování láskyplného vztahu od vás k vašim dětem, to bude vždy silnější. Můžete reflektovat s dětmi podle jejich věku, jejich pocity, jestli to také pociťují jako nespravedlnost nebo jaký názor na to mají. Popovídat si o tom s nimi a maximálně je podpořit, že vy je milujete takové, jaké jsou ve všech situacích. Nemůžeme změnit druhé, můžete poukazovat na možné příčiny, proč se druzí tak chovají, pokud to dokážete v klidu a bez hodnocení druhých. Pracujte také se svými pocity, velmi pravděpodobně navazují na hlubší pocity z vaší minulosti. Dobrá pomoc jsou například knihy AHA rodičovství, která učí i rodiče pracovat se svými pocity, abychom mohli pomoci s nimi našim dětem. Zdravíme, Linda a Jarka“

Lenka L.: „Dobry den. Mam doma 2,5leteho syna a kdyz jsme třeba na hřišti kde si hraje syn i s jinymi detmi,převazne p rok starším kamaradem tak kdyz se mu neco nelíbí nebo i jen tak ho napada. Kousne ho,ale fakt silne nebo jen tak ho strkne a ma z toho legraci-nechape..jak reagovat?nikdy jsem ho netrestala fyzicky a ani nehodlám..můžete mi poradit? Děkuji“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, syn potřebuje od vás dostat jiné způsoby, jak řešit konfliktní situace, tzn. když se stane něco, co se mu nelíbí. Je to naproto přirozená reakce. Potřebuje nejdříve jasně vědět, že se nesmí druhého napadat - stačí jasné "NE, děti se nebijí" a poté zajistit bezpečí pro obě strany (vzít ho od druhého dítěte), předvést mu názorně omluvu a empatii s druhým dítětem. A pak doma v klidu ho učit, co dělat, když se mu něco nelíbí nebo něco chce. Můžete mu to zahrát s plyšáky, jak to udělat formou volné hry. Je důležité uznat jeho pocit, že mu něco nelíbilo a pak s ním nacvičovat jiné způsoby chování. Lze se inspirovat pohádkami, knížkami. Spousta inspirace např. v knihách AHA rodičovství. Zdravíme, Linda a Jarka“

Lucie: „Dobrý den, před chvílí jste doporučili, v případě nezdaru, dítě ani sebe "neznačkovat", jen označit situaci a přijmout ji. To jsem se snažila u syna aplikovat (3,5 let) a záhy začal reagovat stylem: rozbil jsem hračku, to nevadí, maminka koupí jinou. Nevadí, že se válím v blátě, maminka to vypere, atd. Jak z toho ven? Děkuji moc“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, neznačkovat znamená: "ty jsi zlobivý, že jsi se nerozdělil, ty jsi ale zlý, že jsi rozbil hračku, ty jsi ale čuně. To je útok na osobnost, na sebeúctu. To, co popisujete je projev chování a tam musíme stanovit jasné hranice a trvat na nich a vyjádřit, že to je nepřijatelné a vysvětlit smysl toho, proč se to nesmí (krátce a jasně). To jsou právě dvě různé věci, na které jsme poukazovaly. Pokud syn takto reaguje, je potřeba mu dát najevo, že očekáváte, že spolu vymyslíte nějakou nápravu a trvat na ní. Pokud nechce spolupracovat a vzdoruje (a ví, jak se chovat), je potřebovat pracovat na vzájemném vztahu - dosytit syna láskou, přítomností, věnovat mu čas jeden na jednoho. Většinou dítě nespolupracuje, protože se necítí s námi spojené, dosycené (například nevěnujeme mu dostatek času jeden na jednoho a ono se cítí neakceptované, může mít v sobě spoustu emocí, se kterými potřebuje pomoci. Zdravíme, Linda a Jarka“

Ladka: „Dobrý den, jak prosím reagovat na velký dětský vztek a řev, např. pak i v obchodech? Je lepší mírně plácnout a odvést tím pozornost nebo co s tím? Pro okolí je to hrozně nepříjemné, vždy mi vadilo, když to rodiče neřešili a nechali dítě jen vyřvat. Nyní mám syna 4 měsíce a je dost vzteklý. Do budoucna bych chtěla umět toto řešit, abych syna nepoškodila, ale ani neobtěžovala nepřiměřeně okolí. Děkuji.“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, je to velice časté a pro každého rodiče náročné a nepříjemné, obzvlášť na veřejnosti. Spoustu inspirace a informací najdete v knihách AHA rodičovství nebo na stránkách v článcích. Pracuje se tam hodně právě s emocemi. Spoustu věcí kolem emocí jsme již zodpověděly v předešlých příspěvcích. Zdravíme, Linda a Jarka“

Tea: „Dobry den, 1.dotaz- kdy je nejlepe zacit s nastavovanim hranic? Dcerka 16 mesicu. A 2.dotaz- kamaradky dcerka skoro 2 roky, pri navstevach strka do ostatnich deti, saha do oči, nehraje si apod. Cim to je? Dekuji“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, od toho okamžiku, kdy je začnou překračovat a přirozeně testovat okolí, zkoumat, co se smí a nesmí a začne aktivně vstupovat do sociálního prostředí. Důležité je ale opět ZÁROVEŇ pomáhat dítěti projít emocemi. Bez toho to nebude efektivní a dítě může stále vzdorovat, protože nemá naplněnou některou z potřeb (bezpečí, láska, vaše výlučná pozornost apod.). 2.otázka: Dcerka může cítit ohrožení z vícero dětí, z nového prostředí a takto na to reaguje anebo jednoduše se musí naučit, jak se k druhým chovat. Doporučujeme nácvik s plyšáky doma v klidu jako prevence. Mohu popisovat chování druhých, co je přijatelné a co ne, co druhý udělal a jak reagoval jednoduchým způsobem přiměreně k věku dítěte. Dítě se to jednoduše musí od nás naučit. Postup už jsme několikrát zmínily v předešlých příspěvcích. Zdravíme, Linda a Jarka“

Michaela: „Dobrý den,u dcery 4,5 roku narážíme často na situace kdy nechce respektovat potřeby členů rodiny bolest zad-neponesu tě, mám hlad, žízeň spechame domů -dela vše opačne.vesinou končí záchvaty vzteku a pláče.Rada bych dceři tyto situace vysvětlila ale nějak se nám nedaří“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, vysvětlováním zde bohužel většinou nepomáhá. Dítě také nemá pravděpodobně splněnou některou z potřeb. Někdy je prostě potřeba ho pouze nechat plakat, aby se mohlo vyrovnat s tím, že situace neprobíhá tak, jak by si přál. Je to jako s dospělými. Vy mu ale můžete pomoci tím, že uznáte to, co cítí: "Vím, že je nepříjemné, když tě nemůžeme teď nést, asi tě bolí nožičky. Je mi to líto. Ponesu tě až za tamtím domem..." A pokud pláče, je to v pořádku, jen mu buďte nablízku a to stačí. Dítě se také učí sociálním dovednostem, tím, že překonává situace,keré mu nejsou zcela příjemné. Zdravím, Linda a Jarka“

Adriana: „Dobry den, na uvod jsem chtela podekovat, jak krasne jste mluvily ve vstupu, ne casto je tento pohled prezentovan v mediich a pritom je to tak moc dulezite a pravdive, co jste rikaly a melo by se to co nejvic sirit mezi rodice a i vychovatele v statnich institucich, aby vyrostla “zdravejsi” generace, nez jsme my a nasi rodice, urcite rozumite, jak to myslim. Mne osobne trapi jedna vec, a to, jak vsichni okolo akcentuji nezbytnost, aby dite chodilo do skolky, prave aby se naucilo socialni dovednosti. Pritom potom, treba na hristich nebo ve skole vidno, jak je vetsina predskolaku i skolaku socialne nekompetentnich a je i celkem nelogicke, ze by se tri az sestilete deti mohly od sebe neco naucit, nebo od jedne pani ucitelky, kdyz je chudak casto sama na 25 deti, a kdy skolka nereprezentuje opravdovy zivot v mnoha ohledech a dite se tam spise nauci nejaka umela pravidla, stane se zavisle na vnejsi motivaci a v ramci fungovani ve velkem kolektivu se casto nauci i nedobre veci. Co si o roli skolky v otazce socialnich dovednosti, prosim, myslite? Dekuji.“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, velice děkujeme za kladnou reakci. Bereme to tak, v rodině tvoříme základ, tam můžeme velmi naše děti pozitivně ovlivňovat a ve školkách trénují a upevňují, co se naučily. Často se to ale i učí, pokud to nemají dostatečně osvojené. Zdravíme, Linda a Jarka“

Nela Wiesnerová: „Dobrý den, ono se vše lehce říká, ale chtěla bych vidět jak byste si poradily s protivným hysterický dítětem.“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, chápeme vaši reakci. Takové děti máme doma a jezdíme s nimi na tábory. :-) Vše, co říkáme, máme podložené praxí. Zdravíme, Linda a Jarka“

Lucie: „Dobrý den, synovi je něco málo přes 2 roky. Všemu rozumí, ale stále nechce mluvit. Jak nejlépe řeč rozvíjet? Pak jsem se, prosím, chtěla zeptat, syn se začíná dost vztekat. Že mu něco nepovolím, že tohle nemůže atd. Jak se správně zachovat? Snažit se ho vždy pochopit a vysvětlovat? Přes křik to ale kolikrát nejde :-). Velmi děkuji a přeji pěkný den.“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, s řečí pomůže, že jako rodič budeme vše pojmenovávat, co děláte, co vidíte apod. Posilovat tzv. pasivní řeč. Ve 3 letech případně navštívit logopeda. Druhou část dotazu již jsme mnohokrát zodpověděly v předešlých dotazech. Zdravíme, Linda a Jarka“

Michaela: „Dobrý den, mám doma 2 letou dcerku. Snažím se s ní navázat partnerskou výchovu, takže domlouvám, vysvětluju, ptám se jí co potřebuje, když se vzteká, snažím se zjistit příčinu a pochopit jí třeba otázkou ,,co se děje? vím, že se zlobíš, že si chtěla být ještě venku, ale už to nejde, miminko chce papat.... Mám totiž ještě 2 měsíčního chlapečka. Ale zatím nám to moc nefunguje a často se stane, že to selže, hlavně, když jsem unavená. Má to smysl ve 2 letech se s ní pokusit domluvit? Chápe to? Často máme vzteklé scény kvůli všemu různému. Děkuji za odpověď, hezký den.“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, asi nejdůležitější je nevysvětlovat, nemluvit, nesnažit se řešit situaci, dokud je dítě v silných emocích. Nemůže vás slyšet. Jeho mozek je v tu chvíli ve stresové situaci a dítě potřebuje nejdříve pomoci se svými emocemi. Potřebuje pouze vaší přítomnosti a bezpečí a trpělivě čekat, pokud je to možné. Když nebudeme dávat odpor emocím a budeme je naopak vítat, emoce obvykle velmi rychle odezní. Dítě ale musí cítit, že na něj netlačíte. Je to pro nás rodiče velice těžké, asi to nejtěžší, ale vyplácí se. Dítě v sobě emoce nehromadí. Na dvouleté dítě mluvit velmi krátce, jednoduchými slovy, neopakovat pokyny a informace a někdy pochopit, že je prostě pláč léčivý a že není potřeba nic nedělat. Zdravíme, Linda a Jarka“

Jarka: „Dobrý den, prosím Vás, poradíte mi nějaké knihy či stránky, které se zabývají pubertou u chlapců. Když byl syn malý měl sebedůvěru, trpělivost, povídal si se mnou, vše bylo fajn. Nyní vůbec nevím, jak s ním navázat vztah, jak si s ním povídat, aniž bych podle něj nepoučovala a nevyzvídala. Jsem s ním od jeho 7 let sama, za měsíc mu bude 18 let a vůbec o nic nejeví zájem. Budu moc ráda, když mi v něčem poradíte. Už jsem přečetla Výchova chlapců, Chlapci bez otce, Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali. Děkuji a přeji pěkný den Jarka“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, uvedené knihy také velmi schvalujeme. Bylo by dobré najít v okolí, v rodině nějaké mužské vzory. Můžete mu doporučit také tzv. mužské kruhy. Již začínají ve společnosti fungovat velmi dobře i jako iniciace do dospělosti chlapců, která nám jako společnosti velmi chybí. Ještě bychom připojily knihu od Daniela Siegela: Rozbouřený mozek. Zdravíme, Linda a Jarka“

Majka: „Děkuji za Vaši práci a priklady, kterými si člověk uvědomí chyby, které má zakódované z výchovy svých rodičů. Kde je možné sehnat literaturu v této oblasti případně web? S pozdravem Majka.“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, děkujeme za kladnou reakci, jsme rády. Moc doporučujeme knihy i stránky AHA rodičovství. Výchova bez poražených. Knihy od Brandon Bays - Cesta, Cesta pro děti. Zdravíme, Linda a Jarka“

Silvie Proroková: „Dobrý den přeji, co dělat s dítětem 7 let, když je tzv. "bolestínek" a fňuká při naprosto každém drobném poranění např. stroupek, který je tak malý, že téměř nejde vidět apod.. a neustále o tom mluví a ukazuje to všem? Máme i v těchto případech akceptovat jeho emoce, nebo je nějak utlumovat, protože nám přijde, že někdy už to vzhledem k jeho věku až přehání. Jeho 2,5 letá sestřička mnohem větší "bolístky" téměř neřeší. Děkuji moc za odpověď. Zdravím a přeji krásný den. Silva“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, zdá se nám, že je to u syna celé o pozornosti. Pravděpodobně se jedná i o reakci na mladšího sourozence. Doporučujeme "přidat" na vztahu rodič - dítě (i partner, manžeel) - tak, jak jsme to popisovaly v předešlých příspěvcích. Je potřeba nasytit synovu potřebu, kterou takto demonstruje. V žádném případě ho neshazujte, nenazývejte ho "uplakánkem." Lepší je emoci uznat a uznat,že jeho to opravdu může bolet. POdpořit ho, jak bolest zvládnout (dát mu obklad, položit ruku na místo, obejmout ho, utěšit pouze svou přítomností). Nejde o žádné litování, to není cílem, protože se opravdu může jednat o zástupnou reakci. Zkuste najít skutečnou příčinu. Syn také může vidět častější konejšení mladšího sourozence a nevědomě touží po tom samém. Doporučujeme knihy AHA rodičovství, které s tím pěkně pracují. Zdravíme, Linda a Jarka“

Eva: „Dobry den, rada bych se zeptala, jak reagovat na temer trileteho syna, ktery i pres varovani aby neco nedelal, naschval neposlechne. Pak dostane jemne na zadek a tim vetsinou zacina ublizenecke chovani.." maminko nahoru", ..rev. Pote se s nim nelze na nicem domluvit vubec. Stejne tak nedavno hodne kousnul svou petiletou sestru do obliceje. Cca pul hodiny nam trvalo nez se sve sestre omluvil, stalo jej to vsak hodne.. prisel o cca 5 hracek, ktere jsme mu zabavili. Chteli bychom jej nasmerovat aby tem vecem lepe rozumnel, nicmene stale bez vysledku... Schvalne sam sebe vzdy zene do vyhrocene situace, kterou tezce pote zvladame vsichni.. poradite jak na tak maleho tvrdohlavce? Bohuzel vysvetlovani v klidu nam zatim nefunguje.. :(“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, není to o tom, že by to dělal naschvál nebo nebyl schopen rozumět. Jde o to, že mu v porozumnení brání silné emoce a neuspokojená vnitřní potřeba (např. pocit bezpečí, přijetí, lásky, vaší výlučné přítomnosti). Klíč je věnovat se emocionální stránce a posilování vztahu rodič-dítě. Mozek nedokáže řešit situace adekvátně, pokud je v zajetí emocí. Již jsme postup mnohokrát popsaly v předešlých příspěvcích. Zdravíme, Linda a Jarka“

Katka: „Dobry den,dcera,4roky velmi provokuje sveho o 2roky starsiho bratra,ktery je klidny hoch a neoplaci.Jsou z toho neustale tahanice a ja casto nevim,jak tyto detske trenice resit.Obecne nemam rada konflikty a tudiz jsem citliva i na jejich. Snazim se nekricet,ale obcas mi uz ujedou nervy,pokud je to caste.Mate tip?Dekuji a dekuji i za propagaci skvelych knih.Pekny den.“

Jaroslava Budíková a Linda Malenovská: „Dobrý den, vnímáme sourozeneckou rivalitu, se kterou se dá pracovat. viz naše předešlé příspěvky. Posílit vztah jeden na jednoho a pracovat s potřebami dítěte a jeho emocemi. Zdravíme, Linda a Jarka“