Dnešním hostem Jaromíra Hanzlíka je populární režisér, který se narodil před 90 lety (1997). Režie P. Vantuch
00:00:27 Vítejte, milí diváci. Dnes se setkáme s člověkem,
00:00:31 který se celý život pohyboval spíše za kamerou.
00:00:34 Jeho filmy hýří humorem a fantazií.
00:00:37 Jak jsem vám již napověděl,
00:00:39 možná jste poznali, že se bude jednat o režiséra Václava Vorlíčka.
00:00:46 Teď tady byl! Tady seděl. Tohle dělá pořád.
00:00:50 Vašku!
00:00:52 Né, to jsou fóry!
00:00:55 -Takovýho křiku, prosím tě!
00:00:57 -Ne, ty nemůžeš přijít normálně, jako každý normální člověk,
00:01:00 ty seš jak Belmondo,
00:01:01 ten taky nemůže přijít na jeviště, jako každý normální herec,
00:01:04 on musí seskočit z druhého balkónu na jeviště
00:01:07 nebo musí sjet po lustru. Prosím, Václav Vorlíček!
00:01:12 -Prosím tě, ty, takovej stydlavej člověk
00:01:13 a děláš tady takovej rozruch!
00:01:16 -Stydlavej, no...
-No tak jednou jsem tě přistih.
00:01:19 Točili jsme doktora Mráčka, ty ses měl proměňovat do kapra,
00:01:23 já tě instruuju, tak mám takovej hloupej zvyk,
00:01:27 že trošku hercům předehrávám, říkám: "Tak, Jardo,
00:01:30 hezky takhle začneš chytat dech, zahraješ trošku i ty žábry tam."
00:01:34 A ty jsi nechtěl. Tak jsem říkal: "No, Jardo, musíš."
00:01:38 A ty jsi říkal: "Prosím tě, já to udělám. Já to...udělám,
00:01:41 ale já se stydím, je tady moc lidí za kamerou. Ať jdou pryč!"
00:02:10 No, vidíš, jakej jsi byl kapřík! Jak rybička.
00:02:12 -Tak to...
-A to si možná ani nepamatuješ,
00:02:15 že ten kapr takhle stál vlastně mezi dvěma hřebíkama.
00:02:19 Aby neupad na bok,
00:02:20 tak mezi dvěma hřebíkama zatlučenejma do země, prostě.
00:02:24 -No, tak o tobě je samozřejmě známo,
00:02:26 že ty jsi dělal filmy převážně trikové.
00:02:30 -No tak sám jsi jeden z nich zažil,
00:02:33 to vlastně celý vzniklo spoluprací s kameramanem Vladimírem Novotným,
00:02:37 kterej...
-Mulínek Novotný.
00:02:39 -Kterej vymejšlel báječně triky, domýšlel je do úplných detailů,
00:02:43 a i v osobním životě byl ohromnej hračička.
00:02:46 On jak měl chvilku volnou,
00:02:47 tak vyndal z kufru auta svůj vlastní monopost, řízenej rádiem
00:02:51 a jezdil po asfaltu a vlastně se mu ani moc někdy nechtělo filmovat.
00:02:55 Měl i jiný věci. Třeba on vynalezl stroj
00:02:58 na hlášení příjezdu vlakové soupravy v metru.
00:03:01 To měl na klopě kolíkem na prádlo připíchnutou takovou tu vrtulku,
00:03:05 jak maj meteorologové,
00:03:06 ty čtyři naběračky, jak se točej a měřej rychlost větru,
00:03:09 a jak ten vagón přijíždí tunelem, tak vítr,
00:03:12 a jak se to začalo točit a on volal na celej perón: "Jede!"
00:03:18 No, a pak měl nádhernej stroj na výrobu peněz.
00:03:21 Takový 2 válečky s kličkou, a když zatočil,
00:03:24 tak z mezi těch válečků, jakoby z mandlu, vyjela třeba pětistovka.
00:03:29 Šel do samoobsluhy, tam to postavil u pokladny,
00:03:32 už vyložil zboží z košíku, zatočil kličkou,
00:03:36 vyjela pětistovka a on tím platil.
00:03:39 Pokladní samozřejmě na to koukala a volala:
00:03:41 "Pane vedoucí, tady nějakej pán...
00:03:43 Podívejte se! Podívejte se, co má, on si dělá peníze sám!"
00:03:46 Ale on si dělal i ty filmový triky sám všechny,
00:03:49 takže nepotřeboval žádné trikové oddělení
00:03:51 a žádnou zvláštní kopírovací techniku.
00:03:54 Někdy to kolem kamery vypadalo jako v blázinci,
00:03:57 poněvadž když chtěl dokonale zasvítit
00:03:59 třeba Honzu Hrušínskýho bez hlavy,
00:04:01 tak tam kolem kamery stálo celkem 114 stativů
00:04:05 s různými krycími destičkami a nikdo o ně nesměl zakopnout.
00:04:08 Kdyby byl zakop, tak byl celej záběr v čudu, jak se říká.
00:04:13 -Kde jsou všichni? Kde je maminka?
-Ehm, od včerejška nebyla doma.
00:04:18 -Tvá matka?!
-Hm. Naše matka.
00:04:23 Promiň, já už musím letět.
-Pa! Pa! Pa!
00:04:31 Matylda?
00:04:35 No tak co je? Pojďte!
00:04:52 -A tady, jak jsme s Milošem Kopeckým pod vodou,
00:04:54 to vlastně taky byla kuchyně Mulínka Novotného.
00:04:57 -No samozřejmě. To vzniklo v naší úzké spolupráci,
00:05:00 poněvadž konkrétně při tom záběru, jak jste pod vodou,
00:05:03 jak se tam málem ty utopíš, tak já jsem seděl těsně vedle kamery,
00:05:07 držel jsem v ruce takové vyříznuté dno z normálního litého akvária
00:05:13 a takhle jsem s ním lehce pohyboval.
00:05:15 A tím jsme dosáhli toho vlnění.
00:05:18 Velmi jednoduchý trik, pravda.
00:05:20 Nepotřebovali jsme žádnou elektroniku.
00:05:24 -Tak se na to podívejte, chlapče! No není to krása?
00:05:28 Nemyslete si, že jsem to snad všecko zdědil.
00:05:30 Já taky co si neutopím, to nemám.
00:05:33 To je výsledek poctivé práce celé naší rodiny
00:05:35 za posledních 306 let. To vyvalujete oči, co?
00:05:41 Komu se nelení, tomu se zelení.
00:05:46 Pod vodou nezůstaneš na suchu.
00:05:48 Nepokoušejte se to sám spočítat, já vám to raději řeknu sám.
00:05:52 Před sebou máte rovných 10000 hrnečků. Hm?
00:06:04 -Teda to jsem v životě neviděl!
00:06:10 -Co je to za způsoby? Vždyť jste mokrej! -No...
00:06:13 -Já jsem byl upozorněn na to, že nejste jaksi na úrovni.
00:06:18 -No, ale tyhlety triky vy jste provozovali v době,
00:06:20 kdy ještě neexistovaly computery,
00:06:22 to byla taková dřevní doba trikaření. Dneska...
00:06:28 -No, tak všechno se to muselo vymýšlet bez computerů.
00:06:32 Dneska, pravda, už ta technika k dispozici je, computerová,
00:06:36 ale zase je nutno jí velice šetřit.
00:06:40 Vlastně ten trik, který se natáčí jaksi tím původním způsobem,
00:06:43 tak jenom tak dokořenit něčím, poněvadž ono takových,
00:06:47 takovou zkušenost jsem udělal,
00:06:49 takových 20 vteřin na filmu zpracováno computerem
00:06:52 přijde na půl milionu korun a film má rozpočet.
00:06:57 Takže ono už vlastně při psaní scénáře
00:06:59 je třeba na to velice bedlivě myslet,
00:07:02 jaké možnosti máme v rukou.
-Takže se vlastně i dneska vyplatí
00:07:08 pořád spoléhat na lidskou fantazii a lidský um.
00:07:18 -Kájo, máš na stole kafíčko!
00:07:37 -Áááá! Áááá!
00:07:42 -Tak slyšíš? Vystydne ti to!
00:07:45 Aááá!
00:07:47 -Prosím, pane profesore.
00:07:50 -Proboha! Ááá! Ááááááá!
00:08:23 -Hele! -Já ti řeknu, ta tvoje ségra je stejně ale divná.
00:08:28 -To je tím, že už je velká.
00:08:30 -To je fakt. Všechny velký lidi jsou divný.
00:08:38 -To je senzace!
00:08:39 -Senzace je slabý slovo. To je prostě fantastický!
00:08:43 -Pane Kolman, a teď dopředu!
00:08:51 -To je nádhera! To je prostě skvělý!
00:09:13 -No, vidíš, ono to v tom filmu proběhne za pár vteřin,
00:09:16 zdá se, že to je velmi lehký,
00:09:19 a přitom je za tím obrovská spousta práce, viď?
00:09:23 -No, ale mně to nevadí, i ta složitá příprava,
00:09:26 poněvadž já jsem tak trošku od přírody hračička
00:09:28 a všechno si vždycky taky rád ozkouším sám.
00:09:31 Podívej, třeba tadyhle jsem panu Kopeckýmu ukazoval,
00:09:34 jak má správně prolejzat vodovodem, jak to takovej vodník dělá.
00:09:39 Tadyhleto není žádnej trik, to je uprostřed...
00:09:43 Tak říkajíc v lůně Šumavské přírody
00:09:44 stojím na štaflích v půdruhametrovejch závějích
00:09:48 a vyhazuju do výšky střeleného jestřába,
00:09:52 aby dopadl na správné místo před Pavla Trávníčka.
00:09:55 -A to je?
00:09:57 -To je z Popelky, Tři oříšky pro Popelku.
00:09:59 Anebo tadyhle. Tady jsem si samozřejmě nenechal ujít,
00:10:02 abych nevyzkoušel létající plášť samotného Rumburaka,
00:10:06 to jest nejznámějšího krkavce mezi českými herci - Jirku Lábuse.
00:10:13 -Veličenstvo!
00:10:17 -Obrovi nemusíte nic říkat,
00:10:20 ale dnes, doufám, losujeme naposledy.
00:10:25 -Spolehněte se, Veličenstvo. Ani muk!
00:10:50 -Ne!
00:10:54 Příteli,
00:10:58 příteli můj ze všech nejdražší...
00:11:05 -Veličenstvo!
00:11:11 -Můj bože.
-Veličenstvo! Veličenstvo!
00:11:14 -Áááá! Vodu!
00:11:16 Hyacinte! Choti!
00:11:20 -Ty jsi tady nad těmi fotografiemi vzpomněl,
00:11:22 že rád hercům předehráváš,
00:11:24 to nejsi nakonec sám, hodně režisérů předehrává hercům.
00:11:28 Jestlipak jsi se taky někdy objevil na druhé straně kamery,
00:11:31 myslím tím před kamerou?
00:11:34 -Já ještě k tomu předehrávání,
00:11:36 já se za to vždycky tomu herci omluvím.
00:11:38 Objevil, a tak vlastně to všechno začalo, poněvadž mi bylo 17 let
00:11:41 a byl jsem členem skautského oddílu,
00:11:43 jehož vedoucí Jaroslav Novák napsal scénář.
00:11:47 Scénář se natáčel, natáčel to režisér Jaroslav Mach,
00:11:50 padly na to... Pardon, Josef Mach! Josef Mach.
00:11:53 -Ano, oni jsou dva Machové, Josef a Jaroslav.
00:11:55 -Padly na to jedny celé prázdniny,
00:11:57 ale mě to vlastně předurčilo pro celej další život,
00:11:59 poněvadž tam jsem si to jako oblíbil, tuto činnost,
00:12:02 a pak už jsem celkem směřoval po maturitě rovnou k branám FAMU,
00:12:06 kde mě rovnou nevzali, takže jsem měl rok volno, rok času,
00:12:12 ale už taky hrozil povolávací rozkaz.
00:12:14 Ale já jsem se prodral nějak na Barrandov,
00:12:17 asistoval jsem u několika filmů,
00:12:18 po roce jsem se na zkoušky na FAMU vrátil
00:12:21 a den před nástupem k dělostřelcům do Horšovskýho Týna
00:12:25 jsem dostal vyrozumění, že jsem byl přijat,
00:12:28 tím pádem jsem šel na vojenské velitelství,
00:12:30 do Horšovského Týna jsem nejel, ale 5 let jsem studoval FAMU.
00:12:36 No a pak už ta cesta na ten Barrandov
00:12:38 vedla jaksi s tím diplomem přímo.
00:12:40 Na několika filmech jsem asistoval, celkem asi 3 nebo myslím že 4 roky,
00:12:45 a to jsem se dostal ke svému prvnímu filmu.
00:12:49 A protože jsem v té době už měl malé dítě,
00:12:53 tak jsem směroval jaksi k dětské duši, tak říkajíc.
00:12:57 Film se jmenoval Případ Lupínek, byla to taková dětská detektivka.
00:13:03 -A teď mě zajímá, kdy ty jsi se poznal
00:13:05 a který film první jsi dělal s Milošem Macourkem?
00:13:09 Protože Macourek-Vorlíček,
00:13:10 to je tedy slavný tandem těch filmů plných fantazie.
00:13:15 -Já už jsem to párkrát různě publikoval.
00:13:17 Seznámili jsme se v rychlíku.
00:13:20 Jelo se kolektivně, jak se tehdy všechno dělalo kolektivně,
00:13:22 tak celá dramaturgie a režiséři sedli do vlaku
00:13:25 a jeli směrem do tehdejšího Gottwaldova, dnešního Zlína
00:13:28 na dětský festival.
00:13:32 K vlaku nepřipojili jídelní vůz, na kterej jsem spoléhal.
00:13:35 Já jsem se kroutil hlady, když na chodbě jsem viděl muže,
00:13:38 který vyndával z tašky takové malé úhledné balíčky a jedl.
00:13:43 A já jsem samozřejmě,
00:13:45 znali jsme se od vidění, věděli jsme jeden o druhým, kdo je,
00:13:47 ale Macourek asi vystihl můj hladový pohled, nabídl mi,
00:13:50 dali jsme se do řeči, zjistili jsme mnoho společných zájmů,
00:13:52 které teda pochopitelně trvají dodnes,
00:13:55 no a řekli jsme si, že jednou uděláme film.
00:13:58 Ale to bylo 61. rok a my jsme ten první společný film,
00:14:01 my jsme se k němu dostali pro tak říkajíc stálý nával práce
00:14:05 až v roce 64. kdy vzniknul scénář na film, který si diváci pamatují,
00:14:10 který se jmenoval Kdo chce zabít Jessii?
00:14:16 -Džesi, že jo?
-Ne, Jessii, my na tom trváme.
00:14:21 Tak, jako je Limonádový Joe, tak je kdo chce zabít Jessii.
00:14:28 -Co je? Co chcete?
00:14:30 Já nic nevím. Já nic nevím. Co děláte?
00:14:35 Ne! Ne!
00:14:38 Pane bože!
00:14:40 Je to aspoň nerez?
00:14:42 Pomoc! Pomoc! Pomoc!
00:14:47 Pomoc! Ne! Ne!
00:15:08 Aha, tak jdem. Opatrně.
00:15:23 Je to možný?
00:15:30 Slečno, ty rukavice, to je ohromná síla.
00:15:34 To bysme u nás v továrně potřebovali. Znáte princip?
00:15:42 Aha. Ale že je to antigravitace? Viďte?
00:16:25 -Takže Kdo chce zabít Jessii?, krásná Olinka Schoberová,
00:16:28 a tvoje první spolupráce s Milošem Macourkem.
00:16:30 A pak už to šlo a vlastně spolupracujete dodnes, ne?
00:16:34 -To je pravda, dodnes pracujeme, ale nešlo to zase tak úplně,
00:16:37 poněvadž přicházely okamžiky, kdy jsme si byli nevěrní.
00:16:40 Miloš třeba napsal scénář
00:16:41 pro Oldu Lipskýho nebo pro Zbyňka Brynycha
00:16:44 a mně se zase objevil v rukou scénář Oldy Daňka.
00:16:49 Ta Jessie s Macourkem,
00:16:50 to bylo označováno jako jakási parodie na komiks
00:16:53 a bylo nám vytýkáno, že komiksy jsou u nás neznámý.
00:16:56 To není vůbec pravda,
00:16:57 my jsme už jako devítiletí kluci vždycky ve čtvrtek
00:16:59 vypálili ze školy, letěli jsme k trafice
00:17:02 a volali jsme: "Hlasák!", což znamenalo,
00:17:04 že vyšel Mladý hlasatel,
00:17:06 kde na zadní stránce vycházely v komiksové podobě Rychlé šípy.
00:17:13 Ale skutečná parodie potom se objevila
00:17:15 z rukou, teda z pera Oldy Daňka.
00:17:18 Dostal jsem, byl mi nabídnut teda, jeho scénář,
00:17:22 který už se potom jmenoval
00:17:24 Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.
00:17:29 To byla parodie na zboží, které u nás tehdy bylo tabu,
00:17:33 poněvadž ve světě se objevily Bondovky.
00:17:35 No, my jako filmaři jsme mívali vždycky takové pondělní
00:17:39 a středeční projekce v Olympicu
00:17:41 a několik těch Bondovek, vlastně tehdy byly teprve asi 2,
00:17:44 tak jsme shlédli.
00:17:47 No a z toho asi, nebo tím byla inspirována ta parodie
00:17:49 na ty špionážní a dobrodružný filmy typu James Bond.
00:17:56 Takového českého Jamese Bonda tedy tam přímo sehrál Honza Kačer
00:18:02 a jeho partnerem byl účetní pan Foustka v podobě,
00:18:05 v interpretaci Jirky Sováka a jeho čokla,
00:18:10 kterýho jsme pro film koupili v hospodě za 10 korun.
00:18:27 -Jed?
-Nebuďte staromódní.
00:18:33 -Prosil bych telefonní známku.
-Můžete volat přímo. -Děkuji.
00:18:46 -Prosím.
-Jaká je to značka?
00:18:49 -Black & White.
00:19:01 -S dýmějovým morem Black & White zásadně nepiju.
00:19:18 -Rychle!
00:19:24 -Už to začíná.
00:19:43 -Nehrát! Střílet!
-Pardon.
00:19:57 ZVONÍ TELEFON.
00:20:12 -Římská jedna.
00:20:17 Římská jedna.
00:20:20 Čeho třináct?
00:20:22 Jo tak, B? Aha. To jste vy, Foustka? No, tak co máte?
00:20:29 -Já volám jen stran toho, víte,
00:20:31 jak jste říkal, aby tady byl klid a žádná vostuda.
00:20:34 Tak je tady všechno v pořádku.
-A kvůli tomu mě budíte?
00:20:37 -Jedna slečna tady zpívá a jedna si mě spletla dokonce s Eduardem.
00:20:41 Nějakým Eduardem ze studentských let.
00:20:44 -Zjistil jste aspoň, co ten člověk tady dělá? Cože?
00:20:48 Jo tak on si sem přišel zatancovat? Foustka, já vás roztrhnu!
00:20:52 Prohledal jste jeho pokoj?
00:20:54 -On tady bydlí?
00:20:57 Haló? Já jsem chtěl ještě podotknout, že... Haló?
00:21:28 Promiňte, ale copak by to nešlo,
00:21:30 dohodnout se potichu, myslím po dobrým?
00:21:33 -Moje řeč.
00:21:37 -...souzená, doufat a snít.
00:21:43 -Pro kterou filantropickou agenturu ráčíte pracovat, Eduarde?
00:21:46 -Pro čištění města.
00:21:48 Pajdo, no tak! Nech ho! Nech ho! No tak, Pajdi!
00:21:53 Už mu to odpusť, je po všem.
00:21:56 My jsme to neměli brát.
00:21:58 Víš, taky ty tvoje názvy, názvy těch tvých filmů -
00:22:01 Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky,
00:22:06 nebo Což takhle dát si špenát, Pane, vy jste vdova!.
00:22:09 Kam na ty názvy chodíš?
00:22:12 -Tak ono to bylo taky poplatný době,
00:22:14 poněvadž v tý době byly v módě dlouhý názvy, ale...
00:22:19 No, název, jak vlastně vzniká? Samozřejmě v autorském kolektivu
00:22:23 a dokonce byla doba, kdy podléhaly schvalování,
00:22:27 takže film Pane, vy jste vdova! se původně jmenoval,
00:22:30 scénář jsme nazvali Ledvinky paní Steinerové,
00:22:33 pak byla další varianta,
00:22:35 kdy název zněl Pánové, snědli jsme paní Keletiovou.
00:22:42 Nakonec z toho bylo Pane, vy jste dvojnásobná vdova!
00:22:46 a s tím jsme šli na takovou schvalovačku
00:22:48 k ústřednímu dramaturgovi,
00:22:49 no a ten si to přečet svým mračnopozorným pohledem,
00:22:54 vzal tužku a škrtnul to dvojnásobná a název filmu byl hotov:
00:22:58 Pane, vy jste vdova!
00:23:01 Co se týká ostatních názvů,
00:23:03 tak třeba Což takhle dát si špenát, to vzniklo přímo ze života.
00:23:07 My jsme totiž film Kdo chce zabít Jessii?
00:23:11 s Macourkem měli přepracovat
00:23:13 v takzvaný remake pro nějakou newyorskou firmu.
00:23:17 Tak jsme tam přijeli a dostali jsme tam k ruce
00:23:20 jako americkýho scénáristu Stuarta Hampla,
00:23:22 jeho jméno jsme potom použili ve filmu Pane, vy jste vdova!,
00:23:25 a s tím jsme měli teda napsat novou verzi,
00:23:28 uzpůsobenou jaksi pro Ameriku.
00:23:31 A jak jsme se tak někdy toulali po tom New Yorku,
00:23:33 tak jsme kdesi v Greenwich Village
00:23:34 si našli takovou příjemnou italskou hospůdku
00:23:37 a tam jsme skutečně se probírali v jídelním lístku
00:23:39 a tomu číšníkovi se to zdálo už dlouho.
00:23:43 A když jsme se dohadovali s Milošem, jako česky, co že si dáme,
00:23:46 tak on najednou na nás vyhrknul vida naši bezradnost:
00:23:49 "Pánové, a co takhle dát si špenát?"
00:23:52 A to zůstalo zakotveno v Macourkově paměti
00:23:54 a nazvali jsme tak film později.
00:23:57 -Papů!
00:23:59 -Co to má znamenat?
-No to bude asi nějaká reklama.
00:24:01 -Podívej!
-Papů!
00:24:04 -Co je zas tohle?
00:24:09 -Papů!
00:24:13 Papů!
00:24:22 Papů!
00:24:24 -Chce ti to vzít!
-Já ti dám papů!
00:24:27 -Tak co je s těma talířema?
00:24:35 -No...
00:24:38 -Říkal jsem vám přece, abyste tak neplýtval masem.
00:24:41 -Je to možný? Je to...
00:24:45 Pardon. Pane řediteli, jehněčí pečeně vyžaduje nejjemnější maso.
00:24:52 To musí být maso, masíčko měkkoučké jako z nemluvněte.
00:25:00 Taaaak. Vidíte?
00:25:06 -Člověče, vy jste blázen.
00:25:08 -Soudruhu řediteli! Soudruhu řediteli, prosím vás,
00:25:10 pojďte se okamžitě podívat! Pojďte!
00:25:49 -Vaše Veličenstvo, letadlo,
00:25:50 na jehož palubě cestuje Jeho Veličenstvo Oscar XV.,
00:25:53 právě přistálo.
00:25:54 -Působím snad dojmem slepce?
00:25:58 Vy se prostě bez těch opiček neobejdete.
00:26:02 -Tato impertinence se nesmí dostat do tisku.
00:26:04 Zařiďte to, Steinere!
-Rozkaz!
00:26:20 -Líbání máme za sebou, teď přijde potřásání. Generál Otis.
00:26:24 -S panem ministerským předsedou se přeci známe.
00:26:27 Pánové...
00:26:31 -A to je přeci...
00:26:33 -Evelína Keletiová a její velkoprůmyslový manžel.
00:26:36 -Ó!
00:26:39 Ano, znám. Viděl jsem váš poslední film Vana na terase.
00:26:43 Hrála jste tam titulní roli, že ano?
00:26:44 -Chceš snad říct, že Keletiová hrála vanu, drahý bratranče?
00:26:48 -Vy jste bratranci?
00:26:50 -Všichni lidi jsou bratři, Keletiová,
00:26:52 a všichni králové jsou bratranci.
-Ach tak.
00:27:04 -K poctě zbraň!
00:27:15 -No prosím, to je krev na plátně,
00:27:17 co se proti tomu dneska mluví.
00:27:19 A při týdletý scéně, a to jsem pozoroval vlastně po celým světě,
00:27:22 ta reakce byla vždycky bouřlivý smích.
00:27:24 Krev a bouřlivý smích.
-Jo?
00:27:27 Ty jsi ve svých filmech dal moc krásných hereckých příležitostí
00:27:31 mnoha českým hercům a posléze nejen českým hercům.
00:27:36 -No, musím říct celé plejádě našich komiků, poněvadž musím říct,
00:27:40 že české herectví komiky přímo oplývá,
00:27:47 jde jenom o to si vybrat ty správné,
00:27:49 aby už při té přípravné práci, to jest při zkoušení,
00:27:52 aby nastalo to správné jiskření,
00:27:53 aby se tak trošku mezi sebou začali jakoby triumfovat
00:27:57 a z toho se mnohdy vytěží něco, co jde i tak trošku nad scénář,
00:28:01 že vznikne najednou vtípek, vtip, anebo dokonce dobrý žert,
00:28:06 který vlastně nebyl původně proponován.
00:28:09 No, třeba my oplýváme celou plejádou ženských komiků,
00:28:13 což není ve světě obvyklé.
-To tedy není.
00:28:16 -Já musím samozřejmě složit poklonu Ivě Janžurový, Jiřině Bohdalový,
00:28:20 no, mohli bysme jmenovat ještě dál.
00:28:25 A vlastně měl jsem 2 taky takový až trošku maskoty.
00:28:30 Jeden z nich byl František Filipovský, ten vždycky říkal:
00:28:32 "Vašíku, ty jenom zavolej a já přijdu.
00:28:35 Kdyby to bylo jenom na 10 minut, já se neurazím."
00:28:39 Taky skutečně jsem to jednou realizoval,
00:28:41 že v jednom filmu jsem použil Františka Filipovského
00:28:44 na velmi malinkatou roli.
00:28:45 On říkal: "Vašíku, prosím tě, já za 20 minut mám rozhlas."
00:28:48 Za 20 minut jsme to s Filipovským natočili,
00:28:51 on si zarazil klobouk a utíkal do rozhlasu.
00:28:54 No, a druhej byl samozřejmě Vladimír Menšík,
00:28:57 s kterým dobře počítáno jsem natočil takových 16, možná 17 filmů
00:29:01 a samozřejmě jsem ho obsazoval i do seriálů.
00:29:06 No, prostě byl to Vláďa Menšík.
00:29:10 -Víte, kdo byl vévoda windsorskej? Víte, že jo? -Hm.
00:29:13 -Tak tenhleten pán přijel jednou do Paříže.
00:29:15 Tam na stole samozřejmě burgundské, ale opravdu ten nejlepší ročník.
00:29:20 Ten Angličan o víně ani potuchy bafnul pohárek a lup ho do sebe!
00:29:24 No strašná ostuda! Ti Francouzové pochopitelně štajf.
00:29:27 Jejich ministerskej předseda povídá:
00:29:29 "Excelence, takhle se přece, Kristova noho, víno nepije!
00:29:33 Nalejt znova!
00:29:37 Excelence, nejdřív, ale vůbec nejdřív
00:29:39 si víno pěkně pořádně prohlídneme.
00:29:43 Takhle ne, pěkně proti světlu!
00:29:46 Vidíte? To je barvička, co?", povídá ten ministerskej předseda.
00:29:51 Ne, o tomhle, o tom burgundském.
00:29:54 -Že tě něčím praštím, ty chlape?!
00:29:56 -"Díváte se? Jak broušený rubín. Ta jiskra!
00:29:59 To co se tam blejská, to je sluníčko.
00:30:02 A teď, když jsme nakrmili oči, dáme taky něco nosu.
00:30:06 Řekněte sám, která kytka takhle voní?
00:30:11 Chvilku čichejte a úplně se vám zatočí hlava, soudruhu vévodo,
00:30:14 ehm, vévodo windsorský. Teď pozor!
00:30:18 Vezmeme trošku, ale opravdu trošičku, na jazyk."
00:30:21 Ještě ne, až vám řeknu. "Tedy vezmeme na jazyk a zahříváme.
00:30:26 Ono vám na patře rozkvete, rozvine svoji chuť.
00:30:29 Pak si s ním hrajete, pohráváte, no, jako se ženskou, no."
00:30:35 Zkuste to, no!
00:30:39 Tak, a teď pomalinku polykáte, aby i hrdlo mělo z vína radost.
00:30:45 Cítíte, jak vám klouže dolů, jako po sametu?
00:30:48 No, a pak? Co pak?
-Pak pijeme.
00:30:52 -Přesně tohle odpověděl vévoda windsorský.
00:30:55 A ten Francouz povídá: "Starou belu, Excelence, žádný pijeme!
00:30:59 My si potom o vínu povídáme."
00:31:03 -Je vidět, že tomu rozumíte, soudruhu Janáku.
00:31:05 -To jo, ale když jde o to moje vinařské družstvo,
00:31:08 tak je jak beran. Je to tak?
00:31:11 -Řekl jsem, že o tomhle se bavit nebudu.
00:31:14 -Sakra! Musíte jít s dobou!
00:31:19 -No, tak já jdu.
00:31:22 -Kam?
-Dobrou noc.
00:31:24 Kam? No přece s dobou, ne?
-Blázen!
00:31:29 -Poslouchej, Vašku, ty, přestože jsi u filmu téměř 50 let,
00:31:35 tak jsem slyšel, že jsi prodělal zatím jenom jeden infarkt.
00:31:40 Je to pravda?
00:31:43 -No já ti vysvětlím, jak to s tím bylo. Bylo to nesmírně vážný.
00:31:47 Jednou jsem zdvihal takovej těžkej balík, mělo to 70 kilo,
00:31:50 a najednou mi tadyhle luplo, ozvala se velice prudká bolest,
00:31:55 tak jsem balík rychle položil, sedl si.
00:31:58 Bolelo to, bolelo, zdálo se mi dokonce,
00:32:00 že se to stupňuje, ta bolest, tak jsem zneklidněl,
00:32:04 šel jsem k autu opatrně, sedl jsem za volant
00:32:08 a dojel jsem na polikliniku pár set metrů od domu.
00:32:13 No, když jsem řekl co se přihodilo, tak okamžitě na EKG, natočili mi,
00:32:18 dali mi ten papír do ruky a říkali:
00:32:20 "Můžete dojít do 1. patra k panu profesorovi vyhodnotit."
00:32:23 Tak jsem tam došel, dal jsem panu profesorovi
00:32:26 a pan profesor říká: "Teda, já tu nic nevidím,
00:32:28 vy jste naprosto v pořádku."
00:32:30 A já říkám: "Pane profesore, ale ta bolest je intenzivní a trvá."
00:32:33 A on říkal: "Tak, prosím vás, běžte opatrně dolů,
00:32:35 paní doktorka vám dá nějaký prášky."
00:32:40 Paní doktorka psala recept na prášky proti bolesti
00:32:44 a mezitím mi říká: "A prosím vás, ještě jednou ty příznaky?"
00:32:48 Já jsem popsal, co se stalo, a:
00:32:50 "Paní doktorko, ta bolest ale pořád trvá, ta nepomíjí."
00:32:53 A ona říkala: "Pane Vorlíček, buďte klidnej, EKG je bezvadný.
00:32:57 Takovým symptomem hlavním toho infarktu
00:33:02 je to intenzivní pálení. Pálí vás?"
00:33:05 A já jsem říkal: "No tak nepálí, ale krutě bolí."
00:33:07 "Tak tady máte prášky. Na shledanou."
00:33:10 Tak jsem vyšel ven, sed jsem do auta,
00:33:13 no a já jsem se párkrát nadejch a říkám:
00:33:16 "No, tak ještě to tady není",
00:33:19 tak jsem si vzal cigaretu, zapálil, nahodil jsem motor,
00:33:21 připnul jsem si pás a vyjel jsem.
00:33:23 Ujel jsem nějakejch 200-300 metrů od kliniky
00:33:26 a najednou se objevilo to pálení, o kterým ta doktorka mluvila,
00:33:31 a velice intenzivní.
00:33:33 Tak to jsem úplně zpanikařil, dup jsem na brzdu,
00:33:35 opřel jsem se dozadu a čekal jsem, z který strany to bouchne.
00:33:39 A jak se tak nadechuju,
00:33:42 tak najednou mě uhodil do nosu takovej příšernej smrad.
00:33:46 Tak jsem se podíval dolů.
00:33:50 Jak jsem si zapínal ten pás s tou cigaretou v puse,
00:33:53 tak jsem urazil ten oheň, ten mi semhle spadnul
00:33:56 a jak bylo otevřený okýnko a jel jsem,
00:33:57 tak to doutnalo, doutnalo, doutnalo,
00:33:59 až mi to vypálilo flek v košili o průměru 10 centimetrů,
00:34:04 dodneška tam mám pod tím puchejř.
00:34:06 Propálilo mi to teda košili, propálilo to dokonce i triko.
00:34:10 -Takže vlastně i ten tvůj infarkt byl trikovej.
00:34:15 -Ano, propálil triko, byl trikovej, naštěstí.
00:34:20 -Uctivost, paní profesorko.
-Dobrý den.
00:34:21 -Dobrý den.
-No Chvojko?
00:34:24 -Ano, paní profesorko?
00:34:26 -Půjdete se mnou do kabinetu
00:34:27 a pomůžete mi uspořádat obojživelníky.
00:34:28 Nějak se mi rozlezli po celé škole. No podívejte!
00:34:34 -Jé! -Ale já nemůžu, já nemám čas. Já musím...
00:34:37 -No mlčte, Chvojko!
00:34:39 Svažte ho, pane Burejsa! Neumí poslouchat, hodíme ho lvům.
00:34:43 -Dexempo...
-Prosím?
00:34:47 -Dexempo...
-Jaký dexempo? Kdo je to?
00:34:51 Podívejte se, jak vypadá?
-To je ta nová z 9.A.
00:34:54 Kudláčková, odejdi! Tady nemáš co dělat.
00:34:57 -Dexempo...
00:34:59 multo...
00:35:01 -Vypadá to, pane řediteli, že není zcela při smyslech.
00:35:04 -Hm. Pane kolego, vyveďte ji!
00:35:07 -Dělej!
-Co si to dovoluješ, Rousku,
00:35:10 popohánět pana učitele a ještě mu tykat?
00:35:13 -Kruxifix dělej! Už z nich dávno měli bejt králíci!
00:35:16 -Cože? Z nás? Králíci?
00:35:20 -Dexempo multo šumpoplex!
00:35:32 -Jsou z nich králíci! Prima.
00:35:35 -Jak to?
00:35:37 Ona je proměnila v králíky? Jak je to možný?
00:35:41 -Normálně.
-Na co čekáš? Proměň ho!
00:35:50 Proměň ho, než udělá nějakou blbost!
00:35:53 -Bezpečnost? Tady Bláha. Ano, zoologická zahrada.
00:35:57 Ano, Bláha, ředitel! Ne, tady není zoologická zahrada,
00:36:01 já jsem přece tady...
00:36:02 -Dexempo multo šumpoplex!
00:36:08 -My jsme se dnes soustředili
00:36:10 na filmy především komediálního charakteru a trikové filmy,
00:36:16 ale jedním z tvých nejpopulárnějších filmů
00:36:20 je přeci jenom ta poetická Popelka, Tři oříšky pro Popelku.
00:36:27 -No tak je to film, který patří k mým dvěma nejoblíbenějším.
00:36:31 Jeden z nich je právě Popelka
00:36:33 a jeden z nich je Pane, vy jste vdova!
00:36:34 Ale vraťme se k tý Popelce.
00:36:36 Ono taky trošku ji přece jenom poznamenala doba, ve které vznikla,
00:36:39 poněvadž na titulcích čteme
00:36:42 jméno autorky scénáře Bohumily Zelenkové
00:36:45 a přitom de facto autorem byl František Pavlíček,
00:36:49 který měl ovšem tehdy tvrdý zákaz,
00:36:52 a tak paní Zelenková jaksi to pokryla, vzala to na sebe,
00:36:57 a film tak vůbec mohl vzniknout.
00:37:02 A tomu filmu výrazně prospěla
00:37:05 taky opravdu půvabná Popelka Libušky Šafránkové.
00:37:10 Takže my se dnes rozloučíme ukázkou z tohoto filmu.
00:37:12 Já děkuju za návštěvu
00:37:15 a s vámi se těším příští týden na shledanou.
00:37:17 -Na shledanou.
00:37:33 -Tak co?
00:37:40 -Měli bychom už jet, na zámku budou mít starost.
00:37:57 -Hele! Hele, Výsosti!
00:38:04 -To je ona.
-Hm.
00:38:07 -No tak běžte! Tak jděte!
00:38:15 -Přinesl's mi můj střevíček?
00:38:21 Měla bych ti vrátit prsten pro krále honu.
00:38:26 -Ten ti přece patří.
00:38:31 -Tak už znáš odpověď na mou hádanku?
00:38:34 Tváře umouněné od popela, ale kominík to není?
00:38:40 -Tenkrát v lese, ta malá holka.
00:38:44 -Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není?
00:38:49 -To's byla taky ty, ten mladý čarostřelec?
00:38:53 -Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane.
00:38:57 Kdo je to?
00:39:00 -Naše Popelka!
-Popelka! Hurá!
00:39:05 -A taky moje, jestli mě budeš chtít.
00:39:16 -A bude svatba! Hurá!
-Hurá!
00:39:21 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2019
Dílo Václava Vorlíčka charakterizují skvělé komedie a krásné pohádky. Oba žánry mají společné znaky: spolupráci se scenáristou Milošem Macourkem, náročné triky a dlouhatánské názvy. Těšit se tak můžete těšit na ukázky z filmů Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Kdo chce zabít Jessii, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. Z pohádek to pak budou filmy Dívka na koštěti, Tři oříšky pro Popelku nebo seriál Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. Pořad uvádíme k režisérovým 90. narozeninám.