Sama doma

Záznam chatu z pondělí 2. června 2014

SF: „Co je podle Vás dětské trápení - příklady?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Na tuhle otázku existuje tolik odpovědí, kolik je dětí. Každý z nás, dospělý i děti máme svá osobní trápení. Závisí na našich potřebách, přáních, hodnotách... Trápením je vše, co dítě prožívá jako tíži. Může to být odloučení od mámy, kamarádů, pro někoho ale i zákaz her na počítači. To, jak vážná je situace, ale ví vždy jen sám dotyčný, který si své trápení prožívá.“

SF: „KOlik máte receptů pro děti na prázdniny bez zbyteč. trápení?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Kuchařka a recepty ve výchově a péči o děti bohužel neexistují. Nebo možná bohudík. Každý z nás jsme originál. A dostáváme se do jedinečných situací. Existuje snad jen pár obecných rad "receptů". Vždy stojí za to brát vážně zájmy a potřeby dětí, při plánování prázdnin respektovat jejich přání, povídat si s nimi, společně plánovat. Ale zároveň nepodléhat dětským trucům a vydírání. Pokud děti mluví o obavách a strachu, máme jim věřit a jejich obavy nezlehčovat. Místo toho dětem pomáhat hledat způsoby, jak dětem pomoci, aby si s těžkostmi dokázaly poradit, aby věděly, co dělat, když se jim stýská, když jim někdo bude ubližovat, když se jim nebude dařit v soutěžích na táborech...“

kjitule@seznam.cz: „Je lepší se domluvit s rodiči kamaráda našeho dítěte na společném táboře nebo ho nechat , ať jede sám a najde si nové kamarády? 2 třída“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Zkuste stejnou otázku položit Vašim dětem. Někdo má raději adrenalin a využije možnost poznat někoho nového. Někdo má rád oporu a "své jisté". Určitě, pokud budou kluci chtít jet spolu, vyhovte jim. Přeju dobrá rozhodnutí!“

Helena: „Dobrý den, v dětství jsem byla hodně fixovaná na maminku, nechtěla jsem nikde jezdit, zvláště, pokud bych měla někde přenocovat. Na táboře jsem byla jen jednou v 10letech a bylo to pro mě hodně traumatizující. Chci se zeptat, zda to po mě můžu syn zdědit, jak ho vést, aby k té závisloti nedošlo? Děkuji za odpověď. Pěkný den!“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Dovedu si představit, že i pro Vás by bylo těžké syna na tábor poslat, protože by Vám v hlavě vyskakovaly černé scénáře toho, jak to bude prožívat. Úzkostnost je částečně vrozený osobnostní rys, výchovu ji ale můžete podpořit i potlačit. Nejlepší prevencí závislosti na rodičích je podpora sebevědomí, pocitu, že si dokážu sám poradit, že ledacos zvládnu bez toho, aby mi stála máma nebo táta za zády. Podporujte u syna samostatnost, klidně ho občas nechejte otužovat tím, že si obrazně i do slova natluče nos. I my dospělí nejvíc rosteme, když něco sami zvládneme, překonáme překážky. Držím pěsti, ať se Vám to podaří!“

Jana Špalková: „Jak zabavit 14 letého kluka, který více posedává u PC a neví, co by ho mohlo bavit. - má rád luk a šípy, rád maluje a je herec" děkuji.“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Naštěstí spousta dětských zájmových organizací s touto zálibou dětí počítá a připravuje i outdoorové programy s tématy počítačových her. Je to jeden z přirozených a "bezbolestných" způsobů, jak některým dnešním počítači odkojenými dětem ukázat opravdový svět způsobem, který jim bude blízký. Zkuste se poohlédnout po nabídce táborů a letních campů, nechte syna, ať si třeba sám na internetu pohledá, co by ho mohlo bavit. Vzhledem k jeho dalším zálibám máte poměrně velký prostor. Doporučovala bych Vám nabídky domů dětí a mládeže, kde jsou i tématicky zaměřené tábory.“

Kateřina Horká: „Dobrý den, dcera (skoro 8 let) se chystá nyní již potřetí na školu v přírodě a vždycky je to velký stres, protože tam nechce. Všichni ji přesvědčují, že to tam bude prima a ona ví, že nakonec ano, ale pořád říká, že chce být raději se mnou. Já jsem na rodičovské se synem (2 roky). Je nějaký způsob jak ten strach z odjezdu v ní zlomit?Děkuji“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den, zkuste se s dcerkou pobavit o tom, z čeho konkrétně má obavy, co je pro ni těžké. A pak zkoušejte vymýšlet způsoby, jak si s tím poradit. Každý z nás potřebuje cítit oporu v zádech, ale opora neznamená berlička. Je to o tom, věřit dcerce její obavy, ale nenechat se jimi vydírat. Spíše se snažte věcně řešit, co dělat když... Když se dcerce bude večer stýskat, když jí naštve kamarádka apod. Můžete přidat i svou zkušenost s podobnou situací. Děti dost často uklidní, když zjistí, že i my řešíme podobná trápení.“

daniela: „Dobrý den, mám otázku z jiného konce. Jak vyřešit snahu 17letého dítěte zůstat doma sám? Syn již s námi nechce jet na dovolenou, prarodiče jsou mimo dosah. Zatím jsme žádné výchovné potíže neměli, tak je nasnadě důvěřovat, ale strach zůstává.“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Syn je přesně ve věku, kdy rodičům přichází jeden z nejtěžších úkolů - začít otevírat náruč a věřit, že to dobré,co do dítěte investovali, v něm prostě je. Nechci být tím, kdo řekne, nechte ho doma. Je to čistě na Vás, zda tuhle zkoušku důvěry budete chtít podstoupit. Pokud ano, určitě se domluvte na nějakých pravidlech, které budou oporou pro syna i pro Vás. Přeju, ať se podaří!“

Silvie: „Mám dvě dcery. Mladší dcera nemá s odjezdem problém, starší 11letá nechce beze mě jet ani na jedu noc ke kamarádce vedle do domečku, natož aby odjela někde na více dnů. Všichni mi říkají, že s ní mám zajít k psychologovi. Mám to udělat, nebo se to samo urovná? Děkuji Silvie“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Mladší děti dost často bývají odvážnější a samostatnější, což Vaše dcery potvrzují. Pokud Vám to, že dcerka nechce spát bez mimo domov nijak zásadně nekomplikuje život, asi bych doporučovala netlačit. Spíš se zaměřte na to, abyste podpořila její sebevědomí a samostatnost v jiných oblastech. Jakmile nabyde větší sebejistotu, bude odvážnější i v situacích, kdy Vás bude mít opouštět. Jak zvládá, spíte-li mimo domov třeba na dovolené apod.? Zkuste zjistit, co je pro ni na nocování u kamarádky vlastně obtížné. Jestli je to stýskání po Vás nebo třeba to, že se u cizích v noci bojí jít na záchod. Někdy úplně banální příčina může vyvolat velké trápení... Přeju dcerce hodně odvahy!“

Moulisova: „Dobry den, mam 7-mi letou dceru, letos jede poprve na tabor, tesi se, ale mame problem, po trech dnech ji chceme vyzvednout, mame v rodine svatbu, moji mladsi sestry a nevime zda je to dobrej napad. Dekuji za odpoved s pozdravem Moulisova“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Zkuste se o tom pobavit s dcerkou. Je to tak, že by ona sama na svatbu chtěla jet? U svateb někdy vidím problém právě v tom, že se lidi více snaží vyhovět vnějšímu mínění než myslet na to, aby byli všichni v pohodě. Pokud dcerka bude hodně stát o to, aby se svatby mohla zúčastnit, myslím, že by bylo dobré jí vyhovět. Zároveň jí ale řekněte, že to bude něco za něco. Přijde o den na táboře, kdy se třeba bude dít něco, co by ji samotnou lákalo. K rozhodování potřebujeme informace. Zkuste si s dcerkou sepsat pro a proti a nakonec se určitě rozhodnete správně. Držím pěsti!“

Irena: „Ráda bych se zeptala,mám rozvedenou kamarádku a ta má desetileteou dceru,ta by nejraději trávila prázdiny doma,pokud ji maminka něco vymyslí vše je šptaně,je v tomto případě dobré přání dítěte respektovat?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Rozdíl je mezi tím, když respektujeme přání dítěte a tím, kdy sebou necháme manipulovat - kdy se přáními dětí necháváme vláčet. Pokud je to tak, že maminka pořád dokola vymýšlí a vymýšlí, a dcerka jako princezna jen otráveně špulí pusinku, není to o respektu. Když se na tuhle situaci podíváme s odstupem (kdybychom ji třeba viděli v seriálu) budeme ohrnovat nos, protože se máma pravděpodobně bude chovat jako úslužná služebná. Omlouvám se za možná přehnaně drsné přirovnání. Možnost volby má určitě ve výchově své místo, ale nemá jít do extrému. Otázka mámy může znít: "Chceš jet raději k babičce nebo na tábor?" Samozřejmě s výčtem výhod a nevýhod obojího. Děvče se pak rozhodne. Respekt musí být vzájemný. Jednostranný respekt není respektem. V konkrétní situaci, kdy se jedná o odjezd děvčete na prázdniny, je dobré vyptat se, co je konkrétní příčinou neochoty vyrazit někam mimo domov. A to pak řešit, věcně a konstruktivně. Kamarádce přeju pevné nervy a odvahu vydobýt si u dcerky respekt i pro sebe.“

Jana: „Dobrý den, má 12-ti letá dcera má od mala velký problém jezdit kamkoliv beze mě. Před 2lety odjela na 5dnů na šk.v přírodě, kde byla s kamarádkami a spolužáky, přesto to proplakala, nejedla, zhubla 3kg. Jednu noc u kamarádky nemá problém přespat. Zvykali jsme ji od mala, ale ani u babiček nechce být - celou dobu pláče a nejí. Vše ostatní je v pořádku, byly jsme i u 2psychologů, jeden radí nelámat přes koleno, druhý nekompromisně poslat na pár dní pryč, neprobírat, nepitvat se v tom...jsem bezradná..Prosím o Váš názor. Děkuji“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Přikláním se k názoru psychologa, který radí nelámat přes koleno a vyčkat. Může to být hodně o sebejistotě a samostatnosti Vaší dcery. Podporujte její sebevědomí, dávejte jí prostor pro samostatnost v situacích, kdy o to ona sama bude stát. Jakmile nabyde jistotu, začne být odvážnější i jinde. Možná bych Vám poradila, přestat na nějaký čas na tenhle "problém" myslet. Dost často, když něco takhle systematicky a záměrně řešíme, problémy spíše nafoukneme než vyřešíme. Přirozená cesta a vyčkání na správnou chvíli udělá často větší službu než tlak. Každé dítě je jiné a to, že se Vaše dcera nechová jako "všichni" ostatní nemusí znamenat, že je něco špatně. Prostě jen potřebuje víc času, aby uvěřila sama sobě, že to zvládne. Přeju, ať se podaří!“

Dráža: „Dobrý den, mám v náhradní rodinné péči devítiletou vnučku prakticky od narození. Nechce jezdit na školu v přírodě ani na sportovní soustředění. Pokud jede, tak večer před spaním pláče a chce domů. Mám ji nutit nebo raději nikam neposílat a počkat,jestli to přejde?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Vzhledem k tomu, že hodně pracuji s pěstouny i dětmi v náhradní péči vím, že problém s odloučením dětí od pěstounů stojí na jiném základě než je tomu u dětí vyrůstajících v běžných rodinách. Vědomí stability a nezbytné jistoty se u dětí, které z nejrůznějších důvodů bylo odebrány rodičům, se buduje velmi pomalu a možná nikdy nebude stoprocentní. Zkoušejte vnučku "otužovat" situacemi, které pro ni nebudou tolik zátěžové - spaní u kamarádky apod. A vyčkávejte. Držím pěsti Vám i Vaší vnučce, ať vše zvládáte!“