Sama doma

Záznam chatu z pondělí 5. března 2018

SAK: „Proč podle Vás dochází k špatnému rozdělení rolí po svatbě?“

Kateřina Szabados: „Když vyrůstáme, mapujeme si jak funguje naše okolí. Co znamená stůl, sklenička, ale také co je to být máma, manželka apod. Toto sledujeme a utváříme si vlastní představu, co to tedy znamená. A pak, když se provdáme (či začneme s někým žít), tento mechanismus se nám spustí a začneme fungovat podle té své představy. To je ale mnohdy jednak něco úplně jiného, než by nám to vyhovovalo a do našeho nového vztahu to navíc nemusí vůbec pasovat. A problém právě vzniká tehdy, když oba partneři v podstatě automaticky naskočí do těchto svých rolí místo aby si našli svůj vlastní způsob, jak by to vyhovovalo jim. Neproberou to spolu. Resp. na to nestačí jeden rozhovor, na tom je třeba se domlouvat opakovaně a v průběhu vztahu pořád znovu, protože se jednak objevují nové situace a pak ti dva se mění, takže to co vyhovovalo dřív, může časem být problém.“

ANTICYKLON: „Jak lze napravit špatně rozdělené role po svatbě?“

Kateřina Szabados: „Tak jednak je potřeba si sami sobě přiznat, že jsme s něčím nespokojeni. Protože to je většinou ta největší potíž. Něco z toho co dělám, mě štve, ale já si sama sobě říkám, že "bych s tím měla být v pohodě". A dokud já si sama sobě tu nespokojenost nedovolím, tak s ní těžko budu něco dělat. A pak komunikací. Je potřeba o tom s partnerem mluvit. Říct, co mi nevyhovuje, s čím jsem nespokojená, co bych chtěla jinak, navrhnout jak. (Nečekat, že to vyřeší za mě :-D). A potřebujeme o tom spolu mluvit tak dlouho, dokud nenajdeme pro nás oba uspokojivé řešení. Někdy i nespokojenost, která začne od špatně zavřené zubní pasty, může výústit v mnoho večerů dynamických diskuzí. Ale to není nic špatně!!! Lidé si mnohdy myslí, že "o takových blbostech" nemá smysl mluvit, to by mělo jít samo. Ale to je velká chyba. Život se skládá právě z těchto malých věcí a čím víc pozornosti jsme právě těmto "drobnostem" ochotni věnovat, tím kvalitnější můžeme mít vztah.“

Lucie: „Dobrý den je opravdu důležité mít rozdělené role? S manželem jsme 15let spolu. Nikdy jsme si žádný role nerozdělovali. Oba pracujeme, oba vychováváme děti, staráme se o domácnost společně. Nehrajeme na role, spíše kdo má zrovna čas tak se věnuje tomu co je potřeba.“

Kateřina Szabados: „Tak to je ideál. Když si každý vezme na starost to, co mu vyhovuje, když se ti dva spolu domluví, co kdo bude dělat, bez ohledu na nějaké role. Role jsou právě to, co nás svazuje, jak jsem v nějaké roli, tak už to nejsem já, už je to nějaké "měla bych", které na sebe kladu a v tom nikomu není dobře.“

Michaela: „Zdravím, je nějaké ideální řešení, jak by role měly být rozděleny? Co by měl dělat muž - manžel, a co naopak žena - manželka?...v dřívějších dobách se o domácnost starala pouze žena a muž živil rodinu, dnes vydělávají peníze oba, jak to tedy uchopit, aby soužití vyhovovalo oběma?“

Kateřina Szabados: „Ve skutečnosti ideální řešení je, když žádné role nehrajeme, nerozdělujeme. Je potřeba si rozdělovat zodpovědnost či jednotlivé činnosti, ale ne role. Tak se to dělalo v minulosti a tehdy to mělo své opodstatnění, protože bylo zcela jiné sociální a ekonomické usořádání společnosti. Ale v dnešní době jsou role již přežitkem a neslouží nám, ale život nám naopak komplikují.“

Iveta: „Dobrý den, s přítelem žijeme již 7 let. Máme svoji dománost, jenom jsme ještě neprošli sňatkem. Dá se říct, že každý si už našel svoji roli v domácnosti. A vše funguje. Je možné, že po svatbě přemýšlí človek jinak? A snaží se to měnit? Děkuji“

Kateřina Szabados: „Ano, může se stát, že se to po svatbě změní. To se Vám právě může "rozbalit" ta role, kterou jste si během svého života posbírala sledováním okolí. Maminky, babičky, knížek, filmů, a z toho jste v sobě "uvařila" představu, co to je "správná manželka". A tento scénář právě ve Vás může začít být víc aktivní. Nicméně on tam je přítomen pořád, vždy Vás v tom vztahu ovlivňuje a když vyleze naplno, máte větší šanci se s ním poprat a tu roli vymýtit. A podle mě nejdůležitější je počítat s tím, že se něco změní, a že to není špatně. Největší potíže mají lidé, kteří očekávají, že po sňatku už mají hotovo a vše půjde samo. No, tak to nepůjde. Ale pokud počítáme s tím, že se může něco neobvyklého vynořit, tak překážku obvykle zdoláme.“

Kateřina: „Dobrý den, ráda bych se zeptala na názor - s přítelem jsme spolu 12 let a nikdy jsme tyto věci příliš neřešili, role jsme měli rozděleny tak nějak přirozeně a nebylo potřeba nic řešit. Nyní máme ale měsíční miminko a já dočasně "vypadla z režimu" a nemohu dostatečně zastat všechny své dosavadní úkoly v domácnosti, naopak je dočasně potřeba aby více zabral přítel, ale narážím na odpor a nepochopení. Avšak je už pozdě, toto jsme měli mít vyjasněno dříve a ani nám to nedošlo. Můžete mi poradit jak se nejlépe s touto situací poprat když už je vlastně "pozdě"?“

Kateřina Szabados: „Ne, to není pozdě, to je takhle normální. To se nedá odhadnout dopředu, co s vámi mateřství udělá. Nicméně pokud narážíte na nepochopení, tak to nejspíš znamená, že nedostatečně komunikujete co se ve Vás a s Vámi děje. Protože kdyby příteli bylo jasné, jak se cítíte, co prožíváte, tak pokud je skutečně přítelem, není důvod, aby Vás v tom nechal. Ale muži to často netuší. A taky se nehtějí vzdát svého pohodlíčka, zkoušejí, jak to udělat, aby to zůstalo při starém. A to záleží na Vás, jak si budete stát za svým, nebo to vzdáte. To totiž udělá spousta žen. Řeknou, co potřebují, dostanou odpověď typu "prosím tě, to přece zvládne každá ženská", žena se zastydí, že asi není dost ...doplňte sama a začne se víc snažit. Ale nebojte se do toho konfliktu jít, trvejte na tom, že to u Vás teď musí začít fungovat jinak, protože jste tři, navrhujte jak. Když to teď vzdáte a zajedou se u vás koleje, že Vy děláte doma vše a manžel nic, pok se z nich vyjíždí hůře.“

AS: „Dobrý den. Manžel je obrovský puntičkář, což se projevuje hlavně v "citu" pro pořádek. Doma podle slov návštěv máme jako na operačním sále apod. Vím, že ho nepředělám, abych řekla pravdu, už se o to ani moc nesnažím. Snažím se o kompromis, abychom byli spokojeni všichni doma. Prosím Vás, otázka zní: Jaký navrhujete postup? Děkuji. A.S.“

Kateřina Szabados: „Já bych ho nechala, ať si doma uklízí sám. Uklidila bych na takový standard, jak je to přirozené pro mě a pokud on to chce mít čistější, nebránila bych mu, aby si to čistější udělal - pokud by mě to neomezovalo. Ale rozhodně bych sama sebe nenutila uklízet na vyšší standard než mi je vlastní, v tom by mi nebylo dobře.“

Zina: „Dobrý den, dcera žije ve volném vztahu s přítelem, mají každý svůj účet a přispívají rovnoměrně na domácnost, plánují svatbu, je vhodné po ní co nejdřív založit společný účet, ze kterého by mohli vybírat oba podle potřeb, zejména např. po narození dítěte a nástupu dcery na mateřskou dovolenou? Starší dcera tak neučinila a manžel jí " přiděluje " každý měsíc ze svého příjmu po narození syna ( 2,5 roku ) stále stejnou částku ve výši 7.tisíc Kč. na domácnost a potřeby dítětě. Domluva o zvýšení částky není možná. Děkuji Zina“

Kateřina Szabados: „No, domluvou možná ne, někdy se některé problémy nedají řešit domluvou, ale je třeba udělat "világoš". Podívejte. Vždy to je ve vztahu tak, že jeden něco dělá, třeba přiděluje peníze, ale ten druhý na to přistupuje, prostě to toleruje, žije v tom. Už jsem měla na konzultaci mnoho takových žen. Já jsem si dřív myslela, jak to chudery mají těžké, ale on se vždy našel nějaký důvod, proč v tom setrvávaly. "Když já tak nemám ráda konflikty". "Já nechci dělat zbytečné dusno, chci mít klid". "On se vždycky naštve a není s ním řeč, tak ho nechci zbytečně provokovat" A mnoho dalších takových důvodů, které ale má ta žena!!! Ta žena dá přednost tomu, že si nechá dávat peníze na příděl, než by sáhla po nějakém nepopulárním řešení. A extrémem tohoto nepopulárního řešení může být i rozchod - s postojem, že: "prostě nepřistoupím na to být vydržovanou ženou na příděl, a než toto, tak raději budu bez partnera". No a paradoxně to funguje tak, že když ta žena má v sobě skutečně jasno, že takhle s ní ten druhý zacházet nebude, on to vycítí a svůj postup změní. Ale když ví, že ona sice remcá, sem tam má nějaké řeči, ale nějakou větší změnou to nezavání, tak on nemá důvod s tím něco udělat a nechá to tak jak to je.“

DD: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak dole píšete, že po svatbě začneme fungovat podle těch svých původních představ? Jak bych mohla změnit toto fungování, když mi částečně nevyhovuje, ale vždycky to vidím až po určité době. V konkrétní situaci jednám dost "impulzivně", ale nějak si nedokážu pomoct. Zřejmě to mám z domu "odkoukané", máme to s maminkou společné, ale ráda bych na sobě zapracovala a změnila to, půjde to vůbec, když je to ve mě takhle zakořeněné?“

Kateřina Szabados: „Změnit se to určitě dá, nicméně to vidím na hlubší prozkoumání sama sebe. To, když je člověk impulzivní, není tak úplně role, ale spíš "strategie řešení problémů", která ovšem mnohdy není příliš účinná :-). Pokud byste měla zájem o konzultaci, můžeme se domluvit, nebo pak můžu vřele doporučit semináře osobního rozvoje Principy života, kde se právě na takovéhle věci člověk může podívat a hledat jiné způsoby reakcí.“

Jarka: „Dobrý den, zrovna něco podobného řešíme doma. Muž pracuje jako OSVČ, já jsem byla s druhým synem do 5 let doma /důvodem bylo, že nebyl očkovaný, proto nemohl do školky/. Teď chodí na dopoledne do školky, manžel mi pořád vyčítá, že on táhne celou domácnost sám. Hlídání nemáme. Já ale dělám doma úplně všechno, on pořád říká, jak je unavený, že musí pracovat i večer doma. Takže všechno - nákupy, vaření, úklid je na mně. Teď chci nastoupit na poloviční úvazek do práce, aby mi přestal vyčítat, že vydělává jen on, ale zrovna dnes jsme měli debatu, když jsem mu řekla, že on, když bude doma, musí nakoupit, uvařit.... - prostě všechno to, co dělám během dne já. To prý ne, aby stál u plotny, že dětem koupí něco hotového..... Takže to asi bude tak, že já přijdu po noční, děti hladové, plný dřez nádobí..., já poběžím nakoupit, pak jim uvařím, a půjdu znovu na noční? Jak mu vysvětlit, že domácí práce si musíme rozdělit?“

Kateřina Szabados: „Mně to zní, že s manželem nejste jako tým, ale jako dva protivníci. A dokud se nebudete brát, jako že jste v týmu, tak to řešení mít nebude. Zkuste s ním promluvit v tomto duchu, že jste oba v nějaké situaci a potřebujete ji oba řešit, tak abyste byli oba co nejvíce spokojeni. A něco ve vašich možnostech je a něco není, ale dokud to bude z této naschválové perspektivy, tak to k pro oba uspokojivému řešení nedotáhnete. Kdyžtak přijďte a můžeme to probrat víc do hloubky.“

TIBOR: „Dobré odpoledne, Mám dotaz. Plánuji požádat o ruku svojí přítelkyni. Jak předejít špatně rozdělených rolí?“

Kateřina Szabados: „Tím, že spolu budete ochotni komunikovat. A že se právě žádných rolí držet nebduete, ale budete se na všem domlouvat, co si kdo vezme na starost. A nebudete očekávat, co by ten druhý měl. Resp., ta očekávání se objeví a to je normální, stejně tak to, že po těch rolích automaticky sahnete. Ale pokud budete mít v hledáčku, že je třeba na to číhat a změnit to, pojmout to tak, aby vám to vyhovovalo, tak to určitě zvládnete :-). Ale nečekejte, že to bude hned, hledat, jak vám to vyhovuje je něco, co je potřeba dělat po celou dobu trvání vztahu, není to něco, co se jednou nastaví a už to pak jen funguje.“

Katka: „Muj muz doma nic nedela. Jen chodi do práce a v zime topi v kotli. Ja delam vse v nasem obrovskem dome. Neposlouchá me. Ma zlozvyk a hazi obleceni do rohu chodby... neuklizi nadobi po sobe. Wc Prkynko nevraci. Nebavi me ho nutit ani prosit o pomoc... poradte mi prosím . V dubnu nastupuju po rodicovske dovolene do prace.“

Kateřina Szabados: „Já bych si kladla otázky, proč mu to toleruju? Proč nejdu do konfliktu? Říkáte, nebaví mě ho nutit ani prosit o pomoc. A to je právě často ten důvod. V takové situaci prostě je potřeba použít nějakou nepopulární metodu. Ten druhý není ochotný, vstřícný a tak nemůžu čekat, že se hezky domluvíme. A záleží na Vás, jestli to vyhrotíte, a i třeba za cenu, že uděláte nějaké větší změny, nebo v tom budete žít dál a dál to tolerovat. Ale řádné zázračné řešení, jak takovou situaci zěměnit hezky v vklidu, neznám.“

Kájina Jouklová: „Dobrý den, myslíte si, že je možné změnit role ještě po třiadvaceti letech manželství? Manžel je o třináct let starší a je mu 65 let, v poslední době se hodně změnil, dokonce začíná být zlý, už vůbec nic nechce doma dělat, např běžná údržba v domáctnosti... Moc děkuji.“

Kateřina Szabados: „Tak vidíte, že změny možné jsou :-). No, to asi není ta změna, o kterou jste stála, že. Ale jistě že to změnit lze, ale je třeba začít u sebe. Ten scénář hrají vždycky oba dva. A dokud manžel ví, že vy to stejně vždy všechno uděláte, proč by měl něco měnit? Nevím, třeba vaření. Dejme tomu, že Vás štve, že vždycky vaříte Vy, ale realita je, že on má každý den na stole teplé jídlo. Proč by s tím něco dělal? Zkuste uvařit pár krát jen pro sebe. Nevěřím, že nezareaguje. Ale nečekejte, že bude milý, ne, bude zkoušet udělat vše pro to, aby Vás dostal tam, kde Vás před tím měl. A pak další věc, když se k té činnosti postaví, nechtě ho udělat to po svém. To je totiž hrozně časté. Že když už se toho ten muž chopí, žena ho začne směrovat, mluví mi do toho, radí a tím to celé zabije.“

Marcela: „Dobrý den, neměla byste k tomuto tématu tip na nějakou literaturu? Děkuji“

Kateřina Szabados: „Dobrý den, na podzim mi u Grady vyšla kniha SROVNÁVÁNÍ, ZABIJÁK VAŠEHO SEBEVĚDOMÍ aneb jak se srovnat sama se sebou. Tam mám přímo kapitolu, kde o rolích píšu a věřím, že i leckteré jiné postřehy by s Vám k tomuto tématu mohly hodit.“

Katka: „Dobry den. Musim nastoupit do práce. Zvládne manzel rano vozit deti do skolek? Uz ho na to pripravuji asi 2tydny.“

Kateřina Szabados: „A za koho prosím svého manžela máte? Proč by to nezvládl? Ale to je dobrý dotaz. Pokud chci, aby ten druhý něco dělal, musím mu dát důvěru a prostor, ABY TO UDĚLAL PO SVÉM! Spousta mužů na ženu tu domácnost nechá jednoduše proto, že když něco začne dělat, pořád slyší hromadu rad, jak to má dělat. Což lidi nesnášejí. Takže když se rozhodne něco na sebe vzít, nechte ho. Je dospělý a má občanku.“

Anna: „Dobrý den, s manželem jsme již 22 let. Aniž bych věděla o nějakém rozdělování rolí, když za mnou začal jezdit na víkendy do mého bytu a "vyčítal" mi že se mu málo věnuji a hodně uklízím, předložila jsem seznam co vše je potřeba udělat, ať si vybere co udělá on a zbytek udělám já, no a budeme mít na sebe víc času. K mému překvapení to fungovalo. V manželství jsme v tom tak nějak pokračovali a když mi po letech začal "mluvit do vaření" zareagovala jsem - tak ty můžeš vařit podle svých představ a já se zatím budu věnovat úklidu, no a on na to opět přistoupil! Souhlasím s vámi, že soužití je hodně o komunikaci a často se bojíme říct svůj požadavek nahlas v domnění, že ten druhý na to určitě nepřistoupí......“

Kateřina Szabados: „Děkuji za Vaši zkušenost, to je jistě velmi funkční přístup.“

Martina: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat spiše všeobecně jaké role by měl tedy zastávat v rodině muž a žena co se týče třeba ve výchově dítěte do tří let?“

Kateřina Szabados: „No právě žádné!!!! To je právě to. Není žádná správná role, co by ten jeden měl či neměl. Podstatní je, aby se ti dva spolu domluvili a rozdělili si ty činnosti, zodpovědnost apod. takovým způsobem, aby jim to oběma co nejvíc vyhovovalo. A v každém partnerském vztahu je to jiné, protože lidé jsou různí, a tak se potřebují domluvit jinak.“