12. prosince 2015

Antonín Gondolán. Pojem české hudební scény. Svou profesionální dráhu odstartoval v Orchestru Gustava Broma a dlouhé roky působil v Divadle Semafor. Spolupracoval s Rudolfem Roklem, Ferdinandem Havlíkem i bratry Štaidlovými. Vystupoval po celém světě. S Karlem Gottem dokonce i v Las Vegas. „Nevím, kde má náš rod své kořeny, a asi už to nikdy nezjistím. Jisté je pouze to, že na svět jsem přišel ve slovenských Brutovcích. To je celkem malá vesnice ve slovenském Spišském Podhradí, maďarsky zvaná Szepesszentlörinc. Záhy po mém narození se naše rodina, ze strachu před nacistickými hony nejen na Židy, ale i na Romy, přestěhovala“, vzpomíná Antonín Gondolán. „Naše rodina byla obrovská, rodiče plus třináct dětí, to už je pořádná parta. Ale v tom nic skličujícího nebylo, naopak, měli jsme se vždycky rádi a vycházeli spolu. Často jsme se ale stěhovali. Ovšem mýlil by se ten, kdo by se domníval, že se v našem častém stěhování projevovala touha po kočovném způsobu života. To ani v nejmenším. Důvody našeho stěhování byly vždycky sociální, prostě rodiče šli za prací. Troufám si tvrdit, že mnoho rodin žije ještě v horších podmínkách, než jsme žili my. Vím, že tento problém existuje několik staletí, a také si moc dobře uvědomuji, že hodně Romů si to dělá samo. Jenže proč tak žili moji rodiče, které jsem vždycky považoval za svůj vzor? Byli naprosto bezúhonní, mírumilovní, pracovití, nebyli nikdy z ničeho obviněni, a pokud si dobře pamatuji, nikdy nikomu neublížili, ba spíše naopak. Bohužel za svůj život nenašli nikde opravdový domov. Ačkoliv tuto republiku tolik milovali, nedostalo se jim nikdy stejného práva jako ostatním obyvatelům. Za celá dětská léta jsem neměl svůj pokojíček nebo aspoň kout, kde bych se mohl učit nebo cvičit. I přes to všechno jsem měl šťastné dětství. Bylo to zásluhou rodičů, kteří nám dali vše, co bylo v jejich silách. Především nás obklopovali velikou láskou a tu dítěti nic na světě nevynahradí.“