16. října 2011

Pátý ročník Mezinárodního krajanského festivalu přinese do Prahy folklor českých krajanů. Na festivalu předvedou, co z lidové tvorby sami nacvičili, seznámí se s tím, jak to dělají ostatní, navážou kontakty s podobně zaměřenými spolky z jiných zemí a kontinentů. Často již několikáté pokolení Čechů, kteří kdysi odešli do ciziny za prací, udržují daleko za hranicemi své původní vlasti český jazyk a kulturu.
Krajanské soubory nám přijíždějí ukázat, co se od svých předků naučily a co nezapomněly, zazpívat a zatančit české písně a tance, které někdy už sami ani neznáme. Možná není jejich provedení tak precizní a dokonalé, o to víc je však prováděno s opravdovým nadšením. Odkud jsou, jak k folkloru přišli, proč se mu věnují, co jim to dává, jakou roli v tom všem hraje jejich pocit vlastenectví? Co pro ně znamená existence tohoto festivalu? Jak dlouho si svůj program připravovali? Co předvedou? Kde vůbec hledají předlohy, co zdědili po svých předcích žijících v cizině, co nového do svého představení vnesli oni? Jak těžké je udržet tradici v dnešní době – navíc v cizí zemi?

Sophia je Řekyně, ale narodila se v tehdejším Československu. „Každý rok jsme si na Silvestra připíjeli slovy: příště už v Řecku. Stále jsme počítali s tím, že se vrátíme domů. Ale pro mnohé moje příbuzné to bylo hodně Silvestrů,“ říká perfektní češtinou. Patří k těm, kteří se do vlasti svých předků vrátili, ale vzala si s sebou i část jiné kultury. Kultury těch, kteří poskytli azyl především nevinným malým dětem, kterým občanská válka vzala téměř vše. V jejím případě je to doslovné.
Stejně jako její otec se ve svém životě věnuje hudbě. Její otec té tradiční, řecké, ona však ve své tvorbě snoubí obě svoje vlasti – řeckou i českou. Sophia je flétnistka, koncertuje nejen po Řecku ale i celé Evropě. Je uměleckou ředitelkou na athénské konzervatoři, učí flétnu, klavír a komorní hudbu. Po studiích v Brně byla tři roky v Paříži a jižní Francii na dalších studiích. Pak reprezentovala Řecko v mezinárodním orchestru. Před nedávnem absolvovala akademii staré hudby na Masarykově univerzitě v Brně, obor barokní flétna a provozovací praxe staré hudby. Kromě klasické hudby má také jazzovou skupinu, se kterou už vydala několik CD. K radosti svého otce spolupracuje ale i s různými umělci tradiční řecké hudby.
V medailonku o ní se zaměříme nejen na její dvojitou vlast, ale budeme svědky jejího života v řecké metropoli. Sejdeme se s celou její velkou rodinou, vzpomínat budeme na to, co v Česku opustili a co si naopak vzali s sebou do Atén. Takže povídání bude proloženo vůní řeckých i českých specialit. A nahlédneme do běžného života v tomto historickém městě.