Tygr a vlčata

Klikněte pro větší obrázekCentrum tvorby pro děti a mládež České televize připravilo do vysílání třináctidílný kreslený seriál večerníčků Dětský zvěřinec. Původní hudbu zkomponoval skladatel a písničkář Vladimír Merta, výtvarnou podobu seriálu dala grafička Šárka Ziková.

Příběhy ústy Martina Dejdara vypráví komický človíček – ředitel Dětského zvěřince, kde žijí děti, které se chtěly za různých okolností proměnit ve zvířátka. Pohádky napsané s invencí, vtipem a pochopením pro duši dnešního dítěte pocházejí z dílny mladého autora Pavla Brycze.

Řeknete nám něco o sobě?

Klikněte pro větší obrázekVystudoval jsem pedagogickou fakultu, studoval dramaturgii na DAMU, nějaký čas učil, pak jsem pracoval v reklamě, pohyboval se v médiích a od roku 2004 opět učím na gymnáziu a na obchodní akademii. Vedle toho píšu a vydávám knížky pro dospělé i pro děti.

Od roku 2000 spolupracuju s Českým rozhlasem, stanicí Praha, píšu pohádky, seriály, povídky pro děti, hodinové nedělní pohádky, dokonce jsem měl vlastní autorský pořad Kouzelný svět Pavla Pavla neboli matematicky Pavla na druhou. Už nějaký čas pohádky sbírám a nechávám si je vyprávět. Zajímají mě mýty, ale třeba i velkoměstský folklór, šansony, povídačky a morytáty. Velmi ctím autory moderních pohádek Karla Čapka, Jacquese Préverta, Miloše Macourka.

Máte nějakou literární aktualitu?

Klikněte pro větší obrázekKromě toho, že souběžně pracuji na scénářích, reportážích a rozhovorech, úplnou novinkou u mě je román o falešném mesiáši, který jsem právě dokončil, rukopis teď čte můj nakladatel. Drsné a poetické podobenství o symbióze dvou mužů, kteří chtějí změnit svět, jsem nazval Svatý démon.

Jak se vám podařilo nedospět, zůstat ve spojení se svou dětskou duší?

Nevím, jak se stalo, že se mi přes nutnost řešit různá existencionální témata v životě i v psaní pro dospělé podařilo zůstat snílkem. Asi svět pohádek, mýtů a barevných snů je mi bližší než všechny ty směšně důležité role, které se pokoušíme každodenně hrát.

Jaké je psát pro děti, v čem je rozdíl?

Začal jsem psát pro svého dnes už třináctiletého syna Tadeáše, časem k němu přibyli ještě dva synové, Theo a Oliver, no a samozřejmě i hromada dalších dětí, pro které píšu velice rád. Psát pro ně přináší zábavu, humor, odpočinek a skvěle si tím dobíjím svoje baterky.

Dětský zvěřinec – to je něco jako zoologická zahrada, linka bezpečí nebo psychologická klinika?

Do Dětského zvěřince se dostanou děti, které mají konflikty, nerozumí si samy se sebou nebo se světem, děti, které zvlčí nebo se chovají jako draci. A komický človíček, který nevyrostl, je jakýmsi terapeutem jejich dětských duší, mostem mezi světem dětí a světem dospělých. Přijíždí pro děti – už proměněné ve zvířátka – na skateboardu, odveze je do domu, kde si mohou hrát, najít přátele mezi jinými proměněnými dětmi a vyřešit své problémy. Poté se mohou vrátit v lidské podobě domů. Ale zmoudřely ony i ti dospělí. To vše, samozřejmě, v humorné nadsázce.

Proměnil jste se někdy v nějaké zvíře vy a proč?

Měním se docela často, když vybuchnu a běsním, stávám se tygrem. Ve zvířecím horoskopu jsem lev, ale tygr je ještě hroznější. Ale jinak, i když jsem vyrostl, takže nevypadám jako dítě, někdy si myslím, že jsem sám tím komickým človíčkem, ředitelem Dětského zvěřince, a pomáhám všem dětem vstoupit do dospěláckého světa bez toho, aby škrábaly, trhaly, kousaly a dělaly jiné psí kusy.

Text: Iveta Kováčová
Foto: archiv Pavla Brycze a archiv ČT