Sama doma

Záznam chatu z pondělí 9. října 2017

STOP: „Jaká byla psychologická úloha muže v rodině v ČR před r. 1989 a jaká je nyní v ČR - v polistopadové době?“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážený diváku či divačko, úloha muže se od listopadu 1989 jistojistě změnila. Dříve bylo běžné tradičnější rozdělení rolí, avšak již tehdy existovaly výjimky. Markantní změnu vidíme mimo jiné ve stále větším zapojení muže do rodičovské role. Vcelku běžně se můžeme setkat s muži na rodičovské dovolené. U nás v manželském a rodinném poradenství vidíme změnu v mnohem vyšším zastoupení mužů v naší klientele. Muži se (z našeho úhlu pohledu) více zabývají prožíváním svým i svého okolí. A také už se tolik nezdráhají říct si o odbornou pomoc.“

GFMFE: „Jak je důležitá psychologicky úloha muže v rodině ve srovnání s psychologickou úlohou ženy v rodině?“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážený diváku či divačko, pokusím se být co nejvíc stručná, i když se jedná o velmi široké téma. Matka tvoří domov, je nositelem bezpečí a jistoty domácího krbu. Otec zprostředkovává dětem kontakt s okolním světem. Oba rodiče ideálně fungují komplementárně, takže se dítě může z bezpečné náruče matky s pomocí svého průvodce - otce stále více osamostatňovat a vydávat se "do světa". Z interakce rodičů se dítě v průběhu svého života a zejména dětství učí, "jak se dělají" mezilidské vztahy.“

STOPK: „Dá se to jednoduše nějak vyjádřit, definovat, jaká má být z psychologického hlediska úloha muže v rodině?“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážený Stopk, ač se může zdát, že se rozdíly mezi rolemi muže a ženy stále více stírají, základním rozdělením i přesto může zůstávat ono tradiční zaměření matky na vytvoření tepla a bezpečí domova, že kterého dobře saturované dítko může za pomoci svého otce posléze vyrážet objevovat svět venku. Otec může být ten "drsnější" ve smyslu ne tolik pečující, což vede dítko k pokusům o samostatnost. Avšak i když se role muže a ženy vůči dětem v rodině někdy mísí, nebo setkáváme-li se s rodinami, které nemají klasické složení, je vždy důležité, aby šli rodiče pomyslně stejným směrem, nešli proti sobě a už vůbec se ve výchově dětí. Velmi je tím totiž zúzkostňují, děje-li se tak.“

Jana: „Dobrý den. Jsme typická rodina. Dvě děti. Přála bych si aby byl otec hlava rodiny ale.u nas téměř vše řídím ja. Jak ma mit otec autoritu u děti. Když je pořád v práci a když je doma není dobře aby je pouze karal. Diky“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážená Jano, děkuji za Váš dotaz, popisujete realitu, která je v rodinách poměrně běžná. Když pracuji se svými klienty, mluvíme o tom, že není tak důležitá kvantita času jako jeho kvalita. Je tedy dobré, aby se táta s dětmi, sejdou-li se doma, věnoval nějaké smysluplné aktivitě. Dokonce si myslím, že kdyby s dětmi neměl nic moc společného, ale byl tam jen "za drába", který je používán ke kárání děti v těch vzácných chvilkách, když je doma, moc by to jeho otcovské roli nepřálo. On by se v ní necítil dobře a ani děti by jej "nebraly". Vy, jako máma, můžete dětem tátu, který může být hodně v práci, zprostředkovávat. Ne tak, že byste jím vyhrožovala, ale naopak, že občas o tátovi utrousíte před dětmi něco zajímavého, pěkného, dokážete jej ocenit. Děti budou moci pozorovat, že jste jako rodiče ve shodě, což je pro ně zásadní. Děti mohou slyšet, že táta je jakožto možný výraznější živitel rodiny více v práci (a dělá tak pomyslně kousek práce za Vás), kdežto Vy jste tam zase více pro děti (a děláte zase kousek práce za tátu). Pakliže děti vnímají, že se tak děje ve shodě vás, dospělých, nemívají obtíže tento stav akceptovat.“

Ludmila: „Dobrý den.Da se vlastne zachranit vztah když muž je 25 let v ustrani.Vlastne z jeho vlastni pohodlnosti a pro me bylo jednodušší vše si zařidit sama než čekat až to uděla manžel a když už děla tak s nějakým problemem.A ted děti vyletly z domu a ja mam sve koničky a manžel sedi doma a utápi se v tom že o něj nikdo nestoji .Sedí u počitače a u televize a čeka na mě až mu řeknu pojd tam a tam .A když nic takoveho nepřijde tak vyčítá že je sam.A vše je zpusobena tim že společnými kamarady jsme chodily na pivo a on nabyl dojmu že o něj nestojime.A nabyl pocit menecenosti.Nevim s tim rady?Hadat mlčet přesvedčovat nic nepomáha.A ke všemu se musim ptát jestli mužu vubec z domu.Mužete mi nějak poradit.Do poradny nechce.Ludmila“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážená Ludmilo, jak píšete, současný stav vašeho manželství není výsledkem jednoho činu, ale dlouhých let, ve kterém jste Vašeho muže vlastně potřebovala velmi málo. Obávám se, že nyní bude poměrně obtížné cokoliv napravovat či měnit. Může to být však signál pro muže a ženu na začátcích vztahu, jak moc důležité je o vztah celoživotně pečovat. Je také důležité jít tomu druhému naproti v tom, že mu sděluji, v čem je pro mě důležitý a nezastupitelný. Pakliže na druhého deleguji nějakou činnost, musím počítat s tím, že ji udělá podle sebe, po svém. Což vždy nemusí být úplně stejně, jako kdybych ji udělala já.“

Petra Jurčáková: „Dobrý den paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala, co dělat v rámci zlepšení partnerského vztahu, když muž není ochoten ke komunikaci. Jsme spolu deset let, děti máme. Manžel přijde večer z práce, navečeří se, lehne si na gauč d mobilem s ovladačem s to je vše. Každý den. Často pracuje i o víkendech. Pracuje na sebe. A prý co chci stále řešit, že tohle je život. Ráda bych, aby mi pomáhal, věnoval se dětem nebo aby jsme alespoň jednou za měsíc někam vyrazili. Já přeci také chodím do práce, děti miluji, ale chci být i ženou. Děkuji a přeji hezký den.“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážená Petro, je dobře, že Vám váš vztah s mužem není lhostejný. Začneme časem, který byste mohli trávit vy dva jako partneři spolu. Navrhovala bych Vám sdělit svému muži, jak o čas s ním stojíte. Nekritizujte, že společný čas není, nevyčítejte, že moc pracuji. Pokuste se mu sdělit, jak se na čas s ním těšíte. Zajímalo by mne také, zdali Váš muž na společný čas kývne, když třeba koupíte lístky do divadla? Jestli ano, máte nakročeno dobrým směrem. Není totiž důležité, kdo se společným časem přijde, ale zdali se uskuteční. Postupujte pomalu, není třeba "urvat" všechno najednou, až se vám bude dařit si občas udělat čas na vás dva, pokuste se muže získat pro společný čas s dětmi. Držím palce.“

Marie: „Dobrý den pani dr. chtěla bych se zeptat jak řešit situaci s mužem, který nedodržuje zásadně pravidla ani mantinely ani mé rozhodnutí. Jednoduše je to tatínek rozmazlující a je to o moje nervy. Zkoušela jsem už mnoho tatktik, vysvětlovat aby táhl semnou za jeden provat, ale změnit muže nelze. Doma pak bohužel křičím ...můžete mi poradit jak mohu sama sebe vnitřně sklidnit abych neřešila to, že můj muž vše dovolí. Páč to vidím jako jediné řešení smířit se s tím že muž je takový a s tím že budu mít rozmazlené děti. Jinak je manžel bezvadný. :-) Děkuji za radu. Mám dceru 4 roky a syna 2 roky.“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážená Marie, z Vašeho příběhu je zřejmé, že k výchově přistupujete zodpovědně a hodně se zabýváte tím, co vyroste z vašich dětí. Je moc důležité, abyste dětem nastavovali hranice a je také důležité, abyste se před dětmi jako rodiče vzájemně nepodráželi. Na druhou stranu děti mají dva rodiče, protože potřebují dvě různé osobnosti, dva občas odlišné přístupy. Není chybou, když děti vědí, že jsou-li pouze s tatínkem, může se stát, že jim třeba občas dovolí něco, co běžně nemohou. Sice je to běžnější třeba při občasné péči prarodičů o děti - prarodiče rozmazlovat do nějaké míry mohou. Zkuste s mužem mluvit o tom, jak je pro Vás samotnou důležité, abyste se na pravidlech pro děti dohodli. Může to však znamenat i kompromis, z něčeho uberete Vy sama, někde zase ubere (či přidá) Váš muž.“

Petra: „Dobrý den, s manželem se neshodneme na výchově dětí, já zastávám tzv. "Nevýchovu", kdy chci být dítěti partnerem a na všem se dohodnout, mě a dětem to funguje, on zastává ten typ, kdy dítěti přikážu, rozkážu a koukej poslechnout ihned - to u nás bohužel naprosto nefunguje. Každý večer tak děti bráním, jeho poučuji, on má pocit, že nic nemůže, že děti jsou rozmazlené a já neschopná, oni s ním nechtějí jít ani spát. Probíhá u nás tak asi manželská krize, kde je těžké se něčeho chytit a vážit si více jeden druhého. Jak na tom pracovat? Můžu i sama na sobě, nebo musíme oba? A jak nechat muži ten prostor, když mám neustále pocit, že to s dětmi dělá "špatně"? Co víc ubližuje dětem? Jeho výchova nebo to, že mu ji odpírám? Moc děkuji za odpověď a přeji příjemný den!“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážená Petro, děkuji za Váš velmi důležitý dotaz. Pro děti není vlastně ničivý žádný výchovný přístup, leckdy i v tradiční výchově předchozích generací můžeme nalézt dobrá zrnka. Pro děti je devastační, jdou-li rodiče proti sobě. Zkuste mluvit s mužem o tom, co je pro Vás samotnou z Vámi zvoleného výchovného přístupu důležité a s čím byste třeba naopak byla schopná i nesouhlasit? Zkuste si oba v rozhovoru vzpomenout, jak jste vy sami byli vychováváni jako děti a co na vás fungovalo a co vám naopak nedělalo dobře. Myslím si, že každé dogma je nezdravé. Výchovnou cestu našich dětí bychom si měli tvořit především sami. Chce to hodně o tom mluvit, můžete-li se inspirovat původními rodinami, udělat to, naopak vysvětlovat si navzájem, proč to či ono vůči svým dětem používat nechcete. Můžete začít sama u sebe, měnit se směrem k větší otevřenosti pro komunikaci (Váš muž má asi nějaké důvody, proč postupuje vůči dětem tak, jak postupuje, zjistěte proč!). Změníte-li nějakou část svého přístupu, bude na to muž muset nějak reagovat. Držím palce a nebojte se vymyslet si vaši vlastní cestu ve dvou sami.“

Lenka: „Dobry den, bratr resi, zda se vratit zpet k mamzelce a dcerkam ...vztah je na bodu mrazu a lepsi nikdy nebude a starsi dcera zacala mit kvuli jejich rozchodu, hadkam, falesi problemy ve skole a celkove se asi uzavira. Prijde mi hloupe detem davat nadeji, ze se jejich vztah zlepsi....byt opet jako stastna rodina(i kdyz jen na oko).....a pak opet po case az bude dcerka lepsi, po Vanocich, az udela prijimacky na gymnazium, tak odejit a ranit je jeste vice? ...jen to oddalovat. Neni lepsi detem vse vysvetlit a byt uprimny a udelat jim domov I v jeho byte, aby se tam citily dobre a nebyly zmatene? Vim, ze to je tezke, ale prijde mi to hloupe a pak to bude hlavne ty deti bolet jeste vice..... Dekuji moc“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážená Lenko, situací v rodině svého bratra se zjevně zabýváte a možná i trápíte. Těžko však zvenku vidět motivace, pro dva váhají s definitivním ukončením svého manželství. Někdy to vědí oni dva, jindy ani to ne. Každopádně rozhodnutí je na nich, to oni dva si budou nést následky (i ty, které dopadnou na jejich děti). Ač je to těžké, nezbývá než nechat to na nich. Být jim nablízku, chtějí-li o své situaci mluvit, a respektovat, že se rozhodnout po svém. Přeji hodně trpělivosti.“

Petra: „Dobry den, jak se vyrovnat s tim, kdyz se partner neni schopen smirit s ulohou zivitele rodiny? Mame dve male deti, jsem na materske, potazmo na rodicovske, cela domacnost a pece o deti visi na me, partner hodne pracuje, ale o vsechny naklady se delime pul na pul. Bohuzel mi prijde, ze o nej ztracim zajem, a ze ho vlastne k nicemu nepotrebuji. Jak mu to taktne vysvetlit, ze takto to opravdu nejde? Zatim veskere snahy selhaly...Dekuji.“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážená Petro, zajímalo by mne, jak jste se o finančním hospodaření s mužem domlouvali, než jste měli děti. Také by bylo zajímavé slyšet, jaké byly představy vás obou o financích, když jste se domlouvali na tom, že děti budete mít. Nyní mi připadá poměrně pozdě začínat dohody od nuly, ty už tu měly dávno být a měly být srozumitelné vám oběma. Nicméně nejste-li se stávajícím uspořádání spokojena, zkuste mluvit o tom, co byste potřebovala, abyste se cítila lépe. Zkuste to svému muži vysvětlit. Pakliže naleznete něco, zač je možné jej ocenit, učiňte tak. Vysvětlete mu, proč byste chtěla změnu, případně co by to znamenalo pro něj.“

Valerie: „Dobrý den, můj dotaz se netýká role otce, ale babičky v rodině. Doufám, že nám odpovíte. Babička se velice upnula na naši dceru 6 let. Vzhledem k vážnému onemocnění syna jsme byli nuceni jí dceru na 2 měsíce svěřit a dcera se nám vratila s "premazanym hardwerem". Babička si ji kupuje, vše ji dovolí, říká ji, že na ni nemáme čas, že bude nejlepší, když bude bydlet u ní atd. Pokud dceři nevyhovime, nebo ji pokarame, chce jít k ní a vydíra nás. Snažíme se ji vse vysvětlit, ale pokračuje to dál. Jaký zvolit přístup. Babička si nehodlá výtky připustit. Jediné co nás napadá, dceru ji nesverovat. Děkuji za odpověď.“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážená Valerie, díky za Vaši otázku. Pracujte se svou dcerou, neměňte babičku. Dcera pochopí, že různá prostředí mohou mít různá pravidla. Babička není rodič, nevychovává a dítko může dokonce i trochu rozmazlovat. Proto se děti mohou k prarodičům těšit. Doma však platí naše pravidla. Sedněte si s dcerkou (nebo lépe s oběma dětmi) ke stolu a mluvte o tom, co jsou běžné povinnosti každého z rodiny. Zkuste dcerku nabádat k tomu, aby se sama zapojila - vymyslela, čím může být v rodině prospěšná. Také mluvte o výhodách, které jednotliví členové mají. Pakliže jsou plněny povinnosti, nepřicházíme o výhody a naopak.“

Jana: „Dobrý den,nevím jestli mám jen já takový pocit,ale je to především dnešní doba,že mladí lidé,když založí rodinu dělají vše společně,nás syn 28 má holčičku 3roky velice se jí věnuje,až mám krásný pocit u srdce,u nás to neviděl,manžel jen pracoval,bylo málo peněz,já se starala o děti.Chlapci to mají pořád v sobě,že tátu ani neznali,nemohl však za to“

PhDr. Magdaléna Dostálová : „Vážená Jano, myslím, že poměrně přesně popisujete posun, který je ve společnosti dobře viditelný. Váš syn se dobře zhostil "posunu role" muže. Akceptoval, že je výhodné, aby se zapojil do oblastí, které byly dříve doménou žen, troufala bych si říct, že mu to i může přinášet uspokojení (je aktivně přítomen při tom, jak jeho dítě vyrůstá). Vy s mužem jste dělali to nejlepší, co jste ve vaší situaci a době mohli. Kdybyste přišli na možnost, jak to dělat jinak, jistě byste tak učinili. I Váš syn dělá to, co je podle jeho názoru nejlepším řešením (a samozřejmě přitom čerpá ze svých vlastních dětských zkušeností). I jeho dítě či děti to tak budou mít, v něčem budou moci své rodiče bez výhrad "zkopírovat", v jiné oblasti třeba budou hledat svou, novou cestu. Je moc fajn číst, že dokážete synovu cestu ocenit a vidět na ní to dobré - svědčí to o vaší osobnostní zralosti.“