6. května 2017

Mimoza Bocin přijela před lety za svým manželem Veličkem do Opavy z Bulharska, aby tu žili společně s dětmi jako rodina. V Bulharsku jezdíval Veličko, který zpívá ve sboru, za prací i na několik měsíců mimo domov, takže Mimoza zůstávala na výchovu synů sama. „Táhli jsme to tak 10 let, ale pak už to nešlo. V roce 1998 dostal Veličko příležitost nastoupit jako sborista v opavském divadle. Celých 5 let se rozhodoval, zda tuto možnost využije, až jsme konečně pochopili, že v Bulharsku se situace nezlepší. Tehdy jsem ho přesvědčila, aby jel,“ vzpomíná Mimoza. Konkurz sice Veličko vyhrál, ale na společný život si rodina musela ještě počkat – celé 4 roky. Teprve v roce 2003 se do Slezska přistěhovala i Mimoza a synové. Duchem mladá a nesmírně vitální bulharská výtvarnice si musela na Česko dlouho zvykat. Stěhovat se ve čtyřiceti není nijak jednoduché, a o to víc si váží svého manžela, který tento životní krok učinil v téměř v padesáti.