Sama doma

Záznam chatu ze středy 18. června 2008

Ptáček: „Mám škaredé vysvětčéní a moji rodiče to nevý, tak nevím co budou dělat?“

PhDr. Hana Košťálová: „A je to poprvé, kdy máš špatné známky, nebo jsou rodiče už zvyklí? V každém případě by bylo dobré jim to říct v klidu, a ne jim rovnou ukázat vysvědčení se špatnými známkami. A domluvit se s rodiči, co ty sám / sama uděláš pro to, aby bylo příště vysvědčení co nejlepší. Což neznamená samé jedničky, ale znamená to, že bys měl/ a udělat vše pro co nejlepší výsledek.“

majka: „Dobrí den, ak dieta malo na polrok same jednotky a teraz bude mat dvojky čo mu mame povedat?“

PhDr. Hana Košťálová: „Znamená vaše otázka, že dítě je třeba povzbudit? Osobně bych řekla, že pokud je vaše dítě malé - což se mi zdá z vaší otázky, že tak je - tak hlavně nepřeceňujte jeho známky. Spíše se vyptejte na to, co se mu v uplynulém pololetí ve škole dařilo a líbilo a co si myslí, že by mohlo udělat příště lépe. Každopádně z dvojek nedělejte vůbec žádnou záležitost.“

iva nedělková: „moje dcera má samé jedničky,ale má nechuť k učení.Ať jí motivujeme jak koli,vůbec se nechce učit a škola ji nebaví.Když se jí zeptáme co bylo ve škole,odpoví nic a když se jí zeptáme co dostala řekne např."ále jen tři jedničky". uš opravdu nevíme jak ji motivovat.předem díky“

PhDr. Hana Košťálová: „Škola je možná pro vaše dceru moc málo náročná? Jedničky nejsou důležité, když to, zač je dítě dostane, samo dítě neuzná za hodno jeho pozornosti. Mohli byste pomoct dceři tím, že ji zkusíte nasměrovat na něco, co by pro ni byla intelektuální výzva a kde by mohla své schopnosti naplno využít. Možná by bylo možné zeptat s ei ve škole, zday dceři nemohli připravit náročnější program.“

Regína: „dobry den nezlobte se ale ja si myslim ze 13ti leteho pubertaka je lepsi motivovat opravdu nejakym urcitym darkem nez mu vysvetlovat ze se uci pro sebe a prosvuj dobry pocit zatim se mi to vyplatilo“

PhDr. Hana Košťálová: „To ne nedorozumění - učit dítě odpovedosti za jeho práci není totéž jako mu vykládat o tom, že se učí pro sebe a podobné nefunkční postupy.“

Jesse: „Zdravím paní doktorko:-) sice jsem možná starší, než děti o kterých se bavíte a vysvědčení se mě tak úplně netýká (chodím na voš), ale s rodiči a jejich chápáním známek mám problém. Když jim řeknu, že i když jsem se učila, zkoušku jsem neudělala, nevěří mi a myslí si, že jim lžu. Jak jim vysvětlit, že to opravdu není až tak snadné a že i jejich "geniální" dceři se to může stát? další problém je v tom, že se sestrou chodím do jedné třídy a rodiče nás neusále srovnávají (otázky typu - Jak je možné, že sestra to dala a ty ne??). Jak je přesvědčit, že srovnávání je pro tu méně úspěšnou dost nepříjemné a demotivující? Děkuji za radu.“

PhDr. Hana Košťálová: „Hm, to je opravdu těžká otázka. Pomohlo by, kdybyste rodičům ukázala, co se učíte? Kolik toho na zkoušku musíte sestudovat - třeba jim to není dost jadné? Také můžete ukázat svůj plán učení - jak máte rozplánováno učení a jak svůj plán plníte? Srovnání s esestrou s erodiče asi nemohou ubránit, ale stálo by za pokus jim objasnit, jak se cítíte, když to činí. Ne jim říkat, co oni dělají špatně, ale jak bvy se při rom cítíte. Možná i vaše sestra se může cítit špatně, když je s vámi srovnávána? Mohla by to rodičům také sdělit.“

Alena: „Co udělat když se dcera ve třetí třídě zhoršila?Zhoršila se dle učitelky celá třída a nejen v prospěchu ale i v chování.Jak ji namotivovat k lepším známkám když oponuje že je jí to jedno a že i ostatní nemají jen jedničky?“

PhDr. Hana Košťálová: „Zhoršení dětí ve třetí třídě i v chování je úplně běžný jev, tím s e neznepokojujte, paní učitelka vám to jistě potvrdí. Bylo by dobré se zamyslet nad tím, co by mohla vaše dcerka sama nebo s vaší pomocí udělat pro to, aby se zlepšila. Můžete si společně vytvořit nějaký plán,který bude mířit na zlepšení něčeho konkrétního. Plán také může být zaměřen na systém učení. Důležité je, abyste se s dcerou domluvili, a ne to dceři nařídili. Dcera musí cítit, že se jedá o její rozhodnutí, v němž vy ji podpoříte ze všech sil, ale neuděláte za ni její práci.“

rodič: „Dobrý den,chtěla bych se zeptat,když se v nějakých školách hodnotí slovně,jak se potom dítě hodnotí (plusné,nebo mínusné body) za známky na příjímacích zkouškách na gymnázium“

PhDr. Hana Košťálová: „Slovní hodnocení se převede na známky.“

matka: „Dobrý den paní doktorko, mým problémem je neprospěch dcery na střední odborné škole. Studuje 2. ročník, obor ji baví, neumí si představit studovat nic jiného, ale výsledky jsou velmi slabé i přes její snahu. Zaznamenala jsem určitý postupný pokrok ve studiu, ale pořád je velké riziko, zda bude schopna zvládnout maturitu. Snažila jsem se jí navrhnout přestup na učňovský obor, s tím, že bude mít čas na své koníčky, které teď musela téměř všechny omezit. Zpočátku souhlasila, i když jí zaměření nevyhovovalo, ale zůstala by na stejné škole už ve známém prostředí. Později ale situaci přehodnotila s tím, že stejně by jednou tu maturitu chtěla dokázat. Chce opakovat ročník. Mám respektovat její příní i s tím rizikem, že opakovaný ročník udělá, ale ten další už může být zase neúspěšná. Učitelé ji označují za slabou, ale snaživou. Oceňují její zájem o studovaný obor - zemědělství. Moc děkuji za odpověď“

PhDr. Hana Košťálová: „Rozhodně ji podpořte. Můžete se s ní i dohodnout na tom, co společně uděláte, když se jí nebude dařit ani při opakování nebo pak v dalším ročníku. Ale je možné, že se jí podaří se "chytit". A pokud ne, odejít na učiliště může vždycky. Důležitá je, řekla bych, její vůle. Ale důležité je samosebou nenechat ji trápit se. Možná, že byste se mohli dohodnout, že další ročník už musí zvládnout napoprvé a současně na nějaké přijatelné úrovni, aby mělo smysl ve škole pokračovat.“

Marcela: „Dobrý den, jaký máte prosím názor na slovní hodnocení na vysvědčení?“

PhDr. Hana Košťálová: „Slovní hodnocení je velmi vhodné, ale musí se umět napsat, a to je velmi náročné. Pokud se vám nelíbí, bylo by nejlepší se dohodnout s učitelkou dítěte - vyptat se jí na to, co vám není jasné, komunikovat s ní, ovšem partnersky, neosočovat ji apod.“

P.Křížová: „Dobrý den,dcera je v kvintě osmiletého gym. a bude dělat reparát z dějěpisu,její třídní profesorka stále tvrdí,jak je studijní typ,ale mě známky dcery o tom nepřesvědčují a pokud jí zbývájí ještě tři roky do maturity, co dál?“

PhDr. Hana Košťálová: „Důvěřovala bych paní učitelce. Případně se vyptejte, z čeho učitelka soudí, že je dcera studijní typ. A co si o tom myslí sama dcera? jak se na gymnáziu cítí? Každopádně by bylo dobré, abyste si s dcerou řekli, co by mohla udělat pro to, aby její studium bylo méně bouřlivé.“

Alena z Ostravy: „Chtěla bych vědět,zda mé neúspěchy při hledání práce nepramení právě ze školních let.I když jsem měla vždy vyznamenání, což bohužel rozhodlo v mém případě jít studovat gymnázium,což je naprosto zbytečná a neúčelná škola???“

PhDr. Hana Košťálová: „Jistě, to máte pravdu. To je právě riziko známek. Pokud jste jich doshovala pílí a například pamětním učením, a v zaměstnání je vyžadována dnes samostatnost a tvořivost, pak známky zavádějí.“

Irena: „Dobrý den, chtěla sem se zeptat, jak ujistit dítě, které má horší známky než ostatní děti, že není horší než oni?“

PhDr. Hana Košťálová: „Hm, co třeba najít co nejvíc úspěchů mimo školu - co třeba vaše dítě baví a těší ve volném čase a je v tom dobré? Určitě se mu pokuste vysvětlit, že nemá smysl se srovnávat podle známek. Důležité je ujištění, že ve vašich očích netrácí na ceně.“

Stano, Sečovce, Slovensko: „Dobrý deň pani doktorka Košťálová. Tu je divák zo Slovenska (Sečovce). Ja som len chcel povedať, ako hodnotia učitelia žiakov na jednej škole v tom meste. Hodnotia ich podľa mena a odkiaľ pochádza, a to nehovorím ako hodnotili mňa. Učil som sa na dvojky a trojky, ale ako som písal hodnotia podľa mena, mal by som na viac ako dvojky a trojky. Vždy mi vraveli, že namám na takú a hentakú strednú školu, ukončil som ju s dvojkami, a pred týždňom som ukončil prvý stupeň vysokej školy taktiež na dvojky. takže tí učitelia čo ma učili v tej skole v Sečovciach nikdy nemali hlavy v poriadku. pozdravujem Vás do Česka.“

PhDr. Hana Košťálová: „Děkuji, to je zajímavá zkušenost.....“

petra: „jak vysvětlit 8mi letému klukovi, jak je možné, že on má ze psaní 2 a jeho kamarádi kteří píší O DOST hůř, ale mají jiou učitelku - mírnější a mají 1 mně to nevadí že má 2 ale ten rozdíl v psaní opavdu bije do očí a jemu to přijde nespravedlivé“

PhDr. Hana Košťálová: „To je to srovnávání..... a důraz na známky. Ať má radost z toho, že pěkně píše, co jiného mu můžete říct....“