00:01:01 Jednou se to bude otevírat.

00:01:03 Jednou se někdo zeptá: Je tu někdo?

00:01:07 Jednou se přijede, jako by se vždycky mělo přijíždět.

00:01:25 Jako by nestačilo, že jdeme právě po chodníku

00:01:28 a proti nám jdou lidé šťastní, malátní, hašteřiví.

00:01:32 Vycpávky v ramenou.

00:01:35 Nikdy mě nenapadlo v těch dlouhých rourách, jimiž se na sebe dívají,

00:01:38 hrabat rukou a vysypávat ven, co zbylo po nárazech jisker.

00:01:46 Nechtěl jsem se schovávat pod jejich mříže.

00:01:50 Chtěl jsem se s nimi procházet.

00:01:56 Vejdete-li dovnitř, napravo je jamka kratšího

00:02:00 nebo delšího vyhlížení z okna

00:02:02 a splasklý starý měch na lingvistické příkrase.

00:02:08 Pokud jsme šli, nikdo si toho nevšiml.

00:02:11 Teprve když jsme se zastavili a shlukovali se kolem

00:02:14 a chtěli mi to brát z rukou.

00:02:17 Samé staleté pařezy, samé úsměvy na srozuměnou,

00:02:22 zahuštěná mladá vína a rámus starých psů.

00:02:34 Pak jsme šli podle popraskané zdi.

00:02:37 Všimni si, teď ji budu popisovat.

00:02:39 Mám totiž v prstech jiné zdi,

00:02:42 neprostříkané zaschlými mozky pro rýmování dějin.

00:02:47 Chceš se dívat? Bude to na druhou stranu.

00:03:13 Já jsem se s Vratislavem Effenbergerem

00:03:17 setkal poprvé spolu s Petrem Králem.

00:03:30 To muselo být v 59.roce. Koncem asi.

00:03:34 Nebo koncem léta. My jsme za ním šli taky,

00:03:37 protože byl izolovanej. On už to byl zákulisní zjev.

00:03:41 A šli jsme za tím zákulisím, protože sami jsme k němu směřovali.

00:03:46 Jaksi scéna veřejná nás lákala velmi průměrně, pokud vůbec.

00:03:59 Nic není tak smutného jako pohled na lidskou úzkost,

00:04:02 vycházející vstříc básníkovi.

00:04:06 Ten, který popisuje oplodňovací proces,

00:04:09 nezastavuje se naopak před ničím.

00:04:12 Rychle je zvedá a hází je proti nim.

00:04:15 Neprojdete. Projdou.

00:04:20 Ano. Jmenuji se tak a tak a jsem hluboko ve dřevě nebo v kamenech.

00:04:25 Jsem tu proto, abyste na mě podívali.

00:04:29 Rozdělíme se o to.

00:04:31 Do vašeho padání naznak budu já nyní padat střemhlav.

00:04:35 Jako básník, který přestavuje sklepy.

00:04:44 Ne. To musíte jít touhle tou ulicí až na konec,

00:04:49 pak zahnete doleva a přijdete k takovému parčíku,

00:04:52 projdete jím a půjdete za tím viaduktem

00:04:55 kolem Vantochovy ohrady nahoru.

00:04:58 No to jdete špatně. Kdepak. Úplně opačně.

00:05:04 Demartinkou dolů, přes Prasečí lávku a pořád rovně

00:05:08 a u Lihovaru doleva.

00:05:10 Ty první rozhovory, které jsme vedli,

00:05:14 tak to, že se tam hned objevilo téma humoru,

00:05:17 tak bylo důležitý. A samozřejmě jsem brzy zjistil,

00:05:21 že tam prostě tohle je důležitý moment.

00:05:29 Musím se přiznat, že jsem měl ostych ho oslovit.

00:05:32 Aniž jsem ho znal, tak jsem prostě už v něm viděl někoho,

00:05:37 kdo mě může nasměrovat. A měl jsem ten ostych hroznej.

00:05:41 Totiž všechno, co dělám, stále poměřuji jeho očima.

00:05:45 Jako kdyby byl naživu a jako bych mu to buď četl, nebo ukazoval.

00:05:49 On se přestěhoval do mýho super ega

00:05:52 a odtamtud ně mě stále působí, jako kdyby byl naživu.

00:05:56 Takže myslet o tom, že pro mě už je mrtvej,

00:06:00 čili že už je něco jako moje minulost,

00:06:03 takhle já to neberu.

00:06:11 Pro mě Vráťův humor spočíval v jeho schopnosti

00:06:16 vzít každodennost, trošku ji nafouknout,

00:06:24 pak z ní vykuchat ty vnitřnosti a ty předložit na stříbrném tácu.

00:06:36 Ten humor byl drastický, byl ale zároveň velmi citlivý.

00:06:43 Když jste se smál, tak vám taky trošku bylo trapně

00:06:47 z vlastního smíchu, protože to šlo trochu na tělo.

00:06:51 Byl to velmi specifický humor. Byl to sarkasmus,

00:06:54 který má jedinečný podpis, a to je Vráťa Effenberger.

00:07:03 Vlastně mě přizval ke hře na tichou poštu,

00:07:08 kterou začal hrát s několika dalšími lidmi.

00:07:12 Například Švankmajerovi a tak dále.

00:07:15 Šlo o autobus, který jede krajinou

00:07:19 a bylo tam několik takzvaných vyznačených témat,

00:07:25 které musel každý dodržet.

00:07:28 Pamatuju si, že jedním z nich byl i mrtvý Werich.

00:07:33 V neděli odpoledne na sklonku léta před vchodem do divadla.

00:07:38 Hraje se Neštěstí tlustých žen.

00:07:44 Jednou z těchto ulic se řítí, sotva dechu popadá,

00:07:48 redaktor Zbyšek Petrtýl. Je zřejmé, že bloudí.

00:07:55 Do restaurace vstupuje pan Formánek s džbánem.

00:07:59 Formánek: Tady to pěkně vypadá.

00:08:03 Petrtýl přistupuje k panu Formánkovi:

00:08:06 Prosím vás, nevíte, kde se tu hraje Neštěstí tlustých žen?

00:08:11 Můj vztah s otcem byl v podstatě velice bojovej.

00:08:16 Nebo bojovnej.

00:08:19 Jednak on teda jako zastával takovou tu výchovu rákoskou,

00:08:25 čímž do mě, dejme tomu, namlátil jistou zodpovědnost.

00:08:28 To jako, dejme tomu, že rákoska v tomhle odvedla dobrou práci.

00:08:33 Ale jinak že bychom měli nějaký jako přátelský vztahy,

00:08:38 nebo takový ten standardní syn - otec, to tam nebylo.

00:08:43 To byl věčný boj. Dokonce jako pak už

00:08:47 s postupem času opravdu fyzický boj.

00:08:51 To jako byly střety neustálý.

00:08:56 A...

00:08:59 Vlastně asi to, že ten náš vztah byl takovej,

00:09:03 jako když už něco, tak spíš takovej partnerskej,

00:09:07 tak mně umožnilo potom i nějakým způsobem

00:09:12 jako snáz ho brát jako autora.

00:09:16 Že tam nemám ten pocit syna vůči této personě.

00:09:22 To mi moc nenechal. Ale aspoň nejsem zatíženej

00:09:26 nějakým přehnaným sentimentem vůči otci.

00:09:31 Pan Formánek s Petrtýlem, na němž je vidět stupňovanou nervozitu,

00:09:36 se zastavují před vchodovými dveřmi do domu.

00:09:39 Pan Formánek: Tak vy jste redaktor Mladé fronty?

00:09:44 Já mám taky co dělat s uměním. Pojďte nahoru.

00:09:47 Je to jen malé zdržení.

00:09:49 Petrtýl: Opravdu velmi spěchám.

00:09:52 Snad bychom se mohli sejít po divadle.

00:09:55 Pan Formánek vlídným násilím vtahuje Petrtýla do domu.

00:10:02 Nebála se. Nic se jí nestane.

00:10:06 To ten ošklivý člověk v restauraci ji vyděsil.

00:10:10 Co si to dovolujete? Okamžitě mě pusťte ven!

00:10:14 -Pusu!
-Já nechci žádnou pusu!

00:10:17 -Dostaneš 50 korun.
-Nechci 50 korun.

00:10:19 Nechte mě!

00:10:37 Z RÁDIA: Další zprávy.

00:10:40 Oznamujeme, že 9.armáda generála Švankmajera

00:10:43 v noci na dnešek přešla...

00:10:48 ... v neobyčejně husté mlze ...

00:10:53 Vypěstovaná za tím účelem...

00:10:58 To je volovina.

00:11:00 Vážení posluchači, obě Švankmajerovy armády

00:11:03 byly poraženy včera odpoledne v prostoru Lysá nad Labem.

00:11:10 ...udrží zuby nehty...

00:11:13 Já nemůžu říct, že jsem byl vlastně přítelem Vratislava Effenbergera.

00:11:17 Tam byl taky velký generační rozdíl,

00:11:19 protože patřil ke generaci mého otce.

00:11:22 On se narodil v roce 1923, můj otec v roce 1920.

00:11:25 Čili já jsem ho vnímal jako skutečně osobnost

00:11:29 generačně odlehlou a hledal jsem k němu samozřejmě nějaký vztah,

00:11:33 nějak jsem se k němu chtěl přiblížit,

00:11:35 ale to bylo víceméně v té rovině intelektuální,

00:11:38 protože já jsem se od toho roku 1979 stal účastníkem

00:11:42 těch surrealistických skupinových schůzek.

00:11:45 Ale nemůžu říct, že bych jako měl pocit,

00:11:49 že chodím za Vratislavem Effenbergerem.

00:11:51 Já jsem chodil do té surrealistické skupiny,

00:11:53 která tehdy sestávala asi ze 6-7 lidí.

00:11:57 Byli to Eva a Jan Švankmajerovi, Martin Stejskal, Ludvík Šváb,

00:12:00 Emila Medková. A v tomto užším okruhu

00:12:04 najednou já jsem objevoval svět, který jsem samozřejmě neznal.

00:12:08 To byl úplně jinej svět. Najednou jsi přišel do světa surrealismu.

00:12:13 Vstupovat do toho baráku už samo o sobě

00:12:17 jako by člověka tak nějak povznášelo.

00:12:23 Ta revolta, bych řekl, že...

00:12:27 Revolta, surrealismus jako že by se nějak promítal

00:12:33 do toho běžného života, to si moc neuvědomuju.

00:13:30 On se odmítal deklarovat jako nějaký vůdce.

00:13:33 A dokonce byl obviňován z toho, že je polírem,

00:13:38 který dohlíží zvnějšku samozřejmě, nikoliv zevnitř,

00:13:41 který dohlíží na ty úkoly, které se mají plnit a tak dále.

00:13:45 To bylo samozřejmě nepochopení,

00:13:47 protože jeho autorita byla přirozená.

00:13:52 Večeře musela být v pravidelnou chvíli.

00:13:55 To nebylo jako, že by jednou byla v sedm a podruhý v devět.

00:13:57 To neexistovalo. To prostě byla přesně daná hodina.

00:14:02 Taky se přesně v tu danou hodinu muselo dojít pro ty 2 piva.

00:14:10 Přes to nejel vlak, i když už jsme potom třeba byl

00:14:13 větší a už jsem měl třeba i nějaký jiný zájmy,

00:14:17 tak u tý večeře se muselo být. To bylo jako z filmu.

00:14:32 Psací stůl sám byl jakýsi monument. Zvlášť když si člověk sedl

00:14:37 na ten divan, který se pod ním prohul až k zemi, až k parketám,

00:14:42 tak ten psací stůl, který stál bokem k oknu,

00:14:47 a tím pádem z druhé strany i k domu divanu,

00:14:50 ten se tyčil a byl plný neuvěřitelných zásob.

00:14:54 Jednak tam Vráťa měl cigarety, svoje nekonečný globusky.

00:14:58 On jich tam někde schovával snad celou trafiku.

00:15:01 Potom tam byly různý deníky, zápisníky, papíry.

00:15:05 Krásný zažloutlý papíry, na které on psal,

00:15:08 které si řezal na takzvané čtvrtky. Takže to bylo velké lákadlo.

00:15:14 Celá pracovna byl takovej trošku nedobytnej hrad.

00:15:19 Třeba se muselo klepat, když se tam vstupovalo.

00:15:26 Byla tam samozřejmě tajemství. Začínalo to tím,

00:15:29 že tam byla ta matka. Trošku přízračná.

00:15:32 Ona byla velmi vyhublá a taková jako tím odlehčená

00:15:35 až do takový pohádkový babičky.

00:15:38 A ona se pořád jako sama vymazávala.

00:15:43 Tak to bylo jedno tajemství.

00:15:45 Druhý bylo, že ten byt byl rozdělenej,

00:15:48 takže vedle žila Vráťova tehdy už bývalá žena,

00:15:50 nebo žena, s kterou se rozváděl.

00:16:13 -Tak si sedneme asi, ne?
-Jo.

00:16:17 Já si taky sundám to sako.

00:16:45 Tak! A teď už toho mám dost. Jestli okamžitě nezmizíte,

00:16:48 přerazím o vás tuhle hůl. SMÍCH PUBLIKA

00:17:04 -Ahoj, Stando!
-Ahoj, ahoj.

00:17:06 -Ahoj, Petře.
-Ahoj, Martine.

00:17:09 -Ahoj.
-Ahoj.

00:17:11 -Ahoj.
-Ahoj.

00:17:16 Já nevím, jestli jste měli taky sny o Vráťovi.

00:17:19 -Když se vyprávějí sny...
-Pardon. To jsou ti naši panáci.

00:17:23 -Jo.
-Na vás, pánové!

00:17:26 Já jsem měl jeden... Je to jeden starší film snů.

00:17:30 Měl jsem sen ne o Vráťovi, ale o jeho záchodě.

00:17:35 -A on tam nebyl jako?
-On tam nebyl.

00:17:37 Zdálo se mi, že odcházím ze schůzky tady těma dveřma.

00:17:42 A za těma dveřma byla předsíň. A místo abych zatočil doprava,

00:17:47 kde byl východ, tak jsem zabočil doleva, kde byl záchod.

00:17:50 -Ano.
-A vešel jsem do toho záchodu

00:17:53 a ten záchod byl podivnej. Tam totiž nebyla mísa.

00:17:57 Místo mísy byl teda jenom ten odpad.

00:18:01 Ale to prkýnko tam bylo. To viselo jako ve vzduchu.

00:18:06 Jako kdyby ta mísa pod tím byla.

00:18:09 A na tom prkýnku bylo krásný stočený hovno.

00:18:15 A tak, jak bylo asi těžký, tak normálně prohýbalo to prkýnko

00:18:23 igelitový nebo z umělý hmoty.
-Bakelitový.

00:18:27 A já vím, že jsem štítivě takhle vzal za to a zatřásl jsem s tím.

00:18:33 A to hovno spadlo do tý díry, vycáklo to, a tím jsem se probudil.

00:18:53 On zdůrazňoval toho kolektivního ducha,

00:18:56 prostě tu sounáležitost skupinovou, tu vzájemnost, to přátelství.

00:19:02 On dokonce říkal, že ho spojuje s lidma humor.

00:19:06 Že jsme se smáli stejným věcem.

00:19:10 Nebyl to člověk, s kterým by byla legrace ve všední den.

00:19:14 To jako ne.

00:19:16 Ale zase jsem chápal přes tu jeho práci to,

00:19:22 že ten smysl pro humor on má.

00:19:25 Ale jenom přes tu práci.

00:19:33 Čau!

00:19:57 Nech toho!

00:20:01 -Počkej. Nevíš, že...
-Dej to pryč, prosím tě!

00:20:07 Ale ne. Ta závlačka musí být takhle nahoru.

00:20:11 Jinak to vůbec nejde stisknout.

00:20:17 Ale ne! Tady ten háček je napojenej tady na tu pružinku.

00:20:24 -Jé!
-Promiň.

00:20:27 A tady to očko, to je zaháknutý tady.

00:20:34 -Ale je to zaseklý.
-Ale není.

00:20:39 Kdyby to bylo zaseknutý, tak by to neběželo.

00:20:47 To se musí rozšroubovat a uvolnit to očko tady.

00:20:52 Pusť to! Už to jde.

00:20:56 -Ale film se ti netočí.
-Ale točí.

00:21:00 To vidím tady, že se točí.

00:21:03 Už to jde.

00:21:06 No, jdeme na to.

00:21:20 Když ono to nejde tak na povel.

00:21:23 Ireno, vem mu to do ruky, nebo to jak živo nedoděláme.

00:21:31 Ukaž to sem.

00:21:40 Mám tam akorát na dvakrát.

00:21:55 On byl velice jako přátelskej v podstatě,

00:21:59 i když byl uzavřenej. Ale to dělala ta doba,

00:22:02 protože on vlastně byl prokletej básník, že jo.

00:22:06 On nemohl publikovat, nemohl na veřejnosti vystupovat, nic,

00:22:10 čili pro něj v podstatě jedinou veřejností byla ta skupina.

00:22:14 Choval se velice přátelsky

00:22:18 a rozhodně neprosazoval svoje názory a svoji vůli.

00:22:22 Naopak snažil se nás vyprovokovat k tomu,

00:22:27 abychom byli rovnocennými partnery.

00:22:33 On nás skutečně, řekl bych, infikoval tím nadšením.

00:22:38 Tím, že to má smysl, i když třeba nepublikujeme,

00:22:41 i když píšeme do šuplíku a malujeme obrazy,

00:22:44 které nemůžeme vystavovat. Že to má smysl.

00:22:47 Že ať už časem nebo někde se to třeba publikovat bude,

00:22:51 ale že to není primárně podstatný. Podstatný je to udělat.

00:22:54 A posunout to poznání a tu tvorbu nějakým způsobem dál.

00:23:04 Pokud by se dalo říct, že vedl věci,

00:23:07 tak to vedl tou svou energií, a někdy neviděl,

00:23:11 že buď mu lidé nemohou stačit,

00:23:14 nebo že energie může mít taky jiný rytmus.

00:23:18 Často si stěžoval na skupinu, že už to tahat nebude,

00:23:21 protože jsme neschopný se dát dohromady, nedonesli jsme něco...

00:23:27 Byl v něm trochu kantor v tom starém slova smyslu.

00:23:32 A někdy to myslím přeháněl.

00:23:37 On neviděl, že jiní mají třeba jinou energii

00:23:40 nebo něco nestíhaj prostě. A to ho dostalo.

00:23:48 A měl nálady a ne všechny byly příjemný.

00:23:52 No tak byl Vráťa, který se smál, a byl Vráťa, který byl vzteklý.

00:23:56 A když byl vzteklý, tak zrudnul jako vařený krocan.

00:24:04 A byl Vráťa, který byl velmi otevřený,

00:24:07 a byl Vráťa, který byl demagog.

00:24:10 Takže někdy to byly nepříjemný rozhovory.

00:24:21 Vráťa měl podle mě tu utopickou ideu,

00:24:24 jako ludikativní civilizaci, kdy teda věřil v to,

00:24:29 že ten novej civilizační cyklus,

00:24:32 že se lidi budou věnovat teda nějakým hrám.

00:24:37 Já si myslím, že to je utopický, ale on vycházel i z toho,

00:24:40 že my jsme vlastně jakýsi předvoj této ludikativní civilizace,

00:24:44 hrajeme ty hry, čili nějakým způsobem to měl

00:24:48 jakoby podložený nějakou realitou, ale myslím,

00:24:52 že zdaleka my jsme nemohli představovat jádro nové civilizace.

00:24:59 SMÍCH PUBLIKA

00:25:04 Já myslím, že ještě je tady jedno téma, které mě napadlo.

00:25:07 Na to jsem se vlastně chtěl i zeptat, protože vím,

00:25:11 že ten Vráťa v různých textech

00:25:14 a v různých souvislostech zdůrazňuje téma hry.

00:25:17 Tím se nějakým způsobem formulovalo kolektivní myšlení té skupiny.

00:25:22 -To je ještě další rovina.
-Takže já si myslím,

00:25:25 že to mělo velký význam pro formování té skupiny.

00:25:29 Ty hry. Že to nebylo jenom zabíjení času

00:25:32 nebo jenom takový někde na okraji nějaká hra,

00:25:37 ale že to byl ústřední bod té aktivity.

00:25:41 To, že měl odvahu to spojit s uměním,

00:25:44 nebo to považovat za pojítko s uměním,

00:25:47 se mi zdá taky sympatický nebo zajímavý,

00:25:50 protože všechno umění je hra, že jo.

00:25:53 Nejenom poetisti, ale taky Beethoven.

00:25:56 Takže bys to nečekal právě u něho, že jo.

00:26:15 Já když jsem si to prvně přečet, když mi to Vráťa půjčil

00:26:18 v tom roce 1970,

00:26:20 já jsem byl nadšenej, když jsem si to přečetl.

00:26:23 A já jsem tenkrát navrhl Vráťovi hru.

00:26:27 Já si vyberu scénář, kterej se mně zdá pro mě jako nejbližší,

00:26:33 a napíšu na něj svoji interpretaci. Tu ti dám

00:26:37 a ty napíšeš interpretaci na ten můj scénář,

00:26:41 na tu moji interpretaci, já zase ne tu tvoji.

00:26:44 A tak budeme hrát ten ping pong, dokud nás to bude bavit.

00:26:47 Jenomže tenkrát do toho vlezla Eva, která si přečetla moji interpretaci

00:26:52 a řekla: Já chci hrát taky. A toho vznikla hra na Tichou poštu,

00:26:56 do které se pak zařadili všichni. Čili my jsme tuhle hru,

00:27:00 kterou jsme chtěli spolu hrát, nedohráli nikdy.

00:27:03 Ale já jsem si vybral Nikde nikdo. To je ten autobus.

00:27:08 A ten se mně zdál jako nejrealizovatelnější.

00:28:45 Já si myslím, že když to realizovat,

00:28:48 tak skutečně ti herci by měli hrát co nejcivilněji.

00:28:52 -Samozřejmě.
-Nemůžou hrát, že to je komedie.

00:28:55 -Stylizovaně.
-Ani komický figury.

00:28:58 I za cenu toho, že to bude pro diváky působit,

00:29:01 jako že to je nedohraný od těch herců.

00:29:04 No dobře. Ale co když...

00:29:07 Co když je to taková groteska, jako je ta Vzpoura sládků?

00:29:13 To je právě to, že já si nedovedu představit

00:29:15 to hrát jako grotesku, i když je to groteska.

00:29:18 Poraďte mi teda, jestli to nechat bejt

00:29:23 a zahrát takový nějaký svůj civil v kostýmu,

00:29:27 nebo jestli se snažit zachytit, co to je za člověka.

00:29:33 V té interpretaci je lepší vycházet z jednotlivých vět nebo gest

00:29:37 než z nějaký psychologický jednoty tý postavy.

00:29:40 To si myslím, že je scestný. To pak dojde přeci jenom

00:29:44 k jakési drobnokresbě, která se hodí pro něco úplně jiného,

00:29:47 ale - když to přeženu - pro Čechova jo, pro Effenbergera ne.

00:29:52 No. Ale když vyjdete z těch gest, z těch situací,

00:29:57 z jejich konkrétnosti, jak si "co nejblběji" v uvozovkách

00:30:03 objednat pivo v hospodě, tak myslím, že dojde k něčemu

00:30:08 patřičně blbýmu, deprimujícímu a rozesmávajícímu.

00:30:16 Neštěstí tlustých žen

00:30:41 Neštěstí tlustých žen

00:31:29 Já jsem v souvislosti s tím hereckým projevem

00:31:32 tady k těm Vráťovým scénářům říkal, že jsem analogicky teďka

00:31:36 ve svém posledním filmu... Vlastně je to o tom,

00:31:41 jak ochotníci zkoušejí hru bratří Čapků Ze života hmyzu.

00:31:46 A jsou tam teda scény,

00:31:49 kdy ti ochotníci mají teda hrát úryvky z toho Čapka.

00:31:56 A tak jsem jim dal direktivy,

00:32:00 aby prostě zapomněli na svoje herecké školení

00:32:06 a že čím trapnější to bude, tím lepší.

00:32:10 Trapnost je dobrá, protože s ní tam vniká něco reálného.

00:32:15 Není to jenom herectví, je to prostě jev, který existuje.

00:32:19 Publikem nabitá chodba před otevřenými dveřmi do hlediště.

00:32:24 Svěšené naslouchající hlavy.

00:32:28 Bouře potlesku se utišuje.

00:32:31 Hlasy jsou nyní slyšet ještě zřetelněji.

00:32:34 Hromový mužský hlas: Tolik sádla! Tolik sádla!

00:32:40 To jsem ještě neviděl!

00:32:43 Pronikavý ženský hlas: Zadržte, Arture!

00:32:47 Hromový mužský hlas: Za chvíli přijdeš na řadu ty,

00:32:52 ty blecho tlustá!

00:32:57 Ani nedutající publikum v chodbě u klozetu.

00:33:01 Hlasy z jeviště jsou teď vzdálenější.

00:33:05 Protivný vysoký mužský hlas:

00:33:07 Děti! Děti z takové tlusté potvory nechci ani vidět!

00:33:13 Kvílivý ženský hlas: Máme přece také právo na trochu toho štěstí.

00:33:21 Protivný vysoký mužský hlas:

00:33:24 Kdo by tě mrdal, ty tlustá, ty tlustá...

00:33:28 Zvedá se bouřlivý potlesk.

00:33:38 Já to neřeknu.

00:33:42 Effenberger.

00:33:45 Effenberger.

00:33:49 Effenberger.

00:33:51 Effenberger.

00:33:54 Effenberger.

00:34:36 To nebyl program. Nepřišel Effenberger

00:34:39 a nerozdal úkoly, budeme si hrát surrealistické hry,

00:34:43 jak to bývá někdy karikováno zvnějšku.

00:34:45 Nikoliv. Ta hrová činnost nebo ta tvůrčí činnost

00:34:51 byla spontánní, což je velice podstatné.

00:34:54 No a promítlo se to potom do celého cyklu

00:35:00 takzvaných interpretačních her.

00:35:03 Ten princip hry jakožto tvůrčí činnosti,

00:35:06 to není úplně samozřejmý princip, protože hra se hraje

00:35:10 většinou pro zábavu a spoustu lidí ji tak vnímá.

00:35:14 Nebo vnější svět ji tak vnímá. Ale to surrealistické pojetí

00:35:19 spočívá v tom, že hra je rovnomocné médium

00:35:24 stejně tak jako malování obrazů nebo psaní básní.

00:35:27 Prostě to následující období surrealistické vlastně už skupiny,

00:35:31 protože oni si začali říkat surrealistická skupina

00:35:34 v Československu. Navázali tím jednoznačně

00:35:37 na činnost surrealistické skupiny předválečné.

00:35:40 A ta hra se stala vlastně součástí

00:35:44 řady dalších projektů, které se pak rozvíjely.

00:35:48 A dá se říct, že po smrti Vratislava Effenbergera

00:35:51 samozřejmě se jako věci začaly měnit,

00:35:54 ale rozhodně ta činnost neustala.

00:35:58 To je báze, kterou my jsme do dneška vlastně neopustili.

00:36:02 Samozřejmě rozvíjíme ji třeba v jiných souvislostech

00:36:05 a s jinými lidmi, vlastně ta činnost se rozvíjí

00:36:08 kolem časopisu Analogon, jehož vyšlo už 80 čísel,

00:36:12 takže už to něco reprezentuje.

00:36:15 Ale můžu říct jako zcela odpovědně,

00:36:18 že východiska té činnosti vlastně spočívají

00:36:24 v té době první poloviny 70.let.

00:36:47 NESROZUMITELNÝ ŠEPOT

00:36:50 Myslíš, že ne?

00:36:53 Jo. Ne že ne. Já si ho dokonce vážím.

00:36:57 Jenže on je ohromně zaměřenej na to svoje magický myšlení.

00:37:01 To mu pak zkresluje pohled na věci.

00:37:04 Kdybyste to všecko hodili za sebe.

00:37:08 Co jsme podle tebe jako hodili za sebe?

00:37:11 No všecko.

00:37:14 -Ty taky. Všechno.
-Hm.

00:37:17 Ty si odjedeš na 2 roky do Mnichova.

00:37:20 Jo, no.

00:37:24 Na 2 roky.

00:37:38 Hele, tady jsou... Tady jsou nějaký rozházený pušky.

00:37:46 Co?

00:38:05 To jsou nějaký pěkný pušky.

00:38:08 No.

00:38:14 Puf!

00:38:59 -Dík!
-Dík. Děkuju vám.

00:39:12 Ty scénáře, řečeno přímo Effenbergerovými slovy,

00:39:16 jsou organizovány jako sekvence obrazů,

00:39:20 z nichž každý má zhruba stejný objem absurdity

00:39:25 jako to, že můžou kdykoliv nastat a jsou součástí skutečnosti,

00:39:31 ve které se běžně pohybujeme. Jsou o tom,

00:39:34 co vlastně bylo do značné míry řečeno Effenbergerovými slovy,

00:39:39 úběžníkem jeho snah

00:39:41 zmapovat psychosociální charakteristiku doby.

00:39:45 Protože pro ten úsek 60. - 70.let zcela určitě neexistuje

00:39:55 přesnější ilustrace než právě Effenbergerovy scénáře.

00:39:58 Ještě koncem 50.let, začátkem 60.let

00:40:02 byly ve hře ty dominanty, které zpředmětňuje ta Vzpoura sládků,

00:40:09 ty starosvětské hodnoty a tak dále.

00:40:13 V těch 70.letech, o kterých překrásně vyprávějí

00:40:18 ta Motovidla a Doktor Vražda, tak tam už je něco jinýho.

00:40:23 Tam už jsou ty výzkumné ústavy,

00:40:26 sympózia ve vile, lana, všelijaké pozadí,

00:40:31 televize a show, Archibald Krofta a podobné inventáře.

00:40:37 A je zřejmé, že tam se děje cosi zásadního,

00:40:40 protože tam se prostě přelévá ta aktivita dění,

00:40:46 tam je to jádro

00:40:48 toho kolotání té psychosociální reality tehdejší doby.

00:40:53 -Víš, co mě trošku mrzí? Že ten film je takovej... -Jakej?

00:40:56 Mně přijde trošku zaprděnej. Že to není sranda

00:40:58 jako ty Effenbergerovy texty.
-To nemůže být úplně sranda.

00:41:00 Já jsem čekal, že bude.

00:41:02 Taky ten člověk už je mrtvej a nemůže k tomu nic říct.

00:41:04 No tím spíš, že nemůže nic říct, tak by to mohla bejt prdel.

00:41:07 -A taky se někdo urazí.
-Tak ať se urazí. Co má bejt?

00:41:11 -No, já jsem taky pro.
-U něj má být provokace, ne?

00:41:15 -No jasně.
-Mně na tom vadí jedna věc.

00:41:17 Že všichni ti, co tam o něm jako moudře žvaněj, tak mají pocit,

00:41:20 že jsou důležitější než on sám.
-No jasně.

00:41:23 Zase co víš, co on by chtěl? To už dneska těžko zjistíš.

00:41:26 -To mi vůbec nevadí ale.
-Jo. Já bych se taky víc odvázal.

00:41:30 -A co by tobě se líbilo?
-Kdyby to byla sranda taky.

00:41:33 My bychom se mohli líbat tam v nějakým okamžiku, jsem si říkal.

00:41:36 -Líbat?
-No. -Já jsem pro.

00:41:38 Že bych ti řekl: Já ti dám padesátikorunu a ty mi dej pusu.

00:41:41 -Taková jako blbost by to byla.
-Třeba to nevystřihnou.

00:41:44 Počkej. Podrž mi to. Že bychom se svlíkli.

00:41:48 -Kompletně? -No. Já si myslím, že bychom se měli svlíknout.

00:41:51 Že by to bylo takový....

00:41:54 Já mám akorát ten mikroport. Jestli to nebude vadit.

00:41:57 To je jedno. Já myslím, že to bude sranda.

00:42:00 Teď jsem sáhl do smůly.

00:42:03 Počkej. Já to dám tady, ať se to nezamastí.

00:42:06 -Dobře. -Chceš podržet něco?
-Ne, to je v pohodě.

00:42:36 To, co udělal v těch scénáriích, teď mluvím jako literární historik,

00:42:43 to je něco, co vůbec se toho ani nikdo doposud nedotkl,

00:42:48 co to znamená v české literatuře, co znamenají vědomí si žánru

00:42:55 a zároveň podvratně ten žánr rozbíjet.

00:43:00 Prostě musíte mít něco přesného, stanoveného, normovaného.

00:43:06 A ta podvratnost je, že to rozbíjíte,

00:43:11 abyste uvolnil tu potenci, která v tom je.

00:43:46 Co tu chcete?

00:43:50 Jsem Muchy.

00:43:55 No a?

00:43:58 Jsem tady odvedle z koncentráku v Ostrovačicích.

00:44:02 Pan Pacovský tu má vyjednáno semlít pytle zrní.

00:44:09 Vy jste se asi zbláznila, madam.

00:44:13 Dáma má zřejmě na mysli sběrný tábor v Žampachu.

00:44:19 Copak u nás jsou nějaký koncentráky?

00:44:25 Ne. U nás žádný koncentráky nejsou.

00:44:31 Já vím, že u nás nejsou koncentráky,

00:44:35 ale pan Pacovský

00:44:39 by prosil semlít tady tyhle dva pytle zrní na dvojnulku.

00:44:49 Odveďte ji do čeledníku.

00:45:02 On měl právě takovou představu, když komentuje potom ty scénáře,

00:45:07 ony jako vznikaly spontánně, celý léta to psal od 40.let.

00:45:11 Začal, když mu bylo 20, a psal to až do smrti.

00:45:14 Ale ono se mu to vykrystalizovalo,

00:45:17 že prostě ho nezajímá něco, co si vymýšlet pořád.

00:45:20 Ti surrealisti si furt něco vymýšlejí,

00:45:23 nějakou fantazii, něco neskutečného.

00:45:26 Ale on zjistil, že po tý válce a vůbec potom v těch 50.letech

00:45:30 a tak dále, že zajímavá je ta skutečnost.

00:45:33 Že ta je daleko obludnější než ty představy

00:45:37 třeba toho Salvatora Dalího nebo i Štýrskýho

00:45:41 před válkou. Že tady najednou se objevujou takový fenomény,

00:45:44 který jsou naprosto neskutečný a nevymyslitelný,

00:45:47 Z toho on vlastně pak sestavuje ty dialogy v těch scénářích

00:45:52 a najednou to funguje magicky prostě, se mi zdá.

00:45:59 Šimone, co vy s tou puškou?

00:46:02 Já si právě nemyslím, že by působily nějak magicky,

00:46:05 nebo že to je to hlavní. Působí prostě humorně.

00:46:08 A když na to člověk kouká, tak si právě uvědomí,

00:46:10 že tyhle věci se stávají běžně ve skutečnosti

00:46:13 a že i on se do nich dostává a že se chová jako debil.

00:46:16 Že to právě posiluje nějakej postřeh. To je tam důležitý.

00:46:20 Posiluje to kritickej postřeh. To souhlasím.

00:46:21 Ale na druhý straně když ti to dojde konečně,

00:46:24 co vlastně ti lidi říkaj. On to samozřejmě koncentruje

00:46:29 do takový zkratky, kdy prostě to říkají ti důchodci,

00:46:32 nebo to říkají generálové, nebo to říká Stalin, Lenin nebo někdo.

00:46:38 To už je jedno. Ale říkají věci, o kterých si oni myslí,

00:46:41 nebo který normálně čteš v novinách nebo slyšíš v televizi,

00:46:44 že to je právě ta skutečnost, to je ta racionalita.

00:46:48 A on tím, že jim to vezme z úst nebo z huby teda,

00:46:51 dá to do toho dialogu a najednou vidíš,

00:46:55 že to prostě nedává smysl, že to je absurdní, že to je blbost.

00:46:59 To je ale jako obludný.

00:47:02 Kam do toho v tom případě zapadá naše oblíbená scéna...

00:47:08 Vy jste mrdal do prdele Vítězslava Nezvala?

00:47:11 No to je poválečný gay klub na Žižkově. To náhodou vím.

00:47:15 Jmenovalo se to V březovém hájíčku. Proto se tam ten hájíček objevuje.

00:47:18 Já si myslím, že to tak úplně nebylo.

00:47:21 To totiž vzniklo tak, že on si hrál tak jako se slovy.

00:47:24 Jako že šlo o metaforickou penetraci?

00:47:26 Ne. Jeho bavily slovní hry. On ho měl rád jako básníka,

00:47:31 a pak zjistil, co se z něho stalo za hovado.

00:47:34 A tak se mu prostě ten vztek na toho zmařeného idola

00:47:41 nebo posranýho idola se mu vtělil do týhle tý scénky,

00:47:46 kdy prostě ponižuje...

00:47:49 Přitom si ale nemohl být jinej, žwe ten anální sex

00:47:51 bude pro něho právě ponižující. Že třeba...

00:47:54 -Já myslím, že tím si jistej byl.
-Jo? Tak jo, no.

00:48:00 My jsme mu říkali někdy Prušák.

00:48:03 On byl strašně pořádný. Tam když jste přišel,

00:48:07 tak ten stůl měl čistý, měl tam složky.

00:48:12 A já vždycky, když šel kafe dělat, tak jsem mu to rozházel.

00:48:18 Já jsem říkal: Prosím tě, ty jsi jako básník.

00:48:21 Ten musí být bordel prostě všude. To není možný takhle.

00:48:25 A on vždycky to zase uklidil. Čili u něj byl ten postoj,

00:48:32 ne nějaká anarchie, ne nějaký rozevlátý bohémství.

00:48:39 Práce!

00:48:42 Otec vystudoval u Mukařovskýho estetiku

00:48:45 a vlastně estetice

00:48:49 nebo tý svý profesi se oficiálně mohl věnovat

00:48:55 jenom velice krátkou dobu.

00:48:57 Řekněme od nějaký půlky 60.let do roku 1970.

00:49:03 Takže mám-li být upřímný,

00:49:05 nepředcházelo tuto báseň lehké mrazení,

00:49:08 jako spíš přehrabování mezi nádobkami

00:49:10 a některými z těch předmětů,

00:49:13 k nimž mě přivedla nervozita dobrého střelce bez pušky.

00:49:18 Měl jsem radost, když jsem nalezl stůl na kreslení,

00:49:22 Nebo přibližovat se pomalu a jistě k politému prknu.

00:49:27 Běhat se studenou hlavou, jak se říká.

00:49:57 Ty jeho básně prostě zachycují myšlenku ve stavu zrodu,

00:50:00 což je ta spontaneita,

00:50:03 což je vlastně i ten psychickej automatismus,

00:50:05 nikoliv nutně automatické psaní,

00:50:08 vůči němuž on měl vždycky velké výhrady.

00:50:10 jakožto dominantnímu surrealistickému postupu tvůrčímu.

00:50:14 On od začátku, už od těch 40.let tento postup kritizoval.

00:50:20 Ale přesto tady je ta spontaneita zdůrazněná.

00:50:25 Víte, lidi žijou v jazyce. To je schéma toho jazyka.

00:50:30 Ten je nastrojený na to, abyste se tam mohl

00:50:33 pohodlně v tom jazyce pohybovat.

00:50:36 Surrealismus prostě odkazoval k jinému jazyku.

00:50:40 Tohle je něco, co způsobuje, že lidem je to cizí.

00:50:47 Vezměte si jeho metaforiku

00:50:49 a srovnejte to s jakýmkoliv textem té doby.

00:50:55 Jenom kámen. Nic. Žádný nápis.

00:51:01 Popis snadno obstará kterýkoliv vznětlivý hudebník.

00:51:06 Tma, mokro a nějaké předměty, kdysi patrně všední,

00:51:10 které však už tehdy mohly mít svůj další význam pro toho,

00:51:14 kdo si sestavuje z představ přístav.

00:51:22 HUDBA

00:51:35 Otec si velice považoval maminky. Na tu byl velice fixovanej.

00:51:39 I to se objevuje v těch jeho pseudoscénářích.

00:51:45 A ten otec jeho byl zřejmě takovej ten velice přísnej...

00:51:54 Měšťák.

00:51:57 A nějak jako si nevybavuju, že by o tom svém otci

00:52:02 příliš mluvil, ale ta maminka byla taková ta pro něj.

00:52:06 Odjakživa v domácnosti

00:52:09 a která pečovala od rána do večera o rodinu

00:52:15 a posléze i o mě.

00:52:19 A mělo to občas až takový jako humorný prvky.

00:52:28 Já si pamatuju, že když jsme měli ještě chatu v Líšnici,

00:52:33 tak otec tam posekal trávu a vytvořil z ní takový jako kupky,

00:52:39 abych do nich mohl skákat, protože jemu, když byl malej,

00:52:42 to zakazovali. A on teda mi to chtěl dopřát,

00:52:45 že to bude ta správná zábava. Mně to strašlivě lezlo na nervy.

00:52:50 Ale pamatuju si tu babičku, tu jeho mámu,

00:52:54 která za mnou přišla a prosila mě, abych šel skákat do toho sena,

00:52:58 aby měl radost on.

00:53:01 Takhle organizovala veškeré blaho té rodiny.

00:53:07 V roce 1970 spáchala sebevraždu, protože...

00:53:12 To byla vlastně její taková poslední oběť,

00:53:15 protože my jsme tenkrát měli jet do Jugoslávie,

00:53:19 respektive jsme jeli do Jugoslávie

00:53:21 a ona si vzala ten život v podstatě proto,

00:53:25 abychom se odtamtud nevraceli.

00:53:28 Protože přes tu Jugoslávii se tenkrát jako prchalo,

00:53:32 tak tím jako chtěla dát otci tu šanci

00:53:39 se už sem nevrátit, protože bylo zřejmý,

00:53:42 jak to bude dál vypadat.

00:53:50 Dál u protější stěny je vytahovadlo na boty.

00:53:54 Výborná věc k zastrašení kteréhokoliv

00:53:57 přeintelektualizovaného žvanila.

00:54:00 Museli je rozhánět bičem jako surrealisty.

00:54:04 Nikdo nechtěl odejít.

00:54:12 Ty 70.léta byly hrozný.

00:54:16 70.léta byly nejhroznější vůbec období do Charty,

00:54:21 protože každej den jste viděl ty samý lidi,

00:54:25 který od toho válu neodešli.

00:54:29 A stejně ten jazyk, všechno to... Prostě všechno bylo hrozný.

00:54:35 Ani ne nuda, ale jako opravdu depresivní.

00:54:39 Ta Charta podle mě, já ji neopřeceňuju,

00:54:43 ale prostě se tam najednou něco stalo.

00:54:47 Předpokládal to vůbec někdo,

00:54:49 že támhle budou Plastici někde hrát a oni je zavřou?

00:54:53 A pak vznikne nějaká akce, která povede nakonec...

00:54:58 To přece nikdo nepředpokládal. Já jsem vždycky říkal:

00:55:02 Podívejte se, dějiny, to je prostě vždycky otazník,

00:55:05 který se řeší každý den a jsou tam tisíce, statisíce vlivů.

00:55:14 Podepsal Chartu nikoli v roce 1977, ale 24.prosince 1976,

00:55:23 protože byl jedním z prvních, za kterým přišli,

00:55:28 protože se vycházelo z toho, že když on to podepíše,

00:55:31 tak to podepíšou i další.

00:55:34 Ale on to podepsal, tady to budu parafrázovat,

00:55:39 takovou poznámku k tomu přičinil, že to podepisuje s výhradou

00:55:46 budoucí diferenciace stanovisek, protože se mu nechtělo být

00:55:50 jako úplně spojovanej s leckterýma polepšenýma komunistama.

00:55:56 Aparátníkama, že jo, 60. a 50.let.

00:56:02 A tahle poznámka už se tam dál jako nevyskytovala.

00:56:05 Pro něj ta poznámka byla velice zásadní.

00:56:09 My jsme se bavili spíš... Jak ona se jmenovala?

00:56:13 Asanace? Taková ta akce estébácká,

00:56:16 kdy jako jim nabízeli to vystěhování.

00:56:19 Protože přišel z nějakého výslechu s tím,

00:56:22 že mu nabízejí veškerou spolupráci, pokud se rozhodne odejít.

00:56:28 To jsem teda jako hodně chtěl. Byl jsem zvědavej, že jo.

00:56:32 Já bych docela byl rád, kdyby šel.

00:56:36 Ale myslím, že on ani o tom životě tam neměl žádný velký iluze.

00:56:39 Takže asi i to byl důvod, že se mu nechtělo prostě

00:56:45 podstoupit tenhle docela krkolomnej osud.

00:56:52 On měl podle mě představu nedat se vtáhnout

00:56:56 do toho světa, ve kterém žije.

00:56:59 A na to byl tak obezřetný,

00:57:02 že i maličkosti často byly signály pro něj

00:57:08 nenechat se vtáhnout do tohohle světa.

00:57:11 Faktem je, že ten pokus, který on sice viděl velmi kriticky

00:57:15 v tom roce 1968, ale přeci jenom mu přičítal jisté možnosti,

00:57:21 jistý potenciál v tom viděl,

00:57:24 viděl například potenciál v Pařížském jaru 1968,

00:57:27 které taky skončilo porážkou těch revolučních sil studentských,

00:57:32 anarchistických a nepřerostlo to do širší akce,

00:57:36 tím byl vysloveně zklamán a frustrován.

00:57:38 V té době začíná tedy budovat ten koncept kritiky

00:57:43 atlantické civilizace, proti níž staví do jakési

00:57:47 možné opozice projekt takzvané surrealistické civilizace,

00:57:51 což je vlastně model, který hledá jakési možnosti,

00:57:55 které by otevřely prostor poté, kdy tato civilizace,

00:58:01 kterou teď jaksi zažíváme aktuálně, už skončí.

01:00:27 Tak už nech toho čtení.

01:00:34 Ty jsi mě ale vylekala, Vendulko.

01:00:37 Přišel pan starý Moucha. Chce s tebou mluvit.

01:00:42 Prej je to důležitý.

01:00:45 A spěchá.

01:00:49 Čeká v kanceláři.

01:00:52 Kdo spěchá, ať si sedne,

01:00:55 Ať přijde sem. Už jsem ho neviděl, ani nepamatuju.

01:01:03 Jedno achátové jezírko mi připomíná...

01:01:08 Jedno achátové jezírko mi připomíná...

01:01:12 Co mi připomíná achátové jezírko?

01:01:20 Ale dej mi s tím pokoj, Vendulko.

01:01:22 Kdepak dneska mor! Kdo to jakživ slyšel?

01:01:26 Prej lidi přitloukaj z pověrčivosti sládky na vrata pivovaru.

01:01:31 Já se bojím, Františku.

01:01:33 Ty jsi mi dobrá! Tohle se přece dělávalo ve středověku.

01:01:48 Mor!

01:01:50 Je to demonstrace toho úpadku, že jo? Všech revolučních ideálů,

01:01:53 o kterých by se snad dalo někdy uvažovat,

01:01:55 k nímž se surrealisté ve 30.letech hlásili

01:01:58 a jež teda posléze neopustili zcela, Teige rozhodně ne.

01:02:02 On sám vlastně taky ne, což je paradoxní, že jo.

01:02:04 Vratislav Effenberger vlastně až do konce 60.let

01:02:08 zastával koncept společenské přeměny, že to je něco žádoucího.

01:02:13 A on samozřejmě se vymykal ze škály všech těch neomarxistů,

01:02:17 postmarxistů a tak dále. Ale pořád byl o tom přesvědčen,

01:02:21 že to nějakým způsobem je hodnota, že by stálo za to se tím zabývat.

01:02:25 Ale na druhé straně, když potom podával obraz toho,

01:02:29 jak se vlastně vyvinula ta myšlenka osvobodivé revoluce,

01:02:32 nebo osvobodivé emancipační jaksi ideje,

01:02:36 tak máme před sebou Vzpouru sládků se všema těma zvratkama

01:02:40 a se vší nemohoucností a ubohostí. Jinak se to prostě pojmenovat nedá.

01:02:46 Ten jeho sarkasmus jde právě za ty normy a hodnoty,

01:02:49 které ta společnost sdílí, ale aby naopak ty lidi přivedla

01:02:52 k nějakému kritickému myšlení, k té svobodě.

01:02:55 A ona mu ta morálka, která je sdílená v té společnosti,

01:02:59 připadá pokrytecká a vede vlastně k tomu cynismu.

01:03:02 Je něco jinýho nějaká permanentní revolta

01:03:05 a něco jinýho je společenská revoluce,

01:03:07 která proměňuje třeba režim.

01:03:10 K tomu on se potom upnul, k té představě revolty,

01:03:13 ať už teda v tom Camusovským duchu jako revolty

01:03:17 versus revoluce. K tomu on jakoby směřoval.

01:03:20 A potom mluví o subverzi, která je namířena nikoliv proti tomu

01:03:24 společenskému řádu, proti kapitalismu nebo socialismu,

01:03:28 to je jedno, prostě proti tomu úpadkovýmu řádu,

01:03:31 kterej tady vládne, ale proti celému směřování té civilizace.

01:03:34 Čili on si to zobecní znova a vrátí se k těm východiskům,

01:03:36 které byly na počátku, které Breton vlastně svým způsobem

01:03:39 anarchisticky vymezil a definoval.

01:03:41 To, že se on k těm věcem staví tak agresivně

01:03:44 a prostě právě cynicky a že hlavně zdůrazňuje

01:03:46 ty negativní jevy, souvisí s tím, že jedna z primárních věcí,

01:03:49 které on prosazoval, je, že tvorba má promlouvat o tom,

01:03:52 co člověka hlavně v tom období, v kterém on žil,

01:03:56 co člověka trápí, co ho provokuje, s čím se musí vyrovnat.

01:03:59 Takže to je taky ten důvod. To je to, co ho provokovalo

01:04:01 a nutilo k tvorbě. Ty věci, které ho zraňovaly,

01:04:04 které mu byly nepříjemné a on se s nimi cynicky musel vyrovnávat.

01:04:07 Takže z toho plyne dynamika té tvorby.

01:04:16 Tady!

01:04:22 Pozor na hlavu, ať ho dostaneme celýho!

01:04:26 Pojď ven!

01:04:34 Takže vy se jmenujete Josef Kaplan a jste sládek v Blahozevsi?

01:04:51 Lojzo, neser se s ním. Stejně půjde na vrata.

01:04:56 Dole už čekají ženský s kladivem a hřebíkama.

01:05:00 -Musí to jít podle správna.
-Ale to bychom se nedočkali.

01:05:03 Ještě dneska máme Bouzov a Hořátev.

01:05:05 V Hořátvi je jen sladovna. To není pivovar.

01:05:08 To je jedno.

01:05:13 Tak ho popadněte a jdem!

01:05:28 Tak kdopak je to tam zase tak dlouho?

01:05:31 Už jsem tu potřetí.

01:05:36 Haló! Tak kdo tam je?

01:05:39 Pane Starý, je tam paní Stará.

01:05:43 Tak proč mi neodpovídá?

01:05:46 Vendulko?

01:05:48 Paní Stará nemůže strachy promluvit.

01:05:52 Dobře. Tak jděte.

01:05:58 Vendulko, otevři!

01:06:02 To jsem já.

01:06:05 Už jenom tou pozicí tý kapitoly v tý knize Republiku a varlata,

01:06:09 v který se vlastně hovoří o tom.

01:06:12 Tahle část knihy je nazvaná Nepravděpodobné souvislosti

01:06:14 a přímo ten oddíl se jmenuje Jan Palach a Olga Hepnarová.

01:06:18 A mimo jiné tohle spojení

01:06:21 je vlastně taky surrealistické krátké spojení.

01:06:24 Je to nějaký vlastně básnický obraz, kde jenom tím,

01:06:26 že to je takhle pojmenovaný, už to má působit agresivně,

01:06:30 třaskavě a má to člověka mobilizovat k hledání souvislostí.

01:06:34 Celá kniha Republiku a varlata, která sleduje kriticky

01:06:39 vývoj dějin 20.století, částečně i vzhledem k nějakému

01:06:44 surrealistickému historickému projektu,

01:06:48 tak působí hrozně depresivně a beznadějně.

01:06:52 Je z ní cítit takový etos a patos toho,

01:06:56 že dějiny nemají žádný smysl,

01:06:59 že všechny nějaký pozitivní historický perspektivy zanikly

01:07:02 a že situace je bezvýchodná. Ale právě ten Jan Palach

01:07:07 a Olga Hepnarová jako dva protagonisti, kteří se vztahujou

01:07:11 na jednu stranu k nějaké národní tragédii, to je Palach,

01:07:14 a na druhou stranu vlastně k tragédii humanity,

01:07:17 to je ta Hepnarová. Takže to jsou 2 lidi,

01:07:20 kteří jsou schopni obětovat vlastní život

01:07:23 ve jménu nějakých ideálů, ať už jsou pozitivní nebo negativní.

01:07:27 I v Hepnarový vidí Effenberger nějakou naději.

01:07:29 Že když jsou tady ještě lidi, kteří jsou schopni pro nějakou ideu,

01:07:33 pro nějaký přístup k životu vlastně se sebeobětovat,

01:07:36 spáchat záměrnou sebevraždu nebo vyžadovat popravu

01:07:41 při soudním procesu, tak v tom spočívá nějaká naděje.

01:07:45 A z toho se dá odvozovat to, že člověk netouží jenom

01:07:49 po sebezáchově a uspokojení těch nejnižších pudů.

01:07:53 Srovnávat národního hrdinu s vražedkyní,

01:07:57 s teroristkou, jak by se řeklo dnes,

01:08:00 to bylo něco naprosto neslýchaného,

01:08:02 ale oba tyto činy cosi spojuje,

01:08:05 že to je prostě mezní zoufalství z toho,

01:08:10 že společnost je genericky lhostejná ke svému vlastnímu osudu

01:08:16 i k osudu svých jednotlivých příslušníků.

01:08:24 -Co je?
-Slabihoudek zmizel

01:08:28 a Vrána mi říkal, že broumovskej Martinec jim utekl s koňma.

01:08:34 Kalousek je prej v Praze.

01:08:37 Ale z Kverkový jsme dostali, že prej se tajně sjíždějí

01:08:41 u Suchdoláka v Krumžbachu.

01:08:46 A co Slepice a Vašta?

01:08:50 O Slepicovi jsem slyšela, že prej ho chytili.

01:08:55 Ale pak zase, že ne, tak nevím.

01:09:00 O Vaštovi taky nevím.

01:09:03 Tam to dělá Bucek.

01:09:11 Kdy jel Kverka do Krumžbachu?

01:09:15 To už jsme z ní nedostali.

01:09:18 Ona zůstala Máně pod rukou.

01:09:32 ŽENA ODCHÁZÍ

01:09:40 ZAKLAPLY ZA NÍ DVEŘE

01:09:56 HUDBA

01:10:06 To přece není dneska možné.

01:10:09 To se přece nedá žádat po nás něco takového.

01:10:17 A ke všemu takový nesmysl.

01:10:20 Mor.

01:10:23 Kdo to jaktěživ slyšel?

01:10:25 No, ono na tom něco bude.

01:10:29 Od manželky bratra, jako švagra, je na dráze a...

01:10:34 Kvůli tomu se chceš nechat přitlouct na vrata, moulo?

01:10:39 -Ne, to ne.
-No tak nekecej!

01:10:48 Je naopak potřebí říkat, že žádnej mor není.

01:10:53 Samosebou. Jinak nás všechny přitlučou.

01:10:59 Sousedé, tohle všechno je plané povídání.

01:11:02 Ať je to s tím morem, jak chce, za chvíli tu ti lidi můžou bejt

01:11:05 a obrátí mi to tady vzhůru nohama.

01:11:18 Vratislav Effenberger rozhodně odmítal anarchistický koncept

01:11:22 jako takový. Pro něho jsou legitimní jedině násilné činy,

01:11:25 které jsou koncipovány v rámci nějakého revolučního projektu.

01:11:29 To, si myslím, že je zcela podstatný.

01:11:33 Čili on, pokud bychom to rozšířili na akty terorismu

01:11:37 třeba v 70.letech, jak probíhaly v Německu

01:11:40 nebo v jiných zemích, tak to jsou akty,

01:11:44 které jemu blízké nebyly.

01:11:46 Způsob, kterým píše Effenberger

01:11:49 o Hepnarový v Republice a varlatech,

01:11:52 není vlastně takhle jednoznačnej. Tam není poznat,

01:11:55 jestli on tu Hepnarovou odsuzuje, nebo ne.

01:11:59 Přijde mi, že mu je v nějakém smyslu i sympatická.

01:12:02 On říká, že to, co ona provedla, je prostě akt msty,

01:12:05 ale že zároveň ten akt msty je nějak čestnej,

01:12:08 protože ona to spojila s ukončením vlastního života,

01:12:12 s nějakým sebeobětováním. A myslím si,

01:12:15 že se nedá takhle jednoduše říct, že on by to odsuzoval.

01:12:19 Já v tom prostě cítím určitou sympatii,

01:12:22 protože skutečně v něm je opravdu nenávist a vztek

01:12:25 na tuhle civilizaci, která souvisí i s tím zraněným romantismem

01:12:29 a která souvisí i s tím, že svět se začal vyvíjet směrem,

01:12:32 kterej je pro něj naprosto nepřípustnej

01:12:34 a v kterým upadla veškerá racionalita.

01:12:36 S tím já bych souhlasil, ale nesouhlasím s tím hodnocením,

01:12:39 protože on skutečně odmítá ten individuální anarchistický čin

01:12:45 a takto ten čin pojmenovává.

01:12:50 Co jste dělala 26.března?

01:13:06 To je na prsty u ruky. Já jsem chtěl na prsty u nohy.

01:13:09 Sem jí prsty u nohy nedostanu. To bude klouzat.

01:13:14 Podívej se ještě pod tu... Pod registraturu.

01:13:19 No?

01:13:27 Dej to sem!

01:13:34 Strhaný péro. To je na hovno.

01:13:38 Tady to prstě musí jít od sebe podle toho, jak se to tady stahuje.

01:13:43 Jau!

01:13:46 No tak bude to? Kdy jste ho viděla naposled?

01:13:52 Vidíš? To vůbec nejde od sebe, ať s tím trhám, jak chci.

01:13:57 Koho?

01:14:00 Co koho?

01:14:04 Kolik je vám?

01:14:06 -Devě, devě, devě...
-Devět?

01:14:11 To snad je vám víc, ne?

01:14:15 Tak hlavně pomalu. Hezky si vzpomínejte.

01:14:19 Hlavně nebuďte tak rozčílená. Kam jste je pak odnesla?

01:14:25 Tady to se musí uvolnit. Dones sem něco!

01:14:34 -Co?
-Ale ten šroub tady.

01:14:38 To péro se musí vyměnit. Tady to je úplně kaput.

01:14:45 Projevují-li se dnes tyto utajené síly v ojedinělých případech,

01:14:49 které duch konzumní společnosti nedokáže zařadit jinam

01:14:53 než mezi historické anomálie nebo kriminálně psychopatické

01:14:58 kuriozity, neznamená to, že zítra si nenaleznou vyústění

01:15:02 nesrovnatelně účinnější. Podstatné je jen to,

01:15:06 že existují, že nebyly udušeny pod povrchem zpleněného technologismu.

01:15:10 Což je to, o čem jsem mluvil. A ještě k té morálce

01:15:13 jednu krátkou citaci.

01:15:17 Týká se to Hepnarový.

01:15:19 Proto také byl obecným mravním povědomím jednoznačně odsouzen

01:15:22 z morálního hlediska, které chce znát jenom vinu a trest.

01:15:25 Ale obecné mravní povědomí, společenské povědomí odsuzuje.

01:15:28 On tam stanovisko nezaujímá. A v té pasáži, kterou citoval Ivan,

01:15:32 a to je ta, na kterou jsem se odkazoval, tak v tom je naopak

01:15:35 nějaká naděje, že když se tyto činy můžou dít,

01:15:38 tak vlastně to svědčí o tom, že ty dějiny přece nebudou

01:15:41 zas tak nesmyslný. Já si myslím, že to máš tendenci otupovat vlastně,

01:15:46 ten agresivní osten. Že takhle to napsaný prostě není.

01:15:50 No dobře. Možná že je to potřeba diferencovat.

01:15:52 Souhlasím, že on v tom vidí určitou spóru,

01:15:57 což však neznamená, že by ten čin legitimoval a že by se domníval,

01:16:01 že by se ten čin měl reprodukovat.

01:16:03 Jsou to věci očekávatelné a ne primárně odsouzeníhodné.

01:16:07 Naopak přímo v té pasáži jsou hodnoceny pozitivně.,

01:16:10 protože je to výraz nějakého iracionálního impulsu v člověku,

01:16:17 kterej právě tato racionalistická civilizace úplně opustila.

01:16:21 Pro Effenbergera tato civilizace prostě končí

01:16:24 a má vzniknout nová civilizace, která bude surrracionální,

01:16:27 to znamená, že bude právě brát v potaz

01:16:30 už ve svý vlastní struktuře tyto iracionální impulsy.

01:16:33 Pro něj tyto projevy jsou příznak toho, že jinej svět je možnej.

01:16:38 Zatímco z jihu, od západu,

01:16:43 to znamená od stodoly v Jestřábicích,

01:16:49 a ve směru od rybníka udeří se svými silami

01:16:54 Mucek a Strouha.

01:16:58 Ty, Lojzo, a kolik ono nás vlastně jako je?

01:17:07 No! Já jsem příkladně potkala Bucka, jak šel na Kamenný Zboží.

01:17:12 Říkal, že se na to vysere, že jde spát.

01:17:20 -A kde je Malý?
-Ten je propletenej v žebříku.

01:17:28 -A Máňa?
-Ta se zabarikádovala u Slavíčků.

01:17:32 Říká, že tam nikoho nepustí, že to je teďka její.

01:17:58 Lojzíčku, zaplatím!

01:18:03 K službám, pane komerční rado.

01:18:07 Tak já jsem měl 16 taliánů, 20 deka hořčice,

01:18:14 asi 11 nebo 17 rohlíčků a asi 30 nebo 40 piv.

01:18:25 Služebníček, pane komerční rado.

01:18:36 Jedinečná je na jeho díle

01:18:39 naše neschopnost to popsat jako jedno dílo.

01:18:45 Ten záběr je velmi široký.

01:18:48 Setkání s ním je na celoživotní dojem,

01:18:53 protože to opravdu byl, já nechci říct charismatický,

01:18:56 protože to zní tak jako trošku podezřele,

01:19:01 ale člověk byl hrozně rád v jeho přítomnosti.

01:19:03 I když se trochu třásly okna,

01:19:06 tak přeci jenom aspoň já jsem měl pocit,

01:19:10 že život má smysl.

01:19:13 A to v době, kdy se tady ten smysl ohlodával normalizací.

01:19:18 Co mě fascinovalo na něm, je, že on viděl

01:19:23 skrze tu současnou situaci víc než jenom Česko

01:19:27 nebo normalizaci. Ta schopnost vidět za roh.

01:19:32 A schopnost vidět do žaludku věcí.

01:19:35 A ta úžasná schopnost se neobalamutit povrchností

01:19:40 tý pseudospokojený společnosti.

01:19:51 Já ho mám furt jako poslední pohled,

01:19:55 jak sedí na kusu rozložený kašny, která na Staňkově byla,

01:20:00 kterou jsem tam přetáhl a nebyla ještě sestavená.

01:20:03 A on sedí na kusu tý kašny, ještě zády do kamery.

01:20:09 A tenhle pohled mám jako poslední jeho pohled.

01:20:17 Ale je fakt, že v závěru té knihy on píše,

01:20:21 že samozřejmě tady mu tyhle výhrady budou jaksi předhazovány,

01:20:27 že vlastně je to příliš pesimistické,

01:20:29 a co teda on navrhuje, když je tak chytrej

01:20:32 a vidí, co je všechno špatně. Ale on říkal:

01:20:34 -Přeci nenastane konec světa.
-Světa ne. -To ne.

01:20:38 Jenom tý atlantický civilizace.

01:20:50 Tak to je všechno, když někdo běží do skal,

01:20:52 otevírá dveře, usedá a žije tak dlouho,

01:20:55 dokud ho neodnesou.

01:20:58 Úžasně, v klidu jako barvy achátového jezírka.

01:21:04 Úžasně v klidu, jimiž neprojdou, ať se brání.

01:21:09 Můžete odejít po druhé straně zdi.

01:21:12 Ano, byli tu všichni. Rozčilovali se, ale už taky odešli.

01:21:16 Protože v básních se nedá bydlet.

01:21:43 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2018