Sama doma

Záznam chatu ze středy 2. října 2013

DAYD: „Je pravda, že první polovinu života nám ničí naše rodiče a druhou naše děti?“

Mirek Vojáček: „Chováme se podle svých návyků. Ty jsme získali tím, že jsme je okoukali od rodičů a dalších vychovatelů. A podle nich se chováme opět ke svým dětem. Je pravda, že nás rodiče zásadně ovlivňují, ale zase musíme chápat, že to většinou neuměli jinak nebo lépe. Vidíme-li dnes ty chyby, které dělali, můžeme své chování změnit. Aby jsme nepředávali dál to, co se nám nelíbilo svým dětem. A jestli nám někdo ničí život, tak je to můj pohled na svět, který se dá změnit.“

Iva: „Dobry den,syn je normalni 4,5lety kluk, ale obcas se stane,ze ve svem chovani najednou otoci o 180stupnu aodmita poslouchat i kdyz mu clovek vse predtim v klidi vysvetli a nenecha se sebou hnout. Pritom obcas i ublizuje detem ve skolce. Ve skolce maji pocit,ze ma nejakou poruchu chovani,ale mozna nam jen neco sdeluje....Mohl byste se k tomu ,prosim, vyjadrit?“

Mirek Vojáček: „Pokud naše děti mění zásadně svoje chování, většinou tím vyjadřují nějakou vnitřní nespokojenost, napětí. S ubližováním druhým to může být vztek, kterým projevují nedostatek nějakého citu nebo jen chtějí, abychom se jasně vyjádřili a dali jim hranice. Pokud toto chování přetrvává delší dobu, je dobré podívat se na to při terapii. Pak problémy mizí velice rychle.“

Petra: „Dobrý den, mám tříletou dceru a osmimesíčního syna. Dcera poslední dobou vzdoruje, snažím se s ní komunikovat v klidu, nechat ji projevit emoce, sdílet s ní pocity. někdy jeto ovšem náročné (jsme teď všichni tři nemocní). Je nějaký osvědčený způsob, jak dítěti sdělit, že jsem unavená a budu i na ni příjemnější, když nebude vzdorovat. Děkuji, s pozdravem Petra“

Mirek Vojáček: „Radou je: Být čitelný a jednoznačný. Nechodit se sděleními okolo horké kaše. Děti to nechápou a pak více doráží právě proto, aby z nás dostali jasné sdělení. Aby věděli na čem tedy jsou.“

Martina: „Dobrý den, můj 2,5 letý syn se začal dost často počůrávat. Je tomu tak přes týden. Má doma ještě mladšího sourozence (11měs.) Lásky a všeho ostatního dostávají od obou rodičů stejně, dokonce i kluci samotní se k sobě tulí, někdy se samozřejmě popichují. Syn nemocný není. Nestávalo se mu to, až nyní - dnes v noci 2x, včera odpoledne doma 2x, i venku. V noci za ním chodím a 1-2x ho posadím na nočník, ale dnes v noci, když jsem za ním obvykle šla, tak už byl počůraný. Čím to může být? Děkuji. Jinak se mi zdá vše v pořádku.“

Mirek Vojáček: „V tomto případě to může být problém se sourozencem. Mnohdy se děti počůrávají, protože chtějí být malí, jako jejich sourozenci. Nechtějí vyrůst. A i když oběma dáváme dost pozornosti a lásky, nestačí jim to. Pokud se z počůrávání stane dlouhodobější záležitost nebo se objeví nějaký další problém, je nejlepší terapie.“

romana: „Dobrý den chtěla jsem se zeptat mám skoro 3letou holčičku a 7měsíčního kluka,před jeho narozením byla hodná a poslušná ted neposlechne je divoká a hodně se vzteká myslíte že je to projev žárlivosti? děkuji“

Mirek Vojáček: „Jde o boj o pozornost. Jakýmkoliv způsobem upoutat pozornost rodiče. Chovejte se stejně láskyplně k oběma dětem. Nehodnoťte, jestli je vztekání dobré nebo špatné. Buďte stále stejně shovívaví. Nechte ji prožít svoje emoce, a zkuste se ptát, co jí vadí. Třeba vám sdělí, co se jí nelíbí a tím se to vše uvolní.“

Anna H.: „Dobrý den, mám čtyřletou holčičku, která právě nastoupila do školky a ročního synka. Mám problém s holčičkou, denně se s tím peru. Nechce se oblékat, i když to perfektně umí. Nezvládá společnost více dětí, neb jí neposlouchají. Ráda diktuje všem. Umí být agresivní. Ale v jejím druhém já je strašně šikovná, hodná a fajn holka. Dobře mluví, už před 2.rokem mluvila ve větách. Možná toho po ní chci příliš. Ale v tomto věku by se měla sama oblékat a najíst. Nechce to dělat v mé přítomnosti. Radši se opravdu nenají, když jí nenakrmim. Občas jí parádně i příborem a přede mnou. Mladšího bratra krásně přijala a miluje ho. Jak na ni? Někdy vybouchnu a ona slíbí, že se polepší (jako dnes ráno), ale lituji toho. Zas bych ji musela obléct,... Asi zmatené, že? Jsem toho plná. Díky Anna H.“

Mirek Vojáček: „Ta agresivita se vždy k něčemu vztahuje. Je možné, že dělá něco, co nechce. Třeba právě musí být ve společnosti jiných dětí, což nezvládá. Je možné, že si chce s oblékáním a jídlem nahrazovat něco, co jako "velká" nemá. Vaši pozornost? Je jasné, že někdy situace nezvládáme, ale pokud se tím trápíme, měli bychom se podívat na to, proč je to pro nás problém.“

katka: „Dobrý den, prosím Vás na Váš názor, zda může být s dětmi těžší pořízení podle znamení? (beran) a tak. Děkuji. Hezký den K.“

Mirek Vojáček: „Podle mého názoru na tom nezáleží. Důležitější jsou vztahy mezi členy rodiny. Které mohou problémy způsobovat. Odvolávat se v chování na znamení zvěrokruhu je populární.“

Eva: „Dobrý den pane Vojáčku,Mám 5 letého syna se kterým už si nevím rady. Vůbec nás neposlechne a já mám kolikrát strach aby se mu něco nestalo.Řeknu mu stůj a on si jde (jede) dál. I když se mu snažím vysvětlit že se mu může něco stát tak stejně neposlechne. Když ho požádám aby se oblékl atd. tak to musím 10x zopakovat a on ,,Mě bolí nožičky,já nemůžu chodit" a začne se válet po zemi. Dělá mi scény i na ulici. Ve školce je dobrý. V čem dělám chybu. Měl by jste pro mě nějakou radu? Teď sem v šestém měsíci těhotenství a obávám se že pak ještě s kočárem ho nezvládnu. Děkuji Eva“

Mirek Vojáček: „Zkuste se zamyslet, co by po vás mohl chtít. Pozornost, lásku, respekt. Může to být i kombinace různých faktorů. Včetně vztahu k tátovi. Tady bych radil zajít na terapii. Protože to vypadá, že vzájemné postoje a nastavení, které se synem máte vytvořili velice složitý propletenec, který je těžké jednoduše rozetnout.“

JANA: „dobrý den, nerozumím svému synovi,kterému teď v říjnu budou 4 roky.předtím to nedělal a teď začal vyplazovat jazyk,neustále plácá rukou a říká plác když se mu něco nelíbí a vzteká se když není po jeho.jako včera když jsme šli na procházku a nelíbilo se mu , že jsme šli jinam než chtěl on a začne brečet.děkuji“

Mirek Vojáček: „Může to být jenom projev momentálního vývoje. Tady bych se nad tím začal zamýšlet, kdyby jeho chování přetrvávalo déle.“

leona: „Dobrý den, nevím, jestli je to přesně k tématu...dcera 6 let, velmi chytrá a samostatná,mám ji moc ráda. Ona ale dává přednost tetám, babičkám, někdy i cizím lidem přede mnou...občas se hádáme k vůli maličkostem, pravdu má jen ona, chce všechno a hned...nevím co dělat, mám strach co bude třeba v pubertě. Rozmazlená není, jsem její matka, nemůžu jí dovolit vše...děkuji za odpověď“

Mirek Vojáček: „Zkuste se učit být jednoznačnější. Hned všechno nejde a měla by to chápat. Mnohdy přílišná benevolence vede k tomu, že nás děti "přestanou brát".“

Iveta: „Dobrý den, nevim zda mi odpovíte ale pokusím se zeptat.. Náš šestiletý syn, nechce spát u babičky, je to má tchýně. O prázdninách tam byl týden a už druhý den mě prosil abych si ho vzala domu, vyloženě mi plakal v náruči a musím říct, že to nebyl tykový ten nucený pláč co děti dokážou, plakal opravdu hodně. Vždy když přijdeme k babičce, nepozdraví, nepovídá si s babičkou ani dědou, vzteká se a po chvilce chce jít domů. Pokud se nejde, tak zlobí a dělá naschvály. Dá se říct, že to dělá skoro při každé návštěvě. Pokud někdy řeknu, že jedem na skok k babičce, tak vrčí že nechce. Prosím, měl byste na to odpověď? Vůbec nevím, proč se tak chová. Oproti mě mé mamince, tak je ůplně jiný, strašně se těší, když kní jedeme a pořád je sní a musím říci, že se k mé mamince i dost tulí a obímají se, dávají si pusinky a hodně se nasmějí. Teda nasmály se, bohužel je moje maminka rok po smrti a myslím si, že můj syn truchlí a je mu líto že tu není, o sobě ani nemluvím.. Ale to nemění nic na tom, jak se chová ke tchýni, tak se choval ikdyž byla moje maminka na světě. Budu moc ráda když mi odpovíte, protože nemám nikoho jiného kdo by mi odpověděl. Děkuji moc Iveta. Prosím v pořadu nejmenovat.“

Mirek Vojáček: „Pokud se mu s jednou babičkou nelíbí, nenutil bych ho, aby tam byl delší dobu. Rozhodně to jejich budoucímu vztahu nepomůže. Všechno v našem životě má svá pravidla, ale my je neznáme. Doporučil bych vám i všem ostatním mou knihu Univerzální zákony života, která pomáhá v pochopení i tak složitých záležitostí, jako vztahy s dětmi.“

lea: „dobry den s otcem meho ditete zijeme oddelene bere si ho na vikendy. syn ma 22 mesicu. doma posloucha ma rezim je hodny a klidny. kdyz se vrati od otce ktery vse dovoli rezim zadny, po prijezdu se synem je doma peklo dva,tri dny nez opet pochopi ze si vse vykricet nemuze. jak na jeho zachvaty vzteku reagovat? s otcem domluva neni. dekuji za nazor.“

Mirek Vojáček: „Tady je nejlepší být trpělivý. Změna prostředí i chování lidí kolem něj jsou pro něho velice těžké. Vztek je jen projevem toho, že mu něco schází. Když se svteká, nechte ho. Chce jen vaši pozornost a reakci. Když se chováte dál stejně a nereagujete jinak než jindy, vaši pozornost nezíská a zklidní se rychleji. Jakákoliv hněvivá reakce je špatná.“

DAYD: „Jaká je Vaše osobní životní filozofie?“

Mirek Vojáček: „Jsem přesvědčen o tom, že můžeme žít spokojený a šťastný život. Záleží to jen na nás. Když budu hledat výmluvy, nic se nezmění. Jakmile se pro to rozhodnu, cestu najdu.“

anna: „mam 16leteho syna a vůbec mu nerozumim nechce vůbec chodit na učnak řika mi že to nepotřebuje a přitom si to sam vybral také krasne povolani by mněl automechanik pořad mu domlouvam janže to nezabira tak nevim co stim děkuji“

Mirek Vojáček: „Váš syn ztratil motivaci. Ptejte se ho, co tedy chce. A jestli to chce, ať to začne dělat. Násilí a emoce stejně skoro nic nezmění. Zkuste mu předávat postupně iniciativu. Když ho budete nutit, bude jen vzdorovat a to k ničemu nevede. Je možné, že sám sebe najde.“

HYNKOVÁ RENATA: „Dobrý den,můj vnuk 8,5 letý má neustále pocit,že ho verbálně-komandujeme,vyžaduje abychom mu dali konečně svobodu ...neverbálně - otáčí se zády,skříží ruce na prsou....Z naší strany jde o to ,aby se učil, dělal úkol,nechoval se nebezpečně.Má pocit,že nás nepotřebuje-na vše stačí sám - cestování do školy po Praze v MHD ...VNUK JE ČASTO I AGRESIVNÍ.Mám obyvy o jeho psychiku?!“

Mirek Vojáček: „Dejte mu maximální důvěru a přestaňte ho sledovat, co dělá, nedělá nebo by měl dělat. Je to těžké, ale odměnou bude, že vnuk bude sám od sebe aktivnější, třeba i vztřícnější a sebejistější. Nechte mu jeho rozhodování.“

lucka: „Dobrý den, mám 4 letého syna a 8 měsíční holčičku. Syn mentálně i vizuelně odpovídá 6 letému dítěti, ve školce pracuje s předškoláky a vše zvládá, rád vyhledává i starší kamarády, ve školce je vzorný a poslušný. Doma pak musí občas zazlobit a neposlechnout, ale to je normální, ale zaráží mě jeho výkyvy "agrese" když jdeme třeba po městě neustále na někoho střílí a starší osoby i občas bouchne, vždycky si ale vyhlédne slabšího jedince. Do třech let, prakticky do nástupu do školky, toto nikdy nedělal a takřka jsme o něm nevěděli, ale teď se jeho chování ve větším kolektivu změnilo. S příchodem jeho sestry se to trochu stupňuje. Snažím se mu vždy v klidu všechno vysvětlit, ale někdy to nejde, zvlášť, když ho popadne záchvat vzteku, kdy sotva popadá dech. Poradíte mi jak na něho, je mi z toho smutno, je to moc šikovný a inteligentní chlapec a nerada bych ho sým přístupem nějak "zkazila". Moc děkuji za odpověď.“

Mirek Vojáček: „Říkejte mu, že by to dělat neměl. A zkuste to říkat jasně. Můžete ho chtit za ramena, podívat se mu do očí a říci jasně, že to dělat nebude. Většinou, když to sdělíme dětem z očí do očí, najednou přestanou hrát hru na nepochopení a poslechnou, co jsme říkali.“

Irena: „Dobrý den, mám už větší děti, dcery 18 a 13 let, jakou máte zkušenost nebo radu, pokud v nich nemohu vzbudit pocit, že by bylo vhodné podílet se na chodu domácnosti, udržovat si pořádek v pokoji a podobně. Vyvolává to u nás neustálé napětí a následné problémy v komunikaci...“

Mirek Vojáček: „Sdělte jim, že již nejsou jen děti a jejich domov je společný prostor, o který se mají starat. Dejte jim na výběr. Ať si vyberou, co budou dělat a kdy. Pokud to neudělají, mělo by to přinést nějakou nevýhodu.“