Sama doma

Záznam chatu ze středy 25. listopadu 2009

Hana: „Dobrý den, může na www.kritickemysleni.cz, do Kritických listů přispět i neučitel? Hezký den“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, Kritické myšlení je pro všechny, komujde o dobré vzdlěávání a kvylitu v myšlení. Takže pokud jste viděli, jaké články máme v Kritických listech, a máte něco podobně podnětného pro čtenáře, učitě to pošlete, redakční rada to ráda pročte.“

Martínková Eva: „Dobrý den, jak mají bojovat se stresem na stř. školách učitelé? studenti jsou stále drzejší, napadají učitele slovně a nezřídka i fyzicky, spousta výborných učitelů toto povolání záhy opouští, co poradíte? A neměly by být za napadení učitele zavedeny stejné tresty jako např. policistů?“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Chápu, že situace na mnoha školách je tvrdá. Kdybychom žádali, aby učitelé měli ochranu podobnou jako policisti, asi by se ze škol stala kasárna nebo vězení. A to by poškozovalo i samotné žáky. Spojité nádoby jsou to, jak byly děti vychovány v rodině a nižší škole - jaktože přicházejí takoví spratci na některé střední školy? Jaktože je program školy takový, že je nepřimějek slušné práci a chování? Jaktože je škola - kvůli penězům nemže postě vyhodit? Přece střední školy nejsou povinné... Ale zároveň si musíme nějak poradit s tou bídou, která dnes opravdu mnohé učitele odpudí a vyžene ze škol. Na to je jediná možnost: jasná pravidla a dodržované sankce. Škola, která nemá studentovi či žákovi co upřít jako sankci za porušení pravidel, nebude mít šanci proti spratkům. V prograuškoly je třeba mít hodně lákavých situací, o které žák nechce přijít kvůli hloupému chování.“

petra houšková: „Dobrý den, v souvislosti se stresem na SŠ mne napadá pojem šikana ze strany učitele. je tento pojem nějak přesně definován a jak se mu bránit? píši tento dotaz proto,protože zrovna včera jsem vyslechla hovor o přístupu vyučujícího na SŠ - při písemném zkoušení musí studenti sedět samostantě a ještě každý z nich má vedle sebe osobu, která ho kontroluje (ve třídě je 7 žáků), nesmí mít dlouhé rukávy, vlastní papír, tužku, na stole žádné další pomůcky. musí psát plynule, nesmí se otáčet, přemýšlet v prodlevách.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Šikana je šikana, ať ji dělá kdokoliv. Učitel má bohužel větší možnosti, ale zase je vice lidem na očích. Ale nepleťme si šikanu s příností, s dodržováním věcných a rozumných pravidel. Příliš náruživé špiclování žáků proti opisování nebo podvádění nakonec vede k mazanějšímu povádění a je to směšné. Radši snést riziko, že tu a tam někdo projde někdo nezcela spolehlivě, než všecky zatlačit o role bachařů a vězňů. Ono to negativně působí hlavně na ty, o nepovádějí! Takže délku rukávů posuzují jako zbytečné podezírání, zákaz pomýšlení chápu jako pojev profesionální zabedněnosti učitele, ale to ostatní, co jste jemnovali, můžebýt souást rozumných omezení. A škola, na které se dá pojít díky zfalšovanému testu, má asi nějakou poruchu ve výuce: zda je student dost dobrý, se nepozná z nějakého testu,ale během celé výuky.“

Markéta: „Dobrý den, prosím Váš názor, zda-li je vhodné dítě méně průbojné a nesmělé vůbec přihlašovat na osmiletá nebo šestiletá gymnázia, kdy je třeba i dojíždět cca 20km? Děkuji.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, záleží na tom, jaké to gymnázium je - měli byste dost dobře poznat, jak se chvají k žákům, zda dokážou vyučovat ty primy a sekundy až kvarty jinak, než své skoro dospělé studenty před maturitou. Za dobrou šklou je moudré dojídět třeba lán světa, když by se v blízké špatné škole dítě dalo odradit od studia a mělo by se pokazit osonostně. Ale o tom, co pro vaše dítě je nejvhodnější, budete v jeho malém věku rozhodovat nejlépe vy sami, když se dobře informujete. Také pohovořit si s rodiči podobných dětí z té školy by nebylo na závadu! Stjí to čas a úsilí, ale co jiného chcete do dítěte investovat?“

Veronika: „Dobrý den, moje sestřenice byla na základní škole premiantkou a nyní je prvním rokem na střední škole. Velice špatně snáší horší známky a to,že už není jedničkářkou jako na základní škole. Stále se učí, každou volnou chvíli a ve stresu je podle mého názoru hodně. Prosím praďte, jak by se tato situace dala řešit. Předem Děkuji“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, sestřenice je mi líto - to se stává premiantům, které škola navíc posiluje známkami v jejich ambici. nevím, zda už není podě, ale možná byste vy, jako vrstvenice, s ní mohla hovořit o tom, pro co všecko si ona sebe samotné může vážit - jsou to pravdu jenom známky? Možná někomu mí pomáhat? Možná se jí daří něco velmi odlišného od školy: snad potěší někoho tím, že na něco hraje a zahraje mu? Možná umí něco zorganizovat pro druhé, co jim pomůže či je to potěší? A jestli nic takového v sobě sestřenice nenajde, pokusste se jí pomoct něco takového vypěstovat. Pokud je řeč s jějími učiteli - třeba oni sami nejsou vášniví známkovači, mohou sami nabínout nějaký postup a nějak jednat s děvčetem, aby ji to netížilo... Je asi dobré chtít se stále zlepšovat - ale nesmí nás ta snaha přece zhoršovat!“

Nováková Jana: „Poradte mi, jak mám pomoci dítěti, které bude letos maturovat a je inteligentní, ale nevychází s učitelem odborného předmětu. Je pravda, že byl na kantora drzý,ale od té doby ho učitel hodnotí pouze známkou 5 a jinou pro něho nemá. Učitel je schopen žákovi za 1 hodinu nasázet i 4 pětky. jak to řešit ? Syn je absolutně demotivován, jinak má dobré výsledky. Díky Nováková“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, když neznám situaci, je těžké radit. Ale v zásadě: jak by postupoval člověk spravedlivý, kteý je ochoten dát všanc svou pýchu a nabídnout urovnání vztahu? Asi by šel za tím uitelem, a nabídl mu omluvu a zároveň plán, co chcedělat, aby u něho prospíval.Od pana učitele může žádat, aby mu v plánu poradil - oběma přece jde o to, aby chlapec odborně rostl. jestli tohle pan učitel nepřijme, pak se asi musí jít za ředitelem.“

Veronika: „Dobrý den, jsem na vysoké škole ve třetím ročníku (Bc.) a dodnes se nemůžu nabažit toho relativního klidu, který po střední nastal. Vlivem špatného přístupu ke škole v mých prvních létech jsem žila v neustálém stresu z domácích úkolů a podobných činností vyžadujících domácí přípravu. Nikdy jsem ji nepotřebovala, na písemky se učila maximálně před hodinou, a to paradoxně bylo špatné. Stejě jako slečna Veronika níže, i já byla na základce premiantkou a střednípro mě bylo nesnesitelné peklo. Teprve současný stav, kdy bez stresu chodím něco se dozvědět bez stresu nad tím, kdy mě z minulého někdo vyzkouší nebo bude chtít neudělaný domácí úkol, mi vyhovuje a něco do života dává. Existují nějaké střední podobného ražení?“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Veroniko, to je dobrá otázka, protože ukazuje, co právě schází ve školách nižších: dnes seomu v civilizovaných zemích říká "badatelský přístup". I u nás to leckdenajdete, ale není to norma, bohužel. Náš pobyt ve škole by měl být stálým hledáním a bádáním, v tom se máme posilovat, a rozhodující je to, jak dobře provádíme bádání, a méně důležité je to, zda známe správné odpovědi. Na skutečně ůležité otázky totiž ano "správná" odpověď nebývá. To platí jak pro přírodní, tak pro společenské vědění. Samozřejmě se na cestě toho bádání musíme dozvědět a taky dozvíme spoustu vědomostí, a díky tomu bádání, ohledávání, zkoumání světa si ty vědomosti líp zapamatujeme, než když nám je učitel "řekl". Nevím, zda vaše nynější studium je takovéto, nebo zda jste prostě spokojena, že Vám stále někdo nestojí za zadkem a nenapomíná Vás.I to je dobrý pocit, zodpovídat si za sebe sama, ale dobré vzdělání, které nás připraví na skutečný svobodný život, je to, které nás naučilo heldat řešení, spíše než používat hotové návody. Jsou lidé, kteří budou vždy vděčni za přímé příkazy, aby měli jistotu, aleškola má sloužit jak jim, tak těm svobodnějším, a pro národ se školy mají starat o to, abytěch svobodných, schopných a přitom sebedisciplinovaných lidí bylo co nejvíce.“

Alena: „Dobrý den,chtěla jsem se zeptat dcera donesla tento týden domů nabídku na otestování IQ-je v 5 třídě,myslíte si že to má nějaký význam zaplatit a nechat ji otestovat?Děkuji za odpověď“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, doručuji, abyste si dobře zjistil, kdo to testování nabídl. Aby to nebyli nějací (skrytí) scientologové, u kterých by tak mohlo začít vymávýní mozku vaši dcerky a možná i vašeho. Ale pokud to přišlo z pedagogické poradny, měli byste vědět, k čemu byste to rádi věděli! Na co to bude vám a děku, jak to ovlivní vašesmýšlení. Co když se dozvíte, že má IQ nízké? Nebudete jí křivdit tím, že "budete vědět, že se nehodí na studia"? A co ona sama, jak by to brala? A bude-li IQ vysoké - neuštvete ji pak svými ambicemi? nestane se ona nafoukanou? Ale někdy je dobré se ujistit: když vám ve škole tvrdí, že je dítě hloupé, líně, k ničemu - vysoké IQ ukáže, že možná jenom ono nezvládá své chování nebo někdo z učitelů svou výuku. A co vy?“

Markéta P.: „Dobrý den, pane doktore, ráda bych se Vás zeptala na Váš osobní názor, jak pracovat s cizincem v české výuce? Co je třeba zohledňovat ve vyučování? Pakliže je tato problematika obšírnějšího charakteru, prosím o nasměrování na jednotlivá témata. Díky.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, to není věc osobního názoru, ale věc odborná - záleží na jeho mateřštině, na podmínkách v rodině, na typu školy, kam chodí. Asi by vám více poradila například neziskovka META nebo podobná asiciace.“

Michaela Augustinová: „Dobrý den pane doktore, omlouvám se, ale mám dotaz ne ke střední škole, ale k ZŠ. Mám dceru 11 let v 5. třídě. U dcery byla zjištěna disortografie a problém s krátkodobou pamětí. Bohužel máme problémy s učením, je problém jí samostatně donutit k učení a pokud ano, má velké problémy si danou látku zapamatovat. Přijde mi že má doslova odpor ke škole, je možné že může trpět nějakým stresem souvisejícím s výše zmíněnou disortografií. Předem děkuji moc za odpověď Augustinová“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, takové dítě určitě zažívá nespravedlivý stres, když nestíhá, když je porovnáváno s jinými, když nemá k disposzici pomoc. myslím, že je nejvyšší čas, abyste se o výuce a učení dcerky poučili někde, kde tomu orpavdu rozuměnmí (to není každá ped.-psych. poradna),radil bych pražkou PPP. Nebo ve vašem okolí nekterou, o níž vám rodiče podobného děcka řeknou, že opravdu je naučila s dítětem pracovat. Totéž ovšem by potřebovala škola: ne "papír na dys-", ale dobré indivuálně přizpůsobené postupy ve výuce. A to je moc náočné na čas uitele na jeho kompetenci, na pomoc, kterou má po ruce.“

Tereza: „Dobrý den, moje kamarádka ze střední školy měla velké problémy se stresem ve škole. Neustále se jí zdálo, že nic neumí a přece vždy dostala téměř nejlepší známku ze třídy. Jako její nejlepší kamarádka mě neustále zahlcovala dotazy ohledně učení. Nakonec se stalo to, že jsem byla z jejího stavu nešťastná a chtěla jsem jí nějak pomoci. Situace skončila tím, že kamarádce je prokázána "porucha v učení". Chtěla jsem se zeptat, jakým nejlepším způsobem jsem jí tenkrát mohla pomoct. Jde to vůbec? Nebo je to spíše záležitost její a její rodiny? Zajímám se o to i proto, že v současné době studuji pedagogiku a ráda bych se s tímto problémem vyrovnala lépe než v případě mé kamarádky. Děkuji za odpověď Tereza“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Terezo, já nejsem speciální pedagog, a tak snad byste více odpovědí našla v oborných příručkách a u svých přednášejících. Ale zdá se mi, že se často neví, že takové děti potřebují najít svou speciální cestičku k porozumění a pochopení - textu, úkolu, pravidla atd. A proto možná vaše kamarádka potřebovala s vámi stále mluvit o svém učení - při něm si sama ujasňovala, co chále a nechápe, přicházela na pohledy, které jí odhalily podstatu věci, dostávala od vás podněty nezabalené v "odbornosti" učebnic, a tak si nacházela své porozumění. Kdyby takot měly školy vyučovat své děti s poruchami, museli by učitelé mít asistenty, jako je to v civilizovaných zemích. Museli by dostávat dobré školení a čas na přípravy individuálních přístupů k žákovi atd. My se toho časem dobereme jistě taky, ale lidé by tu museli začít voli politiky, kteří se o vzdělávání aspoň trošku zajímají, rozumně zmiňují a trošku mu rozumějí. Asi se tem, co máme, musejí veřejně klást nemilostdné dotazy! a požadavky! Zatím tu bylo takových minimum, nebo tu byli ti, kteří preferují masové, tradiční školství, které má děti sjednotit a ne individualizovat.“

Svobodová Marie: „Často jsem kritizována, že pomáhám dceři se studiem v 1. ročníku střední školy. Myslím ale, že je lepší pomoci dítěti sama, pokud má problémy, a já na to stačím, než platit soukromé doučování. Bohužel to je asi na úkor samostatnosti...Jak na to nahlížíte Vy?“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, a kdo vás to kritizuje? Sama posuďte, zda dceři pomáháte tak, aby se naučila samostatně učit, nebo zda za ni děláte úkoly. To druhé by bylo špatně, i když někdy, když je škola skutečně nekriticky zběsilá, možná dospívající člověk někdy potřebuje odlehčit.“

peticha@seznam.cz: „Dobrý den,chtěla jsem se zeptat jestli je to dobrá škola, když z 21 žáků dvě třetiny žáků dostalo na čtvrtletí 5 ostatní 4 a jen dva 3 z občanské nauku.Oproti deváté třídy zhoršení 3až 4 stupně.To samé je i ve druhem ročníku.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „To, že to pokračuje i v druháku, je varovné - vypadá to, že učitel neumí vyučovat ty žáky, které škola má. Jestli je škola nechce vyhodit pro neschopnost učení se, pak se škola musí vynasnažit je vyučovat tak, aby zvládali učení. Pro mě je otázka, co v té klole znamená pětka a čtyřka - mjí vám to vysvětlit, co tedy žák nedokáže, a co má dělat, aby dosáhl zlepšení? Možná však je třída či třídy opravdu divoké, nešťastně složené, a asi se společně musí hledat náprava.“