29. dubna 2017

Nejtěžšími rozhodnutími jsou většinou ta, která na nás čekají na konci ne příliš velkých křižovatek. Jejich správnost většinou vykrystalizuje až na konci cesty. Ze zdánlivé solidní jistoty se do absolutní nejistoty vydala i rodina Inny Jegorčenko. Do České republiky přijela v roce 1997 z Běloruska. Jako řada jejích krajanů utekla před totalitním režimem prezidenta Lukašenka poté, kdy začala být i s manželem pronásledována za nekompromisní kritiku autokratického vládce. Inna odešla kvůli svobodě, kterou považuje za jednu z nejdůležitějších věcí, a která jí ve vlasti chyběla. Dalším důvodem odchodu bylo i nevyhovující životní prostředí po černobylské havárii a lži, které se dodnes vznášejí nad příčinou a následky snad největší nukleární apokalypsy druhé poloviny 20. století.

O Čechách slýchával Arber Prifti od svého dědečka už v rodné Albánii. Snad také proto se vydal studovat právě sem. A i když zpočátku každý den balil kufry, jeho rozhodnutí vrátit se zpět domů, zvrátilo až osudové setkání. Dnes žije i se svou rodinou na Ostravsku.