Dokumentární cyklus BBC

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

S nápadem použít miniponorky přišli Italové za první světové války. Legendárním se stal úspěšný útok na vlajkovou loď rakousko-uherské flotily Szent István v pulském přístavu v roce 1918. O dvacet tři let později si italské komando zopakovalo, opět úspěšně, podobnou akci v alexandrijském přístavu. Tentokráte byly cílem lodě britské středomořské flotily. Britové si podobné překvapení nedali líbit a v roce 1943 jejich speciální komando, operující z miniponorky typu Charriot, zničilo v Palermu několik italských lodí. Do historie 2. světové války se dále zapsal útok Royal Navy proti bitevní lodi Tirpitz v Norsku a takřka neuvěřitelný průnik Japonců do přísně střežené zátoky přístavu v Sydney. Mise miniponorek, které můžeme bez nadsázky označit za sebevražedné, v sobě kombinovaly prvek až neuvěřitelné lidské odvahy s technickou dokonalostí podmořských plavidel plných výbušnin, připomínajících spíše filmové makety skutečných „železných žraloků“. Také první akce rychlých motorových člunů jsou spojeny s 1. světovou válkou. Ve dvacátých letech XX. století se vývoji rychlých člunů /"Schnellboote"/ věnovalo německé námořnictvo, kterému Versailleská smlouva zakazovala stavbu velkých plavidel a ponorek. Němci dosáhli značných technických i taktických pokroků, kterých využili v období 2. světové války zvláště v kanálu La Manche a u pobřeží východní Anglie. I Královské námořnictvo si brzy uvědomilo význam rychlých torpédových člunů s nízkým profilem. Úspěšně byly používány pro hlídkové plavby a pro diverzní akce.

Originální názevWeapons of WW II.
Stopáž47 minut
Rok výroby 2002
 ST 4:3
ŽánrDokument