Dnes si společně s J. Hanzlíkem zavzpomínáme na operetního zpěváka a herce, který se narodil před 125 lety (1997). Režie P. Vantuch
00:00:27 -Vítejte, milí diváci.
00:00:30 Jestlipak vám něco říká jméno profesor Tuřík?
00:00:33 Ne? Tak já vám napovím.
00:00:37 -Mazánku, co to děláte?
00:00:40 Ptám se vás znovu, co to děláte.
00:00:44 -Prosím, pane profesore, já prchám.
00:00:47 -Prcháte...
00:00:49 Vy nevíte, jak se prchá, prosím vás?
00:00:52 Takto se prchá, hleďte!
00:00:57 Stát, Mazánku!
00:00:59 Jak to, že prcháme sami, Mazánku?
00:01:03 Prchat se musí hromadně.
00:01:05 -Prosím, pane profesore...
-Vy jste mě oklamal, Mazánku.
00:01:09 Takto si známku z tělocviku nepolepšíte
00:01:12 Ne ne. Připažte. Ne, ne, ne... Připažte!
00:01:16 -Ano, takhle se prchá, nezapomeňte.
00:01:20 Víte, osud bývá někdy k hercům nespravedlivý,
00:01:23 a o tom by František Kreuzmann mohl hodně vyprávět.
00:01:27 On celý život toužil hrát kladné postavy,
00:01:31 a režiséři mu dávali vždycky jenom postavy záporné, zlé, až odpudivé.
00:01:36 Však také jeho dcera, herečka Alena Kreuzmannová,
00:01:40 zavzpomínala:
00:01:42 Snad nejslavnější érou tátova života byly roky,
00:01:46 kdy hrál ve Vinohradském divadle.
00:01:48 Bylo mi teprve devět let, nepamatuji se na celé inscenace,
00:01:52 ale vzpomínám si, jak jsem tátu mnohokrát nenáviděla.
00:01:56 On totiž většinou hrál zlé lidi.
00:01:59 K prvním výjimkám došlo vlastně až ve filmu,
00:02:02 ale ani tehdy často režiséři neotvírali jiné šuplíky
00:02:06 než s intrikány.
00:02:08 No a jednoho takového povedeného intrikána
00:02:11 si teď představíme.
00:02:15 -Vstaňte, když s váma mluví úřední osoba!
00:02:19 -Dovolte, to je omyl, já přece...
-Mlčte!
00:02:22 -Vzpíral se při zatýkání?
-Vzpíral.
00:02:25 On myslel, že děláme legraci.
00:02:28 -Jak se jmenujete? Pište.
00:02:32 -Bublich Rudolf, obchodník chmelem.
00:02:36 -Odkud jste?
-Momentálně z Prahy.
00:02:39 -Z Prahy... A co ty Karlovy Vary?
-Jaký Karlovy Vary?
00:02:45 -Čtěte.
-Místní orgán, prosím?
00:02:50 -Čtěte!
-Všechno, nebo co?
00:02:53 -Ne, tady.
-Aha.
00:02:56 Veliká loupež u klenotníka v Karlových Varech.
00:03:01 Hm, zajímavý. Jsou to tak lidi nesvědomitý...
00:03:05 -Tak lidi nesvědomitý. Napište: Bylo jich víc.
00:03:11 -Umíte polsky a německy?
-Jen německy.
00:03:15 -Napište: Částečně se doznává.
00:03:18 Počkejte, já se vám podívám na zuby!
00:03:22 Pane náměstek, to zapíšu do rubriky chrup.
00:03:25 -Ona je tam taky rubrika chrup?
00:03:28 Napište: Nahoře vlevo dvě zlatý korunky.
00:03:33 A nesmějte se moc. Řekněte mi, co jste zde pohledával.
00:03:37 -Chtěl jsem tu kupovat chmel nastojato.
00:03:40 Ostatně, co je vám do toho, to je obchodní tajemství.
00:03:44 -Kupoval chmel a prodával hodinky!
00:03:47 -Proč jste je prodával?
-To je to poslední, co vám řeknu!
00:03:51 Někdo mi ukradl ve vlaku peníze.
00:03:54 Já neměl na cestu do Prahy, proto jsem ty hodinky prodával.
00:03:59 -Tak a už toho mám dost!
-A my ještě ne.
00:04:02 Každý pořádný cestující má zavazadla.
00:04:04 Aha, a kde je máte vy?
00:04:06 -Tak když to chceš vědět, ty chytrej,
00:04:09 já žádný zavazadla nepotřebuju, když chci večer zpátky.
00:04:13 -Tak vy chcete večer zpátky? Co si to dovolujete!
00:04:17 S kým myslíte, že mluvíte! Já jsem náměstek starosty!
00:04:23 -Náměstek...
00:04:27 Tak jak asi vypadá ten starosta, toho bych chtěl na mou duši vidět.
00:04:33 -Poslušně hlásím, tady je ten delikvent.
00:04:36 -Má čest, pane purkmistr.
-Vy mluvte, až budete tázán.
00:04:41 -Pardon, pane purkmistře,
00:04:44 takovou příležitost si nemohu dát ujít.
00:04:47 Musím vyslovit obdiv nad rozmachem města Neklic.
00:04:50 Všude samá sláva, prapory...
00:04:53 Přirozeně, taková událost, jediná dceruška se vdává.
00:04:56 A zde pan ženich a nevěstinka, všechna čest, gratuluji.
00:05:01 -Mlčte, do toho vám nic není!
-A to ne, pane purkmistře.
00:05:05 Člověka to popadne u srdce, když se dva mladí mají rádi.
00:05:09 Informoval mě již zde pan... Jaké je ctěné jméno, prosím?
00:05:13 -Teď už toho mám dost. Mluvte, až budu klást otázky.
00:05:18 -Corpus delicti dejte sem na stůl. Jak se jmenujete?
00:05:23 Zikmund Pilc, soukromník z Vídně, bohužel ještě svobodný.
00:05:27 Mám být vyslechnut jako svědek.
00:05:30 -Poslouchejte, vy si z nás nebudete dělat blázny,
00:05:33 my umíme v paragrafech chodit.
00:05:35 -Vy jste ten kufřík ukrad!
-Pardon, pane purkmistře!
00:05:39 -Ticho, jděte si sednout. Vy ne, on! Budete psát protokol.
00:05:44 -Jestli jste někteří znejistěli,
00:05:47 že s představitelem negativních rolí nebude dostatek legrace,
00:05:52 tak to jste na omylu,
00:05:54 protože už Jaroslav Hašek dobře věděl, že lidé zlí,
00:05:58 navíc komisní a přísní, bývají směšní a tudíž komičtí.
00:06:02 -Pranýřuji prosím zde obžalovaného,
00:06:05 který výslovně vypověděl,
00:06:08 že by mu onen obchodník vypadnul z rukou studený,
00:06:11 kdyby obžalovaného nebyly opustily síly následkem ztráty krve.
00:06:16 Je to individuum všeho schopné,
00:06:19 protože přiznává, že se předtím zabýval myšlenkou
00:06:22 vztáhnouti ze zoufalství ruku na sebe.
00:06:25 Je vidět, že byl ochoten zabít kohokoli.
00:06:28 Rafinovaně, prosím, rafinovaně tři dny nejedl,
00:06:32 aby se mohl vymlouvat, že onen chléb ukradl z hladu.
00:06:37 -Co máváte rukama, obžalovaný? Napomínám vás!
00:06:40 -Tak jsem se měl dát zabít? Pověste mě za to.
00:06:44 Pan předseda si pak provazem z mý šibenice
00:06:48 může zavázat kalhoty.
00:06:50 -Pane předsedo, prohlašuju,
00:06:52 že toto individuum nemá místo mezi slušnými lidmi!
00:06:56 Obžalovaný se může před soudem vyjadřovati jak umí.
00:07:00 Nechápete, že si chce, mluvě o kalhotách pana předsedy,
00:07:04 naklonit porotu svým šibeničním humorem?
00:07:07 Nechápete, že se chytá posledního stébla...
00:07:10 -Zatahovat do věci kalhoty pana předsedy je nemravné.
00:07:14 -Kalhoty pana předsedy nejsou nemravné,
00:07:16 nemravní jsou ti, co v nich sedí a soudí člověka pro kus chleba.
00:07:21 Celý soudnický systém je nemravný,
00:07:24 od žalářníka až po kata, a proto...
00:07:26 -Dost! Odnímám vám slovo.
00:07:33 -Copak vás to rozveseluje? Co když vás opravdu pověsíme?
00:07:37 Myslete raději na Pánaboha namísto šklebení.
00:07:41 -Mně Pánbůh nikdy nic nedal. Dědeček umřel hlady,
00:07:45 babičku sved hejtman od četníků, a taky jí Pánbůh nepomoh.
00:07:49 -Žádám o právo stíhati obžalovaného dodatečně
00:07:52 pro urážku náboženství a vojska.
00:07:55 Hejtman od četníků by jistě nebyl zneužil babičku obžalovaného,
00:07:59 kdyby byl tušil, jakého bude mít vnuka.
00:08:03 -Na Františka Kreuzmanna vzpomínají jeho kolegové
00:08:06 jako na veselého společníka, který nezkazil žádnou legraci.
00:08:10 A snad není nutné zdůrazňovat, že na rozdíl od postav, které hrál,
00:08:15 to byl člověk laskavý, dobrotivý a hodný.
00:08:18 Hrál ve více než sto dvaceti filmech
00:08:21 a z takového bohatství rolí a roliček
00:08:24 se jistě dá vybrat ta, která ukazuje jeho komickou tvář.
00:08:28 Upřímně, čekali byste od něho třeba takové dvě role,
00:08:31 které vám právě teď nabídnu?
00:08:35 -Má úcta, je pan doktor doma?
-Paní doktor je doma.
00:08:40 -To je mi jedno, hlavně doktora.
00:08:43 -Račte prosím dál, paní doktor přijde hned.
00:08:46 -Děkuju.
00:08:53 SÍPAVĚ DÝCHÁ
00:09:03 -Slyšíte to pískání v trubicích?
00:09:06 A to mně nemocenská nechce uznat.
00:09:10 -Pane, to je snad omyl.
-Ne, to je nachlazení, prosím.
00:09:15 V noci mě to probouzí a spolubydlící si stěžuje,
00:09:19 tak jsem se rozhodl jít k lékaři.
00:09:22 -Tady mi nepískejte, pane, lékař je o patro výš.
00:09:26 -To je omyl, promiňte.
00:09:31 To jsem nevěděl, to je trapný omyl. Promiňte mi.
00:09:40 Promiňte, tak říkáte o patro výš?
00:09:44 To se ještě napískám, to vám děkuju.
00:09:47 Pomalu...
00:09:51 Pane nadporučíku, poslušně hlásím, šikovatel Pačes.
00:09:55 -Jo, a navádí tady vojáky k lenosti!
00:09:58 Taková je tady vojna, že se dělá pomalu!
00:10:02 Chlapi, vy to skládáte jak vejce, já vás naučím!
00:10:06 Na moje komando! Ein zwei, ein zwei...
00:10:10 -Pane nadporučíku...
-Ein, zwei, ein zwei!
00:10:13 -Kampak, kampak? Zpátky, copak je?
00:10:16 -Pane nadporučíku, poslušně hlásím,
00:10:19 jestli si tu cigaretu nevezmete, tak to bouchne.
00:10:23 -A co bouchne?
-Je v tom střelnej prach.
00:10:26 -To je prach?
00:10:28 Sakra, proč s tím děláte tak rychle, pomalu!
00:10:32 -Já jsem říkal pomalu.
-Dyť to říkal, proč neposlechnete?
00:10:36 To je voják! Že já jsem sem lez!
00:10:45 -Jéžíš... Toho jsme tu potřebovali!
00:10:51 -Já myslím, že všichni důvěrně známe film
00:10:54 Anton Špelec, ostrostřelec.
00:10:57 Jestlipak jste si někdy uvědomili,
00:11:00 že důležitou postavu tuláka, který touží na zimu do teplé cely,
00:11:05 hraje právě František Kreuzmann?
00:13:00 -Je to dobrý.
00:13:04 -Ale má to chybu.
-Jakou?
00:13:08 -Von to nemá kdo zaplatit.
00:13:11 -Člověče, vy nemáte peníze, a dáváte si takhle do nosu?
00:13:15 Dyť vás zavřou.
00:13:18 -Mně se taky vo nic jinýho nejedná.
00:13:21 -Vy chcete bejt zavřenej?
-No, aspoň přes zimu.
00:13:27 -Tak jako mnoho vynikajících českých herců,
00:13:31 i František Kreuzmann pocházel z Plzně,
00:13:34 kde hrál divadlo už jeho tatínek.
00:13:36 A ten souhlasil s tím, že syn půjde k divadlu,
00:13:40 jedině pod podmínkou,
00:13:42 že ho vyzkouší tehdejší ředitel plzeňského divadla,
00:13:45 sám veliký Vendelín Budil.
00:13:48 Považte, tatínek se schoval za závěs,
00:13:51 aby byl osobně přítomen tomu, zda synáček u pana Budila uspěje.
00:13:57 No, já vás nebudu napínat, synáček uspěl.
00:14:01 -Co je? Všecko připraveno k uvítání?
00:14:05 -Prosím všecko,
00:14:07 ale zahradník povídal, že zahlédl v parku dva cizí lidi.
00:14:11 Pána s dámou, něco snad vznešeného.
00:14:14 -Zahradník má zase ňákou mlhu. Kdoví, co viděl. Proč se neoptal?
00:14:19 Návštěva? Ať počká, my o tom nic nevíme.
00:14:22 Oni se nám neopověděli, my o nich nic nevíme.
00:14:26 A co je, jinak v pořádku, připraveno?
00:14:30 -Všecko jak se patří. Všude samé chvojí, samé kvítí.
00:14:34 Máje, koně, družice, rejtaři, všecko samej fábor.
00:14:38 -To už tady povídali. A co z vesnic, všichni přijeli?
00:14:43 -Prosím všichni, všecko je v nádvoří.
00:14:46 -Všichni, až...
-Až na toho mlynáře.
00:14:49 -A co to jeho děvče?
-Prosím, to také nepřišlo.
00:14:53 -A co bude s vinšem? Přivítání... Komu to dali?
00:14:57 -Slavonínský rychtář to nechtěl, že by si to nepamatoval.
00:15:01 -Osel...
00:15:03 -Tak jsem to dal rychtáři Kroužílkovi.
00:15:07 -Co to vyvedli!
-Prosím, ten má moc kuráže.
00:15:10 -Ale je to drmola!
-No to je,
00:15:13 ale když si dá záležet, tak je mu rozumět, prosím.
00:15:17 -Jestli to zkazí, pane Franz, hergot!
00:15:25 -Pozdrav Pánbůh.
00:15:27 SMÍCH
00:15:31 -Co se smějete, vy blázni! Rojily se mi včeličky, no...
00:15:38 Vy nemáte zdravej rozum!
00:15:41 -Pospěš si pantáto, vždyť je dnes posvícení.
00:15:46 -Sousedi, začneme.
00:15:48 Máme tady tu věc s tím ponocenstvím.
00:15:52 Já bych byl hlasoval pro Bláhu,
00:15:56 ale teď s tím paličckým listem se to vobrátilo.
00:16:00 -Pro mě to může být Petr nebo Pavel,
00:16:04 jen když mi dá pozor na včeličky.
00:16:06 -Vy taky myslíte, že jsou na světě jen vaše včeličky.
00:16:11 -Už v Plzni účinkoval nejen v činohře,
00:16:15 a když potom přešel do brněnské operety,
00:16:18 tak měl povinnost hrát a zpívat také v operách.
00:16:21 Měl spočítáno, že za svůj život účinkoval
00:16:24 v jednapadesáti operetních inscenacích a v sedmi operách.
00:16:29 Miloval postavu principála v Prodané nevěstě,
00:16:33 ale zpíval také po boku Mařákově v Carmen
00:16:38 a v Daliborovi dokonce s Emou Destinnovou.
00:16:42 Představte si, že nahrál celkem sto devět gramofonových desek
00:16:48 s operetními áriemi i takzvanými lidovkami.
00:16:51 A tak v parodii Pancho se žení si nejen zahrál,
00:16:56 ale pod vedením Rudolfa Hrušínského taky zazpíval.
00:17:10 ZPÍVÁ Květinko má, spanilá,
00:17:17 kdyby ty jsi věděla,
00:17:25 jaký bol a jaký žal
00:17:33 v srdéčku mém náhle vzplál.
00:17:41 Miláčka jsem svého měl,
00:17:49 o něho strachy se chvěl.
00:18:13 ZPÍVAJÍ
00:18:33 -Musíme se dneska v noci sejít,
00:18:36 patron se nám zřítil do strže i s kobylou.
00:18:40 -Jak je to možný?
00:18:42 -Jel někam zakopat peníze, tu včerejší banku, víš?
00:18:45 Ale u křižovatky na něho narazil starosta z Curacaa
00:18:49 a hnal ho až na Modrou skálu.
00:18:52 Taková vostuda...
00:18:54 -Kdo nás teď povede?
-No, o půlnoci je schůze.
00:18:57 -Z nás to nemůže bejt nikdo, my se už moc známe.
00:19:01 -A hlavně nemáme k sobě žádnou úctu, viď?
00:19:04 -Tak profesora Tuříka si už budeme pamatovat, že?
00:19:08 Ale ten má ještě o rok staršího kolegu,
00:19:11 němčináře Lejsala z filmu Škola základ života.
00:19:15 Tak teď se procvičíme v německých slovíčkách.
00:19:19 -Machen Sie die Bücher zu.
00:19:21 -Lejsal bude kosit, připravte se. Budete napovídat, jsem dutej.
00:19:26 -Čuřil, was haben gesagt?
00:19:29 Zavřete tu knihu, hňupe! Benetka auch!
00:19:34 -Herr Profesor, meine Buche ist zu.
-Nebuďte drzý.
00:19:41 -Jetzt Achtung, bitte.
00:19:44 Was haben wir gelesen? Nováková.
00:19:49 -Ein Gedicht.
00:19:52 -Was? Odpovězte celou větou.
00:19:55 -Wir gelesen Gedicht.
00:19:58 -Setzen Sie sich.
00:20:01 Das ist schrecklich! Takhle odpovídá septimánka!
00:20:05 -Hájková.
00:20:07 -Bitte, Herr Profesor, wir haben ein Gedicht gelesen.
00:20:11 -Sehr gut, setzen.
00:20:13 Wie nante sich das Gedicht, Holous?
00:20:17 -No?
-Nante sich Gedicht...
00:20:22 Mein Gott! Vy ignorante, das ist aber...
00:20:27 -Desetkrát opsat!
-Prosím...
00:20:31 RECITUJE V NĚMČINĚ
00:20:35 -Sehr gut.
00:20:37 -Was machte der Vater, Čuřil?
-Ja.
00:20:42 -Was?
-Nein.
00:20:47 -Verstehen Sie die Frage?
-Ja.
00:20:50 -Na, also antworten Sie?
-Nein.
00:20:55 -Warum denn?
-Ja wohl!
00:20:59 -Was habe ich gesagt?
-Ich habe...
00:21:02 -Ich habe gesagt.
-Ich habe gesagt.
00:21:06 -Ich habe gesagt!
-Ich habe gesagt!
00:21:10 -Ich habe gesagt!
-Ich habe gesagt!
00:21:13 -Was?
00:21:15 To je skandál!
00:21:17 Psát pamflety na profesory, to jo, ale učit se němčinu, to ne!
00:21:22 Ticho!
00:21:24 -Ale na každého jednou dojde,
00:21:27 a na některé profesory může dojít i školní zemský inspektor.
00:21:32 -Opakování nám přeloží Čuřil.
00:21:36 -Cvičení třicáté čtvrté, věta česká, šestá.
00:21:41 Horácius píše: Ó kolena kolena, nechť přiblíží se k jezeru.
00:21:45 -Přeložte.
-Ó kolena...
00:21:49 Prosím, pane profesore,
00:21:52 já jsem se nemohl připravit, zemřel mi ujec.
00:21:55 -To je darebáctví. Sedněte. Píši vám čtvrtou nedostatečnou.
00:21:59 Větu nám přeloží Benetka.
00:22:02 -Ó kolena kolena, nechť přiblíží se k jezeru.
00:22:06 PŘEKLÁDÁ DO LATINY
00:22:09 -Vy šejdíři, máte to jistě napsáno v knize, ale mě neoblafnete.
00:22:13 -Prosím, nemám.
-Nebuďte drzý!
00:22:16 Jste známý buřič a odbojník, budete po zásluze potrestán.
00:22:20 -Sedněte si!
-Tak si ho vem, člověče...
00:22:22 -Čemu se smějete? Vyložte přeloženou větu, no...
00:22:26 -V této větě Horácius...
00:22:30 -V této větě básník praví...
-No?
00:22:34 Dost! To je u vás příprava, tohle koktání?
00:22:39 S tímhle chcete do praktického života?
00:22:42 Sednout.
00:22:46 Holous!
00:22:50 Mluv!
00:22:52 ŠEPTEM NAPOVÍDÁ Básník mluví o kolenou...
00:22:55 -Básník prosí na kolenou.
-Co?
00:22:58 -Básník vyzývá kolena u jezera.
00:23:04 -Ticho...
-Básník zívá...
00:23:09 Básník na starý kolena zívá u jezera.
00:23:13 -Ty klacku, ty budeš zesměšňoat antickou literaturu?
00:23:18 Takhle ty si představuješ latinskou přípravu?
00:23:21 Ale já s váma zatočím!
00:23:28 KLEPÁNÍ NA DVEŘE Co je!
00:23:38 Račte si přát, prosím?
00:23:40 -Jsem zemský školní inspektor Randa.
00:23:44 -Po... poklona.
00:23:49 Poklona, pane zemský školní inspektore.
00:23:52 Mě těší, pane zemský školní inspektore,
00:23:55 že jste se přišel podívat na moji třídu.
00:23:58 Prosím račte, pane zemský školní inspektore.
00:24:07 -Pokračujte, pane kolego.
-Prosím, prosím...
00:24:12 Milí studenti, zkusme si znovu vyložit smysl
00:24:17 onoho památného výroku básníka Horácia.
00:24:21 Jak že zní... Pařízková.
00:24:26 -Ó kolena kolena, nechť přiblíží se k jezeru.
00:24:29 -Dobrá, sedněte. Jaký smysl má tento citát?
00:24:33 -Básník přistupuje k jezeru, aby si umyl kolena.
00:24:37 -No... To není špatný výklad, ale má snad někdo lepší nápad?
00:24:42 -Prosil bych, pane kolego, nějaký překlad do latiny,
00:24:46 nějaké stručné větičky.
00:24:48 -Prosím, pane inspektore.
00:24:50 No tak, hoši, přeložte panu inspektorovi do latiny třebas...
00:24:55 No prosím, prosím, Benetko.
00:24:58 -Třeba vlk nese domovníkovi psaní.
00:25:01 -No to by taky šlo.
00:25:03 Tak přeložte panu inspektorovi, že ten domovník...
00:25:07 -...či jak jste to říkal?
-Vlk nese domovníkovi psaní.
00:25:11 -To je trochu těžká věta, a nedává dobrý smysl.
00:25:15 -Jaký smysl má ta věta, Benetko?
00:25:17 -V této větě básník líčí
00:25:19 trudný život domovníka za Polárním kruhem.
00:25:23 -Proč za Polárním kruhem, z čeho tak soudíte?
00:25:26 -Soudíme tak podle toho vlka.
-Čuřil...
00:25:29 -Prosím, domovník mohl býti také v zoologické zahradě.
00:25:33 -No ovšem, pravda. Básník líčí trudný život koho?
00:25:38 -Líčí trudný život vlka,
00:25:41 kterého nesvědomitý domovník nutí, aby mu nosil dopisy.
00:25:45 -Ačkoli by si mohl poslat například... nuže...
00:25:48 -Nuže mohl by si například poslati tuleně.
00:25:52 -Nesmějte se, když je spolužák zkoušen.
00:25:56 -Co jste řekl? Tuleně? Může tuleň nosit i jiné předměty?
00:26:00 -Mohl by, pane profesore, například dýmku.
00:26:03 -A jak bude znít ta věta?
-Tuleň nese domovníkovi dýmku.
00:26:07 -Přeložte do latiny. Tuleň nese domovníkovi dýmku,
00:26:11 zatímco vlk nese domovníkovi psaní...
00:26:13 -Pardon, pane kolego,
00:26:16 tato věta bude asi působit žákům určité potíže.
00:26:19 -Potíže, ano... Pane zemský školní inspektore,
00:26:24 prosím za prominutí, mně je nevolno.
00:26:31 -František Kreuzmann si zahrál ještě v jedné studentské komedii,
00:26:36 i když už ne profesora.
00:26:38 Ale i jako velkoobchodník Vích,
00:26:40 k němuž přijdou studenti na praxi, byl jízlivý a ironický.
00:26:50 -Dobrý den.
00:26:53 -Kamarádíčku, je pan šéf doma?
-Pan šéf?
00:26:57 Ten je právě u oběda. Přál jste si?
00:27:00 -My jsme nové kancelářské síly, pane...
00:27:04 -Josef, prosím.
-Pane Josef.
00:27:07 -Pan šéf si nás pozval, abychom to tu trochu zreformovali.
00:27:11 -A práce tady bude hodně, starý brachu.
00:27:14 -Je to tu trochu předpotopní.
-Prahorní.
00:27:17 -Ba, zanedbané.
-Chce to probourat zeď do ulice.
00:27:22 -Jenže tam žádná ulice není.
-Není?
00:27:26 -To by snad nevadlo, snad bychom mohli něco...
00:27:30 -Zkrátka musí sem světlo.
00:27:32 Více světla, jak to řekl ten... No ten básník, než umřel.
00:27:37 -Co to máte v tomhle oddělení?
-Tam?
00:27:40 -Tam jsou prosím záclonové látky.
-Nevhodné.
00:27:45 Takový artikl patří do prvního poschodí,
00:27:48 aby bylo vidět na odstíny.
00:27:50 -To se koupí takové podstavce, vypadá to jako hrazda,
00:27:54 a na to se látka zavěšuje.
00:27:56 -To se snad během času zařídí, když tu teď máme učené pány.
00:28:00 -To víte, dříve obchodník pověsil kus hadru na tyč a byl obchod.
00:28:05 Dnes je to ohromná věda, tatíku.
00:28:07 -Už to studujeme tři roky, a ještě z toho nejsme moudří.
00:28:11 -Jaký máte zahraniční obrat?
-Ten bohužel nemáme.
00:28:15 -My obchodujeme doma.
-Špatné vedení.
00:28:17 -Musíme závod postavit na nohy.
-No to budete muset, pánové.
00:28:22 Teď prosím nahoru po schodech, pan šéf už tam bude.
00:28:25 Prosím.
00:28:32 Ó, to nemuselo být.
00:28:35 -A jakej je starej, dá se s ním mluvit?
00:28:38 -Těžko, náš šéf je starý a zanedbaný prahorní brundibár.
00:28:42 Konečně, to už uvidíte sami. Prosím, račte.
00:28:50 -Haló... Pane prokuristo, jsou tu ti hoši na praxi.
00:28:53 -Přesvědčte se, co dovedou.
-Ano, prosím, pane šéfe.
00:28:58 -Vděčnou komickou postavou bývá podváděný muž,
00:29:02 ani to nemusí být vždycky manžel.
00:29:06 -Je mi velmi vítán.
-Jako vždy, jako vždy.
00:29:10 -Chci mu říci...
00:29:12 -Vím, chce mi říci, jak se jí v novém zámečku líbí.
00:29:16 Ani se mě ještě neptala, co to všecko stálo peněz.
00:29:20 No, jen když tu bude spokojená.
00:29:23 Má teď vše, po čem toužila, kočáry, šperky, zámeček...
00:29:27 -Slávu...
-A přítele v nejlepším věku.
00:29:31 -To přece není ještě žádné stáří.
-Ovšem, ovšem.
00:29:37 -Jsem ještě ukrutný tanečník a dobrý jezdec.
00:29:41 -Jeho kůň si ale myslí něco jiného.
-Já to vím lépe než ten kůň, ne?
00:29:49 -Copak si dnes ani nesedneme?
00:29:56 -Prosím.
00:30:01 -Prosím.
00:30:07 -Prosím.
00:30:11 -Tenhle nábytek dostala také ode mě!
00:30:14 -Tak pomůže mi vstát, nebo ne?
-Prosím.
00:30:21 Á, pan Alois!
00:30:24 -Tak on mi sem přišel křičet, a přitom sám tu komedii nastrojil?
00:30:30 -Já?
-Mlčel!
00:30:33 Chce snad zapírat, že neřek tomu trulantovi,
00:30:36 že mládí se musí vybouřit?
00:30:39 Ale zapomněl, že já jsem také ještě mladá.
00:30:42 A aby věděl, teď začnu bouřit já!
00:30:44 -Ale dušinko...
-Žádná dušinka. A šel mi z očí,
00:30:48 už ho nechci ve svém zámečku ani vidět!
00:30:58 -Kde je ta slepá bába?
00:31:20 -Čekám významnou návštěvu.
00:31:22 Kdyby někdo přijel, hned ho ke mně uveď.
00:31:25 -Prosím.
00:31:29 -A už mám jednu!
00:31:32 -Co to provádí? Nebláznil a pustil!
00:31:37 -Copak to tu tropí?
-Hraji tu společenskou hru.
00:31:42 -Sám? Na slepou bábu? Nepřeskočilo mu?
00:31:48 -Tak už se také na mě přestala hněvat,
00:31:51 já vím, že to s tím panem Aloisem byl tenkrát pouhý žert.
00:31:55 -Copak bych se hněvala.
00:31:57 -Já bych s ní zas rád chodil na procházky, jezdil jako dříve...
00:32:02 Vyspekuloval jsem mnoho peněz
00:32:04 a rád bych jí koupil něco krásného, co by jí slušelo.
00:32:08 -Já mu řeknu, co mi bude nejlépe slušet.
00:32:12 -Kdo je to?
00:32:14 -Pan rytmistr Zdeborský, který si pro mě přijel.
00:32:22 -Maruško...
-Mužíčku!
00:32:27 -Maruško...
00:32:30 -Počkej, teď musíš na radnici, byli tu pro tebe.
00:32:34 -Ale co, to počká.
-Nebuď tak lačný.
00:32:37 Představ sobě, katovka stála vedle mě v kostele,
00:32:41 už proto musíš na radnici, řekni jim to tam.
00:32:44 Až pak, až to vyřídíš. A teď jdi, jdi!
00:32:55 -Ale uznejte, že já nemohu katovce nařídit
00:32:58 jakou korduli má mít na hlavě, když jde do kostela.
00:33:02 -Purkmistře, tady se děje víc neřádstva.
00:33:05 Jsem pořád na cestách, a moje žena, chuděrka,
00:33:08 sama noci ve studené posteli tráví, a křiky, bitky jí strachu nahánějí.
00:33:13 -A toho všeho je vinen rychtář.
-Purkmistře, hlásím předem,
00:33:17 že to jsou ženské klevety, a s tím nechci nic mít.
00:33:21 -A tady je to! Jaký pán, takový krám.
00:33:24 -Poslyšte, sousede, na mě se kasat nebudete.
00:33:27 Myslíte-li, že jsem špatný rychtář, zkuste si to sám.
00:33:31 -Já z toho mám jenom škodu.
-To mě nezajímá.
00:33:34 Máte držet na poctivé spaní, aby naše ženy...
00:33:37 -Ženské, zase ženské! Jak ony chtějí, každý zpívá.
00:33:41 Zatracený ženský pokolení!
00:33:43 -Z rolí, které hrál po válce, už bylo komických jenom pár,
00:33:49 jako například Nechte to na mně.
00:33:52 -Dobrý den.
00:33:54 -Haló, Kalousku, posluž si, výtah už nám jede.
00:33:58 -Děkuji, já do prvního poschodí nemusím jezdit výtahem.
00:34:02 -Jen se svez, abys viděl, jak jsme to dali do pořádku.
00:34:06 Co kdybys někdy musel nahoru na půdu?
00:34:09 -Pane Patočko, počkejte, já vám měla něco vyřídit.
00:34:13 Propána, co to bylo...
00:34:15 Vidíte, co to jenom bylo? Já si nevzpomenu.
00:34:18 -Jeď napřed, Kalousku, a pošli mi ten výtah zpátky.
00:34:22 -Já vím, že určitě něco bylo...
-Nepřišel náhodou telegram?
00:34:26 -Jéje, telegram, to je to!
-Děkuju vám, paní správcová.
00:34:30 -Haló, Patočka!
-Co je?
00:34:32 -Pojď sem nahoru!
-Co je?
00:34:38 -Co tady děláš? To dál nejede?
-Asi ne, jak vidíš.
00:34:43 -Promiň, za to já nemůžu,
00:34:46 správcová říkala, že výtah je v pořádku.
00:34:49 Počkej tady, Kalousku, já to hned zařídím.
00:34:54 -V roce 1940 se František Kreuzmann
00:34:57 stal členem činohry Národního divadla,
00:35:00 kde hrál až do roku 1960, do své smrti.
00:35:03 Zemřel, když mu bylo teprve pětašedesát let.
00:35:07 V samém závěru svého života
00:35:10 se přece jenom velké kladné postavy ve filmu dočkal.
00:35:31 -Ty máš starost?
00:35:33 Neměj, pojedeme pomalu, určitě pomalu.
00:35:41 KLEPÁNÍ To bude Fiala.
00:35:48 -Zdravíčko, pane Hanousek, tak jsem tady.
00:35:51 -Tak co, nesete to?
00:35:55 Potom to musíme zase pořádně zabalit, pane Fialo.
00:35:59 Ale než to rozbalíme, já vám musím něco říct.
00:36:03 -Copak?
-Já to musím někomu říct.
00:36:06 -Můj syn Frantík, znáte ho přece...
-No jakpak ne.
00:36:10 -Koupil auto.
-Auto?
00:36:16 -No pane, to musí mít pěkný příjem.
00:36:19 -No, a dneska je první jízda, a já pojedu, pane Fialo.
00:36:26 Pojedu na celý den do lesa.
00:36:30 -Pane, tak to nic lepšího jste nemoh koupit.
00:36:35 Safra, počkejte, to mě napadá,
00:36:38 že by se to dalo použít dozadu, do toho okýnka.
00:36:41 -V autu?
-No, tak dávejte pozor.
00:36:51 -Ale to je roztomilý...
00:36:57 Dneska mám šťastný den, pane Fialo.
00:37:02 -Dobré jitro.
-Dobré jitro, tatínku.
00:37:08 -To je to vaše...
00:37:11 Hmm, krásný auto...
00:37:14 -Dědo, dědo, dědo!
00:37:19 -Tys mu to neřek?
-Já jsem na tátu zapomněl.
00:37:23 -Tak jak se ti líbí, Petře?
00:37:26 -Ten je, dám ho tam místo tygra, dědo.
00:37:30 -Nazdar, táto.
00:37:32 Já nevím, jak bych ti to řek, už jsem ti to nestačil vzkázat.
00:37:39 Mám tady představeného z úřadu, pomáhá mně, víš?
00:37:44 Skoro se sám pozval,
00:37:47 nemohl jsem ho odmítnout, tak jedou s námi.
00:37:51 Táto, prosím tě, nezlob se.
00:37:55 -Tatínku, dovolte, abych vám představila...
00:37:59 To je soudruh Král.
00:38:01 -Král.
-Hanousek.
00:38:04 -Jeho žena Irena, moje kamarádka.
00:38:06 -Králová.
-Hanousek, těší mě.
00:38:22 No tak, Františku, jeďte.
00:38:27 No jeďte, samozřejmě, já mám dneska stejně práci.
00:38:33 -Ty se nezlobíš, táto?
-Kdy zas přijdete, tatínku?
00:38:40 -Tak na shledanou, pane Hanousku.
00:38:43 -Na shledanou, těšilo mě.
-Na shledanou.
00:38:48 -Na shledanou, tatínku.
00:38:54 -Nazdar, táto.
-Tak na shledanou, dědo!
00:39:09 Skryté titulky: M. Čumpelíková, Česká televize 2019.
Ačkoli celý život toužil hrát kladné postavy, režiséři ho nejraději obsazovali do záporných rolí, ale aspoň do těch komických. František Kreuzmann st. (*11. 10. 1895 – †28. 12. 1960) prošel celou študáckou trilogií: v Cestě do hlubin študákovy duše je přísným profesorem tělocviku, jenž si zasedl na Františka Filipovského, ve Škola základ života je pro změnu němčinářem a jeho obětí na stupínku Ladislav Pešek. Ve filmu Studujeme za školou hrál jízlivého velkoobchodníka, k němuž tři studenti přijdou na praxi. Z dalších veseloher stojí za zmínku Třetí zvonění, Pobočník Jeho Výsosti, Anton Špelec ostrostřelec, Naši furianti nebo Počestné paní pardubické. Pořad uvádíme jako vzpomínku na Františka Kreuzmanna, který se narodil před 125 lety.