00:00:28 -Zle, matičko, zle je, zle, už to leží vedle mě.

00:00:33 Má to nožky aj pančošky, nechce to jít vode mě.

00:00:38 Má to nožky aj pančošky, nechce to jít vode mě.

00:00:43 Kde se mi ten dukát děl, co jsem tady včera měl?

00:00:48 Jak staré baby u nás draly, vony mně ho zebraly,

00:00:54 staré baby u nás draly, vony mně ho zebraly.

00:00:59 -Pepíček Vinklář. Vítejte!

00:01:01 O Pepovi Vinklářovi je známo, že rád a dobře zpívá,

00:01:04 a já mám důkaz na to, že zpívá už hodně dlouho.

00:01:09 (Josef Vinklář zpívá krásným dětským hlasem sólo)

00:01:19 -To je strašný, se na to koukat, jak jsem měl krásnej hlas.

00:01:24 A ještě strašnější, jak jsem vypadal docela,

00:01:26 kam to dojde v tý fyzický podobě.

00:01:30 No, naštěstí se to netýká jenom mě, i Bródi se to týká.

00:01:35 -Jdi. Tebe jistě politujou.

00:01:36 -Pochválen buď Ježíš Kristus. Prosíme o trochu jídla k obědu.

00:01:46 -Tumáte, abyste neřekli, že máte u nás hlad.

00:01:50 -Pepo, kolik ti tam vlastně bylo let?

00:01:52 -No, tak bylo to mezi 15. a 16. rokem

00:01:58 a byl to vůbec můj první film.

00:02:02 No, film, vlastně to se ani nedá říkat, že jsem točil film,

00:02:05 vždyť já jsem to vůbec v tý době neuměl.

00:02:08 -Pepo, to už je dlouhá doba.

00:02:09 Trošku jsi zestárnul, posaď se nám tady.

00:02:12 Ty jsi měl takový štěstí, že jsi vlastně svůj první film

00:02:14 hrál po boku takovýho giganta českýho divadla,

00:02:18 jako byl Zdeněk Štěpánek. Jak k tomu došlo?

00:02:21 -No to je hezká otázka. Na to odpovídá Luis Buňuel

00:02:25 ve svý knížce Do konce s dechem.

00:02:27 Říká, že náhoda v životě člověka může udělat to,

00:02:30 že ho pootočí, ten život, o 360 stupňů. To se stalo i mně.

00:02:36 Já jsem přišel prostě na zkoušky na Nezbedného bakaláře,

00:02:39 protože režisér Vávra tam udělal takovou přehlídku,

00:02:41 spíš by se tomu dalo říct koňská přehlídka.

00:02:43 My jsme tam stáli v řadě a oni nás vybírali,

00:02:46 ti asistenti a poloasistenti a neasistenti a všecko možný.

00:02:50 A já, protože jsem byl nejmenší, tak jsem stál na konci v té řadě,

00:02:54 a protože ale pan Štěpánek ten scénář napsal

00:02:57 a měl hrát hlavní roli, tak to taky prohlížel s tím Vávrou.

00:03:01 A přišel takhle ke mně a povídá: "Co ty tady děláš?"

00:03:03 On mě znal, protože já jsem byl s Janičkou v souboru Dismanově.

00:03:07 A já povídám: "No oni mě vybrali, tak tady stojím."

00:03:10 A on povídá: "Tak pojď! Naučíme se to spolu."

00:03:13 A šli jsme do dirigentského salónku ve Smečkách ve FISYU,

00:03:16 to je Filmový symfonický orchestr,

00:03:17 a tam si mě posadil na klín a všecky ty dva obrazy,

00:03:20 ty dvě scény, jsme spolu nazkoušeli.

00:03:22 A on říkal: "Vidíš, no, to půjde."

00:03:24 Vyjdeme ven a on jde k tomu Vávrovi a povídá:

00:03:27 "Tak hele, my jsme se to už naučili, umíme to.

00:03:30 Bude to hrát tenhle kluk a ukazovat ti to nebudem.

00:03:33 Ahoj, tak já jdu." A odešel.

00:03:35 A já mu za to nikdy do konce života nepřestanu bejt dost vděčnej,

00:03:40 že se ke mně takhle zachoval.

00:03:43 -Podívejte se, studenti!

00:03:44 -Dobrý den, krásné grácie. Můžeme se k vám připojit?

00:03:48 -Právě jsme se loučily.

00:03:50 -Snad že bychom slečny doprovodili?

00:03:52 -Já nevím, Růženo. Máme se dát vyprovodit?

00:03:55 -Půjdete se mnou, pane Valento, pro památník?

00:03:58 -Až někdy jindy.
-Proč?

00:04:01 -Pan Radkin napsal na mě do památníku krásnou báseň.

00:04:04 -Ta nebyla ode mne, slečno, opsal jsem ji.

00:04:07 -Nevadí, ale mně se líbí.

00:04:10 -Valenta teď píše nebezpečné básničky.

00:04:12 -Jaké? -Tak, o rozhalených ňadrech a polibcích pod platany.

00:04:18 -Pěkné básně! Na shledanou.

00:04:20 -To je nestydaté.
-Proč?

00:04:22 -Pozor, Valento, takové verše se nevykřikují nahlas.

00:04:26 -To nejsou bohužel moje verše, to je Zach.

00:04:28 -Tím hůř. V profesorském sboru je proti Zachovi

00:04:31 velmi napjatá nálada, mohl by vás strhnout sebou.

00:04:35 -Ale Zach je pašák, pane profesore.
-Každý víme své.

00:04:39 -Stříbrný vítr. To byl krásný film.
-Hm.

00:04:42 -Taky se to natáčelo v krásných exteriérech na Otavě v Písku.

00:04:45 Ty taky pocházíš vlastně z krásného kraje, z Českého ráje.

00:04:48 -Hm. To je pro mě nejkrásnější místo na světě,

00:04:53 ne zbytečně se to jmenuje Českej ráj.

00:04:57 -Víte, to je zvláštní, že Mirek Horníček, ten tvrdí,

00:05:00 že nejkrásnější město na světě je Plzeň, poněvadž se tam narodil,

00:05:03 stejně jako Karel Gott,

00:05:05 a Vláďa Menšík tvrdil, že nekrásnější město na světě,

00:05:07 a vždycky to zdůrazňoval, jsou Ivančice.

00:05:10 No tak teď už máme třetí nejkrásnější město na světě,

00:05:12 to je Podůlší v Českém ráji.

00:05:14 -No to já jsem hledal, jestli to je na mapě vůbec, ale je.

00:05:17 No to je proto, protože člověk má bejt odněkud,

00:05:20 a já jsem strašně pyšnej, že jsem tam odsud,

00:05:22 protože tam jsou taky prostě strašně hodný lidi a tak.

00:05:28 A můžu tam chodit v manšestrákách

00:05:29 a v opraný flanelový košili a takový, no.

00:05:32 Třeba tam jsou takový starý lidi, takový hodný.

00:05:38 Tam jsou třeba v sousedství 3 starý ženský

00:05:42 a já jsem se jich vždycky ptal, jestli už byly někdy v Praze,

00:05:45 a ony říkaly, že ne. A já povídám: "Tak pojeďte, já vám to zařídím.

00:05:48 A já vám ukážu prostě Hrad a chrám sv. Víta a Mikuláše

00:05:53 a Daliborku a Zlatou uličku a všecko možný."

00:05:57 A ony říkaly: "Ne, ne."

00:05:59 A ta jedna, ta paní Havlová, povídá: "A proč bych tam jezdila?"

00:06:03 A já povídám: "Vždyť to tam je krásný!"

00:06:05 A ona povídá: "Nikde to nemůže bejt krásnější, než tady.

00:06:08 To je zbytečný." A šla sekat.

00:06:11 -Lucie!

00:06:12 -Teď babo raď, jak to mám všechno zastat!

00:06:13 -(šeptem) Kdepak vězíš, zelenáči?

00:06:15 -Lucie!

00:06:17 -To aby ses, Lucie, rozdvojil a roztrhl,

00:06:18 máš-li těm dámám najednou vyhovět.

00:06:21 Trumbulente mordomáro, taky že se roztrhnu!

00:06:34 -Pane Lucie, když já jsem tolik nešťastná,

00:06:36 že už ani nevím, co chci a co nechci.

00:06:38 -Já vím. Doma vás ženou do vdavek, viďte?

00:06:41 -Cožpak o vdavky, to já bych se vdávala ráda.

00:06:44 -Ale ti ženiši, ojojoj! To je svízel.

00:06:46 -Jé! Jé! Jak to víte?
-Já vím všecko.

00:06:51 Romulata, Isidor...

00:06:54 Cožpak se pro mě nenajde nějaký slušnější ženich?

00:06:58 -Aby byl pěkně rostlý,
-v očích aby mu jiskřilo,

00:07:04 -tělo samý sval a šlachu.

00:07:08 -Radši brunet než blondýn?
-A neucukne před veselkou?

00:07:11 -Že by ucuk? Ani pomyšlení!

00:07:13 Půjde pod pantofel, jako voleček na porážku. Ale co dím!

00:07:16 Jako do nejšťavnatějšího jetele se požene.

00:07:20 -A co za to, čerte, chceš?
-Nic.

00:07:26 To se vezme kousek papíru

00:07:29 a na ten papírek se pěkně dopodrobna vypíše,

00:07:31 jak má ten ženich vypadat.

00:07:33 -To já už umím nazpaměť.
-Tak vidíte.

00:07:35 Pak to jednoduše podepíšete a basta.

00:07:37 -Podepíšu?

00:07:40 -Ještě maličkost,

00:07:41 vlastní krví.

00:07:42 -Jé, to bude bolet!
-Ale to stačí malé píchnutíčko.

00:07:47 -Ne, ne, v tom je nějakej háček.

00:07:52 -A když to udělám? Co pak?
-Pak už nic.

00:07:59 Leda že byste to odnesla večer před jedenáctou do Čertova mlýna

00:08:05 a zítra můžete mít ohlášky.

00:08:08 -Ohlášky? A třeba všecky tři najednou?

00:08:13 -Všecky tři, ať se provoz nezdržuje.

00:08:16 -A říkáš, milej zlatej, do Čertova mlýna? -Hm.

00:08:24 -Ale tam straší!
-Nesmysl! Přeci nebudete pověrčivá!

00:08:29 -No, to nejsem, ale když já ti ty čírtě mlíčný, moc nevěřím.

00:08:36 Rohy sice máš, ale...

00:08:39 -Dobrá. Já vám pošlu tedy do mlýna staršího kolegu.

00:08:42 Možná, že se uvolí i sám Lucifer.

00:08:45 -Tak jo. A teď mi najdi princeznu!

00:08:48 -No jo, Hrátky s čertem, to taky krásně začalo.

00:08:52 Tam jsme dělali zkoušku s Jožkou Pehrem,

00:08:54 kterej to hrál samozřejmě v Národním divadle,

00:08:57 a my jsme se vsadili, že ten, kdo vyhraje,

00:08:59 tak tomu druhýmu koupí flašku francouzskýho koňaku.

00:09:02 Tak já jsem vyhrál, ale prohrál jsem flašku francouzskýho koňaku,

00:09:04 kterou jsem mu poctivě dal.

00:09:06 Ale jinak na to mám prostě nádherný vzpomínky proto,

00:09:08 že jsem tam hrál samozřejmě s panem Smolíkem, s panem Vojtou,

00:09:12 se Staníčkem Neumannem, s Františkem Filipovským.

00:09:15 A potom, jak plynula léta, což je spravedlivost času,

00:09:19 když jsem přišel do Národního divadla,

00:09:21 tak jsem místo Lucia hrál otce Školastika,

00:09:24 to, co hrál pan Smolík.

00:09:26 A já jsem to v Národním divadle zaskakoval za Jiřího Sováka,

00:09:28 který onemocněl. A hraju toho Školastika

00:09:31 a říkám si v dialogu s Luciem, což hrál Vláďa Beneš,

00:09:33 jsem prostě hrál dialog

00:09:35 a mluvil jsem nahlas toho Školastika

00:09:37 a tak jako potichu jsem si furt říkal toho Lucia.

00:09:41 A říkal jsem si: "Jestlipak ten Vláďa Beneš bude umět říct

00:09:44 tak rychle: Rixum fixum terafixum,

00:09:46 Rixum fixum terafixum, tu jsem, Kačenko, jako na zavolanou!

00:09:48 Amafuje kapreduro pistum klejte fakutárum."

00:09:51 A on to uměl! Musím říct, že to prostě uměl.

00:09:55 -Já jsem starší kuchtík. Jmenuju se Janek.

00:09:59 A jak mám tobě říkat? Jak ty se jmenuješ?

00:10:04 -Nemám žádné jméno. Říkej mi, jak chceš.

00:10:09 -Musím přemýšlet o tom trošičku.

00:10:15 Ach tak, budu ti říkat Myší kožíšku.

00:10:24 Tumáš zástěru.

00:10:30 Nemáš hlad?
-Hm, díky. Ty si vezmi také.

00:10:35 V uzlíku mi zbyly buchty s mákem.
-Buchty?

00:10:40 Zvyk jsem si na jídla vybraná

00:10:44 a jíst buchty, to mně sprosté připadá.

00:10:46 -Aspoň ochutnej! No! Ber si bez váhání!

00:10:59 -Myší kožíšku, tak to je pochutnání!

00:11:03 Mohu říci, že v kuchyni zdejší

00:11:05 takhle dobrou věc jsem ještě nepoznal.

00:11:09 A přitom mám jazyk chlupatější, nežli mnohý princ a mnohý král.

00:11:15 -To už taky bylo včera, viď?
-No.

00:11:18 -O tobě je, Pepíčku, známo, že ty jsi takovej posedlík,

00:11:21 že ty jsi posedlý divadlem.

00:11:23 Taky seš u divadla už hodně dlouho.
-No, to je hanba povídat.

00:11:28 To je hanba povídat. Já už si to skoro...

00:11:31 Brzo už si to nebudu ani pamatovat.

00:11:34 Ale to Kopecký vždycky,

00:11:35 my jsme se velmi často jaksi přeli o divadlo, a on říkal:

00:11:39 "Ty jsi blázen, člověče.

00:11:41 Ty žiješ pro to, abys moh hrát divadlo,

00:11:44 zatímco já hraju divadlo proto, abych se uživil."

00:11:56 -Prosím vás, neskákejte mně do řeči!

00:11:58 Neskákejte mně do řeči!

00:12:00 Já to řeknu daleko líp, na mou duši, daleko líp.

00:12:02 Tak my tak jdemem k Pučičujevovi, ale cestou Petr Ivanovič povídá:

00:12:05 "Zaskočíme si", povídá, "zaskočíme si do hostince.

00:12:07 Já mám žaloudek... Od rána jsem nic nejedl

00:12:09 a žaloudek mám jako na vodě."

00:12:13 (šeptem) Mami, byla ty's někdy vůbec v divadle?

00:12:20 Ještě jsme se tam ani neohřáli,

00:12:22 když v tom najednou nějaký mladý muž slušného zevnějšku

00:12:24 v civilu si to vykračuje po místnosti.

00:12:27 Ale v obličeji fyziognomie rozum, důmysl a tady všude všeho moc, moc!

00:12:36 Mami, vzpomínáš si, jak jsem ti jednou rozlil šmuk?

00:12:42 Ale to už Petr Ivanovič povídá: "To je, povídá, mladý muž..."

00:12:45 Ne! Neskákejte mi do řeči!

00:12:47 Neskákejte mi do řeči, Petře Ivanoviči!

00:12:49 Já to řeknu daleko líp, na mou duši.

00:12:51 Vy pošišláváte, máte mezi zuby díru a tam vám hvízdá.

00:12:54 "To je", povídá, "mladý muž.

00:12:56 Jede z Petěrburgu a jmenuje se Ivan Alexandrovič Chlestakov."

00:13:02 -Vocílko, študiósi, teď se seber a řádně se prezentýruj.

00:13:07 Garderóba je sice trošku sešlá,

00:13:09 tady ze zeleného šosu bude moct bejt brzo cedník,

00:13:13 kolena se ti derou na čerstvé povětří.

00:13:16 Á, vždyť máš ještě bílé rukavičky! Tedy chutě a mysli na sekretářství.

00:13:23 Arci, kdyby ses měl přiznat, jestli se k tomu hodíš?

00:13:26 Co by ses nehodil!

00:13:28 Ty nebudeš první ve světě, kterej chce bejt něčím, co není.

00:13:32 Ono se ledaco po vrchu leskne, ale z vnitřku je to dým.

00:13:38 -Tak tohle byla ukázka

00:13:40 ze slavnostního představení k 100. Výročí Národního divadla,

00:13:43 znovuotevření Národního divadla, a ty jsi tam hrál Vocílku.

00:13:47 Jak dlouho jsi v Národním divadle?
-14. rok.

00:13:53 Tohle je zajímavý pro mě proto, protože já jsem hrál Vocílku...

00:13:57 Já jsem nejdřív u Realistů

00:13:58 hrál kdysi dávno prostě Švandu dudáka,

00:14:01 pak jsem po mnoha letech hrál Kalafunu,

00:14:03 a pak jsem teprve v Národním divadle hrál Vocílku.

00:14:05 Mělo by to být trošku obráceně,

00:14:07 ale jinak já bych v souvislosti s tím chtěl vysvětlit prostě,

00:14:13 proč jsem do toho Národního divadla šel.

00:14:15 Já jsem vždycky hostoval,

00:14:17 nebo moh jsem hostovat v několika divadlech, nikdy jsem nešel,

00:14:19 ale když mi řekli do Národního divadla, že to myslej vážně,

00:14:23 a když jsem odhostoval ty 3 hry, tak prostě jsem uvěřil tomu,

00:14:28 že kdosi chytrej řek,

00:14:30 že prostě pro českýho herce není větší štěstí a větší cti,

00:14:37 než se dostat do Národního divadla.

00:14:39 Já si to prostě konzervativně a staromilsky myslím dodneška.

00:14:45 Proč si to myslím? Protože tam jednak byli,

00:14:49 ale i jsou prostě vynikající herci

00:14:52 a teď mám samozřejmě na mysli celou tu velikou generaci

00:14:55 Vojanů a Mošnů a Hybnerovejch a Kvapilovejch, a tak dále,

00:14:59 a Štěpánků, Rašilovů, Pivců, Högerů a tak dále

00:15:03 a Daně Medřický a paní Scheinpflugový a Fabiánový

00:15:05 a já nevím, co všecko.

00:15:07 A potom, když jsem tam šel já, tak tam byl Rudínek Hrušínský

00:15:11 a Pepa Kemr a Josef Somr a Radovan Lukavský

00:15:14 a já jsem chtěl zkusit, jestli mě tam vůbec bude vidět.

00:15:20 A tak jsem to prostě zkusil a musím říct, že toho dodneška nelituju.

00:15:28 -Na!
-Kdes byl?

00:15:29 -Na! -Podívat se, jak jsou opatření koně.

00:15:34 -Aha, aha. A jsou opatřeni výborně, že ano?

00:15:36 Koně jsou opatřeni výborně, co?
-Jo, to bych řek.

00:15:39 -Podívej se, Zajíci, já toho mám dost.

00:15:41 -Čeho? Čeho?
-Čeho? Čeho? On se bude ptát čeho!

00:15:43 On se bude ptát čeho! Mě nehonili v Cáchách nahého po poli. Mě ne!

00:15:47 Mě nezavřeli v Esslingenu do městské basy

00:15:50 a vy dva jste mě z ní nemuseli dostávat. Ne!

00:15:53 A to se nezmiňuju o té klášterní schovance z Avignonu.

00:15:57 Teda ze studu se o ní nezmiňuju.

00:16:00 -O Avignonu se nezmiňuj!

00:16:02 -Taky nezmiňuju, no.
-No proto!

00:16:04 -A taky pomíjím všecky ty ostatní,

00:16:06 ze kterých jenom náhodou nebyla vostuda.

00:16:08 On se bude ptát, čeho já mám dost?!

00:16:10 -A viděl jsi, jo? Všiml sis dobře?
-Podívej se, Zajíc,

00:16:12 s takovouhle za mnou nechoď. S takovouhle na mě nechoď!

00:16:14 Já ti jen říkám, že jestli se zas dostaneš do průseru,

00:16:17 tak se mnou nepočítej.

00:16:19 -S tebou ano?

00:16:21 -Se mnou ano a s ním taky.

00:16:23 -To by mě musel pánbůh potrestat.

00:16:25 -Dobře, svatý, já ti přiznávám ten Esslingen.

00:16:28 V Esslingenu to byl nesmysl. Ale řeknu ti, v Cáchách,

00:16:32 V Cáchách, třeba mě honili po poli...

00:16:35 -Nahého! Nezapomeň dodat nahého!

00:16:37 -No, opasek jsem měl. Řeknu ti, že do Cách

00:16:42 bych se ještě jednou rád vrátil.

00:16:44 -Teda já ne. Já když potkám někoho odtamtud,

00:16:47 tak stahuju hlavu mezi ramena, aby mě náhodou nepoznal.

00:16:50 Podívej se, Zajíci.

00:16:51 -Co? -Vždyť já jsem přece svým způsobem...

00:16:54 Ano, já vím, ale když se to tak vezme kolem a kolem,

00:16:56 tak já jsem svým způsobem muž církve.

00:16:59 A říkám ti, myslím, že už... no potřicáté, že:

00:17:02 "Nepožádáš manželky bližního svého"

00:17:04 je v Desateru jedno z hlavních přikázání.

00:17:07 -Hm, jenomže v Desateru není všechno v pořádku.

00:17:11 V Desateru je taky: "Nezabiješ",

00:17:13 a protože jsi tedy mimo jiné taky tak trochu žoldnéř,

00:17:16 víš přece, že je to nesmysl.

00:17:18 -To je... To je něco jiného. To znamená, ehm,

00:17:23 nezabiješ jenom tak, zbůhdarma. To je taková zkratka.

00:17:26 -No právě! Já si myslím, že kněží tobě podobní

00:17:28 si Desatero přizpůsobili, že Bůh vlastně řekl: "Nezabiješ!

00:17:35 A když, tak ve spravedlivém boji."

00:17:38 Pak taky řekl: "Nepožádáš manželky bližního svého.

00:17:42 A když, tak musí být hezká."

00:17:45 No, a takoví všelijací tlustí preláti

00:17:46 byli líní si to celé pamatovat, tak si to zkrátili, no.

00:17:51 -S Jirkou Adamírou jsi toho něco odehrál, viď?

00:17:53 Vy jste byli kolegové léta v Realistickém divadle.

00:17:56 Natočili jste spolu spoustu filmů, televizních inscenací,

00:18:01 seriál a nakonec jste byli spolu i v Národním divadle.

00:18:06 -No jo, Jirka, to byl vlastně

00:18:08 takovej průvodce mým dospělejším životem.

00:18:15 Určitou část života, když přišel do Prahy z Ostravy,

00:18:18 tak u mě i nějaký čas bydlel, protože neměl kde bydlet,

00:18:22 a k tomu se váže taková pěkná historka.

00:18:26 -Sem s ní!

00:18:27 -Já jsem v tý době byl zamilován do jedné ženy,

00:18:33 kterou jsem si potom později vzal, a chtěl jsem jí udělat radost.

00:18:38 Tak jsem šel, že jí koupím krásný boty.

00:18:40 Tehdy byl módním obuvníkem jistý pan...

00:18:46 No tak vidíte to, takhle je to s pamětí.

00:18:48 -Moučka.
-No Moučka! V Dejvicích nahoru.

00:18:51 Tak jsme tam šli a povídám: "Jirko, pojď se mnou.

00:18:54 Pojď mně pomoct ty boty vybrat."

00:18:55 A přijdem tam, vybíráme boty, já jsem už je měl vybraný

00:18:58 a Jirka najednou povídá: "Víš co? Já koupím tý její kamarádce",

00:19:03 byla to taková chudší herečka, "já jí koupím taky jedny boty,

00:19:06 protože ty to kupuješ teda z lásky,

00:19:08 já to koupím proto, že někdo prostě na takhle drahý boty nemá."

00:19:12 Musím říct ještě jedno, že v tom krámě to bylo nádherný,

00:19:16 protože tam taky přišel Walda Matuška pro boty,

00:19:18 a protože neměl peníze na ty boty, tak tam zazpíval.

00:19:21 A ten Moučka říkal: "Tak tady ale zazpíváš pro reklamu."

00:19:24 A on tam skutečně zazpíval:

00:19:25 "A proto odpouští má láska mému koni..."

00:19:29 Takže jsme šli a já jsem koupil boty z lásky

00:19:31 a Jirka prostě proto, že byl hodnej.

00:19:34 -Ne, proto, že byl gentleman.

00:19:36 -Ale protože on byl vždycky gentleman!

00:19:37 On byl gentleman na jevišti,

00:19:39 on byl šlechtic prostě českýho divadla.

00:19:44 -Vedle Jirky Adamíry, který byl takovým tvým dlouholetým přítelem,

00:19:47 máš ještě jednoho přítele, kterého máme oba rádi.

00:19:49 Je to Olda Daněk. Ahoj, Oldo!

00:19:52 -No jo. To je ještě úplně ta nejlepší káva.

00:19:58 To je člověk, kterej pro mě napsal prostě nejkrásnější role,

00:20:03 nebo jedny z nejkrásnějších rolí, jaký jsem si kdy v životě zahrál,

00:20:07 jak v divadle, tak v televizi, tak ve filmu,

00:20:10 a kromě toho je to člověk,

00:20:12 kterýho já pokládám za strašlivě vzdělanýho.

00:20:17 A jestli třeba je vymyšlené slovo "tolerance",

00:20:20 tak si myslím, že to je vymyšlený pro Daňka.

00:20:23 Ale jinak my spolu máme taky velký starosti.

00:20:27 My prostě, jak tak stárnem,

00:20:29 tak často prostě samozřejmě mluvíme o tom konci

00:20:32 a máme strašnej strach jaksi z toho, že zblbnem, jo?

00:20:38 A Daněk povídá: "Člověče, já vím všecko, já jsem věděl všecko,

00:20:43 ale vzpomenout si na to nemůžu, jo?"

00:20:45 A já říkám: "Oldo, co s tím budem dělat?"

00:20:47 A on říkal: "Podívej se, Pepo, musíme si říct,

00:20:50 že už úplně blbnem." A já povídám: "A jak to poznáme?"

00:20:53 A on říká: "Když se budeme dívat na obrazovku, tam bude monoskop

00:20:56 a my si budeme myslet, že to je televizní inscenace,

00:20:59 tak je to neklamnej důkaz, že jsme už úplně blbý."

00:21:03 A já povídám: "A poznáme to?"

00:21:12 -Ježíšmarja, co to čteš?

00:21:15 Nějaký říkánky, že jo? U lavice dítě stálo...

00:21:20 -No a co má bejt?
-Říkánky ti, kamaráde, nepomůžou.

00:21:23 Život není žádná říkánka.

00:21:25 Svět je plnej gaunerů, musíš se umět bránit.

00:21:28 Začal sis, tu máš! Pic! Figuru na to máš.

00:21:32 Ukaž ty pracky! Jéžiš, to jsou dlouhý ruce! Krásný, dlouhý...

00:21:37 Ty bys byl velter, člověče. Ty bys byl velter.

00:21:41 -Co to je veltr?
-Velter?

00:21:45 Počkej, ty nevíš, co to je velter?

00:21:47 Velter, to je príma váha. To máš lehký nohy a to má úder. Pic!

00:21:52 No to já, když byl ještě velter, no, teďka už to je...

00:21:55 Ale když jsem byl velter,

00:21:56 tak jsem jednou ve Zlíně jednu chytil.

00:21:58 No, umřel jsem, odpočítali mě, ale to ti bylo nádherný K.O.

00:22:04 Najednou z ničeho nic kolem kytičky, ptáčkové zpívali...

00:22:10 No nádhera! Vzkřísili mě až v šatně.

00:22:14 -A už vy jste taky někdy vyhrál?

00:22:18 -No, jéžiš! Co mně vykáš?

00:22:21 Přijď se kouknout v sobotu do Lucerny,

00:22:22 to škubu zadek Mitrengovi.

00:22:25 Od toho jsem chytil loni v Ostravě hák, teda krásnej hák.

00:22:28 Ale podívej se, co já na něj mám připravený.

00:22:30 Já na něj mám připravenou Králíčkovu fintu.

00:22:33 To je levá, levá, jo, jen tak jemně si ho naťuknu, jo.

00:22:37 Tu jsem od něj koupil teda v Plzni.

00:22:39 Levá, levá a najednou pic! Pravička a konec.

00:22:44 Bimbá v provazech, hudba, kytičky, ptáčkové.

00:22:49 Pojď, já tě to naučím!
-Ne.

00:22:51 -No pojď! No ne, tak se neboj a pojď!

00:22:55 Hele, postav se, takhle nohy k sobě, jo,

00:22:58 nohy k sobě, abys moh pérovat.

00:23:00 Rameno, chrání bradu, jo?

00:23:02 Takhle, a já dám ten blbej Mitrengův hák, jo,

00:23:04 a ty Ticháčkova, jo, nyní Ticháčkova finta, jo?

00:23:08 Hele, takhle, levá, levá a bim, jo?

00:23:11 -Blázni!

00:23:13 -Anděl! Anděl, počítej!

00:23:15 Já jsem K.O. a tady ten tvůj kluk, to je druhej Dempsey.

00:23:20 Ježíšmarja, Anděl, todle mě nedělej, takhle nade mnou stát.

00:23:25 Já přece musím bejt na sobotu ve formě.

00:23:30 -Ale nech toho!

00:23:32 -To je ale finta, ta Ticháčkova, co?

00:23:34 A ty ji výborně umíš teda! Tys mě tak usadil!

00:23:36 Ty's neviděla tu ránu? To ti byla rána, viď? Co? Ty chlape!

00:23:46 -No, Byl jednou jeden dům, to byl krásný seriál.

00:23:49 Na tom se sešla skvělá parta lidí,

00:23:51 počínaje Frantou Filipem, režisérem,

00:23:54 a vlastně takovou tou první hereckou ligou.

00:23:56 To bylo úžasný, viď?

00:23:58 A taky spoluautorem scénáře s Oldou Daňkem byl Honza Otčenášek.

00:24:04 Vzpomínáš si na toho renesančního člověka?

00:24:06 -No on totiž... Tam na tom seriálu já vůbec nechci kriticky hodnotit

00:24:12 a já si myslím, že to je jeden vůbec z nejlepších seriálů,

00:24:15 jaký Česká televize natočila, A oni to měli krásně rozdělený.

00:24:20 Protože byli spoluautoři,

00:24:21 tak Honza Otčenášek, který bydlel v takovým žižkovským baráku

00:24:24 a tam taky skutečně bydlel tenhleten boxer Ticháček,

00:24:29 on se ve skutečnosti jmenoval Králíček.

00:24:31 Byla to jeho terminologie, to on vymyslel:

00:24:35 "Levá, levá, pravá", jo, a taky to jaksi v ringu uplatňoval,

00:24:39 ale znal i Andělu, tedy tu domovnici, které jsi hrál ty syna.

00:24:49 A Olda Daněk psal všecky ty scény z toho žižkovskýho baráku

00:24:52 a Olda zase psal takový

00:24:54 ty intelektuálnější roviny toho filmu,

00:24:56 to znamená rodinu, které vládl pan Nedbal.

00:25:01 A pak si to prostě vyměnili a posoudili,

00:25:03 a proto snad z toho vzniklo tak pěkné dílo, tak pěknej seriál.

00:25:11 Já jsem si vždycky říkal:

00:25:12 "Ten Honza Otčenášek, to je zvláštní.

00:25:14 On píše takovýhle televizní inscenace a seriály,

00:25:18 a přitom napíše takovýhle bichle a romány."

00:25:21 A tak mu jednou povídám: "Ty, Honzo, prosím tě,

00:25:23 ten román je těžší?" A on povídá: "Pepo, ty jsi blázen!

00:25:30 Román se musí vysedět. To musíš mít na prdeli mozol,

00:25:35 to jinak nenapíšeš."

00:25:38 -Pepo, tady v Byl jednou jeden dům jsi hrál postavu,

00:25:41 která byla diváctvem kvitovaná s povděkem,

00:25:44 ovšem v jiném seriálu jsi hrál takovou postavu,

00:25:48 že po odvysílání si vzpomínám, že ti neprodali ani cigarety.

00:25:52 Pamatuješ? Tak se podívej!

00:25:55 -Na shledanou, pane doktore.
-Na shledanou.

00:25:58 (sestra Huňková se mu směje)

00:26:01 -To je taky výbornej nápad tady s těma hadrama!

00:26:05 -Tak se nezlob. Já už to dávám pryč.

00:26:07 -Aby si člověk přivodil frakturu.

00:26:10 -Hele, přijď za mnou večer, já ti to pofoukám.

00:26:12 -Já večer nemůžu.
-Přijď!

00:26:15 -Já už jsem řek.
-Přijď aspoň na chvilku.

00:26:17 -Já už jsem řek. Dobrou noc. Dobrou. Pozor!

00:26:21 -Prosím, nedejte se nějak rušit. Já se vám hluboce klaním.

00:26:30 -Se nám tady doktor Cvach drobátko zamotal do prostěradel.

00:26:35 -Já plně souhlasím s názorem, že kdyby hloupost nadnášela,

00:26:38 tak vy tady budete lítat, jako holubička.

00:26:44 -No, Cvach, to je mágie pro lidi. To je prostě... To je téměř médium.

00:26:52 Já musím říct i s odstupem mnoha let, že to byla prostě krásná role,

00:26:57 složitá role, mnohovrstevnatá role.

00:27:00 A s tím, že Cvach je hajzl, jo,

00:27:01 s tím já nemám vůbec nic společnýho,

00:27:04 ale mám na to prostě jednu smutnou historku jednoho diváka,

00:27:10 který se na ten seriál díval.

00:27:11 Já jsem přijel na jakousi besedu,

00:27:13 pro pointu je důležitý, aby si diváci pamatovali,

00:27:15 že jde o město Roudnice,

00:27:17 kam jsem byl přeloženej jako doktor Cvach.

00:27:19 Přijedu do tý Roudnice, mám tam besedu

00:27:21 a takhle v rohu sedí takovej pán, kterej se tvářil,

00:27:24 když řeknu velmi nepříjemně nebo nevrle, tak je to malý slovo.

00:27:28 Já jsem něco řek a on udělal takový: "Ježíšmarjá Josefe!"

00:27:32 Tak jsem řek něco jinýho a on zase: "Pro Kristovy rány!"

00:27:36 A já se nerad dobejvám do lidí

00:27:37 a tak na konci tý besedy povídám:

00:27:39 "Prosím vás, pane, a vám se ten seriál nelíbil?"

00:27:41 A on říkal: "No jo, dobrý."

00:27:42 A já povídám: "A něco vám vadí na tom, co já říkám?"

00:27:44 A on říká: "Ne, taky dobrý."

00:27:46 A já povídám: "A proč se tváříte takhle strašně jako zarputile?"

00:27:49 A on povídá: "Pane, to je tak, víte?

00:27:51 Někdo s takovým seriálem má slávu a někdo z toho má ostudu."

00:27:55 A já povídám: "Já vám vůbec nerozumím. Proč?"

00:27:57 A on povídá: "No vy jste ten, co z toho má slávu,

00:27:58 a já jsem ten, co z toho má ostudu."

00:28:00 A já povídám: "Teď už vám ale vůbec nerozumím."

00:28:02 On říká: "Já vám to vysvětlím. Já jsem totiž doktor Karel Cvach

00:28:05 a byl jsem přeloženej do Roudnice."

00:28:08 Tam prostě bylo všude ve všech ordinacích narváno,

00:28:11 jenom u nás 2 měsíce ani noha."

00:28:15 Takže tokovouhle sílu má seriál, jo?

00:28:19 -Tu káču někdo musel za toho Pecháčka udělat. Ale kdo?

00:28:23 -No já, jestli dovolíte, pane rado, když jsem viděl tu rozpáranou káču,

00:28:28 jak na to pachatel šel nejdřív s vrtačkou, v kterým místě

00:28:31 a jak nasadil hasák s pákou,

00:28:34 já jsem měl hned podezření, že to udělal Kamil.

00:28:38 -Jakej Kamil?
-No přece Kamil! Kamil Novák.

00:28:42 To je ten, jak mu říkaj Hezounek.

00:28:44 On naposled dostal 3 roky za tu kasu v Lidovance ve Vršovicích.

00:28:48 Já si myslím, že on už by moh bejt venku.

00:28:53 -A proč jste si to, člověče, nechal pro sebe?!

00:28:57 -Když já jsem si netrouf proti daktyloskopii.

00:29:06 -Pepo, ty jsi vzpomínal na své přátele od divadla,

00:29:08 ale ty máš také mnoho přátel od malířských štaflí.

00:29:14 -No, to je pravda. Já jsem vždycky do těch ateliérů chodil,

00:29:18 protože jsem tomu říkal,

00:29:19 že si tam chodím potěšit duši, že jo.

00:29:22 Oni mně půjčujou na ten svět takovou jinou optiku.

00:29:25 My to všecko, jak říká můj syn, vidíme moc dramaticky.

00:29:28 Oni tím, že jsou v tom sami, tak maj úplně jinou optiku na svět.

00:29:33 Třeba Vláďa Komárek, skvělej kamarád můj, báječnej člověk.

00:29:39 A já mu jednou povídám: "Prosím tě, ty mně svěřuješ obraz,

00:29:42 kterej mám převézt do Prahy. Co kdyby se s tím něco stalo?"

00:29:45 A on povídá: "No a co? Vždyť je to ruční práce!

00:29:47 Tak to namaluju znovu."

00:29:50 Nebo Jíra Pepík, že jo, ďábel, běs, démon český malby.

00:29:58 Já si s ním jednou povídám takhle o malování a on říká:

00:30:02 "No jo, víš, ono je to, člověče těžký.

00:30:04 Oni všichni by chtěli malovat jako Gogh,

00:30:07 ale uříznout ucho, to nikdo nechce."

00:30:12 Mám velice hezkou historku s panem profesorem Zrzavým.

00:30:16 Já jsem měl jeden jeho obrázek, jenom signovanej,

00:30:18 a chtěl jsem ho podepsat.

00:30:19 Tak jsem k němu přišel a on ještě prostě zrovna vstával,

00:30:24 ale už měl na sobě jinýho kulicha, měl na sobě červenýho kulicha,

00:30:29 protože už vařil.

00:30:31 A já jsem najednou koukal, on měl takový barokní lože

00:30:35 a v čele toho za ním, za tou postelí,

00:30:38 byl nádhernej obraz Kubišty- odvrácená strana mostecký věže.

00:30:42 A já povídám: "Pane profesore, moh byste mi říct,

00:30:44 koho vy si tak jako považujete z malířství?"

00:30:48 A on říká: "Myslíte jako vůbec anebo..."

00:30:50 A já říkám: "No třeba z českýho."

00:30:51 A on povídá: "Víte, já si vážím těch,

00:30:54 kdo uměj to, co nikdo jinej neumí."

00:30:56 A já říkám: "Například?" A on říká: "Lada.

00:30:59 Nebo Švabinský, v pérovce, ne v těch olejích, to nic moc.

00:31:05 Pak samozřejmě Kubišta, Šíma."

00:31:10 Pauza, ticho, já si říkám: "To skončil?"

00:31:15 A on povídá: "No, a já."

00:31:23 -Šolef. Kdepak jsi přišel k tomu jménu?

00:31:28 -Já jsem prosím z Haliče, z takový malý vesnice v Haliči.

00:31:35 Nechtěl by pan kapitán prubnout radši tydlety?

00:31:43 -No vida! Co všechno se dá sehnat v 3. roce války!

00:31:52 Ty se neztratíš, Šolefe.

00:31:54 -Jestli má pan kapitán tydle cíga rád, tak já to můžu zrichtovat.

00:32:00 -Jdi se oholit! Jestli se chceš stát mým ordonancem,

00:32:03 musíš se denně holit.

00:32:06 Šolef!

00:32:07 -K službám, pane kapitáne! Už letím.

00:32:10 -Kde se pořád couráš?

00:32:11 Potřebuju vykartáčovat.

00:32:14 Proboha tě prosím, kdes to zase sebral?

00:32:17 -Pane kapitáne, ono tam tak stálo, docela zbytečně, opuštěný,

00:32:23 a tak jsem si říkal: "K čemu jsem tu krásnou uniformu sháněl,

00:32:26 kdyby se v ní neviděl?"

00:32:29 -To je zvláštní, Šolefe. Minulý týden jsem byl ve skladu

00:32:32 a měli tam pro mě pouze jedinou uniformu,

00:32:35 ale ta mi byla o 3 čísla větší.

00:32:37 -No jo. Pane kapitáne, tadleta, ta vám padne, jako ulitá.

00:32:43 -Kde to vlastně bereš, Šolefe?
-Já...

00:32:46 Já se snažím, pane kapitáne, abyste byl spokojenej. -Hm.

00:33:00 -Tak a teďka to můžem rozject ve velkým.

00:33:02 -Poslušně hlásím, pane majore,

00:33:04 že teďka to rozjedeme na plný pecky!

00:33:07 -Počkat! Počkat! Počkat!

00:33:09 S majorem je konec, protože ode dneška mi můžeš tykat.

00:33:13 -Tykat?
-Jo!

00:33:16 -To ne.
-To je rozkaz!

00:33:18 -Jo to je rozkaz?
-To je rozkaz.

00:33:27 -Jednu láhev šampaňskýho, Zuzanko!

00:33:29 -K službám, prosím.

00:33:30 -Zuzanko, to šampaňské je kolosální!

00:33:33 -Ó, byla bych nešťastná, kdyby vám nechutnalo, pane řediteli.

00:33:36 -Až přijdu příště, Zuzanko,

00:33:37 přinesu vám perfektní hedvábné punčochy.

00:33:39 -Hedvábné?

00:33:42 -Pepo...

00:33:44 -Ne, ty, Járo, já jsem si teďka vzpomněl,

00:33:45 že jsme ti na začátku toho našeho povídání říkal,

00:33:48 že jsem se narodil v jednom

00:33:50 z nejkrásnějších koutů týhletý země.

00:33:53 A musím říct, že existuje někdo, kdo mně to trošku pokazil.

00:34:01 Já jednou přijedu na chalupu, takhle v sobotu ráno,

00:34:03 no a samozřejmě obhlížím chalupu a najednou...

00:34:07 Teď jsem prostě užasnul a říkal jsem si: "No to není možný!"

00:34:10 Tam byly červenobílý trasírky,

00:34:13 vytrasírovaný takhle napříč tou zahradou

00:34:16 až po tu nádhernou višni, který tatínek říkal "nevěsta".

00:34:22 A najednou dostanu dopis od souseda a soused mi říká:

00:34:23 "Pane Vinklář, máte tady express rekomando."

00:34:26 A tam stojí: "Vážený pane, vzhledem k tomu,

00:34:28 že v blízkosti vašeho rekreačního sídla

00:34:31 se bude budovat tábor pionýrů,

00:34:36 předběžně jsme vytrasírovali část vaší zahrady, které se to týká."

00:34:42 Já jsem šel na předsedu národního výboru a povídám:

00:34:43 "To je protizákonný! Víte o tom?"

00:34:46 "Ne, my o tom taky nic nevíme. Nikdo o tom nic nevěděl."

00:34:49 A já říkám: "Zplnomocňuješ mě?"

00:34:51 "Ale no zplnomocňuju tě úplně ke všemu."

00:34:54 Dobře. Odjedu zoufalej, nešťastnej do Prahy.

00:34:58 V pondělí ráno ve čtvrt na 8 se ozve telefon:

00:35:02 "Nazdar, tady je Sovák."

00:35:05 -Já povídám: "Ty zvíře!
-On povídá: "Co je?"

00:35:08 A říká: "Hele, co říkáš tý geodézii? Už tam něco dělaj?

00:35:12 Už začli dělat základy a podsady a takový věci?"

00:35:15 A já povídám: "Není ti hanba?!"

00:35:17 On povídá: "Ne. Tak krásný místo si jeden člověk nezasluhuje."

00:35:22 -Mravnostní policie! Otevřete!

00:35:23 -Propánakrále! Chlupatý! Vstávej! Chlupatý!!

00:35:29 -Tak bude to?

00:35:30 -A do prdele práce! To je pěkný nadělení.

00:35:33 -Jménem zákona!

00:35:35 -Už?

00:35:37 Co se děje?
-Doklady!

00:35:39 Vraťte se!

00:35:41 -Moment, já... Já mám přece imunitu!

00:35:42 -Jménem zákona vraťte se!
-Já mám imunitu!

00:35:46 -Vraťte se, člověče!

00:35:50 -Co říkal, že má?

00:35:51 -Asi nějakou strašnou pohlavní nemoc.

00:35:54 -Já jsem poslanec Nikodým.
-Vágner z ministerstva vnitra.

00:35:58 -V jaké věci přicházíte?

00:36:00 -Pracuji v mravnostní komisi našeho parlamentu.

00:36:06 Nemáte strach, inspektore?
-Z čeho?

00:36:10 -Šlapete do toho, šlapete. Po tom vašem posledním zátahu

00:36:13 na tu zámeckou sebranku v podniku Riviéra...

00:36:16 -Promiňte, vy jste mi přišli říct... -Abyste se nedal!

00:36:21 -Pepo, ty jsi pořád vyprávěl o přátelích,

00:36:23 ale zatím jsme se od tebe nedověděli nic o ženách.

00:36:29 -No, to je zajímavý téma.
-No, to je, no.

00:36:33 -S těma mně se to nějak nepodařilo, přestože...

00:36:36 Já jsem byl dvakrát ženatej a dvakrát rozvedenej,

00:36:41 vlastně třikrát, protože tu jednu jsem si vzal dvakrát.

00:36:44 A když jsem... Ale mám na to krásnou vzpomínku.

00:36:49 Když jsem odcházel jednou od rozvodu,

00:36:51 tak jsem prostě si připadal takovej ošizenej,

00:36:54 že mě oholili jak lípu,

00:36:56 a ten advokát, byl to slavnej advokát, pan doktor Rádl,

00:36:59 já povídám: "Tak to jsme teda dopadli, že jo?"

00:37:01 A on povídá: "Jak to? Co jsme dopadli?"

00:37:02 A já povídám: "No vždyť jdem holý jak to!"

00:37:04 A on povídá: "No, máte aktovku?"
-"Mám."

00:37:08 A on říká: "No tak! A jste svobodnej?"

00:37:10 Já povídám: "No jsem svobodnej."

00:37:12 A on říká: "No tak! Máte aktovku, jste svobodnej,

00:37:14 tak jste zítra milionář."

00:37:18 -12 korunek.

00:37:22 -A dneska jste mi dali krásný maso.
-My máme jenom krásný maso, paní.

00:37:27 -Děkuju, mladej pane.
-Není za co.

00:37:30 -Na shledanou, pane vedoucí.
-Jo, jo.

00:37:33 Ty seš ale kus jelita!

00:37:35 Franto, já nevím, kolikrát ti to mám opakovat.

00:37:37 Proč jí dáváš takový krásný maso?

00:37:39 -Vždyť to byla babička!
-Hele, pro některý lidi

00:37:41 je svíčková, telecí, játra, ledvinky,

00:37:43 pro některý žebírka a roštěnky a pro ty ostatní je ten zbytek, ne?

00:37:48 -No, Pepo, ty jsi vlastně šťastný člověk.

00:37:49 Ty jsi se narodil v nejkrásnějším místě na světě, jak sám říkáš,

00:37:52 celý život děláš práci, kterou miluješ,

00:37:56 jsi obklopen přáteli, kteří jsou bezvadní,

00:37:59 prožil jsi život s krásnými a bezvadnými ženami.

00:38:01 Je ještě něco v tvém životě, co by sis vůbec mohl přát?

00:38:06 -Jaromíre, je toho spousta. Ještě je spousta snů a přání,

00:38:13 jen nevím, jestli na to budu mít dost času,

00:38:15 ale musel by se stát zázrak, abych je mohl uskutečnit.

00:38:21 Ale já na rozdíl od mnoha lidí na zázraky věřím.

00:38:28 -Já když se do toho dám, já když se do toho dám,

00:38:33 tak bádám vstoje, vleže, vsedě, když se do toho dám.

00:38:43 Já když se do toho dám, já když se do toho dám,

00:38:49 tak sloužím pouze paní vědě, když se do toho dám.

00:38:58 Můj dům, to je můj hrad, a impérium ctím.

00:39:04 Mám všechny lidi rád, ale vědu především.

00:39:10 Já když se do toho dám, já když se do toho dám,

00:39:16 mám pružnost lva a hbitost sledě, když se do toho dám.

00:39:22 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2019