Jan Kadlec
architekt
Filmový svět Zahradnictví je složen ze tří světů. Světa zahradníka Miloše Pecky, světa kadeřníka Otty a světa Jindřicha, telegrafisty a vlastence. Každý z těchto světů jsem posadil do vizuality tehdejšího vrcholu architektury – funkcionalismu.
Svět zahradníka Miloše Pecky je formulován jako velkoryse vytvořený podnik s finančními závazky, ale s vědomím, že se bude jednat o rodinný podnik několika budoucích generací. Jelikož samotné zahradnictví se podle scénáře nachází v Jaroměři v hradeckém okrese, kde v té době působili slavní architekti jako Kotěra a později Gočár, využil jsem této historické možnosti, a vzhled domu tím ovlivnil. Dům je postaven jako vrcholné dílo funkcionalistické architektury a funguje jako levitující „parník“, nebo lépe kmen stromu, kde přední dominantu tvoří okázalý skleněný rondel se schodištěm, který v metaforické formulaci můžeme vnímat jako kořen stromu. Dále chodba neboli osa domu, kolem které krouží život, vyúsťující na dlouhou terasu. Zpod ní vycházejí skleníky podobně jako větve stromu. Interiér domu je postaven na barevných materiálech (žlutá, červená a zelená), odkazujících k barvám flóry. V interiéru této obytné části se nikde neobjevuje živá rostlina. Rostliny nacházíme jen v potiscích látek, keramiky či na obrazech. Pasivní existence květin je v průběhu příběhu a v kontextu událostí, kdy jsou skleníky zabaveny státem, nahrazena skutečnou flórou z těchto skleníků.
Druhým světem je svět kadeřníka Otty, který si podobně jako jeho příbuzný Miloš Pecka postavil vilku v nově vznikající vilové čtvrti někde v Praze. Je ale hlavně majitelem okázalého a luxusního kadeřnictví v centru Prahy. Otto podobně jako zahradník Miloš činil vše s vědomím založení podniku pro mnoho budoucích generací a dnes by se tak jistě jednalo o prestižní kadeřnictví s osmdesátiletou tradicí a několikátou generací kadeřník ů . A stejně jako v případě zahradníka Miloše, bylo jeho velkorysé kadeřnictví – živnost – život státem zabaveno, a tak se svět zakladatele budoucí tradice mění v lidskou tragédii. Rodinný dům Otty je postaven jako osamocený artefakt na holém kopci s obrovským horizontem, bez jakékoliv okolní vegetace. Podobně jak v historii vznikaly tyto různé, dnes luxusní vilové čtvrti. Postupem příběhu náš nikterak luxusní, ale jinak nov ý a čistý domek, chátrá a postupně zapadá do kolem vznikajícího města, až se nakonec ztratí a splyne v šedi okolního světa.
Třetím a pro film asi nejvíc důležitým světem je svět postavy Jindřicha. Jindřich je prostý a slušný chlap z venkova, který se dostal do Prahy na letiště díky schopnosti ovládat morseovku, kterou se naučil na poště v Jaroměři. Ač není, tak se cítí jako skutečný a elegantní aviátor. A taky český vlastenec, který se svojí odbojovou činností postaví nacismu a stráví pak šest let v koncentračních táborech. Během té doby jeho žena a její sestra žijí u třetí sestry Ely, manželky Otty, po návratu z lágru pak Jindřich získává konfiskovaný luxusní byt v Pražských Dejvicích, kde odmítá bydlet v nábytku po stávající německé majitelce. Ta tento luxusní, elegantní a funkcionalistický byt získala jistě podobný m konfiskátem po českém, pravděpodobně židovském podnikateli či majiteli továrny. Byt byl po dobu války držen v původní čistotě architektury a designu, po příchodu Jindřicha pak nabývá nevratných změn. Z původní elegance a grafické lineárnosti interiéru, který je více méně postaven na konceptu „černobílé“, je postupem času a necitlivým zásahem naplněn nevhodným nábytkem a zdi jsou pokryty tmavou tapetou.