1. února 2010

Známé přísloví o vlku, který se nažral a koza zůstala celá, připomíná rozsudek nad miliardářem Petrem Sisákem, který objevili Reportéři ČT a o němž veřejnost dosud neměla tušení. Týká se Litoměřických fondů, ve kterých v devadesátých letech minulého století zmizely miliardy korun tisíců drobných střadatelů. Představitel fondů Petr Sisák byl nedávno sice odsouzen, ale nikoli potrestán.

Byl by to jen banální spor jednoho bytového družstva, kdyby se v něm jako v kapce deště nezrcadlila podstatná kapitola dějin dvacátého století.
Mluvím o nenápadném činžáku z dvacátých let, který si pro sebe vystavěli ruští uprchlíci před bolševickou revolucí. Ti už sice dávno nežijí, ale zůstala tu po nich pravoslavná modlitebna, kterou navštěvují jejich potomci. A právě ti se o osud svého svatostánku soudí s dnešními představiteli bytového družstva.

Ta restituce se honosí mnoha nej: největší, nejdelší, nejzpackanější. Týká se slavného pražského podniku Koh-i-Noor, vyrábějícím oděvní patentky. Když o něj před sedmnácti lety dědička Zikmunda Waldese požádala, nevypadalo to moc nadějně: podnik byl totiž privatizován kuponovou metodou, což znamená, že si jej dnešní majitelé museli od státu koupit. Po mnohaletém sporu však soudy potvrdily, že podnik přece jen není jejich a že se o něj musí podělit s nenápadnou ženou, kterou ještě před časem nepustili ani přes vrátnici.