1. června 2019

„Do Čech jsem prvně přijel v roce 1976,“ říká Constantin Kinský. „Vzpomínám, jak mě jako čtrnáctiletého kluka prohlíželi ve vlaku pohraničníci na přechodu. Pak mě v roce 1990 zdravili: ‚Pane hrabě, vítáme vás doma!‘ a mávali mi… Otec se chtěl vracet přes hranici ještě jednou, aby ten pocit mohl prožít znovu – že může jen tak volně přejet a je vítán. Čechy byly jeho srdeční záležitost, česky na mě mluvil celý život ve Francii. Bylo to dojemné.“ Český šlechtic Constantin Kinský se narodil v Paříži. Do Čech se mohl začít vracet po roce 1990. Přestěhoval se sem se svojí francouzskou ženou – choreografkou Marií. Záhy začal připravovat rekonstrukci restituovaného zámku ve Žďáru nad Sázavou. „Památky mají hodnotu, pokud mají smysl. Snažím se vdechnout zámku nový život, věřím, že minulost je pramenem k budoucnosti.“ Constantina také zajímá téma hranic v širším slova smyslu. Hranic mezi krajinnými oblastmi i národy. Vždyť Žďár nad Sázavou leží mezi Čechami a Moravou. A také hranic mezi státy. „Naše rodina měla dvě větve – německou a českou. Představitel té německé (henleinovec) zemřel ještě před II. světovou válkou. V době, kdy můj český dědeček Radslav inicioval spolu s knížetem Karlem Schwarzenbergem prohlášení šlechty, která se přihlásila k českému národu. Taky jim hned nacisté zabavili majetek a vrátili až po válce v roce 1945. Málo se ví, že dědeček byl blízký přítel Jana Masaryka. Večer před jeho smrtí spolu večeřeli, domluvili se na společné snídani, ale ráno Jana našli na dlažbě… Moje rodina pak na nic nečekala a odjela do Francie.“