Dumá-li po dešti osamělý muž nad stružkou vody mizící v kanále, je to vodák. Přemýšlí, kudy by to jel. Automaticky si svou loď, háka i sebe dvěstěkrát zmenšuje. Ví, že napřed by musel pekelně přitahovat, aby nenarazil na vajgl, krásně by se provlékl mezi zbytkem housky a obrubníkem chodníku a pak by musel ostře zatočit vlevo, aby ho to nevcuclo do kanálu.

(Zdeněk Šmíd – Proč bychom se netopili)

O příběhu

Mezi vodáky, ale nejen mezi nimi, jsou oblíbené knihy autora Zdeňka Šmída. Tituly Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii a Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou patří mezi stoupenci vodácké romantiky k jakési povinné literatuře. Tato literární inspirace vedla ke vzniku nového televizního seriálu.

Centrum dramatické tvorby Televizního studia Ostrava dalo dohromady partu sympatických nadšenců a v průběhu přechozích dvou let poskládalo všechny jejich zážitky do desitidílného seriálu. Naši hrdinové se jmenují Keny a Lucka, Sumec a Lída, Otouš a Gábina, Bongo a Maruška, Křižák a Dana. Své tváře i nadšení pro vodu jim propůjčili Václav Rašilov, Markéta Štechová, Radek Zima, Tereza Kostková, Jiří Ployhar, Zuzana Kajnarová, Branislav Polák, Kateřina Janečková, Lukáš Vaculík a Markéta Frösslová.

V seriálu Proč bychom se netopili se můžete těšit na vodáckou romantiku, lásky letní i celoživotní, spory nicotné i zásadní, řeku vstřícnou i nemilosrdnou, přírodní scenérie i všední realitu života našich hrdinů. Poznáme se s nimi, když se poprvé sejdou na vodě, budeme svědky prvních zkušeností, úspěšných pokusů i nezdarů. Překonají spolu nejednu krizi, někteří navážou trvalé vztahy, jiní zase na dlouho zmizí všem z dohledu. Po letech se ale znovu sejdou a zkusí podruhé vstoupit do stejné řeky i do stejné lodi.

Motto:

„Každý, kdo položil svoji loď na hladinu některé z řek, nastoupil a odrazil od břehu, kdo se alespoň jednou cvaknul ve šlajsně nebo v peřeji, nadával na nekonečný volej, večer si u táboráku připálil lýtka a botasky a k ránu pak klepal kosu ve spacáku, kdo se alespoň jednou opil ve vodácké hospodě, pak si léčil hlasivky a bolení hlavy, alespoň na chvíli nenáviděl svého háčka či kormidelníka, přenášel loď s nacucaným loďákem vážící půl tuny kolem nesjízdného jezu, ví, že všechno tohle trápení je nutné vytrpět, aby člověk prožil tu velikou pohodu, která se nedá zažít nikde jinde, než na vodě mezi vodáky.“