3 minuty

2. února 2011
Část: Rychlý přehled
Obsah dílu
NOIVA — Rok zajíce — VIP Romové
- Dokument
- Společenský dokument
- Etnografický dokument
- Společnost
- Menšiny
- Společnost - životní styl
- Česká společnost
- Společnost - svět
Části dílu
00:33
NOIVA
V Těšíně u mostu Přátelství byla v meziválečném období postavená nevšední polokruhová budova s ochozem - kavárna AVION. Rosalie Weisnerová, známá těšínská restauratérka se rozhodla postavit svůj podnik v r. 1933 (podle plánu známého těšínského stavitele Václava Nekvasila) a na tomto funkcionalistickém objektu umístila nápisy v češtině, polštině a němčině: Kavárna - Kawiarnia - Kaffehaus. Kavárna zde fungovala pouhých 7 let. Prosklená budova byla totiž vážně poškozená při výbuchu mostu v září 1939 a pak ji Němci zabrali jako židovský majetek.
Tak skončila reálná kavárna. Zůstaly jen dobové fotografie - a také "genius loci", který fascinoval a inspiroval mnohé umělce. Třeba Renatu Putzlacher a Jaromíra Nohavicu, kteří se spolu s herci Těšínského divadla rozhodli pokračovat v objevování dávné atmosféry tohoto místa a vytvořili pásmo literárně-hudebně-poetických pořadů "V kavárně AVION, která není". První se konal v roce 1996.
Vzpomínka na těšínskou kavárnu se objevila i v rámci známého televizního cyklu Šumná města, režiséra a scenáristy Radovana Lipuse. Na téma kavárny AVION, která není, vzniklo ještě několik rozhlasových a televizních pořadů, byly napsány desítky článků, dokonce i vědecké práce. Bez Kavárny Avion a jejich dvojjazyčných hudebně-poetických pořadů by určitě nevzniklo v roce 2004 úspěšné česko-polské představení Těšínského divadla s názvem Těšínské niebo. Jeho autoři, Jaromír Nohavica, Renata Putzlacher a Radovan Lipus se netají tím, že jim dávná kavárna učarovala.
A pak přišel čas, že se sny splnily - díky snahám nadšenců, místních podnikatelů, českotěšínské radnice (která napsala projekt a zajistila finanční podporu z fondů EU) a mnoha dalších se Avion zrodil jako příslovečný fénix z popela - sice jen jako replika, ale na stejném místě a podle dochovaných fotografií (dokonce i co se týče interiéru kavárny, který také navozuje atmosféru meziválečných let). Objekt se sice nejmenuje AVION (název už dřív používala jiná síť kaváren a přes všechny snahy dohodnout se od jeho užívání neustoupila) ale NOIVA, ovšem tento zrcadlový název není pro nikoho nerozluštitelnou hádankou. NOIVA má ambici uchopit genia loci tohoto zvláštního místa a znovu vytvořit prostor pro multinárodní a multikulturní setkávání, navázat na odkaz umělců či vzdělanců, kteří na tomto území žili nebo zanechali své stopy.
Tak skončila reálná kavárna. Zůstaly jen dobové fotografie - a také "genius loci", který fascinoval a inspiroval mnohé umělce. Třeba Renatu Putzlacher a Jaromíra Nohavicu, kteří se spolu s herci Těšínského divadla rozhodli pokračovat v objevování dávné atmosféry tohoto místa a vytvořili pásmo literárně-hudebně-poetických pořadů "V kavárně AVION, která není". První se konal v roce 1996.
Vzpomínka na těšínskou kavárnu se objevila i v rámci známého televizního cyklu Šumná města, režiséra a scenáristy Radovana Lipuse. Na téma kavárny AVION, která není, vzniklo ještě několik rozhlasových a televizních pořadů, byly napsány desítky článků, dokonce i vědecké práce. Bez Kavárny Avion a jejich dvojjazyčných hudebně-poetických pořadů by určitě nevzniklo v roce 2004 úspěšné česko-polské představení Těšínského divadla s názvem Těšínské niebo. Jeho autoři, Jaromír Nohavica, Renata Putzlacher a Radovan Lipus se netají tím, že jim dávná kavárna učarovala.
A pak přišel čas, že se sny splnily - díky snahám nadšenců, místních podnikatelů, českotěšínské radnice (která napsala projekt a zajistila finanční podporu z fondů EU) a mnoha dalších se Avion zrodil jako příslovečný fénix z popela - sice jen jako replika, ale na stejném místě a podle dochovaných fotografií (dokonce i co se týče interiéru kavárny, který také navozuje atmosféru meziválečných let). Objekt se sice nejmenuje AVION (název už dřív používala jiná síť kaváren a přes všechny snahy dohodnout se od jeho užívání neustoupila) ale NOIVA, ovšem tento zrcadlový název není pro nikoho nerozluštitelnou hádankou. NOIVA má ambici uchopit genia loci tohoto zvláštního místa a znovu vytvořit prostor pro multinárodní a multikulturní setkávání, navázat na odkaz umělců či vzdělanců, kteří na tomto území žili nebo zanechali své stopy.
10:50
Rychlý přehled
12:50
Rok zajíce
14:33
VIP Romové
Na krátkých příbězích několika vzdělaných Romů ukazujeme aktuální stav romské problematiky.
MICHAL MIKO je z Rokycan, má 25 let a vystudoval sociální práci na soukromé Romské střední škole sociální. Hovoří anglicky, španělsky, polsky, romsky a česky. Působil v několika meziskových organizacích a má zkušenosti s prací pro Evropskou komisi. V současné době studuje romský jazyk a romistiku na Univerzitě Karlově. Rodiče nemají prakticky žádné vzdělání. Michalův bratr rovněž studuje VŠ. Ve společnosti neustále přežívá názor, že Rom, ač s vysokoškolským diplomem v ruce, je prostě méněcenný. To je začátek bludného kruhu - romské děti nemají přístup k dalšímu vzdělávání, etnikum je sociálně slabé, předsudky v české společnosti jim prakticky znemožňují jakékoliv další uplatnění - Rom je člověk, který pouze máchá krumpáčem a háže lopatou. Vzdělání je jedinou cestou ke zlepšení romské situace.
PAVEL BILY je z Prahy, pracuje jako romský asistent. Vystudoval evangelickou střední školu, studuje dálkově magisterský obor a pracuje na Základní škole na Havlíčkově náměstí v Praze. Školu navštěvuje 80 % romských dětí většinou ze sociálně slabých rodin. Na škole mají spoustu dětí, které bydlí na různých ubytovnách, kde nemají ani sprchu. Živoření způsobuje další problémy - drogy, kriminalita, alkohol. Děti nemají ani svačinu nebo základní pomůcky. Podle Bilyho by řešením byly např. Azylové domy (s rozšířenou nabídkou sociálních programů, které by nahradily ubytovny. Romové by se naučili základní věci - pracovat, platit nájem, aby začali od nuly a jejich život mohl být kvalitní. Mnozí jsou na sociálních dávkách a to se jim bohužel vyplácí.
MICHAL MIKO je z Rokycan, má 25 let a vystudoval sociální práci na soukromé Romské střední škole sociální. Hovoří anglicky, španělsky, polsky, romsky a česky. Působil v několika meziskových organizacích a má zkušenosti s prací pro Evropskou komisi. V současné době studuje romský jazyk a romistiku na Univerzitě Karlově. Rodiče nemají prakticky žádné vzdělání. Michalův bratr rovněž studuje VŠ. Ve společnosti neustále přežívá názor, že Rom, ač s vysokoškolským diplomem v ruce, je prostě méněcenný. To je začátek bludného kruhu - romské děti nemají přístup k dalšímu vzdělávání, etnikum je sociálně slabé, předsudky v české společnosti jim prakticky znemožňují jakékoliv další uplatnění - Rom je člověk, který pouze máchá krumpáčem a háže lopatou. Vzdělání je jedinou cestou ke zlepšení romské situace.
PAVEL BILY je z Prahy, pracuje jako romský asistent. Vystudoval evangelickou střední školu, studuje dálkově magisterský obor a pracuje na Základní škole na Havlíčkově náměstí v Praze. Školu navštěvuje 80 % romských dětí většinou ze sociálně slabých rodin. Na škole mají spoustu dětí, které bydlí na různých ubytovnách, kde nemají ani sprchu. Živoření způsobuje další problémy - drogy, kriminalita, alkohol. Děti nemají ani svačinu nebo základní pomůcky. Podle Bilyho by řešením byly např. Azylové domy (s rozšířenou nabídkou sociálních programů, které by nahradily ubytovny. Romové by se naučili základní věci - pracovat, platit nájem, aby začali od nuly a jejich život mohl být kvalitní. Mnozí jsou na sociálních dávkách a to se jim bohužel vyplácí.
Stopáž27 minut
9. února 2011
Přehled dílů
595 přehratelných
Stopáž27 minut
10. května
Lesya Kopchuk, které válka na Ukrajině zcela změnila dosavadní život, a také japonská loutkařka Kanako Nishioka-Koukalová.
Poslední vysílání 10. 5. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
Jiří Turek
fotograf
Poslední vysílání 3. 5. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
Stanislav Czudek
portrét Stanislava Czudka, lékaře s kořeny ve Slezských Beskydech
Poslední vysílání 2. 5. 2025 na ČT2
Stopáž28 minut
19. dubna
Manuální terapeutka koní Ivana Ovesná
Poslední vysílání 25. 4. 2025 na ČT2
Stopáž27 minut
12. dubna
Nemcovi a jejich okouzlení Slezskými Beskydami i jejich folklórem a archivní vzpomínky Moserových na srpen ´68 a odchod do exilu.
Poslední vysílání 18. 4. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
5. dubna
Jak Kateřina Žáčková zakotvila na romantickém jihu Itálie a proč je infektolog Jakub Jarý hrdý na obě své národnosti.
Poslední vysílání 11. 4. 2025 na ČT2
Stopáž27 minut
Ha Thanh Špetlíkové
Herečka a kostýmní výtvarnice
Poslední vysílání 4. 4. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
22. března
Claudia Cimini i Jan Irvin
Poslední vysílání 28. 3. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
15. března
Jiří Neradílek - jazzový trumpetista
Poslední vysílání 21. 3. 2025 na ČT2
Stopáž27 minut
8. března
Splněná přání Francouze Martina Fabrice-Plichty i rozpolcení Sharky Hieke mezí Austrálií a Českem
Poslední vysílání 14. 3. 2025 na ČT2