25. května 2019

Koloman Polák je na otázku menšin citlivý. Nedivme se. Narodil se v Košicích. Jeho otec je z romsko-maďarské menšiny, která žila uprostřed Slovenska v německé enklávě (ve vesnici Medzev se dodnes mluví starou formou němčiny ze 16. století. Karpatoněmci, jak se obyvatelům říká, se přistěhovali na území dnešního Slovenska ve 12. století, většina z nich byla po válce odsunuta). Koloman je z rodiny, kde žilo před ním už prý 11 generací muzikantů. Rodiče chtěli, aby děti studovaly. „Tenkrát, když mě přijímací komise na konzervatoři viděla, objevily se staré předsudky. Jsem ale takový, že když to nejde, zatnu se drápkem ještě víc. Nakonec mě na klavír a dirigování za několik let přijali.“ Přijímačky na vysokou byly jednodušší než ty na střední. Skladbu absolvoval na HAMU v Praze i v rakouském Grazu a ve Vídni. Pak šestnáct let ve Vídni žil. Tam byli lidé korektnější, ale prorazit bylo těžké. V posledních letech zakotvil v severních Čechách, kde pořádá se svou manželkou mezinárodní Hudební festival Úštěk.

Lien Hoangová přišla s rodiči z Vietnamu do Česka před 25 lety. Rodiče začali pracovat, jako řada jejich krajanů, na tržnici. Lien je ale představitelkou nové generace. Vystudovala v České republice Vysokou školu ekonomickou. Dnes pracuje mimo jiné jako překladatelka a poradkyně v Centru na podporu integrace cizinců v Liberci. Pomáhá svým krajanům, žijícím v ČR, při řešení nejrůznějších problémů, pořádá pro ně řadu akcí a je také ve vedení Vietnamského svazu v Libereckém kraji. Mimo jiné byla spoluautorkou putovní výstavy Tady jsem doma o cizincích, žijících dlouhodobě v Libereckém kraji.