Hop nebo trop je minisérie přibližně osmdesátiminutových televizních filmů o partě třicátníků, kteří jsou příliš staří na mladistvé hrátky a příliš mladí na vstup do dospělého života.

Vše začíná jako komediální příběh paní Barbory (40 let, rozvedená, dvě děti), která právě kvůli svým ne právě sportovně založeným dětem vyrazí jako rodičovský doprovod na podnikový lyžařský zájezd pro děti. Akci organizuje sedmadvacetiletý kolega z podniku architekt Mikuláš. Příběh se slibně rozjíždí jako prázdninová lovestory, když tu se ale nečekaně večer do chalupy načerno nastěhuje parta Mikulášových mladých přátel. Pro už usedlou paní Báru je to poněkud šokující živel, její děti už ji ostatně přemlouvají, že chtějí domů. „Dospělá“ Bára tvoří protiklad partě mladých, jde jim svojí zodpovědností na nervy, aby ji posléze parta začala brát za svou, mimo jiné i proto, že Bára má v sobě zvláštní kouzlo a smysl pro humor. Parta projde mnohými peripetiemi a nakonec je to paradoxně Bára, která ji drží pohromadě.

Celá minisérie chce být především diváckou podívanou. Těží z obliby komedií, jako byl například triptych režisérky Poledňákové, komedie Sněženky a machři, v klasické literatuře Tři muži ve člunu, anebo ze současného čtení jmenujeme oblíbenou vodáckou knížku Proč bychom se netopili aneb vodácký pruvodce pro Ofélii. Lyže, kola, voda či koně, to jsou všechno buď milé vzpomínky, anebo alespoň hezké nerealizované sny, a proto věříme, že divák s námi touto cestou půjde rád.

Současně je důležitá orientace komedie na mladého diváka, ještě lépe na toho diváka, který právě proto, že zakládá rodiny, tyhle radosti právě opouští a usedá k televizi.

Realizace podobného záměru v podmínkách České televize byla ovšem tvrdým oříškem. Filmařsky sledovat dialogy kamarádů, jejich slovní duely při jízdě na kánoích, na kolech nebo v sedle koní a zachytit přitom atmosféru hor, řeky nebo třeba noční bouřky – to vše bylo produkčně i režijně velmi náročné.

Naděje vložili proto tvůrci do technologie DV, která právě umožňuje sledovat herce v mezních situacích. Jenom tak bylo například schůdné natáčení na dvě i více kamer a přizpůsobení se mimořádným situacím, jako byly například povodně, které zastihly štáb při natáčení na Horní Vltavě.

K realizačním lahůdkám patřily scény jako slaňování Vyšehradské skály, přechod nočního splavu, kroupy nebo seskok padákem.

Současně s premiérou vyšla knižní podoba, kde je příběh bohatě doplněný fotografiemi Pavla Váchy.

Foto: Pavel Vácha, Jiří Červený, Rudolf Jung, ČT