00:00:27 Vítejte, milí diváci. Dnes se setkáme s člověkem,

00:00:31 který se celý život pohyboval spíše za kamerou.

00:00:34 Jeho filmy hýří humorem a fantazií.

00:00:37 Jak jsem vám již napověděl,

00:00:39 možná jste poznali, že se bude jednat o režiséra Václava Vorlíčka.

00:00:46 Teď tady byl! Tady seděl. Tohle dělá pořád.

00:00:50 Vašku!

00:00:52 Né, to jsou fóry!

00:00:55 -Takovýho křiku, prosím tě!

00:00:57 -Ne, ty nemůžeš přijít normálně, jako každý normální člověk,

00:01:00 ty seš jak Belmondo,

00:01:01 ten taky nemůže přijít na jeviště, jako každý normální herec,

00:01:04 on musí seskočit z druhého balkónu na jeviště

00:01:07 nebo musí sjet po lustru. Prosím, Václav Vorlíček!

00:01:12 -Prosím tě, ty, takovej stydlavej člověk

00:01:13 a děláš tady takovej rozruch!

00:01:16 -Stydlavej, no...
-No tak jednou jsem tě přistih.

00:01:19 Točili jsme doktora Mráčka, ty ses měl proměňovat do kapra,

00:01:23 já tě instruuju, tak mám takovej hloupej zvyk,

00:01:27 že trošku hercům předehrávám, říkám: "Tak, Jardo,

00:01:30 hezky takhle začneš chytat dech, zahraješ trošku i ty žábry tam."

00:01:34 A ty jsi nechtěl. Tak jsem říkal: "No, Jardo, musíš."

00:01:38 A ty jsi říkal: "Prosím tě, já to udělám. Já to...udělám,

00:01:41 ale já se stydím, je tady moc lidí za kamerou. Ať jdou pryč!"

00:02:10 No, vidíš, jakej jsi byl kapřík! Jak rybička.

00:02:12 -Tak to...
-A to si možná ani nepamatuješ,

00:02:15 že ten kapr takhle stál vlastně mezi dvěma hřebíkama.

00:02:19 Aby neupad na bok,

00:02:20 tak mezi dvěma hřebíkama zatlučenejma do země, prostě.

00:02:24 -No, tak o tobě je samozřejmě známo,

00:02:26 že ty jsi dělal filmy převážně trikové.

00:02:30 -No tak sám jsi jeden z nich zažil,

00:02:33 to vlastně celý vzniklo spoluprací s kameramanem Vladimírem Novotným,

00:02:37 kterej...
-Mulínek Novotný.

00:02:39 -Kterej vymejšlel báječně triky, domýšlel je do úplných detailů,

00:02:43 a i v osobním životě byl ohromnej hračička.

00:02:46 On jak měl chvilku volnou,

00:02:47 tak vyndal z kufru auta svůj vlastní monopost, řízenej rádiem

00:02:51 a jezdil po asfaltu a vlastně se mu ani moc někdy nechtělo filmovat.

00:02:55 Měl i jiný věci. Třeba on vynalezl stroj

00:02:58 na hlášení příjezdu vlakové soupravy v metru.

00:03:01 To měl na klopě kolíkem na prádlo připíchnutou takovou tu vrtulku,

00:03:05 jak maj meteorologové,

00:03:06 ty čtyři naběračky, jak se točej a měřej rychlost větru,

00:03:09 a jak ten vagón přijíždí tunelem, tak vítr,

00:03:12 a jak se to začalo točit a on volal na celej perón: "Jede!"

00:03:18 No, a pak měl nádhernej stroj na výrobu peněz.

00:03:21 Takový 2 válečky s kličkou, a když zatočil,

00:03:24 tak z mezi těch válečků, jakoby z mandlu, vyjela třeba pětistovka.

00:03:29 Šel do samoobsluhy, tam to postavil u pokladny,

00:03:32 už vyložil zboží z košíku, zatočil kličkou,

00:03:36 vyjela pětistovka a on tím platil.

00:03:39 Pokladní samozřejmě na to koukala a volala:

00:03:41 "Pane vedoucí, tady nějakej pán...

00:03:43 Podívejte se! Podívejte se, co má, on si dělá peníze sám!"

00:03:46 Ale on si dělal i ty filmový triky sám všechny,

00:03:49 takže nepotřeboval žádné trikové oddělení

00:03:51 a žádnou zvláštní kopírovací techniku.

00:03:54 Někdy to kolem kamery vypadalo jako v blázinci,

00:03:57 poněvadž když chtěl dokonale zasvítit

00:03:59 třeba Honzu Hrušínskýho bez hlavy,

00:04:01 tak tam kolem kamery stálo celkem 114 stativů

00:04:05 s různými krycími destičkami a nikdo o ně nesměl zakopnout.

00:04:08 Kdyby byl zakop, tak byl celej záběr v čudu, jak se říká.

00:04:13 -Kde jsou všichni? Kde je maminka?
-Ehm, od včerejška nebyla doma.

00:04:18 -Tvá matka?!
-Hm. Naše matka.

00:04:23 Promiň, já už musím letět.
-Pa! Pa! Pa!

00:04:31 Matylda?

00:04:35 No tak co je? Pojďte!

00:04:52 -A tady, jak jsme s Milošem Kopeckým pod vodou,

00:04:54 to vlastně taky byla kuchyně Mulínka Novotného.

00:04:57 -No samozřejmě. To vzniklo v naší úzké spolupráci,

00:05:00 poněvadž konkrétně při tom záběru, jak jste pod vodou,

00:05:03 jak se tam málem ty utopíš, tak já jsem seděl těsně vedle kamery,

00:05:07 držel jsem v ruce takové vyříznuté dno z normálního litého akvária

00:05:13 a takhle jsem s ním lehce pohyboval.

00:05:15 A tím jsme dosáhli toho vlnění.

00:05:18 Velmi jednoduchý trik, pravda.

00:05:20 Nepotřebovali jsme žádnou elektroniku.

00:05:24 -Tak se na to podívejte, chlapče! No není to krása?

00:05:28 Nemyslete si, že jsem to snad všecko zdědil.

00:05:30 Já taky co si neutopím, to nemám.

00:05:33 To je výsledek poctivé práce celé naší rodiny

00:05:35 za posledních 306 let. To vyvalujete oči, co?

00:05:41 Komu se nelení, tomu se zelení.

00:05:46 Pod vodou nezůstaneš na suchu.

00:05:48 Nepokoušejte se to sám spočítat, já vám to raději řeknu sám.

00:05:52 Před sebou máte rovných 10000 hrnečků. Hm?

00:06:04 -Teda to jsem v životě neviděl!

00:06:10 -Co je to za způsoby? Vždyť jste mokrej! -No...

00:06:13 -Já jsem byl upozorněn na to, že nejste jaksi na úrovni.

00:06:18 -No, ale tyhlety triky vy jste provozovali v době,

00:06:20 kdy ještě neexistovaly computery,

00:06:22 to byla taková dřevní doba trikaření. Dneska...

00:06:28 -No, tak všechno se to muselo vymýšlet bez computerů.

00:06:32 Dneska, pravda, už ta technika k dispozici je, computerová,

00:06:36 ale zase je nutno jí velice šetřit.

00:06:40 Vlastně ten trik, který se natáčí jaksi tím původním způsobem,

00:06:43 tak jenom tak dokořenit něčím, poněvadž ono takových,

00:06:47 takovou zkušenost jsem udělal,

00:06:49 takových 20 vteřin na filmu zpracováno computerem

00:06:52 přijde na půl milionu korun a film má rozpočet.

00:06:57 Takže ono už vlastně při psaní scénáře

00:06:59 je třeba na to velice bedlivě myslet,

00:07:02 jaké možnosti máme v rukou.
-Takže se vlastně i dneska vyplatí

00:07:08 pořád spoléhat na lidskou fantazii a lidský um.

00:07:18 -Kájo, máš na stole kafíčko!

00:07:37 -Áááá! Áááá!

00:07:42 -Tak slyšíš? Vystydne ti to!

00:07:45 Aááá!

00:07:47 -Prosím, pane profesore.

00:07:50 -Proboha! Ááá! Ááááááá!

00:08:23 -Hele! -Já ti řeknu, ta tvoje ségra je stejně ale divná.

00:08:28 -To je tím, že už je velká.

00:08:30 -To je fakt. Všechny velký lidi jsou divný.

00:08:38 -To je senzace!

00:08:39 -Senzace je slabý slovo. To je prostě fantastický!

00:08:43 -Pane Kolman, a teď dopředu!

00:08:51 -To je nádhera! To je prostě skvělý!

00:09:13 -No, vidíš, ono to v tom filmu proběhne za pár vteřin,

00:09:16 zdá se, že to je velmi lehký,

00:09:19 a přitom je za tím obrovská spousta práce, viď?

00:09:23 -No, ale mně to nevadí, i ta složitá příprava,

00:09:26 poněvadž já jsem tak trošku od přírody hračička

00:09:28 a všechno si vždycky taky rád ozkouším sám.

00:09:31 Podívej, třeba tadyhle jsem panu Kopeckýmu ukazoval,

00:09:34 jak má správně prolejzat vodovodem, jak to takovej vodník dělá.

00:09:39 Tadyhleto není žádnej trik, to je uprostřed...

00:09:43 Tak říkajíc v lůně Šumavské přírody

00:09:44 stojím na štaflích v půdruhametrovejch závějích

00:09:48 a vyhazuju do výšky střeleného jestřába,

00:09:52 aby dopadl na správné místo před Pavla Trávníčka.

00:09:55 -A to je?

00:09:57 -To je z Popelky, Tři oříšky pro Popelku.

00:09:59 Anebo tadyhle. Tady jsem si samozřejmě nenechal ujít,

00:10:02 abych nevyzkoušel létající plášť samotného Rumburaka,

00:10:06 to jest nejznámějšího krkavce mezi českými herci - Jirku Lábuse.

00:10:13 -Veličenstvo!

00:10:17 -Obrovi nemusíte nic říkat,

00:10:20 ale dnes, doufám, losujeme naposledy.

00:10:25 -Spolehněte se, Veličenstvo. Ani muk!

00:10:50 -Ne!

00:10:54 Příteli,

00:10:58 příteli můj ze všech nejdražší...

00:11:05 -Veličenstvo!

00:11:11 -Můj bože.
-Veličenstvo! Veličenstvo!

00:11:14 -Áááá! Vodu!

00:11:16 Hyacinte! Choti!

00:11:20 -Ty jsi tady nad těmi fotografiemi vzpomněl,

00:11:22 že rád hercům předehráváš,

00:11:24 to nejsi nakonec sám, hodně režisérů předehrává hercům.

00:11:28 Jestlipak jsi se taky někdy objevil na druhé straně kamery,

00:11:31 myslím tím před kamerou?

00:11:34 -Já ještě k tomu předehrávání,

00:11:36 já se za to vždycky tomu herci omluvím.

00:11:38 Objevil, a tak vlastně to všechno začalo, poněvadž mi bylo 17 let

00:11:41 a byl jsem členem skautského oddílu,

00:11:43 jehož vedoucí Jaroslav Novák napsal scénář.

00:11:47 Scénář se natáčel, natáčel to režisér Jaroslav Mach,

00:11:50 padly na to... Pardon, Josef Mach! Josef Mach.

00:11:53 -Ano, oni jsou dva Machové, Josef a Jaroslav.

00:11:55 -Padly na to jedny celé prázdniny,

00:11:57 ale mě to vlastně předurčilo pro celej další život,

00:11:59 poněvadž tam jsem si to jako oblíbil, tuto činnost,

00:12:02 a pak už jsem celkem směřoval po maturitě rovnou k branám FAMU,

00:12:06 kde mě rovnou nevzali, takže jsem měl rok volno, rok času,

00:12:12 ale už taky hrozil povolávací rozkaz.

00:12:14 Ale já jsem se prodral nějak na Barrandov,

00:12:17 asistoval jsem u několika filmů,

00:12:18 po roce jsem se na zkoušky na FAMU vrátil

00:12:21 a den před nástupem k dělostřelcům do Horšovskýho Týna

00:12:25 jsem dostal vyrozumění, že jsem byl přijat,

00:12:28 tím pádem jsem šel na vojenské velitelství,

00:12:30 do Horšovského Týna jsem nejel, ale 5 let jsem studoval FAMU.

00:12:36 No a pak už ta cesta na ten Barrandov

00:12:38 vedla jaksi s tím diplomem přímo.

00:12:40 Na několika filmech jsem asistoval, celkem asi 3 nebo myslím že 4 roky,

00:12:45 a to jsem se dostal ke svému prvnímu filmu.

00:12:49 A protože jsem v té době už měl malé dítě,

00:12:53 tak jsem směroval jaksi k dětské duši, tak říkajíc.

00:12:57 Film se jmenoval Případ Lupínek, byla to taková dětská detektivka.

00:13:03 -A teď mě zajímá, kdy ty jsi se poznal

00:13:05 a který film první jsi dělal s Milošem Macourkem?

00:13:09 Protože Macourek-Vorlíček,

00:13:10 to je tedy slavný tandem těch filmů plných fantazie.

00:13:15 -Já už jsem to párkrát různě publikoval.

00:13:17 Seznámili jsme se v rychlíku.

00:13:20 Jelo se kolektivně, jak se tehdy všechno dělalo kolektivně,

00:13:22 tak celá dramaturgie a režiséři sedli do vlaku

00:13:25 a jeli směrem do tehdejšího Gottwaldova, dnešního Zlína

00:13:28 na dětský festival.

00:13:32 K vlaku nepřipojili jídelní vůz, na kterej jsem spoléhal.

00:13:35 Já jsem se kroutil hlady, když na chodbě jsem viděl muže,

00:13:38 který vyndával z tašky takové malé úhledné balíčky a jedl.

00:13:43 A já jsem samozřejmě,

00:13:45 znali jsme se od vidění, věděli jsme jeden o druhým, kdo je,

00:13:47 ale Macourek asi vystihl můj hladový pohled, nabídl mi,

00:13:50 dali jsme se do řeči, zjistili jsme mnoho společných zájmů,

00:13:52 které teda pochopitelně trvají dodnes,

00:13:55 no a řekli jsme si, že jednou uděláme film.

00:13:58 Ale to bylo 61. rok a my jsme ten první společný film,

00:14:01 my jsme se k němu dostali pro tak říkajíc stálý nával práce

00:14:05 až v roce 64. kdy vzniknul scénář na film, který si diváci pamatují,

00:14:10 který se jmenoval Kdo chce zabít Jessii?

00:14:16 -Džesi, že jo?
-Ne, Jessii, my na tom trváme.

00:14:21 Tak, jako je Limonádový Joe, tak je kdo chce zabít Jessii.

00:14:28 -Co je? Co chcete?

00:14:30 Já nic nevím. Já nic nevím. Co děláte?

00:14:35 Ne! Ne!

00:14:38 Pane bože!

00:14:40 Je to aspoň nerez?

00:14:42 Pomoc! Pomoc! Pomoc!

00:14:47 Pomoc! Ne! Ne!

00:15:08 Aha, tak jdem. Opatrně.

00:15:23 Je to možný?

00:15:30 Slečno, ty rukavice, to je ohromná síla.

00:15:34 To bysme u nás v továrně potřebovali. Znáte princip?

00:15:42 Aha. Ale že je to antigravitace? Viďte?

00:16:25 -Takže Kdo chce zabít Jessii?, krásná Olinka Schoberová,

00:16:28 a tvoje první spolupráce s Milošem Macourkem.

00:16:30 A pak už to šlo a vlastně spolupracujete dodnes, ne?

00:16:34 -To je pravda, dodnes pracujeme, ale nešlo to zase tak úplně,

00:16:37 poněvadž přicházely okamžiky, kdy jsme si byli nevěrní.

00:16:40 Miloš třeba napsal scénář

00:16:41 pro Oldu Lipskýho nebo pro Zbyňka Brynycha

00:16:44 a mně se zase objevil v rukou scénář Oldy Daňka.

00:16:49 Ta Jessie s Macourkem,

00:16:50 to bylo označováno jako jakási parodie na komiks

00:16:53 a bylo nám vytýkáno, že komiksy jsou u nás neznámý.

00:16:56 To není vůbec pravda,

00:16:57 my jsme už jako devítiletí kluci vždycky ve čtvrtek

00:16:59 vypálili ze školy, letěli jsme k trafice

00:17:02 a volali jsme: "Hlasák!", což znamenalo,

00:17:04 že vyšel Mladý hlasatel,

00:17:06 kde na zadní stránce vycházely v komiksové podobě Rychlé šípy.

00:17:13 Ale skutečná parodie potom se objevila

00:17:15 z rukou, teda z pera Oldy Daňka.

00:17:18 Dostal jsem, byl mi nabídnut teda, jeho scénář,

00:17:22 který už se potom jmenoval

00:17:24 Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.

00:17:29 To byla parodie na zboží, které u nás tehdy bylo tabu,

00:17:33 poněvadž ve světě se objevily Bondovky.

00:17:35 No, my jako filmaři jsme mívali vždycky takové pondělní

00:17:39 a středeční projekce v Olympicu

00:17:41 a několik těch Bondovek, vlastně tehdy byly teprve asi 2,

00:17:44 tak jsme shlédli.

00:17:47 No a z toho asi, nebo tím byla inspirována ta parodie

00:17:49 na ty špionážní a dobrodružný filmy typu James Bond.

00:17:56 Takového českého Jamese Bonda tedy tam přímo sehrál Honza Kačer

00:18:02 a jeho partnerem byl účetní pan Foustka v podobě,

00:18:05 v interpretaci Jirky Sováka a jeho čokla,

00:18:10 kterýho jsme pro film koupili v hospodě za 10 korun.

00:18:27 -Jed?
-Nebuďte staromódní.

00:18:33 -Prosil bych telefonní známku.
-Můžete volat přímo. -Děkuji.

00:18:46 -Prosím.
-Jaká je to značka?

00:18:49 -Black & White.

00:19:01 -S dýmějovým morem Black & White zásadně nepiju.

00:19:18 -Rychle!

00:19:24 -Už to začíná.

00:19:43 -Nehrát! Střílet!
-Pardon.

00:19:57 ZVONÍ TELEFON.

00:20:12 -Římská jedna.

00:20:17 Římská jedna.

00:20:20 Čeho třináct?

00:20:22 Jo tak, B? Aha. To jste vy, Foustka? No, tak co máte?

00:20:29 -Já volám jen stran toho, víte,

00:20:31 jak jste říkal, aby tady byl klid a žádná vostuda.

00:20:34 Tak je tady všechno v pořádku.
-A kvůli tomu mě budíte?

00:20:37 -Jedna slečna tady zpívá a jedna si mě spletla dokonce s Eduardem.

00:20:41 Nějakým Eduardem ze studentských let.

00:20:44 -Zjistil jste aspoň, co ten člověk tady dělá? Cože?

00:20:48 Jo tak on si sem přišel zatancovat? Foustka, já vás roztrhnu!

00:20:52 Prohledal jste jeho pokoj?

00:20:54 -On tady bydlí?

00:20:57 Haló? Já jsem chtěl ještě podotknout, že... Haló?

00:21:28 Promiňte, ale copak by to nešlo,

00:21:30 dohodnout se potichu, myslím po dobrým?

00:21:33 -Moje řeč.

00:21:37 -...souzená, doufat a snít.

00:21:43 -Pro kterou filantropickou agenturu ráčíte pracovat, Eduarde?

00:21:46 -Pro čištění města.

00:21:48 Pajdo, no tak! Nech ho! Nech ho! No tak, Pajdi!

00:21:53 Už mu to odpusť, je po všem.

00:21:56 My jsme to neměli brát.

00:21:58 Víš, taky ty tvoje názvy, názvy těch tvých filmů -

00:22:01 Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky,

00:22:06 nebo Což takhle dát si špenát, Pane, vy jste vdova!.

00:22:09 Kam na ty názvy chodíš?

00:22:12 -Tak ono to bylo taky poplatný době,

00:22:14 poněvadž v tý době byly v módě dlouhý názvy, ale...

00:22:19 No, název, jak vlastně vzniká? Samozřejmě v autorském kolektivu

00:22:23 a dokonce byla doba, kdy podléhaly schvalování,

00:22:27 takže film Pane, vy jste vdova! se původně jmenoval,

00:22:30 scénář jsme nazvali Ledvinky paní Steinerové,

00:22:33 pak byla další varianta,

00:22:35 kdy název zněl Pánové, snědli jsme paní Keletiovou.

00:22:42 Nakonec z toho bylo Pane, vy jste dvojnásobná vdova!

00:22:46 a s tím jsme šli na takovou schvalovačku

00:22:48 k ústřednímu dramaturgovi,

00:22:49 no a ten si to přečet svým mračnopozorným pohledem,

00:22:54 vzal tužku a škrtnul to dvojnásobná a název filmu byl hotov:

00:22:58 Pane, vy jste vdova!

00:23:01 Co se týká ostatních názvů,

00:23:03 tak třeba Což takhle dát si špenát, to vzniklo přímo ze života.

00:23:07 My jsme totiž film Kdo chce zabít Jessii?

00:23:11 s Macourkem měli přepracovat

00:23:13 v takzvaný remake pro nějakou newyorskou firmu.

00:23:17 Tak jsme tam přijeli a dostali jsme tam k ruce

00:23:20 jako americkýho scénáristu Stuarta Hampla,

00:23:22 jeho jméno jsme potom použili ve filmu Pane, vy jste vdova!,

00:23:25 a s tím jsme měli teda napsat novou verzi,

00:23:28 uzpůsobenou jaksi pro Ameriku.

00:23:31 A jak jsme se tak někdy toulali po tom New Yorku,

00:23:33 tak jsme kdesi v Greenwich Village

00:23:34 si našli takovou příjemnou italskou hospůdku

00:23:37 a tam jsme skutečně se probírali v jídelním lístku

00:23:39 a tomu číšníkovi se to zdálo už dlouho.

00:23:43 A když jsme se dohadovali s Milošem, jako česky, co že si dáme,

00:23:46 tak on najednou na nás vyhrknul vida naši bezradnost:

00:23:49 "Pánové, a co takhle dát si špenát?"

00:23:52 A to zůstalo zakotveno v Macourkově paměti

00:23:54 a nazvali jsme tak film později.

00:23:57 -Papů!

00:23:59 -Co to má znamenat?
-No to bude asi nějaká reklama.

00:24:01 -Podívej!
-Papů!

00:24:04 -Co je zas tohle?

00:24:09 -Papů!

00:24:13 Papů!

00:24:22 Papů!

00:24:24 -Chce ti to vzít!
-Já ti dám papů!

00:24:27 -Tak co je s těma talířema?

00:24:35 -No...

00:24:38 -Říkal jsem vám přece, abyste tak neplýtval masem.

00:24:41 -Je to možný? Je to...

00:24:45 Pardon. Pane řediteli, jehněčí pečeně vyžaduje nejjemnější maso.

00:24:52 To musí být maso, masíčko měkkoučké jako z nemluvněte.

00:25:00 Taaaak. Vidíte?

00:25:06 -Člověče, vy jste blázen.

00:25:08 -Soudruhu řediteli! Soudruhu řediteli, prosím vás,

00:25:10 pojďte se okamžitě podívat! Pojďte!

00:25:49 -Vaše Veličenstvo, letadlo,

00:25:50 na jehož palubě cestuje Jeho Veličenstvo Oscar XV.,

00:25:53 právě přistálo.

00:25:54 -Působím snad dojmem slepce?

00:25:58 Vy se prostě bez těch opiček neobejdete.

00:26:02 -Tato impertinence se nesmí dostat do tisku.

00:26:04 Zařiďte to, Steinere!
-Rozkaz!

00:26:20 -Líbání máme za sebou, teď přijde potřásání. Generál Otis.

00:26:24 -S panem ministerským předsedou se přeci známe.

00:26:27 Pánové...

00:26:31 -A to je přeci...

00:26:33 -Evelína Keletiová a její velkoprůmyslový manžel.

00:26:36 -Ó!

00:26:39 Ano, znám. Viděl jsem váš poslední film Vana na terase.

00:26:43 Hrála jste tam titulní roli, že ano?

00:26:44 -Chceš snad říct, že Keletiová hrála vanu, drahý bratranče?

00:26:48 -Vy jste bratranci?

00:26:50 -Všichni lidi jsou bratři, Keletiová,

00:26:52 a všichni králové jsou bratranci.
-Ach tak.

00:27:04 -K poctě zbraň!

00:27:15 -No prosím, to je krev na plátně,

00:27:17 co se proti tomu dneska mluví.

00:27:19 A při týdletý scéně, a to jsem pozoroval vlastně po celým světě,

00:27:22 ta reakce byla vždycky bouřlivý smích.

00:27:24 Krev a bouřlivý smích.
-Jo?

00:27:27 Ty jsi ve svých filmech dal moc krásných hereckých příležitostí

00:27:31 mnoha českým hercům a posléze nejen českým hercům.

00:27:36 -No, musím říct celé plejádě našich komiků, poněvadž musím říct,

00:27:40 že české herectví komiky přímo oplývá,

00:27:47 jde jenom o to si vybrat ty správné,

00:27:49 aby už při té přípravné práci, to jest při zkoušení,

00:27:52 aby nastalo to správné jiskření,

00:27:53 aby se tak trošku mezi sebou začali jakoby triumfovat

00:27:57 a z toho se mnohdy vytěží něco, co jde i tak trošku nad scénář,

00:28:01 že vznikne najednou vtípek, vtip, anebo dokonce dobrý žert,

00:28:06 který vlastně nebyl původně proponován.

00:28:09 No, třeba my oplýváme celou plejádou ženských komiků,

00:28:13 což není ve světě obvyklé.
-To tedy není.

00:28:16 -Já musím samozřejmě složit poklonu Ivě Janžurový, Jiřině Bohdalový,

00:28:20 no, mohli bysme jmenovat ještě dál.

00:28:25 A vlastně měl jsem 2 taky takový až trošku maskoty.

00:28:30 Jeden z nich byl František Filipovský, ten vždycky říkal:

00:28:32 "Vašíku, ty jenom zavolej a já přijdu.

00:28:35 Kdyby to bylo jenom na 10 minut, já se neurazím."

00:28:39 Taky skutečně jsem to jednou realizoval,

00:28:41 že v jednom filmu jsem použil Františka Filipovského

00:28:44 na velmi malinkatou roli.

00:28:45 On říkal: "Vašíku, prosím tě, já za 20 minut mám rozhlas."

00:28:48 Za 20 minut jsme to s Filipovským natočili,

00:28:51 on si zarazil klobouk a utíkal do rozhlasu.

00:28:54 No, a druhej byl samozřejmě Vladimír Menšík,

00:28:57 s kterým dobře počítáno jsem natočil takových 16, možná 17 filmů

00:29:01 a samozřejmě jsem ho obsazoval i do seriálů.

00:29:06 No, prostě byl to Vláďa Menšík.

00:29:10 -Víte, kdo byl vévoda windsorskej? Víte, že jo? -Hm.

00:29:13 -Tak tenhleten pán přijel jednou do Paříže.

00:29:15 Tam na stole samozřejmě burgundské, ale opravdu ten nejlepší ročník.

00:29:20 Ten Angličan o víně ani potuchy bafnul pohárek a lup ho do sebe!

00:29:24 No strašná ostuda! Ti Francouzové pochopitelně štajf.

00:29:27 Jejich ministerskej předseda povídá:

00:29:29 "Excelence, takhle se přece, Kristova noho, víno nepije!

00:29:33 Nalejt znova!

00:29:37 Excelence, nejdřív, ale vůbec nejdřív

00:29:39 si víno pěkně pořádně prohlídneme.

00:29:43 Takhle ne, pěkně proti světlu!

00:29:46 Vidíte? To je barvička, co?", povídá ten ministerskej předseda.

00:29:51 Ne, o tomhle, o tom burgundském.

00:29:54 -Že tě něčím praštím, ty chlape?!

00:29:56 -"Díváte se? Jak broušený rubín. Ta jiskra!

00:29:59 To co se tam blejská, to je sluníčko.

00:30:02 A teď, když jsme nakrmili oči, dáme taky něco nosu.

00:30:06 Řekněte sám, která kytka takhle voní?

00:30:11 Chvilku čichejte a úplně se vám zatočí hlava, soudruhu vévodo,

00:30:14 ehm, vévodo windsorský. Teď pozor!

00:30:18 Vezmeme trošku, ale opravdu trošičku, na jazyk."

00:30:21 Ještě ne, až vám řeknu. "Tedy vezmeme na jazyk a zahříváme.

00:30:26 Ono vám na patře rozkvete, rozvine svoji chuť.

00:30:29 Pak si s ním hrajete, pohráváte, no, jako se ženskou, no."

00:30:35 Zkuste to, no!

00:30:39 Tak, a teď pomalinku polykáte, aby i hrdlo mělo z vína radost.

00:30:45 Cítíte, jak vám klouže dolů, jako po sametu?

00:30:48 No, a pak? Co pak?
-Pak pijeme.

00:30:52 -Přesně tohle odpověděl vévoda windsorský.

00:30:55 A ten Francouz povídá: "Starou belu, Excelence, žádný pijeme!

00:30:59 My si potom o vínu povídáme."

00:31:03 -Je vidět, že tomu rozumíte, soudruhu Janáku.

00:31:05 -To jo, ale když jde o to moje vinařské družstvo,

00:31:08 tak je jak beran. Je to tak?

00:31:11 -Řekl jsem, že o tomhle se bavit nebudu.

00:31:14 -Sakra! Musíte jít s dobou!

00:31:19 -No, tak já jdu.

00:31:22 -Kam?
-Dobrou noc.

00:31:24 Kam? No přece s dobou, ne?
-Blázen!

00:31:29 -Poslouchej, Vašku, ty, přestože jsi u filmu téměř 50 let,

00:31:35 tak jsem slyšel, že jsi prodělal zatím jenom jeden infarkt.

00:31:40 Je to pravda?

00:31:43 -No já ti vysvětlím, jak to s tím bylo. Bylo to nesmírně vážný.

00:31:47 Jednou jsem zdvihal takovej těžkej balík, mělo to 70 kilo,

00:31:50 a najednou mi tadyhle luplo, ozvala se velice prudká bolest,

00:31:55 tak jsem balík rychle položil, sedl si.

00:31:58 Bolelo to, bolelo, zdálo se mi dokonce,

00:32:00 že se to stupňuje, ta bolest, tak jsem zneklidněl,

00:32:04 šel jsem k autu opatrně, sedl jsem za volant

00:32:08 a dojel jsem na polikliniku pár set metrů od domu.

00:32:13 No, když jsem řekl co se přihodilo, tak okamžitě na EKG, natočili mi,

00:32:18 dali mi ten papír do ruky a říkali:

00:32:20 "Můžete dojít do 1. patra k panu profesorovi vyhodnotit."

00:32:23 Tak jsem tam došel, dal jsem panu profesorovi

00:32:26 a pan profesor říká: "Teda, já tu nic nevidím,

00:32:28 vy jste naprosto v pořádku."

00:32:30 A já říkám: "Pane profesore, ale ta bolest je intenzivní a trvá."

00:32:33 A on říkal: "Tak, prosím vás, běžte opatrně dolů,

00:32:35 paní doktorka vám dá nějaký prášky."

00:32:40 Paní doktorka psala recept na prášky proti bolesti

00:32:44 a mezitím mi říká: "A prosím vás, ještě jednou ty příznaky?"

00:32:48 Já jsem popsal, co se stalo, a:

00:32:50 "Paní doktorko, ta bolest ale pořád trvá, ta nepomíjí."

00:32:53 A ona říkala: "Pane Vorlíček, buďte klidnej, EKG je bezvadný.

00:32:57 Takovým symptomem hlavním toho infarktu

00:33:02 je to intenzivní pálení. Pálí vás?"

00:33:05 A já jsem říkal: "No tak nepálí, ale krutě bolí."

00:33:07 "Tak tady máte prášky. Na shledanou."

00:33:10 Tak jsem vyšel ven, sed jsem do auta,

00:33:13 no a já jsem se párkrát nadejch a říkám:

00:33:16 "No, tak ještě to tady není",

00:33:19 tak jsem si vzal cigaretu, zapálil, nahodil jsem motor,

00:33:21 připnul jsem si pás a vyjel jsem.

00:33:23 Ujel jsem nějakejch 200-300 metrů od kliniky

00:33:26 a najednou se objevilo to pálení, o kterým ta doktorka mluvila,

00:33:31 a velice intenzivní.

00:33:33 Tak to jsem úplně zpanikařil, dup jsem na brzdu,

00:33:35 opřel jsem se dozadu a čekal jsem, z který strany to bouchne.

00:33:39 A jak se tak nadechuju,

00:33:42 tak najednou mě uhodil do nosu takovej příšernej smrad.

00:33:46 Tak jsem se podíval dolů.

00:33:50 Jak jsem si zapínal ten pás s tou cigaretou v puse,

00:33:53 tak jsem urazil ten oheň, ten mi semhle spadnul

00:33:56 a jak bylo otevřený okýnko a jel jsem,

00:33:57 tak to doutnalo, doutnalo, doutnalo,

00:33:59 až mi to vypálilo flek v košili o průměru 10 centimetrů,

00:34:04 dodneška tam mám pod tím puchejř.

00:34:06 Propálilo mi to teda košili, propálilo to dokonce i triko.

00:34:10 -Takže vlastně i ten tvůj infarkt byl trikovej.

00:34:15 -Ano, propálil triko, byl trikovej, naštěstí.

00:34:20 -Uctivost, paní profesorko.
-Dobrý den.

00:34:21 -Dobrý den.
-No Chvojko?

00:34:24 -Ano, paní profesorko?

00:34:26 -Půjdete se mnou do kabinetu

00:34:27 a pomůžete mi uspořádat obojživelníky.

00:34:28 Nějak se mi rozlezli po celé škole. No podívejte!

00:34:34 -Jé! -Ale já nemůžu, já nemám čas. Já musím...

00:34:37 -No mlčte, Chvojko!

00:34:39 Svažte ho, pane Burejsa! Neumí poslouchat, hodíme ho lvům.

00:34:43 -Dexempo...
-Prosím?

00:34:47 -Dexempo...
-Jaký dexempo? Kdo je to?

00:34:51 Podívejte se, jak vypadá?
-To je ta nová z 9.A.

00:34:54 Kudláčková, odejdi! Tady nemáš co dělat.

00:34:57 -Dexempo...

00:34:59 multo...

00:35:01 -Vypadá to, pane řediteli, že není zcela při smyslech.

00:35:04 -Hm. Pane kolego, vyveďte ji!

00:35:07 -Dělej!
-Co si to dovoluješ, Rousku,

00:35:10 popohánět pana učitele a ještě mu tykat?

00:35:13 -Kruxifix dělej! Už z nich dávno měli bejt králíci!

00:35:16 -Cože? Z nás? Králíci?

00:35:20 -Dexempo multo šumpoplex!

00:35:32 -Jsou z nich králíci! Prima.

00:35:35 -Jak to?

00:35:37 Ona je proměnila v králíky? Jak je to možný?

00:35:41 -Normálně.
-Na co čekáš? Proměň ho!

00:35:50 Proměň ho, než udělá nějakou blbost!

00:35:53 -Bezpečnost? Tady Bláha. Ano, zoologická zahrada.

00:35:57 Ano, Bláha, ředitel! Ne, tady není zoologická zahrada,

00:36:01 já jsem přece tady...

00:36:02 -Dexempo multo šumpoplex!

00:36:08 -My jsme se dnes soustředili

00:36:10 na filmy především komediálního charakteru a trikové filmy,

00:36:16 ale jedním z tvých nejpopulárnějších filmů

00:36:20 je přeci jenom ta poetická Popelka, Tři oříšky pro Popelku.

00:36:27 -No tak je to film, který patří k mým dvěma nejoblíbenějším.

00:36:31 Jeden z nich je právě Popelka

00:36:33 a jeden z nich je Pane, vy jste vdova!

00:36:34 Ale vraťme se k tý Popelce.

00:36:36 Ono taky trošku ji přece jenom poznamenala doba, ve které vznikla,

00:36:39 poněvadž na titulcích čteme

00:36:42 jméno autorky scénáře Bohumily Zelenkové

00:36:45 a přitom de facto autorem byl František Pavlíček,

00:36:49 který měl ovšem tehdy tvrdý zákaz,

00:36:52 a tak paní Zelenková jaksi to pokryla, vzala to na sebe,

00:36:57 a film tak vůbec mohl vzniknout.

00:37:02 A tomu filmu výrazně prospěla

00:37:05 taky opravdu půvabná Popelka Libušky Šafránkové.

00:37:10 Takže my se dnes rozloučíme ukázkou z tohoto filmu.

00:37:12 Já děkuju za návštěvu

00:37:15 a s vámi se těším příští týden na shledanou.

00:37:17 -Na shledanou.

00:37:33 -Tak co?

00:37:40 -Měli bychom už jet, na zámku budou mít starost.

00:37:57 -Hele! Hele, Výsosti!

00:38:04 -To je ona.
-Hm.

00:38:07 -No tak běžte! Tak jděte!

00:38:15 -Přinesl's mi můj střevíček?

00:38:21 Měla bych ti vrátit prsten pro krále honu.

00:38:26 -Ten ti přece patří.

00:38:31 -Tak už znáš odpověď na mou hádanku?

00:38:34 Tváře umouněné od popela, ale kominík to není?

00:38:40 -Tenkrát v lese, ta malá holka.

00:38:44 -Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není?

00:38:49 -To's byla taky ty, ten mladý čarostřelec?

00:38:53 -Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane.

00:38:57 Kdo je to?

00:39:00 -Naše Popelka!
-Popelka! Hurá!

00:39:05 -A taky moje, jestli mě budeš chtít.

00:39:16 -A bude svatba! Hurá!
-Hurá!

00:39:21 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2019