00:00:18 Vítám vás, milí diváci.

00:00:20 Do dnešních Úsměvů přijala pozvání herečka a zpěvačka

00:00:25 Marta Kubišová. Martičko, já vás srdečně vítám.

00:00:29 Děkuju mnohokrát, to je nádherná kytka.

00:00:33 Panebože, ta je krásná, já se jenom malinko bojím,

00:00:37 jestli vás nezklamu.

00:00:39 Martičko, vy? Zklamat mě?

00:00:41 Vždyť písničky, které jste zpívala, přežily generace

00:00:45 a především díky vám.

00:00:53 Loudá se půlměsíc loudá se oblohou

00:01:01 stíny se líbají a moje rty tvé nemohou

00:01:13 loudá se půlměsíc loudá se oblohou

00:01:27 a já chci tím jen říct že v lásku nevěřím.

00:01:38 Tak jakpak se Martička Kubišová dostala ke zpívání?

00:01:43 Já mám pocit, že osudu se člověk nevyhne.

00:01:46 Já jsem si nemyslela, že bych se někdy mohla zpíváním

00:01:52 živit, já jsem si v takových 15, v 16 letech, když jsem chodila

00:01:58 do tanečních, tak jsem si začala hrát písně, které jsme všichni

00:02:04 poslouchali z Laxmberku.

00:02:08 Tak to byla naše potrava.

00:02:10 Jednou jsem si takhle brnkala, čekala jsem na maminku

00:02:14 až dopracuje na lázeňské kolonádě a přistoupil ke mně člen

00:02:18 lázeňského orchestru...

00:02:21 Promiňte, ale lázeňský orchestr v Budějovicích?

00:02:24 Vy jste z Budějovic, ne?

00:02:26 Ale tohle já už mluvím o těch 16 letech, to už jsem nebyla

00:02:30 v Budějovicích dávno, to už jsem měla za sebou studie

00:02:34 v Poděbradech...

00:02:35 Á, na srdce jsou Poděbrady.

00:02:38 Ano, tak jsem si brnkala, a přistoupil ke mně 1 člen

00:02:41 lázeňského orchestru a pravil: Chtěla byste si zazpívat

00:02:45 do mikrofonu?

00:02:46 A já, přesto, že jsem se dost styděla, tak jsem řekla ano.

00:02:50 Od té doby jsem potom zpívávala od půl 8 do půl desáté na kolonádě

00:02:56 pacientům s onemocněním srdce a dokonce mi za to dávali

00:03:04 35 korun, protože nikoho neodvezli, ani záchranka tam nemusela

00:03:08 zasahovat.

00:03:10 Nedlouho poté mi dali nabídku z nedalekého Nymburka,

00:03:17 kde byl velice známý orchestr pana Sedlatého, ti zase hráli

00:03:24 odpolední nedělní čaje.

00:03:26 Já jsem v sobotu zpívala v Poděbradech na kolonádě

00:03:29 a v neděli jsem co by amatérka zpívala za 50 korun

00:03:33 s orchestrem pana Sedlatého, což bylo docela dobré přivydělání

00:03:38 k mému platu, když jsem pracovala v tu dobu v poděbradských sklárnách

00:03:41 a napravovala jsem si kádrový posudek.

00:03:49 Těžké je být sám těžké jak velký trám

00:03:52 a lék na to zná jenom duše příbuzná.

00:03:57 S nebývalou ochotou

00:04:01 skoncoval s mou samotou

00:04:05 měla jsem s ním debatu v ní mě pozval na chatu

00:04:10 s nebývalou ochotou vozí mě tam dál.

00:04:15 Proč nás týden rozdělí

00:04:19 proč je málo nedělí

00:04:23 trvá to půl života nežli přijde sobota

00:04:27 proč nás týden rozdělí to nám nesedí.

00:04:33 Ani den už bez něj nepřečkám on však dneska podleh horečkám

00:04:41 rychle vstát, odpírám myslí si, že umírá.

00:04:48 K profesionálnímu zpěvu mě přivedla maminka, protože ona odpověděla

00:04:53 na konkurz, který byl vypsaný v Literárních novinách,

00:04:57 když já jsem přišla domů a po 3 letech očekávání,

00:05:00 že sklárny mě doporučí ke studiu na vysokou školu,

00:05:03 tak jsem musela dát výpověď a nevěděla jsem, co budu dělat dál.

00:05:08 Maminka řekla: Už jsem odpověděla na konkurz do Stop divadla

00:05:12 v Pardubicích, jedem.

00:05:15 Tak jsme se tam za nějakou dobu vydaly, maminka si všimla,

00:05:19 že u nádraží se začíná můj krok prodlužovat, že začínám být

00:05:23 váhavější a váhavější, tak mi říká po cestě: Hele, dej si

00:05:27 stopečku grijotky, ať jsi ve formě.

00:05:31 No já jsem byla, to jsem se upravila dobře,

00:05:34 ne, že bych tam přišla namazaná, ale přišla jsem tam natolik

00:05:38 suverénní a netušila jsem, že u piána sedí Bohuslav Ondráček,

00:05:43 přišla jsem tam a řekla : Dovolíte? Já si to zahraju sama.

00:05:47 Odehrála jsem 2 - 3 písničky a oni u mě ten konkurz zastavili.

00:05:55 Když přišlo na podepisování smlouvy, tak ta paní ředitelka

00:06:00 řekla mojí mamince: Paní Kubišová, ona s námi ta vaše dcera jedná

00:06:06 jak Vlasta Fabiánová.

00:06:09 Takže to byla taková moje suverénní maska a potom se stala taková věc,

00:06:15 že po roce jsem, i Bohuslavem Ondráčkem

00:06:19 byla zlanařená, nebo mi byla nabídnutá plzeňská Alfa,

00:06:26 což bylo divadlo daleko rozvinutější než bylo to Stop

00:06:31 divadlo, tam bylo Černé divadlo, byla tam loutková scéna,

00:06:35 byla tam hudební scéna a činoherní a měl ji vést Bohuslav Ondráček.

00:06:43 Já jsem se ještě po cestě, právě s tou ředitelkou paní Martínkovou,

00:06:47 zastavila v Semaforu.

00:06:50 V Semaforu mi bylo řečeno přímo panem Šlitrem,

00:06:55 že je to výborné, nechal mě odzpívat Motýla,

00:06:59 ale říkal: My potřebujem někoho známějšího.

00:07:02 Takže přijali Janu Malknechtovou, já jsem pokračovala dál do Plzně

00:07:07 no a co čert nechtěl, za 3 měsíce, v září, když jsem měla premiéru

00:07:12 v Plzni, tak mě tam přijelo kupovat 5 pražských divadel

00:07:16 a mezi nimi pan Suchý, pan Šlitr. Tak to bylo dobrý.

00:07:20 Ale Honza Schneider tam už byl, protože ten spolupracoval

00:07:23 s Bohuslavem Ondráčkem od samého začátku,

00:07:26 a ten mi říkal: Hele, jdi do Rokoka protože odtud právě se ubírá

00:07:31 Eva Pilarová zpátky do Semaforu, tam budeš za hvězdu.

00:07:35 Tak jsem samozřejmě Honzu poslechla a odešla jsem v roce 1964

00:07:41 do pražského Rokoka.

00:07:49 Byla ve mně lampa plná petroleje

00:07:52 a tu lampu večer muži rozsvěceli

00:08:01 nechápali vůbec co se se mnou děje

00:08:08 lásku totiž vůbec nikdy neviděli.

00:08:20 Vodili mě do Espresa a tam v pološeru

00:08:27 pili s džinem vůni lesa někdy na sekeru

00:08:33 neviděli co se děje když má lampa bliká

00:08:41 chtěli holku co se směje chtěli holku co se svlíká.

00:08:51 Víte, že jsem u amatérského zpívání vydělala daleko víc

00:08:56 než u profesionálního?

00:08:58 Jak to?

00:09:00 V těch Pardubicích jsem měla takový dojem, byť jsem dělala konkurz

00:09:05 a zkoušela jsem 1. premiéru co by platinová blondýna,

00:09:11 tak jsem měla dojem u premiéry, že bych se měla nějak obzvláštnit,

00:09:18 prostě zkrásnit.

00:09:20 Tak jsem zašla k holiči, nechala jsem si dát na svoji barvu

00:09:23 přeliv a když jsem večer přišla do divadla, tak můj údiv nekončil,

00:09:28 protože všichni říkali: No ty jsi kandrdas, cos to provedla?

00:09:33 A já jsem říkala: Já se vám nelíbím?

00:09:35 Jako v těch tmavých vlasech?

00:09:37 A oni říkali: No jo, ale vždyť jsi na plakátech a všude fotografovaná

00:09:42 jako platinová blondýna! No a už byla pokuta.

00:09:45 Pak se mi stalo, že jsme hráli takovou komedii s rakvemi.

00:09:50 Já jsem stála vždycky na forbíně jako první a tak jsem se samozřejmě

00:09:55 upřímně smála tomu ději, a samozřejmě zase pokuta,

00:10:00 protože všichni říkali: Ty jsi kandrdas opravdu,

00:10:03 tohle se u divadla nesmí, aby se herec smál tomu,

00:10:06 co se odehrává na jevišti.

00:10:09 Takže, co jsem ten den vydělala, to jsem jaksi proplatila

00:10:12 na pokutách a na penále.

00:10:15 No a v Plzni to už bylo lepší, v Plzni, tím, že se vědělo,

00:10:20 že odcházím během té sezóny do pražského Rokoka,

00:10:26 tak tam mě používaly kolegyně zase jako takovou páku

00:10:29 na ředitelství, že v případě, že nepřivezou okamžitě uhlí,

00:10:35 které na herečáku došlo, tak že já dávám hodinovou výpověď

00:10:39 a odcházím.

00:10:41 Takže jsem vždycky přišla a řekla: Tak my tam máme docela zimu

00:10:45 a my bysme potřebovaly tak asi za půl hodiny uhlí, jinak odcházím,

00:10:49 protože já se nemůžu nachladit.

00:10:52 A potom se pamatuju, že ten pan ředitel, dodneška je mi ho líto,

00:10:56 že ten pan ředitel Svatoň byl fakt hodný člověk a on se mě bál,

00:11:01 já jsem samozřejmě měla v zádech Bohuslava Ondráčka,

00:11:06 a on si myslel, že jsem prostě taková ta diva,

00:11:10 no já jsem se ale tak chovala, hodně jsem se malovala,

00:11:16 já jsem byla tak ráda, že mám šminky a že se můžu malovat,

00:11:21 takže jsem si třeba namalovala hodně oči a do té barvy,

00:11:26 co jsem měla šaty, pamatuju si, že jsem měla

00:11:29 zelenomodré a v tom jsem zpívala Je půl osmý, táta zahajuje schůzi.

00:11:37 Co to bylo za písničku?

00:11:40 Ta byla od Honzy Schneidera, šanson Je půl osmý.

00:11:44 -Táta zahajuje schůzi...
-A matka šla s kamarádkou do kina.

00:11:50 Ale Honza Schneider z toho měl popotahování, právě kvůli textu.

00:11:56 Nějaký papaláš řekl, že takhle se tedy píseň psát nemá.

00:12:01 Ale já to říkám z toho důvodu, že ten pan ředitel,

00:12:06 aby se mě nedotkl nějak osobně, abych nedala zase výpověď hned,

00:12:10 tak mi vzkazoval po Bohuslavu Ondráčkovi,

00:12:13 ať se ta paní Kubišová tak strašně nelíčí.

00:12:16 Ať nemá ten samý odstín na očích jako má šaty.

00:12:20 Já jsem fakt vždycky vešla jak indián na to jeviště.

00:12:24 Ale bavilo mě to.

00:12:29 Oh baby baby přijel bílej vůz

00:12:40 oslíček Joe s rolničkou jeď s ním

00:12:45 do říše snů kde hrajou bílý blues

00:12:54 do říše snů jeď s ním.

00:13:03 Oh baby baby je tam krásnej dům

00:13:13 v tom domě síň zlatá skříň v ní klíč

00:13:22 ten klíč je tvůj vždyť patří jen tvejm snům

00:13:31 pod polštář dej ten klíč.

00:13:40 Tak honem přestaň si už hrát vždyť malej Joe chce taky spát

00:13:48 o mámě bude se ti zdát.

00:13:57 Tak ten chudák, kterého jste kdysi vyhodila od piána, se potom stal

00:14:01 vaším dvorním skladatelem, jmenoval se Boban Ondráček

00:14:05 a tahle krásná písnička byla od něho.

00:14:06 Ano.

00:14:08 A to už jste zpívala, když jste byla v Rokoku?

00:14:11 Napřed ještě v Divadle Alfa, tam přišel půl roku po mně

00:14:15 Vašek Neckář a posléze, když už jsem nastoupila do Rokoka,

00:14:20 tak vlastně po sezóně se ohlásil Bohuslav Ondráček s Neckářem.

00:14:26 Takže jsme potom byli všichni 3 pohromadě už v tom divadle.

00:14:30 A pak se k vám přidala Helena Vondráčková.

00:14:33 Helena se přidala po roce mého působení v Rokoku,

00:14:37 coby 17letá dívenka.

00:14:40 Tam byla taky roztomilá věc, protože my jsme tam byly

00:14:44 věkově k sobě, tak já jsem tam byla mladší než herečky Věra Preslová,

00:14:49 Jitka Frantová a Marcela Martínková,

00:14:52 přišel Darek Vostřel a říkal nám: Děvčata, mám k vám prosbu.

00:14:59 Přijde sem 17etá dívka, která právě udělala maturitu,

00:15:06 jmenuje se Helena Vondráčková a já vás prosím, abyste mluvily

00:15:12 ne spisovně, ale slušně.

00:15:16 My jsme si říkaly, co se tomu Darkovi stalo, copak mluvíme

00:15:19 nějak sprostě?

00:15:22 No a tak jsme mlčely, nastoupila Hela, seděla tak vzadu,

00:15:28 my jsme seděly u toho čelního zrcadla a ona seděla tadyhle.

00:15:34 No tak ty první chvíle byly takové stísněné,

00:15:39 my jsme si moc nepovídaly s Věrou Preslovou a Jitkou

00:15:42 Frantovou, až něco Heleně upadlo a ona najednou povídá: Do prdele.

00:15:49 Jak tohle řekla, tak jsme říkaly: Sláva, zaplaťpánbůh,

00:15:53 je to dítě normální.

00:15:56 Od té doby jsme začaly normálně mluvit, s Vaškem Neckářem

00:16:00 to bylo taky roztomilé, protože ten někdy přišel

00:16:04 a byl takový unavený z těch siláckých řečí v pánské šatně,

00:16:08 tak vždycky přišel a říkal: Holky, můžu bejt u vás?

00:16:12 Tam se nedá vydržet.

00:16:14 My jsme říkaly jo, sedni si tamhle, ale nečum.

00:16:18 Takže on opravdu nečuměl a byl tam s námi, než začalo

00:16:23 představení nebo koncert.

00:16:26 Z vašeho působení v Rokoku si pamatuju především inscenaci

00:16:29 Filosofská historie, to byla krásná inscenace.

00:16:33 Já si pamatuju, že jste v té době nosila poměrně silné brýle.

00:16:38 Napřed jsem začínala na 5 dioptriích,

00:16:41 pak jsem přidávala dioptrie, já jsem netušila, že mám šedý

00:16:45 zákal, ale v tu dobu, co vy míníte, tak jsem měla těch 5 - 6 dioptrií.

00:16:52 Stávalo se, že jsem ani v pasáži u divadla nepoznala někoho,

00:16:57 kdo mě zdravil, to se mi povedlo zrovna s ředitelem divadla,

00:17:02 který ke mně jednou přistoupil a ptal se: Prosím tě,

00:17:05 co jsem ti udělal? Já jsem říkala: A co?

00:17:08 A on říkal: Tys mně neodpověděla na pozdrav.

00:17:12 Já jsem říkala, že to nevím, já jsem tě potkala, jo, potkala...

00:17:17 No tak to všechno dělaly moje oči.

00:17:19 Pak se mi jednou stalo, že jsem vyšla z divadla

00:17:23 a já jsem domů jezdila tramvají 20 na Vinohrady.

00:17:28 Já jsem ty brýle nechtěla nosit, protože jsem se za ně styděla,

00:17:33 nasadila jsem si je vždycky až potmě v divadle nebo v kině,

00:17:38 no a tohle jsem vyšla bez brýlí po představení a všimla jsem si,

00:17:43 že tam 2 je, ale neviděla jsem tu druhou 2 a zavezlo mě to někam

00:17:47 do Vršovic, kde jsem vůbec netušila, proč tam jsem,

00:17:51 co tam dělám.

00:17:53 Až potom, když jsem viděla hodně a jelo to hlavně z kopce

00:17:56 nikoliv do kopce na Vinohrady, tak jsem si řekla: To jsem to

00:17:59 zvorala.

00:18:01 Tak jsem vyšplhala ten kopec domů a maminka se divila,

00:18:05 proč jdu tak pozdě a já jsem říkala: No mami,

00:18:08 já jsem přijela někam úplně jinam, díky tomu, že jsem nenosila brýle.

00:18:12 Vy jste se za brýle styděla, jiná zpěvačka na tom postavila

00:18:15 kariéru.

00:18:16 Naďa, no.

00:18:18 A jak to bylo s tou Filosofskou historií?

00:18:21 S tou Filosofskou historií, premiéra byla na začátku 1968,

00:18:26 tak jsme ji úspěšně hráli, byl tam nádherný kvartet,

00:18:31 Walda, Karel Štědrý, Helena a já, který se jmenoval

00:18:35 Tak tedy sbohem, den se krátí.

00:18:40 A tohleto jsme zpívali, když se to oprášilo,

00:18:45 ta Filosofská historie, a hlavně když bylo po sovětské okupaci

00:18:49 v roce 68, někdy začátkem října a ty moje obavy z pokutování

00:18:56 se tady samozřejmě naplnily, protože jsme zpívali,

00:19:00 Vašek Neckář ležel přes ty barikády mrtvý, my jsme zpívali

00:19:05 Tak tedy sbohem, den se krátí a mně to nějak seplo

00:19:09 ta celá atmosféra té okupace a posléze a ta písnička smutná,

00:19:16 mimochodem nikde nebyla zaznamenaná,

00:19:21 a mně se najednou sevřel krk a přestalo mně to zpívat.

00:19:24 Viděla jsem, že Walda bojuje, ale taky zmlknul,

00:19:29 Helena zmlkla jako třetí a Karel Štědrý se snažil,

00:19:33 no ale ono to nešlo a skončil i Vašek Hybš a kapela

00:19:40 a lidi začali tleskat, protože to bylo takové nějaké

00:19:45 symbolické sepětí s tím a já jsem si říkala,

00:19:49 tak tohle se asi nedoplatím, tohle bude těžká pokuta.

00:19:54 Jak jsme vycházeli z jeviště, tak tam stál Darek Vostřel

00:19:59 a každého zvlášť nás přivinul, poplácal a neřekl ani slovo výčitky

00:20:05 takže to byla zas jednou satisfakce za ty moje všechny pokuty,

00:20:09 co jsem měla v divadelním životě.

00:20:19 Hej, Jude, co dá ti pláč oči pálí a slzy zebou

00:20:24 víc nemáš jen malý poslední dar znáš písní pár

00:20:32 ty půjdou s tebou.

00:20:35 Hej, Jude, že má tě rád to se v písních tak snadno zpívá

00:20:48 na rubu všech písní kde končí rým tam leží stín který nám zbývá.

00:21:01 Svět je krásnej svět je zlej hej, Jude, věř v něj

00:21:07 do vínku nám dal víc ran a boulí do těch ran ti sype sůl a láme hůl

00:21:23 tak vládne nám svět tak s námi koulí

00:21:30 ne ne ne ne ne ne ne ne.

00:21:37 Já jsem vás na začátku představil jako herečku a zpěvačku,

00:21:41 zatím jsme vás viděli převážně jako zpěvačku, tak co říkáte,

00:21:45 kousek vašeho hereckého umění?

00:21:52 Tady to režíroval Jan Němec, se kterým jsem zrovna v tu dobu

00:21:57 měla takovou epizodu, vezl mě z nočního natáčení domů

00:22:02 a před domem se ke mně přiklonil a chtěl mě políbit.

00:22:10 A já jsem si říkala, no co si to dovoluje ten ženáč,

00:22:14 protože byl v tu dobu ženatý s Ester Krumbachovou.

00:22:18 A on mi na to povídá: Marto, vy neumíte líbat?

00:22:22 A já na to: Umím, ale jenom toho, koho chci.

00:22:27 Pak za nějakou dobu, asi za 2 roky, mi volal a říkal: Marto, já už jsem

00:22:32 rozvedenej! Šla byste se mnou Třískům na svatbu? Jako svědek?

00:22:38 Já jsem říkala: Tak jo.

00:22:42 Vlastně stalo se z toho to, že se stal mým manželem

00:22:46 ovšem než se stal mým manželem, to jsme spolu chodili,

00:22:50 a někdy na jaře 1969 mi potřeboval výrazně sdělit, jak mě miluje,

00:22:56 takže mně vystřílel monogram pod okno.

00:23:00 Jo, něco jsem o tom četl. To byl atentát.

00:23:04 Ano, pak mě pozval normálně na večeři a já jsem odcházela

00:23:11 z bytu hezky upravená a se mnou nemluvila v tu dobu

00:23:17 doma ani noha od židle, a babička vykřikla:

00:23:22 Bože, ona jde na večeři se svým vrahem!

00:23:30 Za bránou tisící zvonková je zem

00:23:33 a lidé zvonkoví v ní zvoní celý den

00:23:39 pro váš pláč pro váš smích

00:23:46 ringo ding pro váš hřích

00:23:54 poslouchej.

00:24:02 V ulici z perleti a lístků okvětních

00:24:09 domečky skleněné a křídel motýlích

00:24:15 barevný vodopád má barev víc

00:24:25 než můžeš znát

00:24:29 poslouchej.

00:24:37 A lidé zvonkoví ve zvoncích zrození

00:24:44 když se stane neštěstí svým zvonkem zazvoní

00:24:50 ringo ding ringo ding

00:24:57 ringo ding ringo ding

00:25:05 poslouchej.

00:25:07 Marto, existuje ve vašem repertoáru nějaká píseň, kterou jste zpívala

00:25:12 častěji než tu legendární Modlitbu pro Martu?

00:25:16 Já myslím, že ne, rozhodně jsem Modlitbu zpívala mnohokrát

00:25:21 oficiálně a mnohokrát neoficiálně.

00:25:26 A sice to bylo v době, kdy jsem měla zákaz zpívání,

00:25:30 ale třeba takové výjimky, jako že si Václav Havel přál,

00:25:35 abych pokaždé, když jsem byla na Hrádečku, tak abych za tichého

00:25:41 hraní doprovodu vystoupila na krb, kde jsem odzpívala nahlas,

00:25:51 bez mikrofonu, Modlitbu.

00:25:55 Tam se jednou stalo, že nějakým způsobem došlo pivo

00:25:59 na Hrádečku, Pavel Landovský jel do Trutnova pro pivo,

00:26:04 nějak se tam zapovídal s nějakým vojáčkem,

00:26:07 ten ho posléze přivezl s pivem zpátky a já jsem zrovna stála

00:26:12 na tom krbu a zpívala Modlitbu.

00:26:14 Ten vojáček koukal a říkal: Člověče, ta holka zpívá jako

00:26:20 Marta Kubišová.

00:26:23 Tahle krásná píseň se vlastně stala takovou hymnou 2 období,

00:26:28 jednak roku 68 a jednak roku 89.

00:26:33 Opravdu, tahle píseň se dočkala 4 verzí - 1. verze zazněla

00:26:38 ještě v okupaci sovětskou armádou, 2. a 3. verze vznikaly v různých

00:26:45 studiích a 4. verze, ale ta, pro kterou byla ta Modlitba

00:26:50 napsaná, ta vznikla v říjnu 68, odezněla v dílu Hrabě Monte christo

00:26:58 seriálu Píseň pro Rudolfa III.

00:27:09 Ať mír dál zůstává s touto krajinou

00:27:21 slova závist zášť strach a svár

00:27:25 ty ať pominou ať už pominou

00:27:37 teď když tvá ztracená vláda věcí tvých

00:27:44 zpět se k tobě navrátí lide, navrátí.

00:28:01 Z oblohy mrak zvolna odplouvá

00:28:05 a každý sklízí setbu svou

00:28:12 modlitba má ta ať promlouvá

00:28:19 k srdcím která zloby čas

00:28:23 nespálil jak květy mráz

00:28:27 jak mráz.

00:28:33 Paní Marto, teď mám vzácnou příležitost, tak se vás zeptám.

00:28:37 Jak to bylo opravdu s tím dárkem pro Alexandra Dubčeka?

00:28:42 Začalo to velmi nevinně, v tu dobu ženy z různých velkých

00:28:47 podniků se na Alexandra Dubčeka chodily dívat, přivítat ho v Praze,

00:28:54 tehdy se říkalo, že snad měl být ozářen, to znamená, vrátit se

00:28:59 nemocný z Moskvy.

00:29:02 Nás s Ivou napadlo, že by bylo dobré připojit se k těm ženám

00:29:07 a předat mu při té příležitosti kytičku a já jsem vymyslela,

00:29:12 že toho andílka, kterého jsem nosila,

00:29:14 že mu dám jako anděla strážného.

00:29:17 Dopadlo to úplně jinak, byl z toho nakonec spot,

00:29:21 který byl snad nejtrapnější v mém životě, protože díky tomu,

00:29:25 že jsem nenosila brýle na oficiální příležitosti, tak jsem brýle neměla

00:29:30 a tím pádem jsem přehlédla, že jsem vyklopila medailónek

00:29:33 z krabičky a panu Dubčekovi jsem kromě kytičky

00:29:38 dala prázdnou krabičku.

00:29:41 Můj největší trapas, který mi už nikdo nikdy neodpáře.

00:29:47 Zář šáronské růže je v ní žár denice odpolední

00:29:50 na rtech jejích réva sladká narden voní kůže hladká

00:29:53 jmenuje se Magdaléna není svatá je jen žena.

00:29:56 Aleluja.

00:29:59 Jak studnice bývá žena zámkem ctnosti uzamčena

00:30:03 přijde poutník zmírá žízní vodu žalář studně trýzní

00:30:07 žízeň ztiší Magdaléna není svatá je jen žena.

00:30:11 Aleluja.

00:30:14 Špatně luna hrozny hlídá lišky vinic nedohlídá

00:30:18 mužů těch je mnohem více dala jim klíč od vinice

00:30:22 není svatá je jen žena proto hřeší Magdaléna.

00:30:26 Aleluja.

00:30:29 Marně luna lišky stíhá vinici už neostříhá

00:30:33 slyším volat farizeje tato žena v peklo spěje

00:30:36 amen pravím amen stůjte jste-li svatí kamenujte.

00:30:40 Aleluja.

00:30:44 Krása není hříchem hříchem bývá přísný půst

00:30:52 láska je jak píseň v níž se mění žízeň úst.

00:30:58 Aleluja.

00:31:07 Paní Marto, vaše působení ve skupině Golden Kids

00:31:11 a hostování v pařížské Olympii, to přece musí být krásná vzpomínka?

00:31:17 Rozhodně krásná vzpomínka jo, ale ne moc úsměvná,

00:31:21 protože tehdy se stalo, že právě během našeho působení

00:31:26 v Olympii došlo ke studentským bouřím tam a nabídka

00:31:32 pana Bruno Cocatrixe, abych tam půl roku zůstala

00:31:36 a podívala se, jak by vypadala moje další profesionální kariéra,

00:31:41 musela zůstat nevyužitá.

00:31:44 Já jsem říkala: Dobře, až se vám to tady přestane mydlit,

00:31:48 tak já si jenom odskočím domů. Mezitím ale přišli bratři.

00:31:52 Takže bylo vymalováno.

00:31:57 Slunce dál vychází nad Massachusetts

00:32:01 a vidět s tebou ten úsvit bych si přál.

00:32:09 Vrátím se zas tam do Massachusetts,

00:32:18 vrátím se zas tam do Massachusetts,

00:32:23 vrátím se zas tam do Massachusetts.

00:32:36 A teď vám řeknu něco úsměvného, jak to chodí v mém životě.

00:32:41 15 měsíců trvání Golden Kids.

00:32:46 Pouze 15 měsíců?

00:32:47 Pouhých 15 měsíců, ano, 19 a půl let hlasového klidu,

00:32:52 jak já tomu říkám, v těch 19 a půl letech

00:32:56 jsem kromě jiného lepila sáčky na hračky, posléze jsem to musela

00:33:02 přestat dělat, protože jsem si dost vydělala, takže jsem začala

00:33:06 dělat písařku ve Výstavbě sídlišť, kde mi po čase 1 kolegyně říká:

00:33:12 Tak představ si, co tady se stalo. Kolem Alcronu šla vyslovená šlapka,

00:33:19 upadla, na nohy jí pomohl bohatý milionář americký a představ si,

00:33:26 on si tu ženskou vzal.

00:33:28 Já jsem jí na to řekla: Já tě zklamu, já kdybych tam ležela

00:33:32 týden, tak mě každý překročí a půjde klidně dál.

00:33:36 Já to mám v životě jinak.

00:33:47 Z toho tě nemusí bolet hlava to už se v životě stává

00:33:55 život je někdy váhavý není to žádná sláva.

00:34:04 Neboj se, štěstí se brzy dostaví jen co se unaví někde jinde.

00:34:15 Víte, v mým životě to chodí přesně podle přísloví

00:34:18 Odříkaného chleba největší krajíc.

00:34:21 Takže když po 5 letech tápání při 2. kariéře v šoubyznysu,

00:34:26 jsem měla pocit, že je nejvyšší čas zpívání zanechat

00:34:31 tak přišla nabídka od Milana Heina do Divadla Ungelt a já už jsem tam

00:34:37 10. rokem teď v březnu a musím říct, že to byl nejšťastnější krok

00:34:44 v mém životě, protože jsem tam opravdu v domovské scéně.

00:34:50 Však jste taky za své herecké a pěvecké výkony dostala Thalii.

00:34:56 Ano, ke svému překvapení.

00:35:01 Už stačilo málo a to moje já

00:35:05 by škrtal si každej z diáře

00:35:11 a motýl co stál zase poletí dál

00:35:15 sám sebou chtěl by se stát.

00:35:20 Záda si srovnám a vyvětrám pleť

00:35:25 a nakreslím úsměv na tváři

00:35:30 a motýl co stál zase poletí dál

00:35:35 a neměl by chybovat.

00:35:39 Tak si chraňte svou tvář

00:35:44 není čemu se smát

00:35:48 taky odložte soud nade mnou dnes jak dítě chci spát nadějí

00:35:55 na svém budu si stát už napořád

00:36:00 doufám už napořád já budu já.

00:36:14 Není čemu se smát

00:36:18 taky odložte soud nade mnou dnes jak dítě chci spát nadějí

00:36:25 na svém budu si stát už napořád.

00:36:30 Skryté titulky: Lucie Zrnová, Česká televize, 2008