00:00:47 Pěkně vás vítám, milí diváci.

00:00:50 Mnozí z vás jistě poznali, že jsme začali scénou

00:00:53 z legendárního filmu Vojtěcha Jasného.

00:00:57 A ta křepčící osoba v modrém?

00:01:00 To byla, dnes už méně známá, ale znamenitá herečka,

00:01:04 Alena Kreuzmannová, které jsme dnešní Úsměvy věnovali.

00:01:13 Tomu říkám dobrá prácička.

00:01:16 Co si také má chudák holka počít, když se chce mít trochu dobře.

00:01:18 To nic, maličká, to nic, tady zatím něco od cesty.

00:01:24 Na mašle. A večer přijď ke mně.

00:01:30 Dostaneš odpověď, na tohle, rozumíš?

00:01:37 Tak a teď musím jíti. Na shledanou.

00:01:40 -Pa, pa.
-Na shledanou.

00:01:43 Vaše uctivá služebnice.

00:01:48 2 šilinky, ten se nikdy nepředá.

00:01:52 Tak, copak to tady bylo? Copak to tady prováděla?

00:01:58 Pane Filipe, vy byste ale jednoho vylekal.

00:02:02 Pomalu, Lucy, trochu míň naivnosti a trochu víc upřímnosti.

00:02:07 Zahrává si s námi, slečinko.

00:02:11 Moc dobře jsme viděli, jak odevzdává dopis panu baronetovi.

00:02:16 To se samozřejmě dozví můj pán a jestli ho nevyzve na souboj on,

00:02:20 tak to udělám sám.

00:02:23 Vy milostpáni od milostpánů jste na všechno moc hr.

00:02:28 Dopis byl od paní Malapropové, je do sira Lucie celá paf.

00:02:33 Mají to někteří lidé divný vkus, co?

00:02:36 Ale co vaše slečna? Nemáte náhodou dopis pro mého pána?

00:02:40 Špatné zprávy, pane Filipe. Sir Anthony požádal o ruku

00:02:45 naší slečny pro svého syna.

00:02:49 -Pro pana kapitána Absoluta?
-Právě toho, všechno jsem slyšela.

00:02:53 U snímků staršího data možná stojí za zmínku představit

00:02:56 některé účinkující.

00:02:58 Poznat dodnes populárního herce, šansoniéra a překladatele

00:03:02 Rudolfa Pellara není jistě problém.

00:03:06 A ten žoviální korpulentní pán, to byl herec Oldřich Musil.

00:03:10 A toho si určitě nespletete s mužem v následující ukázce.

00:03:19 -Kde máme otvírák na konzervy?
-V 1. šupleti.

00:03:22 To se říká kdoví jestli.

00:03:25 No není to tady, to je zajímavý, já když něco hledám,

00:03:27 tak to tady není. Pořád se to tady povalovalo.

00:03:29 Na.

00:03:32 Ty, co tomu říkáš? Hanka byla vždycky taková puťka

00:03:36 a najednou...

00:03:38 Nějak se ti to trhá. Měl jsem ti radši pomoct, viď?

00:03:42 Starou belu, ale je tam zase moc cukru.

00:03:44 Ale vždyť jsem ho tam dával přesně 4 vrchovatý lžíce podle receptu.

00:03:49 -Ty?
-No.

00:03:51 A kdo se tě o to prosil? Kdy už se mi přestaneš plíst

00:03:55 do kuchyně?

00:03:56 No tos měla říct, žes to těsto sladila.

00:03:58 Jo? Měla jsem ti to říct? A copak by to bylo platný?

00:04:01 Kdybych ti to napsala na nos, tak mi to není nic platný,

00:04:04 protože ty mně musíš pomáhat.

00:04:05 Ale musím, no samozřejmě.

00:04:06 Musíš, protože jsem úplně blbá. Bez tebe bysme umřeli hlady.

00:04:09 Kdo říká, že jsi blbá, prosím tě. Podívej se, Išinko, nerozčiluj se.

00:04:13 Dělej si to sám a já si jdu lehnout.

00:04:15 -Pojď sem, Išinko.
-Nech mě, je mi z tebe na nic.

00:04:20 A spát nechoď, před večeří to není zdravý.

00:04:24 Počkej, kde jsem to četl? Nebo psali po večeři?

00:04:33 V manželských vztazích se může přihodit leccos nežádoucího.

00:04:38 A co když se do věci vkládá, samozřejmě s nejlepším úmyslem,

00:04:42 osoba nepříliš vítaná? Tedy tchyně.

00:04:46 I to se může přihodit.

00:04:54 Blanka si vzala neplacený volno a Mireček ve školce taky nebyl.

00:04:57 Měli bysme zajít na SNB, ale to bys mi musel říct,

00:05:01 co jsi jí udělal.

00:05:03 Když vám říkám, že nic, tak nic.

00:05:05 Přece mně nechceš namluvit, že si Blanka jen tak odskočila.

00:05:08 S kufrem a 3letým dítětem. Uvědomuješ si vůbec, co se stalo?

00:05:14 Tobě uteče žena a ty si tady běháš nahatej!

00:05:17 Já tady takhle chodím vždycky.

00:05:21 Dej mi ten kufr do ložnice.

00:05:22 A proč?

00:05:23 Pár dní tady zůstanu, než se to všechno vysvětlí.

00:05:26 Proč?

00:05:28 Jídlo jsem si vzala svoje, nemusíš mít starost.

00:05:33 No tak jdi a neběhej mi tady jako nudista!

00:05:38 A ten kufr!

00:05:39 Moment! Až se převlíknu, tak to uklidím.

00:05:43 ZVONEK

00:05:51 Kuk!

00:05:52 Jé, promiňte, já jsem myslela, že pan Strnad...

00:05:57 Promiňte, na shledanou.

00:06:02 -Kdo to byl?
-To nemůžete zaklepat?

00:06:04 -Kdo to byl?
-Nevím. Počkejte.

00:06:06 -Ta s tou flaškou.
-Počkejte chviličku, prosím vás.

00:06:09 Že se nestydíš!

00:06:12 Blanka byla vždycky citlivá, jestli jsi ji nějak ublížil,

00:06:16 to je vaše soukromá věc a do vašeho soukromí

00:06:20 jsem se nikdy nepletla, to dobře víš, Michálku.

00:06:24 Ale mlčet taky nemůžu. Blanka je jednou moje dcera

00:06:27 a zastat se jí, to je přímo moje povinnost.

00:06:33 Chtěla jsem ti říct, že ty náušnice a náramek po tetě,

00:06:37 víš, to jsem si vzala k sobě a vaše spořitelní knížky taky.

00:06:43 Jako nestranná osoba mám přece na to právo, ne?

00:06:46 Nechci, aby pak nastaly nějaký komplikace, handrkování o majetek,

00:06:50 to je vždycky to nejhorší.

00:06:56 Že byt je psanej na Blanku, to víš? Ale zatím tady můžeš zůstat.

00:07:02 Já tě nebudu nijak omezovat.

00:07:05 Já myslím, že je na čase pro změnu atmosféry uvést něco ráznějšího,

00:07:10 třeba na téma Pořádek musí bejt i na studentský ubytovně.

00:07:20 -Co tu dělá tahle slečna?
-Ale jaká slečna?

00:07:24 Tahle!

00:07:26 Jo, tahle? Odpočívá.

00:07:30 Odpočívá, chudinka, celou noc.

00:07:33 Paní Pavlíčková, celou noc? Co si to o mně myslíte?

00:07:37 Poslyšte, mládenče, všechno má svoje meze a co je moc, to je moc.

00:07:42 Tohle už je 2. případ a vy dobře víte, co to pro vás znamená.

00:07:47 Já jsem vás na to upozornila.

00:07:51 Několik scének z rozmanitých televizních pořadů by snad mohlo

00:07:55 stačit.

00:07:57 Příznivci filmů "pro pamětníky" si jistě rádi připomenou

00:08:01 půvabnou dívenku Stázku.

00:08:13 Pane Jan!

00:08:21 Pane Jan!

00:08:25 Jeno!

00:08:27 Ty?

00:08:30 Zase špehuješ? Zase hlídáš?

00:08:36 Já, já...

00:08:37 Špehuješ.

00:08:40 Já jsem šla na kradenou.

00:08:42 -Sem?
-Na růže.

00:08:46 -Na růže? Pro koho?
-Já mám chlapce, pro chlapce růže.

00:08:54 -Ty máš tedy chlapce, Stázo?
-Ježíši, Jeno...

00:09:06 Proč pláčeš?

00:09:12 Žes to řekla? Že už to není tak hezké?

00:09:16 Neplač, Stázko, mysli si třeba, že tě tvůj chlapec políbil.

00:09:24 Proč se směješ? Směješ se tak, když tě líbá?

00:09:29 Takové oči jsi Stázko nemívala. Hodně tě líbá, Stázko?

00:09:34 -Poškrábu tě.
-Jeho bys nepoškrábala.

00:09:39 Co myslíš, Stázko? Přepral bych tvého chlapce?

00:09:43 Je hodně silný? Hodně tě líbá? Čeká na tebe?

00:09:48 V lukách.

00:09:50 Nemůžu samozřejmě opomenout film asi nejoblíbenější.

00:09:55 Komedii, v níž je Alena Kreuzmannová jednou z početných

00:09:59 ratolestí svérázného otce, oficiála Tříšky, v podání

00:10:04 Saši Rašilova - tedy seniora, to je důležité dnes zdůrazňovat,

00:10:09 aby nedošlo k záměně s juniorem stejného jména.

00:10:16 -Budu si stěžovat k veliteli.
-To můžeš, už rok spolu chodíme.

00:10:20 Cože? Ty chodíš s velitelem? Ty chodíš s vojákem?

00:10:25 Mám snad čekat jako Božka, až kdo se ti bude líbit?

00:10:29 Slyšíš to, Božka? Tvá sestra chodí s vojákem.

00:10:45 VOJÁCI ZPÍVAJÍ

00:10:53 -Za půl hodiny nástup.
-Rozkaz!

00:11:01 Kde se tu bereš?

00:11:03 Chtěla jsem tě překvapit a jsem tady.

00:11:05 Já taky.

00:11:06 Pavle, jestli ta vaše písnička vzbudila tátu, tak balíme.

00:11:09 To snad ne?

00:11:10 Nesmíš se ukázat před tátou v uniformě.

00:11:12 Neboj se, já to nějak zařídím.

00:11:17 Kde jste? Kde jste!

00:11:21 Tatínku, co se ti zase stalo?

00:11:23 Vy jste neslyšeli?

00:11:24 Musíme okamžitě pryč. Kvůli vojákům a kvůli vám.

00:11:28 Dovol, kvůli mně?

00:11:30 Tebe se to netýká. Kde je Slávka?

00:11:32 Musíme okamžitě pryč! Jirka s Julínkem musí sehnat

00:11:36 nějaký dopravní prostředek. Jakýkoliv!

00:11:39 A kdyby to krávy byly, musíme pryč!

00:11:41 Tati!

00:11:43 Kde jsi byla? V tom županu a tak časně?

00:11:47 Jdi rychle balit, zmizíme okamžitě.

00:11:51 To je pěkné, najíst se, vyspat a zmizet.

00:11:56 To je hezké chování úřednické rodiny za tak milé přivítání.

00:11:59 Ale vojáky mi zatajili.

00:12:01 Inu, slabé nervy jsou slabé nervy, ale někdy aby to kůň vydržel!

00:12:06 Jdeme balit, ale slušné to není.

00:12:08 Teď mám to potěšení přivítat Libušku Švormovou,

00:12:12 někdejší kolegyni Aleny Kreuzmannové

00:12:15 z Městských divadel pražských. aby na svou kamarádku zavzpomínala.

00:12:18 Dobrý den.

00:12:20 Já jsem se s Alenkou jeden čas víc stýkala, jednak jsem ji měla

00:12:26 ráda a jednak proto, že ona bydlela ve Štěpánské, angažované jsme byly

00:12:32 v Divadle ABC a já jsem bydlela v podnájmu někde v horoucích hájích

00:12:37 a tak mně to nestálo vůbec za to po zkoušce a zase na představení

00:12:41 a tak jsem k ní chodívala do té Štěpánské na návštěvu.

00:12:45 Učily jsme se spolu texty a ona měla v té době malého synka,

00:12:49 tak s tím jsme si hrávaly a takhle jsme se seznámily

00:12:53 a víc jsme spolu kamarádily.

00:12:55 Ona potom pojala takový nápad, na ženu a ještě k tomu

00:13:01 samoživitelku dost šílený, že si postaví vilu v Podolí,

00:13:06 protože tam měla parcelu po otci.

00:13:11 Pustila se do toho, ale to bylo v té době něco strašného.

00:13:16 Tehdy nebylo to tak, že se šlo a objednala se firma.

00:13:20 To nešlo jen tak koupit, to se shánělo.

00:13:23 To se shánělo, když přišlo něco do Stavebnin.

00:13:26 Ta Alena se do toho tak zažrala, chodila, měla takový zelený plášť

00:13:32 a vždycky, když něco přišlo, a tak se stalo, že jednou dostali

00:13:36 v železářství takové dlouhé armatury, ty tyče,

00:13:40 ona je hned koupila, dala si je na rameno

00:13:44 a šla tou Štěpánskou ulicí s těmi armaturami a potkala ji

00:13:49 nějaká paní a povídala: Paní Kreuzmannová, vy už nejste

00:13:53 u divadla?

00:13:56 Tak to byla Alenka a bohužel, ten dům skutečně se nepodařilo

00:14:02 dotáhnout, musela to rozestavěné prodat.

00:14:08 Pak měla zase takovu dobrodružnou věc, že se usídlila v Řeži u Prahy,

00:14:15 což tam je krásně, krom toho atomového výzkumu, je tam hezky,

00:14:21 ale ona tam musela jezdit přívozem do té lokality a to znamenalo

00:14:27 po představení jet vlakem a tam stihnout ten přívoz.

00:14:32 Já vždycky, když jsme tak seděli v Klubu a po představení si tam

00:14:36 dávali ty dvojčičky, tak jsem ji tak viděla, jak v temné noci

00:14:41 po Vltavě pluje přívoz a tam Alena, herečka z Městských divadel.

00:14:48 Vždycky mě to úplně fascinovalo, to ona byla taková odvážná ženská.

00:14:54 Jednoho dne jsem si řekl: Teď, anebo nikdy.

00:15:05 Promiňte pane, kolik je hodin?

00:15:08 Klasický začátek. Půl sedmé, madame.

00:15:11 Děkuji.

00:15:13 Možná, že mně jdou o 2 nebo 3 minutky pozdě.

00:15:15 Nevadí, mám čas.

00:15:19 Nemohli bysme si jít něco vypít? Myslím spolu.

00:15:24 Spolu, proč?

00:15:29 Prosím, přesně tak to řekla. Uznejte, žena na lavičce v parku,

00:15:34 to je jasné, taková myslí na lásku.

00:15:38 Já jsem s Alenou nikdy nic netočila já s ní nemám tyhle vzpomínky,

00:15:42 ale hráli jsme spolu a jednou jsme hráli takovou hru,

00:15:47 kde my dva s Edou Cupákem jsme byli na jevišti a měli dlouhý dialog,

00:15:51 a ona měla do něj vejít, myslím dokonce jako manželka

00:15:54 a já byla tehdy milenka.

00:15:57 Alena to za scénou přeslechla a přišla asi o 10 replik dřív,

00:16:02 což tam byl kardinální nesmysl, tam se musely říct důležité věci.

00:16:06 Ona vešla na jeviště a Eda jí takhle koutkem povídá: Ještě ne.

00:16:11 A ona zůstala stát a povídá: Ale už jsem vidět.

00:16:16 A ona byla taková seriózní, za dámu přišla.

00:16:21 Bylo to strašně směšné.

00:16:23 Pověz mi, kde tu přebývají Tkaničkovi?

00:16:32 Mají 3 + 1, ale jen pro 3 osoby.

00:16:39 A co vy s nima? Vždyť oni smrdějí korunou.

00:16:45 Jsem Bílá paní, dobrá ženo, a radím ti, zanech úmyslů

00:16:51 špehéřských, jinak...

00:16:56 No, hodná, to nebyl páníček, nebyl, to byl čertíček.

00:17:06 Ten čert vylezl z kanálu a ta frajle, ta Bílá paní,

00:17:12 přijela nóbl kočárem. Tys to taky viděla, viď?

00:17:16 Babi, nechcete acylpyrin?

00:17:20 Nechali tam stopu na dlaždicích, ten čert se tam nějak otiskl.

00:17:25 Ta stopa byla jako od kopyta, že jo?

00:17:31 Tak vy už je máte.

00:17:33 Ne, ještě ne, ale jde to náramně k sobě - čert, kopyto...

00:17:41 -Babi, chcete ten acylpyrin?
-Co porád máte s tím acylpyrinem?

00:17:46 Už jsem si myslela, že mě Kořánová předběhla.

00:17:49 Moment, kde je ta Kořánová?

00:17:52 -Ona hlídá to kopyto.
-Jo, kopyto.

00:17:58 No, přece to kopyto vypálený do podlahy.

00:18:02 To bylo tak, já ji ráno potkám a ona klečí na zemi

00:18:07 a čuchá k tomu kopytu.

00:18:10 No jo, asi Marbura. To byl takovej fintil,

00:18:15 toho bych podle toho jeho čmoudu poznala na 100 honů.

00:18:20 Co vy tady, paní sousedko?

00:18:25 Ale, ty lidi, ty lidi. Pokouším se tady utřít tu špínu,

00:18:29 tu barvu.

00:18:31 To není barva, paní sousedko, kdepak barva, viď Nelinko?

00:18:37 Co jiného by to asi mohlo být? Kůň v paneláku?

00:18:43 Stopa čerta.

00:18:47 Čert?

00:18:52 Že vy se díváte v televizi na pohádky, viďte?

00:18:56 Pojďte.

00:18:58 Tady před barákem je vchod přímo do pekla.

00:19:03 Vede kanálem. Já jsem ho viděla.

00:19:06 Koho?

00:19:07 No čerta jsem viděla, jak odtamtud lezl,

00:19:10 takovej vyfintěnej, samá ozdoba.

00:19:14 Tak přece Marbura.

00:19:16 Kdo?

00:19:18 Prosím vás, tohle nikde nepovídejte tomu už dneska ani děti nevěří.

00:19:24 Viděla jsem ho a Bílou paní jakbysmet, taková frajle drzá.

00:19:29 Vždyť ona mi nadávala, že jsem špehéřka.

00:19:32 Babi, je bílej den, je 20. století. Do vesmíru lítají pomalu i autobusy

00:19:42 všecko je na svým místě a vy vidíte čerty.

00:19:47 Hele, nebyla jste léčena?

00:19:51 Vždyť se podívejte kolem sebe.

00:19:58 A ty se taky podívej kolem sebe, chlapče.

00:20:05 A spolkni ten svůj acylpyrin.

00:20:15 Nějakej úkaz, co?

00:20:18 Jo, houby úkaz, to je ta čarodějnice na koštěti

00:20:23 a veze Tkaničkovic žábu. Úkaz! Hm.

00:20:28 Když už jsme zabrousili do oblasti nadpřirozených jevů,

00:20:32 pokračujme ještě v tomto duchu, i když v poloze podstatně,

00:20:35 ale podstatně méně záhadné.

00:20:48 Copak to tam mezi těma božíma hovádkama provádíte?

00:20:52 ŘEHTÁ

00:20:55 Kde je můj Šimlíček?

00:20:58 To jsem já, paňmaminko drahá.

00:21:04 Co to blábolíte, mužskej bláznivej!

00:21:09 Jen čistou pravdu.

00:21:15 Vždyť já byl za svoje hříchy do toho šimla zakletej.

00:21:21 Už to bude aspoň 300 roků a měl jsem v té zvířecí kůži

00:21:28 přebývat ještě 20 let.

00:21:35 Ale vy, paňmaminko zlatá, vy jste mě svou dobrotou vykoupila.

00:21:42 Však za ten dobrej skutek vám přijde odplata.

00:21:46 Prokrindapána, je to vůbec možný?

00:21:52 Nevidět to na vlastní oči...

00:21:56 To jsou mi teda věci. Jeden tady vysvobodí zakletýho

00:22:00 ani se nenadá a ještě skrzevá to přijde ke škodě.

00:22:05 Čím pak já teď pojedu na jarmark?

00:22:07 I nehřešte, panímámo.

00:22:09 Hlavně, že jste udělala dobrej skutek.

00:22:17 Na rozdíl od mnoha jiných hereček, paní Kreuzmannová si s věkem,

00:22:21 tedy stárnutím, žádné vrásky nedělala.

00:22:24 Jak dostala roli nějaké babky, tak ji zahrála s ohromnou chutí.

00:22:33 V tomhle horku ze mně všecka síla vyprchá.

00:22:36 Tak já dám pozor, aby ti ještě nějaká ostala.

00:22:43 Protože spolu půjdeme na 1. rokytnický bál.

00:22:52 Ty chceš jít do bálu s hastrmanem? To nemáš dost jinejch tanečníků?

00:22:58 Po tom ti nic není.

00:23:00 Kdepak, z toho nic nebude.

00:23:03 Stůj, nebo tě přetáhnu líčeným provazem.

00:23:09 Neblázni, ševcovko!

00:23:12 Povídám, že spolu půjdem na bál.

00:23:19 Hastrmana v tobě nepozná ani čerchmant.

00:23:24 Kalhoty ujdou, boty taky, kabát ti bude trochu kratší.

00:23:32 On holt nebožtík nebyl takovej fešák jako ty.

00:23:40 Ale to ti povídám, hastrmane, jestli v hospodě něco vybreptáš,

00:23:47 tak ti nasypu do tůně svatojánský listí, že nepostačíš utíkat.

00:23:54 Ty ševcovko, pusť mě, přinesu ti ty největší ryby.

00:23:59 Kuš s rybama! Nachytám si sama, když budu chtít.

00:24:04 Půjdeš k muzice a basta!

00:24:10 ZPÍVÁ

00:24:12 Vesta vyšívaná zrovna jak pro pána

00:24:20 kabátek podšitý kabátek podšitý

00:24:25 králičinou.

00:24:29 Až vyjdem za dveře brekekeke

00:24:34 strčím tě k Jizeře

00:24:38 však budeš pod vodou však budeš pod vodou

00:24:42 zpívat jinou.

00:24:46 Tebe se tak leknu, když se třepeš jako moucha v síti.

00:24:51 Čepice kostková zrovna jako nová

00:24:56 ještě v ní naděláš parády dost

00:24:59 cestou do hospody stáhnu tě do vody

00:25:04 budeš mít muziky do smrti dost.

00:25:18 No, krásu jsi teda nepobral.

00:25:22 A do třetice ještě 1 osobaba, ani prostoduchá, ani tancechtivá

00:25:28 vdova, nýbrž něco zcela exkluzivního.

00:25:33 -Kdo jste vůbec?
-Přadleny.

00:25:47 Chodíme křížem krážem světem a tam, kde vidíme a slyšíme

00:25:52 přadlenky nad vřetánky naříkat, tam se zastavíme a kolovrátek

00:25:58 trošku popoženeme.

00:26:01 ZPÍVAJÍ

00:26:02 Vřetýnko se točí hbitě kolovrátek brouká

00:26:05 přadlena si bílé nitě mezi prsty souká.

00:26:11 Sasanky se culí v mechu v parku kvete jíva

00:26:15 kolovrátek pro potěchu vesele si zpívá.

00:26:21 Dokola a pěkně čile ať je plátno na košile

00:26:26 dokola a kupředu ať to všechno upředu.

00:26:30 Předu, předu, mně to nedá vždyť to není žádná věda

00:26:35 kdo je pilný a má cvik za chvilku už souká niť.

00:26:42 A teď mám pro změnu nachystanou scénku zcela odlišného rázu.

00:26:48 Z oněch idylických časů, kdy se dívky ještě nevrhaly

00:26:51 do mužných náručí, naopak jako náležitě vychované panny

00:26:56 neměly ani tušení o milostných záležitostech.

00:27:05 Vy milujete naši dceru, pane doktore,co?

00:27:07 Pánbůh zachraň.

00:27:16 To by bylo tuze neslušné milovat děvče, dokud páni rodiče nedají

00:27:20 svolení.

00:27:22 Slečnou dcerou je tahle mladá ženská, není-liž pravda?

00:27:27 To je naše Bohuslávka. Naše Bohuslávka.

00:27:33 No tak, Bohuslávko, když už se tak pěkně bavíme,

00:27:36 tak promluv taky něco na pana doktora.

00:27:41 Ostrouhej 6 lotů domácího černého chleba, přidej 6 lotů tlučeného

00:27:47 cukru, vraž do toho 16 vajec a 3 lžíce svařenýho ovoce.

00:27:55 Míchaninu dej do formy a nepec v příliš horké troubě.

00:28:01 Pak podávej na stůl.

00:28:03 Výborné, báječné.

00:28:07 A každá holka se musí provdat za muže, víš?

00:28:13 Nevím, tatínku.

00:28:17 Tak já ti to povím. Znáš bibli, ne?

00:28:21 Ano.

00:28:22 I řekl Pánbůh: Není dobře býti člověku samotnému.

00:28:28 A stvořil...

00:28:29 Tatínka a maminku.

00:28:32 To taky, samozřejmě, ale Adamovi z jeho vlastního žebra ženu, Evu.

00:28:40 A ty si vezmeš tady toho pána za muže.

00:28:46 Víš, Bohuslávko, tohohle pána.

00:28:50 Jú. Copak mě Pánbůh stvořil z žebra pana doktora?

00:29:02 Už se nám to schyluje ke konci, ale já mám ještě 1 překvapení.

00:29:15 Jenže moje láska je neživá jako tenhle obrázek.

00:29:18 No to jsem si mohla myslet, že tu zase chytáš lelky.

00:29:22 Už dávno jsi měl mít tuhle šípkovou divočinu vykopanou a podpálenou

00:29:26 a ty tu sedíš jako umučení a práce žádná.

00:29:31 Mně je těch růží líto, mámo.

00:29:33 Ták a to ti nebude líto, až nás pan správce vyžene ze vsi?

00:29:40 Vašku, vzpamatuj se. Víš, že má na tebe spadýno.

00:29:45 Svoje si vždycky udělám.

00:29:50 Už dávno to mohlo být jiné. Správcovic Marjánka,

00:29:56 jaké je to děvče.

00:29:59 Bohaté, veselé, už dávno tě má ráda a může na tobě oči nechat.

00:30:03 Ale ty? Ty se na ni ani nepodíváš. Pro tebe je vzduch.

00:30:09 Ty se zakoukáš do obrázku nějaké princezny.

00:30:13 Tak to je princezna? To jste mi nikdy neřekla, mámo.

00:30:20 Prosím tě, kdopak by věřil na pohádky.

00:30:25 Snad opravdu čeká jen na mě, abych ji vysvobodil.

00:30:30 Tak prosím, vzpomínáte si, jak Libuška Švormová říkala,

00:30:34 že Alenka Kreuzmannová měla malého synka?

00:30:37 Tak toho malého synka jste právě viděli.

00:30:40 A to překvapení je, že ten malý synek sedí proti mně.

00:30:44 Jmenuje se František Kreuzmann. Já vás vítám, Františku.

00:30:46 Dobrý den.

00:30:48 Jaké to je, hrát syna své vlastní maminky?

00:30:53 No tak, já jsem měl strašnou trému. To byla moje 1. role v televizi,

00:31:00 vlastně jedna z těch hlavních, a já sám jsem měl takovou trému

00:31:04 už předtím, než se tam máma objevila, jako vedle mě,

00:31:07 já jsem nemohl chodit, nevěděl jsem, kam se mám dívat,

00:31:09 bylo to strašné a pak, když se objevila,

00:31:11 tak to bylo úplně šílené, protože moje maminka byla

00:31:15 můj velký kritik a to bylo ještě o to horší.

00:31:18 Naštěstí potom díky jejím radám se to trošku uvolnilo, uklidnilo

00:31:23 a bylo to dobré. Říkala: Uvolni se, dýchej,

00:31:30 nemysli na to, jak to říkáš, ale co říkáš

00:31:33 a hlavně mě poslouchej. Pak to bylo lepší.

00:31:36 Dlužno říci, že vy jste už několikátý v řadě té herecké

00:31:41 generace Kreuzmannů. Váš dědeček byl významným členem

00:31:44 Národního divadla.

00:31:46 -Ano.
-Řekněte sám, jak to je.

00:31:48 -Já už jsem čtvrtá generace.
-Čtvrtá?

00:31:51 Čtvrtá. První byl pradědeček, to byl Adolf Kreuzmann,

00:31:55 člen Budilova souboru v Plzni, pak to byl dědeček František,

00:32:02 jehož sestra byla Anna Kreuzmannová a ta byla známá loutkoherečka

00:32:06 a 1. Skupova Mánička, pak to byla maminka Alena a já.

00:32:12 Takže čtvrtá.

00:32:14 A jak vím, tak vy máte také synka, jestlipak synek se taky potatí

00:32:19 a do té generace vstoupí rovnýma nohama?

00:32:23 Tak, je mu 9 a já zatím doufám, že ne, že si to rozmyslí.

00:32:28 Ale moje maminka taky doufala, že ne a dopadlo to takhle,

00:32:31 tak uvidíme. Je to na něm.

00:32:40 Neruš slavnostní okamžik.

00:32:42 Jo, neruš, málem jsem kvůli tobě upadl a víš, kam mi král mohl

00:32:45 to vyznamenání připíchnout?

00:32:47 -Veličenstvo, já byla na dříví.
-Jaké dříví?

00:32:50 -Kde si to dříví nechala?
-No přece v lese.

00:32:53 Na to si tam chodit nemusela.

00:32:55 No to teda musela a bodejť bych tam byla nechodila.

00:32:58 Jo bodejť, kvůli tobě mám o vyznamenání míň.

00:33:01 Asi ho už ani nedostaneš.

00:33:04 Já jsem byla v lese a jak tak jdu, tak vidím, jestlipak víte,

00:33:10 co vidím?

00:33:12 Nevíme.

00:33:13 Ale vždyť vám to tady drahnou dobu povídám.

00:33:16 Princeznu vidím.

00:33:18 Princeznu! Kde je? Co dělá? Jak se má? Proč nepíše?

00:33:23 Jo, kde je? Veličenstvo, pozor!

00:33:27 Vojáci, pozor!

00:33:29 Veličenstvo, okamžitě ji přivedu, jakmile se ta osoba vymáčkne.

00:33:32 Půl království a princezna bude moje.

00:33:36 Možná, že i to vyznamenání.

00:33:39 Nakonec ostrouháš mrkvičku až ti povím, kde princezna je.

00:33:44 V lese, u jeskyně a hlídá ji tam takový malý, hezký...,

00:33:51 šeredný a obrovský drak!

00:33:55 Teď jsem si vzpomněl ještě na 1 zajímavost.

00:34:00 Když maminka dělala zkoušky na konzervatoř, tak dědeček o tom

00:34:03 vůbec nevěděl.

00:34:06 Dozvěděl se to od svého hereckého kolegy, který byl členem

00:34:10 přijímací komise na konzervatoři, který večer přišel do divadla

00:34:14 a říkal: Františku, tak jsme ji vzali.

00:34:19 Dědeček říkal: Koho?

00:34:21 No Alenku, šikovná, výborná.

00:34:24 Tak takhle se máma dostala na konzervatoř a dědeček s ní

00:34:28 potom půl roku nemluvil. Dědeček byl velký pedant.

00:34:32 Perfekcionista.

00:34:34 Když se mu něco zatajilo, tak nebyl rád.

00:34:36 Ale o to víc pak maminku péroval a hlídal, o čemž svědčí další

00:34:42 historka.

00:34:44 Když maminka hostovala ještě na konzervatoři v Národním divadle,

00:34:48 tak hrála v představení, kde měla výstup až ve 2. půlce.

00:34:52 Hrálo se od 7 hodin a dědeček od 6 hodin,

00:34:56 když nevěděl, kde ta máma je, tak procházel foyer a čekal.

00:35:02 Čekal do půl 7, pak se objevila maminka a dostala příšernou facku.

00:35:11 Co je tati? Co jsem provedla?

00:35:14 Paní uvaděčka, která tam byla, říkala: Františku, to nesmíš,

00:35:17 co to děláš?

00:35:20 Dědeček s ledově klidnou tváří odvětil: Chce hrát divadlo,

00:35:24 je to profesionál, má tady být hodinu před představením.

00:35:28 A od té doby maminka šlapala jako hodinky, chodila půl hodiny

00:35:32 před zkouškou a hodinu před představením a tenhle přízrak

00:35:37 dědečkovy facky se vznáší i nade mnou,

00:35:41 protože tohle mi maminka povídala, když jsem udělal zkoušky na DAMU.

00:35:44 Od té doby já se snažím být všude přesně a zatím mně to vychází.

00:35:50 Doufám, že to bude trvat i dál.

00:35:54 Přesnost je výsada králů, se říká.

00:35:57 Františku, já vám moc děkuju, že jste přišel zavzpomínat

00:36:01 na svoji maminku a s vámi se, milí diváci,

00:36:03 těším příští týden na shledanou.

00:36:13 Dokud pán jí dává ona přitakává

00:36:17 vždyť přece světem vládne mazanost.

00:36:21 Jen ať pán se naparuje, pyšní, myslí, že mu patří světa půl.

00:36:29 Skryté titulky: Lucie Zrnová, Česká televize, 2007