Sama doma

Záznam chatu z pondělí 19. listopadu 2018

Soňa Gremlicová: „Stále více se v životě setkávám s mladými ženami, které nechtějí mít děti. Ne tak kvůli finančnímu nedostatku, ale chtějí cestovat, mít úspěch v zaměstnání a nepokazit si postavu. Jsem ráda, že v nynější době už je žena rovnocenná s muži a může si směr svého života svobodně zvolit.Neztrácí se však pocit z krásného mateřství ? Děkuji za odpověď.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Soňo, děkuji za Váš zajímavý dotaz. Ano, ruku v ruce s emanciapací jde i vědomí žen, že mají volbu. Třeba i v oblasti rodičovství, zda mít či nemít děti. Řekla bych, že taková volba je definitivně věcí každého z nás, respektive páru, neboť to budou ve finále samozřejmě oni, kdo se o dítě bude starat a vychovávat jej až do jeho dospělosti. Volba bezdětnosti s sebou v jeden moment přinese potřebu zamyslet se nad tím, kdo se o mne postará v případné nemoci či stáří. Bezdětní o to více potřebují plánovat jak tuhle péči ošetřit, je dobré mít finanční polštář, kontakty na osoby, které mohou pomoci. Ve své praxi však pozoruji, že bezdětní volbou se této oblasti nevyhýbají a často myslí na zadní kolečka dopředu. Nemusíme jejich volbě rozumět, je však dobré, abychom ji respektovali.“

Veronika: „Dobrý den, paní doktorko, mám roční dítě a často s maminkou, babičkou a tchýní diskutujeme o tom, která z nás to měla těžší, myšleno v péči o děti, domácnost, na mateřské... vždy ze srovnání vyjdu jako že já mám vše jednodušší, mám pračku, myčku, nestarám se o hromadu zvířat kolem domu atd. Přitom se nezastavím a doma opravdu nestíhám. Jak to vidíte vy? V jaké době to měly ženy těžší? Děkuji :-)“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Veroniko, díky za pěkný dotaz. Tohle téma je skutečně v rodinách běžné. Řekla bych, že na první pohled byla dříve péče o dítě a o domácnost skutečně fyzicky náročnější. To je však jen ten první pohled. V dnešní době máme hodně pomocníků, pračku, myčku, jednorázové pleny, ale na druhou stranu je žena často vystavena informační smršti, co ve výchově dítěte (případně v jeho výživě, péči o domácnost, partnerském vztahu, atd., atd.) je a není dobře. Ztrácí se intuice a zdravý rozum, žena je znejistěna a může se cítit velmi přetížena. Vnímám to tak, že v jakékoliv době se dobře cítí žena, která svou roli přijímá, ale také si dokáže říct o pomoc, když ji potřebuje. Žena, které dává její život smysl, určitou míru zátěže zvládne lépe než žena ve své roli nekomfortní.“

Petra: „Resim, jak skloubit rodicovstvi s karierou, jsem permanentne pretizena, muz mi nepomaha, kdyz necham peci o deti na nem, nepostara se o ne tak, jak bych si predstavovala, tak mu je radeji nesveruju. Jak to mam resit? Dekuju.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Petro, zajímalo by mne, jak konkrétně si o pomoc svému muži říkáte? A také by byl zajímavý hovor na téma, co od svého muže očekáváte. Dítě má dva rodiče, protože potřebuje dva modely rodičovských postav. Je dobré, aby byli otec a matka každý trochu jiný. Ve chvíli, kdy deleguji některé práce na muže, jsem si vědoma toho, že je udělá po svém, asi jinak než já. Je dobré, abych se naučila přijmout fakt, že tomu tak je. Dítě zažije tátův, možná trochu "sportovnější" přístup, což je mu k dobru. Můj zisk je, že jsem práci delegovala a nemusím se jí tudíž zabývat sama.“

Zina: „Dobrý den paní doktorko, moje dcera během rodičovské dovolené začala nadměrně cvičit, navštěvovat posilovnu, běhat atd. Má sice vysportovanou štíhlou ( až extrémě ) postavu, ale vnuk velmi trpí její nepřítomností, je hyperaktivní, více se vzteká a zlobí. Myslíte, že tyto jeho problémy mohou pramenit i z toho? Děkuji za odpověď“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Zino, z Vašeho dotazu lze cítit, že máte o dceru (a potažmo o vnuka) obavy. Máte dobrý postřeh, děti skutečně poměrně věrně zrcadlí, jak se rodiče cítí. Nemohu Vám říct, jaký přesně to bude mít na Vaši dceru dopad, ale pokuste se ji podpořit, pakliže naleznete něco, zač ji ve výchově dítěte můžete ocenit. Kritika a výchova (dospělé ženy) moc nepomůže, jen by mezi vámi dvěma hloubila stále hlubší příkop. Nadměrné cvičení a péče o vlastní štíhlost může být zástěrkou velké nejistoty či nespokojenosti sama se sebou. Nabídnutím pomocné ruky a dobrým slovem rozhodně nic nezkazíte.“

Jindra: „Dobry den, nemam zadnou otazku k tematu. Jen: moc Vam to slusi, mate krasne saty!!Odkud jsou?:-)“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Děkuju! :-)“

kristýna: „Nemůžu najít partnera, mám pocit, že se dnešní mužové nechtěhí vázat a být ve vztahu. Pozorujete to taky v poradně? děkuju.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Kristýno, ano, v poradně se občas setkávám s tím, jak se mužská a ženská populace nepotkává v očekáváních od vztahu. Nepíšete, kolik je Vám let. Na sklonku adolescence a začátku dospělosti bych čekala, že se ve vztazích budou obě pohlaví spíše učit. Takové vztahy tudíž nemusí být (až na výjimky) trvalé, a jsou, ať se ám to líbí nebo ne, takovými vztahovými trenažéry. Později, od poloviny dvacátých let až do doby před třicítkou bych už čekala ve vztazích větší stabilitu. Někdy vídám rodiče z vlastní volby i v této věkové skupině a vůbec to nebývají rodiče špatní. Mají energii, vtip, nadhled a nějaké zkušenosti už taky jsou. Okolo třicítky jsou ženy často v módu touhy po potomkovi. Mužská populace se zde dělí na skupiny, někdo už by do rodičovství klidně šel, jiní pánové se do rodičovství nehrnou. Ale musím říct, že se setkávám nezřídka i s muži, kteří po rodičovství touží a nejsou "vyslyšeni" svou partnerkou. Situace každého páru je jedinečná a je na konkrétní práci s konkrétními lidmi, chceme-li dosáhnout nějakého posunu či změny.“

Petr: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat na novou generaci maminek a tatínku ? Jsem starší generace 50 + a v naší rodině"velím" já za podpory mé skvělé ženy. Máme spolu druhé děti 14 let a preferujeme systém "bez práce nejsou koláče " děti jsou úžasné, pracovité, sportovci atd. Ale v našem okolí -sportovců, rodiny,přátel o generaci mladších je to pro nás katastrofa,kdy tatove jsou na druhé koleji,maminky velí rodinám a to nejhorší, děti? ?! Máte taky takové zkušenosti z nové generace taťků "netaťků" a maminek "vše pro děti dovoleno"??“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážený Petře, dík za Váš dotaz. Neviděla bych současnost tak tragicky. Samozřejmě že se najdou rodiny, kde je rozdělení rolí mezi dospělými poměrně nerovnoměrné a výchova ponechána bez hranic (otázkou je, zda právě za ní zčásti nestojí boj rodičů o moc?). Je moc fajn, že jste ve své vlastní rodině spokojen a můžete mít dobrý pocit jak z toho, jak funguje váš partnerský vztah i jaké děti se vám povedly. Vlastní partnerský vztah, vlastní rodina i děti jsou totiž tím jediným, co mohu do jisté míry nějak ovlivnit. Co se děje za okny jiných domácností, neovlivním. Také v poradně pracuji s klienty, kteří chtějí na změně pracovat a jsou ochotni na sobě samém leccos změnit. V opačném případě by to byla ztráta jejich i mého času.“

SK: „V čem nejmíň ve vztazích se mění role ženy?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Zřejmě v biologickém nastavení muže a ženy, se kterým nic moc nenaděláme (a ani jej měnit nechceme...). Děti se stále rodí ženám, ženy děti někdy kojí, jindy ne, ale o maličkého kojence alespoň v prvním půlroce většinově pečuje žena.“

InnerS: „Jak se proměnila role české ženy když porovnáte dobu před r. 89 a po r. 89?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Ženy jsou sebevědomější. Dokážou pojmenovat, co od muže potřebují a dokážou jej za to ocenit. Nyní jsem pozitivní, hovořím o situaci, když se ženě a mužovi vztah daří a oba mají zájem do vztahu investovat (emoce, energii, čas...).“

GF: „V čem nejvíc ve vztazích se mění role ženy?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Dovolila bych si myšlenku, že fungující, krásný, role ženy ve spokojeném vztahu ze současnosti a z doby začátků naší republiky se vlastně vůbec nemusely lišit. Dobrý vztah je totiž vždy koktejlem schopností spolu mluvit, být si partnerskou oporou a respektovat se, vlastně je jedno, ve kterých kulisách vztah právě probíhá. Když se nedaří, vidím v dnešní době často v zákulisí boj o moc a o vedoucí postavení ve vztahu. Za takovým bojem se často skrývá velká nejistota a nesebevědomí jednoho nebo i obou z páru. Dobrá psychoterapie dokáže pomoci, ale je to běh na dlouhou trať.“

Veronika: „Byla jsem mámou na olný úvazek, pracovala jsem, starala se o domácnost, ale manžel si stejně našel milenku. Nevím co jsem dělala špatně, vždyt sem se tolik snažila. Jak ted´dál?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Veroniko, nacházíte se v nelehké životní situaci, kdy jste ztratila důvěru ve Vám možná nejbližšího člověka. Potýkáte se s narušením vnímání vlastní hodnoty, do toho se stále musíte starat o děti, chodit do práce, fungovat... Nezůstávejte na tuhle nálož sama, nezdráhejte se vyhledat odbornou pomoc třeba v některé z partnerských poraden. Můžete tam dorazit klidně i sama. Kontakty pro Prahu naleznete na www.csspraha.cz, pro mimopražské na naší profesní asociaci, www.amrp.cz. Budete se mimo jiné snažit nalézt odpověď na Vaši otázku "jak teď dál?", ale dostanete i podporu a mnohdy užitečné rady, jak Vaši situaci přestát.“

Anna: „Dobrý den, posledního asi půl roku mám problém s manželem. Máme 2 děti, jedno začalo chodit do školy a s druhým jsem na mateřské. Manžel má nového kamaráda z našeho domu a poslední dobou se s ním vídá i několikrát týdně. Je to většinou kolem 2-3hod, ale hodně mi to vadí, protože není doma navečer, když ho nejvíc potřebuji (koupání, večeře, chystání na druhý den apod.). Navíc mu dotyčný každý den volá, skrz maličkosti a kdy se opět uvidí. Mluvím s ním o tom často a teď jsem z toho již velmi nervózni, kdy opět půjde pryč. Slíbil, že to omezí. Přála jsem si, aby se vídali, tak 2x do měsíce, ale včera mu již psal, že za týden. Na jednu stranu již manžel chápe a ví, že by mně toto netrpěl a uznal, že je toho moc, ale na druhou stranu nechce vypadat jako podpantoflák a ještě se vymlouvá na mne, když k němu nejde, že aby doma neměl zle apod. To mne taky hodně mrzí. Proč mu jednoduše neřekne, že chce být doma, mít po práci klid apod. Dotyčný mne potom ani pomalu nepozdraví. On ještě děti nemá a nechápe, že chci mít manžela doma, tak jak jsem byla doposud zvyklá a že syn se na něj večer ptá a že já si taky potřebuji po celém dni s dětmi povykládat s někým dospělým. Pak se zbytečně dohadujem. Vím, že to chce hodně mluvit, říkat co mi vadí, ale pak se až pohádáme. Já nic podobného nedělám, ani nemůžu a on to bere jinak, že šak o nic nejde. Už jsem skrz to hodně nešťastná. Přála bych si, aby se sním už nestýkal, vím, že to chtít nemůžu, nebo jestli to probrat s tím kamarádem, nevím. Omlouvám se za tak dlouhý dotaz. Přeji hezký den.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Anno, vnímáte správně, že je třeba s partnerem mluvit. Spíš bych se však orientovala na to sdělovat partnerovi, co potřebuji, než abych výhradně mluvila o tom, co mi vadí. Také je dobré, abyste muže dokázala ocenit, když se mu něco povede. Přeci jen pozitivní motivace skutečně funguje lépe než kritika. Nezdráhejte se vyhledat odbornou psychologickou pomoc, kde můžete pracovat třeba na tom, jak ve vztahu srozumitelně pojmenovávat, co potřebujete.“

Péťa: „Náš vztah prochází krizí. Snažíme se o početí dítěte, nedaří se, hádáme se a já se bojím jak to celé dopadne. Je mi 35 a muž je o dva roky starší. V poslední době se už jenom hádáme.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Péťo, léčba neplodnosti páru s sebou často přináší krom fyzické zátěže i zátěž na psychiku. Nezřídka se promítá do vztahu, kde pak mají oba z páru pocit, že neřeší nic jiného než plodné dny a ovulaci. Aby vztah vydržel i tuhle náročnou situaci, je důležité poskytovat mu "výživu" z pěkných společných chvil. Neváhejte se, kklidně i sama, obrátit o pomoc u psychologa.“

Petr: „Dobrý den, moc Vám to sluší, máte hezké nohy ;)“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Děkuji.:-)“