13. června 2015

Umělci už odedávna patří k těm, kteří putují světem a obohacují jej o své vnímání krásy. Dnes se setkáme se dvěma takovými. Nejprve nám důvod, proč opustil rodné Holansko, prozradí sklář s typickým českým jménem Jan. Sklo a severní Čechy učarovaly Jan-Joopovi Ruischovi tak, že se vzdal života v Holandsku a natrvalo se přesunul k Novému Boru do severních Čech. Není vyučený sklář. V Holandsku vystudoval sociologii, ale dlouho jako sociolog nepracoval. Poblíž Utrechtu, kde bydlel, bourali staré domy a jemu se dostal do ruky kousek vitráže jednoho z nich. Zaujal ho natolik, že se rozhodl sklu věnovat. V roce 1988 se od jednoho emigranta dozvěděl, že v Novém Boru pořádá Crystalex sklářská sympozia, a přestože se na východ moc nejezdilo, přihlásil se a přijel. Jako host a pozorovatel. Jak vzpomíná, celé dny tehdy prochodil po hutích, provozovnách a hospodách…

Khalil Baalbaki k nám přešel z opačného směru z úplně jiných důvodů. Uvidíme, proč se o něm říká, že se dorozumí se zvířaty stejně jako s lidmi rozdílných ras i náboženství.