31. ledna 2015

Nadšenci Foglarových Rychlých šípů se téměř před půlstoletím jeho krásné americké dobrodružství změnilo v nucené vyhnanství. Stejně jako mnoha jiným kvůli 21. srpnu 1968. Tomáš Lochman Ameriku posléze vyměnil za Švýcarsko. Jako dítě emigrantů musel neustále svému okolí něco dokazovat. Postupně si vybudoval, narozdíl od svého otce, vůči Švýcarům i kritický pohled, někdy až radikální, a často tím svého otce zlobil. Na druhé straně začal být ale kritický i vůči Čechům a některým jejich selháním v historických chvílích, čímž zase dopaloval matku.

Příběh Arsena Kostanjana ve vztahu k České republice začíná koncem 80. let v průběhu nacionálního sporu mezi Arménií a Ázerbajdžánem o Náhorní Karabach. O toto území se rozhořel regulérní vojenský konflikt, který vyvrcholil uzavřením křehounkého příměří mezi oběma státy až v roce 1994 s tím, že Karabach připadl pod správu Arménie. Tohoto příměří už se Ing. Kostanjan ve své zemi nedočkal, protože v roce 1993 emigroval s celou rodinou (manželkou a dvěma dětmi) do České republiky, kde mu byl přidělen statut politického uprchlíka a v roce 1999 přiznáno České občanství.

Připomeneme si dnes už bohužel neexistující romskou skupinu Le Čhavendar z Rokycan. Le Čhavendar má v Romštině dva téměř totožné významy. Znamená stejně tak „od dětství“, jako „od kluků“. Protagonisté této skupiny, jak sami říkají, preferují právě druhý výklad. Ve své době byli nejmladší romskou skupinou v České republice. Čtyři talentovaní kluci z Rokycan skládali své vlastní písně, které čerpali z kořenů romské kultury. Pro romskou komunitu v Rokycanech je charakteristická tradice barevných, několikahlasých vokálních aranží, kterými se vyznačovala i tvorba této skupiny.