18. listopadu 2013

Včera jsme oslavili čtyřiadvacet let od pádu komunismu v Česku. Je proto dobré si jej trochu připomenout. Komunisti sice tvrdili, že socialismus je nejpokrokovější, nejspravedlivější, nejušlechtilejší, ale ten, kdo chtěl před tímto dobrem utéct, tomu hrozila smrt. Nebo dlouhý žalář. Komunistická propaganda jej vylíčila jako nejpodlejšího zrádce, zaprodance, slovo emigrant mu dodnes drnčí v uších jako sprostá nadávka. Mezi nejhorší pasti, jaké na takzvané kopečkáře StB v padesátých letech kladla, byla falešná hranice, kam je vodili speciálně vyškolení agenti. A pak s nimi sehráli docela pekelné divadlo. Reportáž o tom natočil David Vondráček.

Pod pojmem šikana na vojně si my starší vybavíme štěkání na žárovku nebo drhnutí latrín zubním kartáčkem. Od dob profesionální armády je s mazáckými móresy konec. Ale tak jako v každém jiném oboru i tady se šikana může vyskytnout. Platí pro ni pravidlo, že se s ní špatně bojuje, protože se obtížně prokazuje. Pokoušejí se o to tři vojáci ze Staré Boleslavi, kteří se stěžují, že si na ně zasedl jejich velitel. Proč? Protože proti němu svědčili v jednom nepříjemném případě. S vojáky natáčela reportérka Kateřina Hrochová.