Historie vězeňství

Jak vypadaly tresty a vězení v minulých staletích? S dnešními se nedaly srovnat – krutostí, zacházením s vězni i podmínkami ve věznicích. Hlavním cílem bylo viníka potrestat a zároveň od podobných činů odstrašit ostatní. Jak se změnilo vězeňství od dob středověku a jak se postupně vyvinula vězení taková, jaká je známe dnes?

Středověk

Klikněte pro větší obrázekVe středověku byl velmi častý trest smrti, ať už na šibenici, stětím mečem, lámáním kolem nebo upálením (za žhářství nebo čarodějnictví). Časté byly i zmrzačující tresty, jako například utnutí ruky, vytržení jazyka za rouhání či pomluvu a podobně.

Lehčími tresty byly takové, které měly viníka zneuctít – obvykle vystavením na pranýři. Ty byly stavěny na veřejných místech, aby byl odsouzený vystaven posměchu. Šlo obvykle o sloup, k němuž byl viník připoután, nebo mohl být zavřen v kleci. „Lehkým“ trestem bylo i vypálení cejchu na tvář, jímž byl provinilec označen za vypovězeného.

Dlouhodobý trest vězení, tak jak je běžný dnes, ale středověk prakticky neznal. Vězení byla buď místem, kde byl odsouzený zadržen a čekal na popravu, anebo byl naopak odsouzen jen na kratší dobu za menší prohřešky, na několik dní nebo týdnů.

 Změny za osvícenství

Pod vlivem osvícenství se od 18. století začíná měnit přístup k odsouzeným. Trest nemá být jen odplatou, cílem má být zločince převychovat. Spíše než popravy se začínají uplatňovat dlouhodobá omezení osobní svobody.

Za císaře Josefa II. se začaly rozlišovat 3 typy vězení – v nejlehčím se vězeň mohl volně pohybovat po cele, v těžším měl nohy v okovech a v nejtěžším byl připoután ke zdi za ruce i nohy. Jedno z nejvýznamnějších vězení v celé monarchii bylo v té době na brněnském Špilberku. Byl tu uvězněn například legendární loupežník Václav Babinský.

Špilberk – žalář národů

Špilberk – žalář národů

Historie.cs: Jak se hrdý brněnský hrad stal za habsburské monarchie ponurým vězením?

Po reformě vězeňství v roce 1855 začaly být zřizovány modernější věznice a Špilberk už novým nárokům nevyhovoval. Brzy přestal být jako vězení využíván. Nejmodernější věznicí v českých zemích se stala c.k. zemská trestnice v Praze, zvaná Svatováclavská trestnice. Vězni tu ale žili v nevyhovujících podmínkách a byla tu vysoká úmrtnost.

Nejstarší dodnes fungující věznice vznikla ve Valdicích roku 1857, o rok později začala fungovat věznice na Mírově. Roku 1877 bylo rozhodnuto o zrušení Svatováclavské trestnice a roku 1889 byla postavena nová věznice na Pankráci. Její chod upravoval tzv. Domácí řád. Vězni byli povinni pracovat, zúčastňovat se bohoslužeb, a pokud byli mladší 35 let a nebyli dostatečně vzdělaní, byli povinni se i vzdělávat. Vězení byla střežena vojskem až do roku 1914, kdy byla zřízena vězeňská stráž.

Vězeňství za první republiky

Po vzniku Československa vězeňství navázalo na rakousko-uherský systém. V roce 1920 se přistoupilo k jeho reorganizaci. Byl založen spolek Nový život, který se měl starat o propuštěné vězně a o jejich adaptaci na život na svobodě. Také byly zavedeny hygienické předpisy pro život ve věznicích. Roku 1935 byly zprovozněny nové moderní věznice v Ruzyni a v Hradci Králové.

Za první republiky sice stále padaly tresty smrti, ale jen zlomek odsouzených byl skutečně popraven. Prezident Masaryk byl odpůrcem tohoto trestu a většině odsouzenců udělil milost.

Protektorát Čechy a Morava

S rokem 1939 přichází zatýkání a represe. Vězeňská zařízení začala být využívána pro potřeby gestapa a německé justice. Věznice měly jak české (protektorátní), tak i říšské vedení a jejich personál musel složit slib věrnosti Adolfu Hitlerovi.

Ve věznici na Pankráci byly v té době tři navzájem oddělené věznice – věznice českého soudu, německého soudu a věznice pražského gestapa. Bylo tu zřízeno popraviště a v letech 1943 až 1945 tu bylo popraveno gilotinou 1075 lidí. Více než 800 lidí bylo popraveno v Kounicových kolejích v Brně, přes 500 lidí bylo zastřeleno v pražských Kobylisích a popravovalo se i na dalších místech.

ČT24: Popravy ve 20. století

Po válce, roku 1946, vyšel prezidentský dekret „o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech“. Bylo obžalováno přes 130 000 osob a téměř 38 000 jich bylo odsouzeno. Jedním z nich byl i K. H. Frank. Do roku 1948 bylo za válečné zločiny odsouzeno k smrti zvláštními lidovými soudy více než 730 lidí.

Komunistické vězeňství

Roku 1948 se moci ujali komunisté a snažili se zbavit odpůrců režimu. Politické procesy umožnil zákon na ochranu lidově demokratické republiky. Většina poprav v tomto období byla politicky motivovaná. Vznikla kategorie tzv. protistátních vězňů, kteří měli horší podmínky výkonu trestu než kriminální vězni. Kromě věznic byli odsouzení umísťováni i do lágrů, tzv. nápravně pracovních táborů. Často šlo o uranové doly. Existovaly i tábory nucených prací, kam byli internováni lidé pro svůj „burožoazní původ“ či politickou „nespolehlivost“.

ČT24: Tajné vězení StB v Praze

Vězeňství bylo reformováno v 60. letech. Roku 1965 vstoupil v platnost zákon o výkonu trestu odnětí svobody, který měnil podmínky ve vězeňství a prakticky znamenal rušení pracovních táborů. Byl zřízen Výzkumný ústav penologický, který studoval osobnost vězně a možnost jeho nápravy. Za normalizace se ale situace opět zhoršila a ústav byl zrušen. Nadále existovali političtí vězni, kteří byli umísťováni například do Valdic, na Mírov či do Ruzyně.

Sametová revoluce

Zásadní zlom v historii vězeňství přinesla sametová revoluce v roce 1989. Následujícího roku byl zrušen trest smrti a zároveň zaveden doživotní trest. 1. ledna 1990 byla vyhlášena široká amnestie, kdy z původních 22 000 vězňů jich ve věznicích zůstalo jen asi 6 000.

Roku 1992 byla vypracována nová koncepce českého vězeňství, na jejímž základě bylo reformováno. O rok později zanikl dosavadní Sbor nápravné výchovy a byla zřízena Vězeňská služba ČR, nezávislá na politickém vlivu a zbavená nadměrných militantních prvků.