00:00:27 -Vítejte, milí diváci.

00:00:30 Jestlipak vám něco říká jméno profesor Tuřík?

00:00:33 Ne? Tak já vám napovím.

00:00:37 -Mazánku, co to děláte?

00:00:40 Ptám se vás znovu, co to děláte.

00:00:44 -Prosím, pane profesore, já prchám.

00:00:47 -Prcháte...

00:00:49 Vy nevíte, jak se prchá, prosím vás?

00:00:52 Takto se prchá, hleďte!

00:00:57 Stát, Mazánku!

00:00:59 Jak to, že prcháme sami, Mazánku?

00:01:03 Prchat se musí hromadně.

00:01:05 -Prosím, pane profesore...
-Vy jste mě oklamal, Mazánku.

00:01:09 Takto si známku z tělocviku nepolepšíte

00:01:12 Ne ne. Připažte. Ne, ne, ne... Připažte!

00:01:16 -Ano, takhle se prchá, nezapomeňte.

00:01:20 Víte, osud bývá někdy k hercům nespravedlivý,

00:01:23 a o tom by František Kreuzmann mohl hodně vyprávět.

00:01:27 On celý život toužil hrát kladné postavy,

00:01:31 a režiséři mu dávali vždycky jenom postavy záporné, zlé, až odpudivé.

00:01:36 Však také jeho dcera, herečka Alena Kreuzmannová,

00:01:40 zavzpomínala:

00:01:42 Snad nejslavnější érou tátova života byly roky,

00:01:46 kdy hrál ve Vinohradském divadle.

00:01:48 Bylo mi teprve devět let, nepamatuji se na celé inscenace,

00:01:52 ale vzpomínám si, jak jsem tátu mnohokrát nenáviděla.

00:01:56 On totiž většinou hrál zlé lidi.

00:01:59 K prvním výjimkám došlo vlastně až ve filmu,

00:02:02 ale ani tehdy často režiséři neotvírali jiné šuplíky

00:02:06 než s intrikány.

00:02:08 No a jednoho takového povedeného intrikána

00:02:11 si teď představíme.

00:02:15 -Vstaňte, když s váma mluví úřední osoba!

00:02:19 -Dovolte, to je omyl, já přece...
-Mlčte!

00:02:22 -Vzpíral se při zatýkání?
-Vzpíral.

00:02:25 On myslel, že děláme legraci.

00:02:28 -Jak se jmenujete? Pište.

00:02:32 -Bublich Rudolf, obchodník chmelem.

00:02:36 -Odkud jste?
-Momentálně z Prahy.

00:02:39 -Z Prahy... A co ty Karlovy Vary?
-Jaký Karlovy Vary?

00:02:45 -Čtěte.
-Místní orgán, prosím?

00:02:50 -Čtěte!
-Všechno, nebo co?

00:02:53 -Ne, tady.
-Aha.

00:02:56 Veliká loupež u klenotníka v Karlových Varech.

00:03:01 Hm, zajímavý. Jsou to tak lidi nesvědomitý...

00:03:05 -Tak lidi nesvědomitý. Napište: Bylo jich víc.

00:03:11 -Umíte polsky a německy?
-Jen německy.

00:03:15 -Napište: Částečně se doznává.

00:03:18 Počkejte, já se vám podívám na zuby!

00:03:22 Pane náměstek, to zapíšu do rubriky chrup.

00:03:25 -Ona je tam taky rubrika chrup?

00:03:28 Napište: Nahoře vlevo dvě zlatý korunky.

00:03:33 A nesmějte se moc. Řekněte mi, co jste zde pohledával.

00:03:37 -Chtěl jsem tu kupovat chmel nastojato.

00:03:40 Ostatně, co je vám do toho, to je obchodní tajemství.

00:03:44 -Kupoval chmel a prodával hodinky!

00:03:47 -Proč jste je prodával?
-To je to poslední, co vám řeknu!

00:03:51 Někdo mi ukradl ve vlaku peníze.

00:03:54 Já neměl na cestu do Prahy, proto jsem ty hodinky prodával.

00:03:59 -Tak a už toho mám dost!
-A my ještě ne.

00:04:02 Každý pořádný cestující má zavazadla.

00:04:04 Aha, a kde je máte vy?

00:04:06 -Tak když to chceš vědět, ty chytrej,

00:04:09 já žádný zavazadla nepotřebuju, když chci večer zpátky.

00:04:13 -Tak vy chcete večer zpátky? Co si to dovolujete!

00:04:17 S kým myslíte, že mluvíte! Já jsem náměstek starosty!

00:04:23 -Náměstek...

00:04:27 Tak jak asi vypadá ten starosta, toho bych chtěl na mou duši vidět.

00:04:33 -Poslušně hlásím, tady je ten delikvent.

00:04:36 -Má čest, pane purkmistr.
-Vy mluvte, až budete tázán.

00:04:41 -Pardon, pane purkmistře,

00:04:44 takovou příležitost si nemohu dát ujít.

00:04:47 Musím vyslovit obdiv nad rozmachem města Neklic.

00:04:50 Všude samá sláva, prapory...

00:04:53 Přirozeně, taková událost, jediná dceruška se vdává.

00:04:56 A zde pan ženich a nevěstinka, všechna čest, gratuluji.

00:05:01 -Mlčte, do toho vám nic není!
-A to ne, pane purkmistře.

00:05:05 Člověka to popadne u srdce, když se dva mladí mají rádi.

00:05:09 Informoval mě již zde pan... Jaké je ctěné jméno, prosím?

00:05:13 -Teď už toho mám dost. Mluvte, až budu klást otázky.

00:05:18 -Corpus delicti dejte sem na stůl. Jak se jmenujete?

00:05:23 Zikmund Pilc, soukromník z Vídně, bohužel ještě svobodný.

00:05:27 Mám být vyslechnut jako svědek.

00:05:30 -Poslouchejte, vy si z nás nebudete dělat blázny,

00:05:33 my umíme v paragrafech chodit.

00:05:35 -Vy jste ten kufřík ukrad!
-Pardon, pane purkmistře!

00:05:39 -Ticho, jděte si sednout. Vy ne, on! Budete psát protokol.

00:05:44 -Jestli jste někteří znejistěli,

00:05:47 že s představitelem negativních rolí nebude dostatek legrace,

00:05:52 tak to jste na omylu,

00:05:54 protože už Jaroslav Hašek dobře věděl, že lidé zlí,

00:05:58 navíc komisní a přísní, bývají směšní a tudíž komičtí.

00:06:02 -Pranýřuji prosím zde obžalovaného,

00:06:05 který výslovně vypověděl,

00:06:08 že by mu onen obchodník vypadnul z rukou studený,

00:06:11 kdyby obžalovaného nebyly opustily síly následkem ztráty krve.

00:06:16 Je to individuum všeho schopné,

00:06:19 protože přiznává, že se předtím zabýval myšlenkou

00:06:22 vztáhnouti ze zoufalství ruku na sebe.

00:06:25 Je vidět, že byl ochoten zabít kohokoli.

00:06:28 Rafinovaně, prosím, rafinovaně tři dny nejedl,

00:06:32 aby se mohl vymlouvat, že onen chléb ukradl z hladu.

00:06:37 -Co máváte rukama, obžalovaný? Napomínám vás!

00:06:40 -Tak jsem se měl dát zabít? Pověste mě za to.

00:06:44 Pan předseda si pak provazem z mý šibenice

00:06:48 může zavázat kalhoty.

00:06:50 -Pane předsedo, prohlašuju,

00:06:52 že toto individuum nemá místo mezi slušnými lidmi!

00:06:56 Obžalovaný se může před soudem vyjadřovati jak umí.

00:07:00 Nechápete, že si chce, mluvě o kalhotách pana předsedy,

00:07:04 naklonit porotu svým šibeničním humorem?

00:07:07 Nechápete, že se chytá posledního stébla...

00:07:10 -Zatahovat do věci kalhoty pana předsedy je nemravné.

00:07:14 -Kalhoty pana předsedy nejsou nemravné,

00:07:16 nemravní jsou ti, co v nich sedí a soudí člověka pro kus chleba.

00:07:21 Celý soudnický systém je nemravný,

00:07:24 od žalářníka až po kata, a proto...

00:07:26 -Dost! Odnímám vám slovo.

00:07:33 -Copak vás to rozveseluje? Co když vás opravdu pověsíme?

00:07:37 Myslete raději na Pánaboha namísto šklebení.

00:07:41 -Mně Pánbůh nikdy nic nedal. Dědeček umřel hlady,

00:07:45 babičku sved hejtman od četníků, a taky jí Pánbůh nepomoh.

00:07:49 -Žádám o právo stíhati obžalovaného dodatečně

00:07:52 pro urážku náboženství a vojska.

00:07:55 Hejtman od četníků by jistě nebyl zneužil babičku obžalovaného,

00:07:59 kdyby byl tušil, jakého bude mít vnuka.

00:08:03 -Na Františka Kreuzmanna vzpomínají jeho kolegové

00:08:06 jako na veselého společníka, který nezkazil žádnou legraci.

00:08:10 A snad není nutné zdůrazňovat, že na rozdíl od postav, které hrál,

00:08:15 to byl člověk laskavý, dobrotivý a hodný.

00:08:18 Hrál ve více než sto dvaceti filmech

00:08:21 a z takového bohatství rolí a roliček

00:08:24 se jistě dá vybrat ta, která ukazuje jeho komickou tvář.

00:08:28 Upřímně, čekali byste od něho třeba takové dvě role,

00:08:31 které vám právě teď nabídnu?

00:08:35 -Má úcta, je pan doktor doma?
-Paní doktor je doma.

00:08:40 -To je mi jedno, hlavně doktora.

00:08:43 -Račte prosím dál, paní doktor přijde hned.

00:08:46 -Děkuju.

00:08:53 SÍPAVĚ DÝCHÁ

00:09:03 -Slyšíte to pískání v trubicích?

00:09:06 A to mně nemocenská nechce uznat.

00:09:10 -Pane, to je snad omyl.
-Ne, to je nachlazení, prosím.

00:09:15 V noci mě to probouzí a spolubydlící si stěžuje,

00:09:19 tak jsem se rozhodl jít k lékaři.

00:09:22 -Tady mi nepískejte, pane, lékař je o patro výš.

00:09:26 -To je omyl, promiňte.

00:09:31 To jsem nevěděl, to je trapný omyl. Promiňte mi.

00:09:40 Promiňte, tak říkáte o patro výš?

00:09:44 To se ještě napískám, to vám děkuju.

00:09:47 Pomalu...

00:09:51 Pane nadporučíku, poslušně hlásím, šikovatel Pačes.

00:09:55 -Jo, a navádí tady vojáky k lenosti!

00:09:58 Taková je tady vojna, že se dělá pomalu!

00:10:02 Chlapi, vy to skládáte jak vejce, já vás naučím!

00:10:06 Na moje komando! Ein zwei, ein zwei...

00:10:10 -Pane nadporučíku...
-Ein, zwei, ein zwei!

00:10:13 -Kampak, kampak? Zpátky, copak je?

00:10:16 -Pane nadporučíku, poslušně hlásím,

00:10:19 jestli si tu cigaretu nevezmete, tak to bouchne.

00:10:23 -A co bouchne?
-Je v tom střelnej prach.

00:10:26 -To je prach?

00:10:28 Sakra, proč s tím děláte tak rychle, pomalu!

00:10:32 -Já jsem říkal pomalu.
-Dyť to říkal, proč neposlechnete?

00:10:36 To je voják! Že já jsem sem lez!

00:10:45 -Jéžíš... Toho jsme tu potřebovali!

00:10:51 -Já myslím, že všichni důvěrně známe film

00:10:54 Anton Špelec, ostrostřelec.

00:10:57 Jestlipak jste si někdy uvědomili,

00:11:00 že důležitou postavu tuláka, který touží na zimu do teplé cely,

00:11:05 hraje právě František Kreuzmann?

00:13:00 -Je to dobrý.

00:13:04 -Ale má to chybu.
-Jakou?

00:13:08 -Von to nemá kdo zaplatit.

00:13:11 -Člověče, vy nemáte peníze, a dáváte si takhle do nosu?

00:13:15 Dyť vás zavřou.

00:13:18 -Mně se taky vo nic jinýho nejedná.

00:13:21 -Vy chcete bejt zavřenej?
-No, aspoň přes zimu.

00:13:27 -Tak jako mnoho vynikajících českých herců,

00:13:31 i František Kreuzmann pocházel z Plzně,

00:13:34 kde hrál divadlo už jeho tatínek.

00:13:36 A ten souhlasil s tím, že syn půjde k divadlu,

00:13:40 jedině pod podmínkou,

00:13:42 že ho vyzkouší tehdejší ředitel plzeňského divadla,

00:13:45 sám veliký Vendelín Budil.

00:13:48 Považte, tatínek se schoval za závěs,

00:13:51 aby byl osobně přítomen tomu, zda synáček u pana Budila uspěje.

00:13:57 No, já vás nebudu napínat, synáček uspěl.

00:14:01 -Co je? Všecko připraveno k uvítání?

00:14:05 -Prosím všecko,

00:14:07 ale zahradník povídal, že zahlédl v parku dva cizí lidi.

00:14:11 Pána s dámou, něco snad vznešeného.

00:14:14 -Zahradník má zase ňákou mlhu. Kdoví, co viděl. Proč se neoptal?

00:14:19 Návštěva? Ať počká, my o tom nic nevíme.

00:14:22 Oni se nám neopověděli, my o nich nic nevíme.

00:14:26 A co je, jinak v pořádku, připraveno?

00:14:30 -Všecko jak se patří. Všude samé chvojí, samé kvítí.

00:14:34 Máje, koně, družice, rejtaři, všecko samej fábor.

00:14:38 -To už tady povídali. A co z vesnic, všichni přijeli?

00:14:43 -Prosím všichni, všecko je v nádvoří.

00:14:46 -Všichni, až...
-Až na toho mlynáře.

00:14:49 -A co to jeho děvče?
-Prosím, to také nepřišlo.

00:14:53 -A co bude s vinšem? Přivítání... Komu to dali?

00:14:57 -Slavonínský rychtář to nechtěl, že by si to nepamatoval.

00:15:01 -Osel...

00:15:03 -Tak jsem to dal rychtáři Kroužílkovi.

00:15:07 -Co to vyvedli!
-Prosím, ten má moc kuráže.

00:15:10 -Ale je to drmola!
-No to je,

00:15:13 ale když si dá záležet, tak je mu rozumět, prosím.

00:15:17 -Jestli to zkazí, pane Franz, hergot!

00:15:25 -Pozdrav Pánbůh.

00:15:27 SMÍCH

00:15:31 -Co se smějete, vy blázni! Rojily se mi včeličky, no...

00:15:38 Vy nemáte zdravej rozum!

00:15:41 -Pospěš si pantáto, vždyť je dnes posvícení.

00:15:46 -Sousedi, začneme.

00:15:48 Máme tady tu věc s tím ponocenstvím.

00:15:52 Já bych byl hlasoval pro Bláhu,

00:15:56 ale teď s tím paličckým listem se to vobrátilo.

00:16:00 -Pro mě to může být Petr nebo Pavel,

00:16:04 jen když mi dá pozor na včeličky.

00:16:06 -Vy taky myslíte, že jsou na světě jen vaše včeličky.

00:16:11 -Už v Plzni účinkoval nejen v činohře,

00:16:15 a když potom přešel do brněnské operety,

00:16:18 tak měl povinnost hrát a zpívat také v operách.

00:16:21 Měl spočítáno, že za svůj život účinkoval

00:16:24 v jednapadesáti operetních inscenacích a v sedmi operách.

00:16:29 Miloval postavu principála v Prodané nevěstě,

00:16:33 ale zpíval také po boku Mařákově v Carmen

00:16:38 a v Daliborovi dokonce s Emou Destinnovou.

00:16:42 Představte si, že nahrál celkem sto devět gramofonových desek

00:16:48 s operetními áriemi i takzvanými lidovkami.

00:16:51 A tak v parodii Pancho se žení si nejen zahrál,

00:16:56 ale pod vedením Rudolfa Hrušínského taky zazpíval.

00:17:10 ZPÍVÁ Květinko má, spanilá,

00:17:17 kdyby ty jsi věděla,

00:17:25 jaký bol a jaký žal

00:17:33 v srdéčku mém náhle vzplál.

00:17:41 Miláčka jsem svého měl,

00:17:49 o něho strachy se chvěl.

00:18:13 ZPÍVAJÍ

00:18:33 -Musíme se dneska v noci sejít,

00:18:36 patron se nám zřítil do strže i s kobylou.

00:18:40 -Jak je to možný?

00:18:42 -Jel někam zakopat peníze, tu včerejší banku, víš?

00:18:45 Ale u křižovatky na něho narazil starosta z Curacaa

00:18:49 a hnal ho až na Modrou skálu.

00:18:52 Taková vostuda...

00:18:54 -Kdo nás teď povede?
-No, o půlnoci je schůze.

00:18:57 -Z nás to nemůže bejt nikdo, my se už moc známe.

00:19:01 -A hlavně nemáme k sobě žádnou úctu, viď?

00:19:04 -Tak profesora Tuříka si už budeme pamatovat, že?

00:19:08 Ale ten má ještě o rok staršího kolegu,

00:19:11 němčináře Lejsala z filmu Škola základ života.

00:19:15 Tak teď se procvičíme v německých slovíčkách.

00:19:19 -Machen Sie die Bücher zu.

00:19:21 -Lejsal bude kosit, připravte se. Budete napovídat, jsem dutej.

00:19:26 -Čuřil, was haben gesagt?

00:19:29 Zavřete tu knihu, hňupe! Benetka auch!

00:19:34 -Herr Profesor, meine Buche ist zu.
-Nebuďte drzý.

00:19:41 -Jetzt Achtung, bitte.

00:19:44 Was haben wir gelesen? Nováková.

00:19:49 -Ein Gedicht.

00:19:52 -Was? Odpovězte celou větou.

00:19:55 -Wir gelesen Gedicht.

00:19:58 -Setzen Sie sich.

00:20:01 Das ist schrecklich! Takhle odpovídá septimánka!

00:20:05 -Hájková.

00:20:07 -Bitte, Herr Profesor, wir haben ein Gedicht gelesen.

00:20:11 -Sehr gut, setzen.

00:20:13 Wie nante sich das Gedicht, Holous?

00:20:17 -No?
-Nante sich Gedicht...

00:20:22 Mein Gott! Vy ignorante, das ist aber...

00:20:27 -Desetkrát opsat!
-Prosím...

00:20:31 RECITUJE V NĚMČINĚ

00:20:35 -Sehr gut.

00:20:37 -Was machte der Vater, Čuřil?
-Ja.

00:20:42 -Was?
-Nein.

00:20:47 -Verstehen Sie die Frage?
-Ja.

00:20:50 -Na, also antworten Sie?
-Nein.

00:20:55 -Warum denn?
-Ja wohl!

00:20:59 -Was habe ich gesagt?
-Ich habe...

00:21:02 -Ich habe gesagt.
-Ich habe gesagt.

00:21:06 -Ich habe gesagt!
-Ich habe gesagt!

00:21:10 -Ich habe gesagt!
-Ich habe gesagt!

00:21:13 -Was?

00:21:15 To je skandál!

00:21:17 Psát pamflety na profesory, to jo, ale učit se němčinu, to ne!

00:21:22 Ticho!

00:21:24 -Ale na každého jednou dojde,

00:21:27 a na některé profesory může dojít i školní zemský inspektor.

00:21:32 -Opakování nám přeloží Čuřil.

00:21:36 -Cvičení třicáté čtvrté, věta česká, šestá.

00:21:41 Horácius píše: Ó kolena kolena, nechť přiblíží se k jezeru.

00:21:45 -Přeložte.
-Ó kolena...

00:21:49 Prosím, pane profesore,

00:21:52 já jsem se nemohl připravit, zemřel mi ujec.

00:21:55 -To je darebáctví. Sedněte. Píši vám čtvrtou nedostatečnou.

00:21:59 Větu nám přeloží Benetka.

00:22:02 -Ó kolena kolena, nechť přiblíží se k jezeru.

00:22:06 PŘEKLÁDÁ DO LATINY

00:22:09 -Vy šejdíři, máte to jistě napsáno v knize, ale mě neoblafnete.

00:22:13 -Prosím, nemám.
-Nebuďte drzý!

00:22:16 Jste známý buřič a odbojník, budete po zásluze potrestán.

00:22:20 -Sedněte si!
-Tak si ho vem, člověče...

00:22:22 -Čemu se smějete? Vyložte přeloženou větu, no...

00:22:26 -V této větě Horácius...

00:22:30 -V této větě básník praví...
-No?

00:22:34 Dost! To je u vás příprava, tohle koktání?

00:22:39 S tímhle chcete do praktického života?

00:22:42 Sednout.

00:22:46 Holous!

00:22:50 Mluv!

00:22:52 ŠEPTEM NAPOVÍDÁ Básník mluví o kolenou...

00:22:55 -Básník prosí na kolenou.
-Co?

00:22:58 -Básník vyzývá kolena u jezera.

00:23:04 -Ticho...
-Básník zívá...

00:23:09 Básník na starý kolena zívá u jezera.

00:23:13 -Ty klacku, ty budeš zesměšňoat antickou literaturu?

00:23:18 Takhle ty si představuješ latinskou přípravu?

00:23:21 Ale já s váma zatočím!

00:23:28 KLEPÁNÍ NA DVEŘE Co je!

00:23:38 Račte si přát, prosím?

00:23:40 -Jsem zemský školní inspektor Randa.

00:23:44 -Po... poklona.

00:23:49 Poklona, pane zemský školní inspektore.

00:23:52 Mě těší, pane zemský školní inspektore,

00:23:55 že jste se přišel podívat na moji třídu.

00:23:58 Prosím račte, pane zemský školní inspektore.

00:24:07 -Pokračujte, pane kolego.
-Prosím, prosím...

00:24:12 Milí studenti, zkusme si znovu vyložit smysl

00:24:17 onoho památného výroku básníka Horácia.

00:24:21 Jak že zní... Pařízková.

00:24:26 -Ó kolena kolena, nechť přiblíží se k jezeru.

00:24:29 -Dobrá, sedněte. Jaký smysl má tento citát?

00:24:33 -Básník přistupuje k jezeru, aby si umyl kolena.

00:24:37 -No... To není špatný výklad, ale má snad někdo lepší nápad?

00:24:42 -Prosil bych, pane kolego, nějaký překlad do latiny,

00:24:46 nějaké stručné větičky.

00:24:48 -Prosím, pane inspektore.

00:24:50 No tak, hoši, přeložte panu inspektorovi do latiny třebas...

00:24:55 No prosím, prosím, Benetko.

00:24:58 -Třeba vlk nese domovníkovi psaní.

00:25:01 -No to by taky šlo.

00:25:03 Tak přeložte panu inspektorovi, že ten domovník...

00:25:07 -...či jak jste to říkal?
-Vlk nese domovníkovi psaní.

00:25:11 -To je trochu těžká věta, a nedává dobrý smysl.

00:25:15 -Jaký smysl má ta věta, Benetko?

00:25:17 -V této větě básník líčí

00:25:19 trudný život domovníka za Polárním kruhem.

00:25:23 -Proč za Polárním kruhem, z čeho tak soudíte?

00:25:26 -Soudíme tak podle toho vlka.
-Čuřil...

00:25:29 -Prosím, domovník mohl býti také v zoologické zahradě.

00:25:33 -No ovšem, pravda. Básník líčí trudný život koho?

00:25:38 -Líčí trudný život vlka,

00:25:41 kterého nesvědomitý domovník nutí, aby mu nosil dopisy.

00:25:45 -Ačkoli by si mohl poslat například... nuže...

00:25:48 -Nuže mohl by si například poslati tuleně.

00:25:52 -Nesmějte se, když je spolužák zkoušen.

00:25:56 -Co jste řekl? Tuleně? Může tuleň nosit i jiné předměty?

00:26:00 -Mohl by, pane profesore, například dýmku.

00:26:03 -A jak bude znít ta věta?
-Tuleň nese domovníkovi dýmku.

00:26:07 -Přeložte do latiny. Tuleň nese domovníkovi dýmku,

00:26:11 zatímco vlk nese domovníkovi psaní...

00:26:13 -Pardon, pane kolego,

00:26:16 tato věta bude asi působit žákům určité potíže.

00:26:19 -Potíže, ano... Pane zemský školní inspektore,

00:26:24 prosím za prominutí, mně je nevolno.

00:26:31 -František Kreuzmann si zahrál ještě v jedné studentské komedii,

00:26:36 i když už ne profesora.

00:26:38 Ale i jako velkoobchodník Vích,

00:26:40 k němuž přijdou studenti na praxi, byl jízlivý a ironický.

00:26:50 -Dobrý den.

00:26:53 -Kamarádíčku, je pan šéf doma?
-Pan šéf?

00:26:57 Ten je právě u oběda. Přál jste si?

00:27:00 -My jsme nové kancelářské síly, pane...

00:27:04 -Josef, prosím.
-Pane Josef.

00:27:07 -Pan šéf si nás pozval, abychom to tu trochu zreformovali.

00:27:11 -A práce tady bude hodně, starý brachu.

00:27:14 -Je to tu trochu předpotopní.
-Prahorní.

00:27:17 -Ba, zanedbané.
-Chce to probourat zeď do ulice.

00:27:22 -Jenže tam žádná ulice není.
-Není?

00:27:26 -To by snad nevadlo, snad bychom mohli něco...

00:27:30 -Zkrátka musí sem světlo.

00:27:32 Více světla, jak to řekl ten... No ten básník, než umřel.

00:27:37 -Co to máte v tomhle oddělení?
-Tam?

00:27:40 -Tam jsou prosím záclonové látky.
-Nevhodné.

00:27:45 Takový artikl patří do prvního poschodí,

00:27:48 aby bylo vidět na odstíny.

00:27:50 -To se koupí takové podstavce, vypadá to jako hrazda,

00:27:54 a na to se látka zavěšuje.

00:27:56 -To se snad během času zařídí, když tu teď máme učené pány.

00:28:00 -To víte, dříve obchodník pověsil kus hadru na tyč a byl obchod.

00:28:05 Dnes je to ohromná věda, tatíku.

00:28:07 -Už to studujeme tři roky, a ještě z toho nejsme moudří.

00:28:11 -Jaký máte zahraniční obrat?
-Ten bohužel nemáme.

00:28:15 -My obchodujeme doma.
-Špatné vedení.

00:28:17 -Musíme závod postavit na nohy.
-No to budete muset, pánové.

00:28:22 Teď prosím nahoru po schodech, pan šéf už tam bude.

00:28:25 Prosím.

00:28:32 Ó, to nemuselo být.

00:28:35 -A jakej je starej, dá se s ním mluvit?

00:28:38 -Těžko, náš šéf je starý a zanedbaný prahorní brundibár.

00:28:42 Konečně, to už uvidíte sami. Prosím, račte.

00:28:50 -Haló... Pane prokuristo, jsou tu ti hoši na praxi.

00:28:53 -Přesvědčte se, co dovedou.
-Ano, prosím, pane šéfe.

00:28:58 -Vděčnou komickou postavou bývá podváděný muž,

00:29:02 ani to nemusí být vždycky manžel.

00:29:06 -Je mi velmi vítán.
-Jako vždy, jako vždy.

00:29:10 -Chci mu říci...

00:29:12 -Vím, chce mi říci, jak se jí v novém zámečku líbí.

00:29:16 Ani se mě ještě neptala, co to všecko stálo peněz.

00:29:20 No, jen když tu bude spokojená.

00:29:23 Má teď vše, po čem toužila, kočáry, šperky, zámeček...

00:29:27 -Slávu...
-A přítele v nejlepším věku.

00:29:31 -To přece není ještě žádné stáří.
-Ovšem, ovšem.

00:29:37 -Jsem ještě ukrutný tanečník a dobrý jezdec.

00:29:41 -Jeho kůň si ale myslí něco jiného.
-Já to vím lépe než ten kůň, ne?

00:29:49 -Copak si dnes ani nesedneme?

00:29:56 -Prosím.

00:30:01 -Prosím.

00:30:07 -Prosím.

00:30:11 -Tenhle nábytek dostala také ode mě!

00:30:14 -Tak pomůže mi vstát, nebo ne?
-Prosím.

00:30:21 Á, pan Alois!

00:30:24 -Tak on mi sem přišel křičet, a přitom sám tu komedii nastrojil?

00:30:30 -Já?
-Mlčel!

00:30:33 Chce snad zapírat, že neřek tomu trulantovi,

00:30:36 že mládí se musí vybouřit?

00:30:39 Ale zapomněl, že já jsem také ještě mladá.

00:30:42 A aby věděl, teď začnu bouřit já!

00:30:44 -Ale dušinko...
-Žádná dušinka. A šel mi z očí,

00:30:48 už ho nechci ve svém zámečku ani vidět!

00:30:58 -Kde je ta slepá bába?

00:31:20 -Čekám významnou návštěvu.

00:31:22 Kdyby někdo přijel, hned ho ke mně uveď.

00:31:25 -Prosím.

00:31:29 -A už mám jednu!

00:31:32 -Co to provádí? Nebláznil a pustil!

00:31:37 -Copak to tu tropí?
-Hraji tu společenskou hru.

00:31:42 -Sám? Na slepou bábu? Nepřeskočilo mu?

00:31:48 -Tak už se také na mě přestala hněvat,

00:31:51 já vím, že to s tím panem Aloisem byl tenkrát pouhý žert.

00:31:55 -Copak bych se hněvala.

00:31:57 -Já bych s ní zas rád chodil na procházky, jezdil jako dříve...

00:32:02 Vyspekuloval jsem mnoho peněz

00:32:04 a rád bych jí koupil něco krásného, co by jí slušelo.

00:32:08 -Já mu řeknu, co mi bude nejlépe slušet.

00:32:12 -Kdo je to?

00:32:14 -Pan rytmistr Zdeborský, který si pro mě přijel.

00:32:22 -Maruško...
-Mužíčku!

00:32:27 -Maruško...

00:32:30 -Počkej, teď musíš na radnici, byli tu pro tebe.

00:32:34 -Ale co, to počká.
-Nebuď tak lačný.

00:32:37 Představ sobě, katovka stála vedle mě v kostele,

00:32:41 už proto musíš na radnici, řekni jim to tam.

00:32:44 Až pak, až to vyřídíš. A teď jdi, jdi!

00:32:55 -Ale uznejte, že já nemohu katovce nařídit

00:32:58 jakou korduli má mít na hlavě, když jde do kostela.

00:33:02 -Purkmistře, tady se děje víc neřádstva.

00:33:05 Jsem pořád na cestách, a moje žena, chuděrka,

00:33:08 sama noci ve studené posteli tráví, a křiky, bitky jí strachu nahánějí.

00:33:13 -A toho všeho je vinen rychtář.
-Purkmistře, hlásím předem,

00:33:17 že to jsou ženské klevety, a s tím nechci nic mít.

00:33:21 -A tady je to! Jaký pán, takový krám.

00:33:24 -Poslyšte, sousede, na mě se kasat nebudete.

00:33:27 Myslíte-li, že jsem špatný rychtář, zkuste si to sám.

00:33:31 -Já z toho mám jenom škodu.
-To mě nezajímá.

00:33:34 Máte držet na poctivé spaní, aby naše ženy...

00:33:37 -Ženské, zase ženské! Jak ony chtějí, každý zpívá.

00:33:41 Zatracený ženský pokolení!

00:33:43 -Z rolí, které hrál po válce, už bylo komických jenom pár,

00:33:49 jako například Nechte to na mně.

00:33:52 -Dobrý den.

00:33:54 -Haló, Kalousku, posluž si, výtah už nám jede.

00:33:58 -Děkuji, já do prvního poschodí nemusím jezdit výtahem.

00:34:02 -Jen se svez, abys viděl, jak jsme to dali do pořádku.

00:34:06 Co kdybys někdy musel nahoru na půdu?

00:34:09 -Pane Patočko, počkejte, já vám měla něco vyřídit.

00:34:13 Propána, co to bylo...

00:34:15 Vidíte, co to jenom bylo? Já si nevzpomenu.

00:34:18 -Jeď napřed, Kalousku, a pošli mi ten výtah zpátky.

00:34:22 -Já vím, že určitě něco bylo...
-Nepřišel náhodou telegram?

00:34:26 -Jéje, telegram, to je to!
-Děkuju vám, paní správcová.

00:34:30 -Haló, Patočka!
-Co je?

00:34:32 -Pojď sem nahoru!
-Co je?

00:34:38 -Co tady děláš? To dál nejede?
-Asi ne, jak vidíš.

00:34:43 -Promiň, za to já nemůžu,

00:34:46 správcová říkala, že výtah je v pořádku.

00:34:49 Počkej tady, Kalousku, já to hned zařídím.

00:34:54 -V roce 1940 se František Kreuzmann

00:34:57 stal členem činohry Národního divadla,

00:35:00 kde hrál až do roku 1960, do své smrti.

00:35:03 Zemřel, když mu bylo teprve pětašedesát let.

00:35:07 V samém závěru svého života

00:35:10 se přece jenom velké kladné postavy ve filmu dočkal.

00:35:31 -Ty máš starost?

00:35:33 Neměj, pojedeme pomalu, určitě pomalu.

00:35:41 KLEPÁNÍ To bude Fiala.

00:35:48 -Zdravíčko, pane Hanousek, tak jsem tady.

00:35:51 -Tak co, nesete to?

00:35:55 Potom to musíme zase pořádně zabalit, pane Fialo.

00:35:59 Ale než to rozbalíme, já vám musím něco říct.

00:36:03 -Copak?
-Já to musím někomu říct.

00:36:06 -Můj syn Frantík, znáte ho přece...
-No jakpak ne.

00:36:10 -Koupil auto.
-Auto?

00:36:16 -No pane, to musí mít pěkný příjem.

00:36:19 -No, a dneska je první jízda, a já pojedu, pane Fialo.

00:36:26 Pojedu na celý den do lesa.

00:36:30 -Pane, tak to nic lepšího jste nemoh koupit.

00:36:35 Safra, počkejte, to mě napadá,

00:36:38 že by se to dalo použít dozadu, do toho okýnka.

00:36:41 -V autu?
-No, tak dávejte pozor.

00:36:51 -Ale to je roztomilý...

00:36:57 Dneska mám šťastný den, pane Fialo.

00:37:02 -Dobré jitro.
-Dobré jitro, tatínku.

00:37:08 -To je to vaše...

00:37:11 Hmm, krásný auto...

00:37:14 -Dědo, dědo, dědo!

00:37:19 -Tys mu to neřek?
-Já jsem na tátu zapomněl.

00:37:23 -Tak jak se ti líbí, Petře?

00:37:26 -Ten je, dám ho tam místo tygra, dědo.

00:37:30 -Nazdar, táto.

00:37:32 Já nevím, jak bych ti to řek, už jsem ti to nestačil vzkázat.

00:37:39 Mám tady představeného z úřadu, pomáhá mně, víš?

00:37:44 Skoro se sám pozval,

00:37:47 nemohl jsem ho odmítnout, tak jedou s námi.

00:37:51 Táto, prosím tě, nezlob se.

00:37:55 -Tatínku, dovolte, abych vám představila...

00:37:59 To je soudruh Král.

00:38:01 -Král.
-Hanousek.

00:38:04 -Jeho žena Irena, moje kamarádka.

00:38:06 -Králová.
-Hanousek, těší mě.

00:38:22 No tak, Františku, jeďte.

00:38:27 No jeďte, samozřejmě, já mám dneska stejně práci.

00:38:33 -Ty se nezlobíš, táto?
-Kdy zas přijdete, tatínku?

00:38:40 -Tak na shledanou, pane Hanousku.

00:38:43 -Na shledanou, těšilo mě.
-Na shledanou.

00:38:48 -Na shledanou, tatínku.

00:38:54 -Nazdar, táto.
-Tak na shledanou, dědo!

00:39:09 Skryté titulky: M. Čumpelíková, Česká televize 2019.