00:00:19 Vážení a milí diváci, dnes vítám v Úsměvech opravdu vzácného hosta,

00:00:24 paní Jiřinu Steimarovou. Já vás vítám, Jiřinko.

00:00:28 Paní Jiřina Steimarová představuje slavný divadelní rod,

00:00:32 jehož kořeny sahají až do doby národního obrození.

00:00:42 -Ančo!
-Račte.

00:00:52 Kdypak jsem si dal naposledy přecpat svůj slamník?

00:00:57 To já nevím. Co jsem tady, ne.

00:01:01 Už musí být samá řezanka.

00:01:05 -A vy jste u mě 6 let?
-Ano.

00:01:10 Tak co?

00:01:14 Já nevím.

00:01:24 Mozek mužský je až obdivuhodně plodný.

00:01:39 Vezmete ten šesták, dáte polovinu metaři,

00:01:44 polovinu kočímu a vysypou vám to sami na vůz.

00:01:49 Ale na čem pak račte dnes spát?

00:01:52 Slamník už nemohu dát do postele, sláma mi propadá skrz prkýnka.

00:01:58 Arci, no. Budu tedy spát na zemi.

00:02:09 Rozložíme polštář z pohovky na zem, pěkně na něm usteleme

00:02:14 a budu spát jako kníže.

00:02:20 Když jste ten film natočila, tak si z vás kamarádi dělali

00:02:23 legraci?

00:02:25 Hroznou.

00:02:26 Že nikdy nikam nic jiného než kam s ním.

00:02:29 Že ta Steimarka ví, kam s ním.

00:02:39 Musím pořád myslet na tu malou hospůdku, kde jsme spolu poprvé

00:02:44 seděli.

00:02:45 Víš, jak si mi dal toho námořníčka.

00:02:52 Nemyslela jsem na nic jiného, než abych byla stále s tebou.

00:02:59 Když se na to díváš, nenapadá tě něco?

00:03:04 Promiňte! Bude vyhovovat tato značka?

00:03:08 Mně je to jedno, hlavně, když to teče.

00:03:16 Už nepij. Dost.

00:03:21 Já jsem tak šťastná.

00:03:27 Pojď, půjdeme domů.

00:03:30 Ne, pojď tancovat. Já chci tancovat.

00:04:04 Necháte ho!

00:04:12 SMÍCH

00:04:19 Pane Bernášku, já jsem vám nechtěla ublížit.

00:04:25 Počkejte, Jiřinko, dřív toho pána.

00:04:33 Pane Bernášku, obdivuji váš charakter.

00:04:37 Na nepřítele dřív myslíte než na sebe.

00:04:40 Ale kdepak charakter!

00:04:42 Musel jsem na něj myslet, jinak by mě zalehl.

00:05:25 Tak si musíme ten trik zopakovat ještě jednou.

00:05:29 To tedy už ne. Tentokrát vám to nevyjde.

00:05:35 Jak to, že se z toho dostal? Vždyť jsem ho zavázal

00:05:38 podle všech pravidel.

00:05:39 Já jsem ho rozvázala. Myslela jsem, že jsi to ty.

00:05:42 Tenhle detail se ti povedl.

00:05:45 Vám, když ve filmu přišla láhev do ruky, vy jste na to snad musela

00:05:48 mít zbrojní pas.

00:05:51 Každého jsem majzla po hlavě. To jsem byla ještě dračice.

00:06:00 Teď už jenom skomírám.

00:06:03 Ve vašem případě by se dalo říct, že muži, víno, zpěv, ne?

00:06:08 To je pravda.

00:06:12 Když byl člověk v Národním divadle, tak si ti kluci mysleli,

00:06:17 že jsem něco, někdo. Já jsem byla vždycky pitomá.

00:06:21 A jak je to s tím zpěvem?

00:06:24 To je bída.

00:06:26 To jsem měla být rozumná a poučit se od mé mámy.

00:06:32 Ta zpívala výborně.

00:06:36 Když jí bylo 5 let, tak hrála Malého lorda.

00:06:39 Ona byla opravdu slavná.

00:06:42 Pak to hrála v Národním a tam jí přišel pan ředitel políbit

00:06:46 ruku.

00:06:49 Když odešla z Národního, tak šla do Liberce

00:06:55 a tam ji nějaká kritička hrozně strhala.

00:06:59 Ona si ji dala zavolat do šatny a říkala: Víte, když jsem hostovala

00:07:03 jako malá v Národním divadle, tak mně ředitel Schmoranz políbil

00:07:09 ruku. A vy slečno, vy mně můžete...

00:07:19 Nesedej na ten zlatý polštář!

00:07:22 Mami, já a vážně?

00:07:23 To je vidět, že jsi ze staré generace.

00:07:25 Ale rozhodně se u mě nejí nic tak horké.

00:07:28 Musím si vybrat člověka, který ví, co je to slunce, voda, příroda,

00:07:32 který se umí smát a bavit, který umí pomoct,

00:07:35 když je to zapotřebí.

00:07:36 Ale o tom ty, ani ten Bernášek, nemáte ponětí.

00:07:40 Po kom má ta holka takovou pusu. Po mně jistě ne.

00:07:43 Ty si na mě dej pozor!

00:07:45 Já si mám dát pozor? Ty si dej pozor!

00:07:47 Cos to řekla? Na co si mám dát pozor?

00:07:51 Aby ti neuteklo mléko.

00:07:53 Propána, mléko! Na to jsem zapomněla.

00:07:57 Pojď to vzít!

00:08:03 Počkej. Otevři dveře.

00:08:09 Ty ses zbláznila, vždyť nás to vytáhne.

00:08:11 Zavři!

00:08:13 Zavři raději okno!

00:08:16 Jestli já po tobě skočím.

00:08:18 Já že jsem řekla, že máš otevřít v krámě dveře?

00:08:21 To není pravda, mají zůstat zavřené.

00:08:25 Mami, nesedej si na ten polštář.

00:08:28 Nemluv a běž do krámu.

00:08:30 Mami, s tebou to už není k vydržení.

00:08:33 Jen když ty to vydržíš s tím tvým Polívkou.

00:08:36 Ale to ti povídám, jestli tě s ním ještě jednou uvidím,

00:08:39 tak tě tak ztrampuju, že tě přejde chuť na výlety.

00:08:42 To by tak hrálo, v sobotu jezdit na tramp.

00:08:45 Kdo říká v sobotu? Já pojedu zítra ráno.

00:08:47 -Zítra se mnou pojedeš k tetě.
-A nepojedu.

00:08:50 Pojedeš!

00:08:52 Nepojedu, kdo by si s tetou kazil neděli.

00:08:55 Já ti to poručím. Nepojedeš nikam, zůstaneš doma.

00:08:58 Celou neděli se nehneš z bytu.

00:09:02 Vy jste v životě měla hodně milenců, viďte?

00:09:05 Já už jsem byla 3 roky v Národním, ale ještě jsme byla panna.

00:09:13 A holky, tedy tenkrát už staré dámy, říkaly: Až přestaneš být

00:09:20 panna, tak zapískej.

00:09:24 No a jednou jsem zapískala, ale to bylo za ty 3 roky.

00:09:28 Tak to se mnou nebylo tak zlé.

00:09:30 A pak jste pískala pořád.

00:09:33 Asi by to byly trochu zástupy, ale ne zas tak velké,

00:09:38 jako si myslíte vy.

00:09:41 -Můžu vám tykat?
-Samozřejmě.

00:09:45 Ty jsi proti mně kluk.

00:09:47 Vy jste dřív narozená.

00:09:50 V roce 1916, to je strašně dávno.

00:09:54 To ještě na Václaváku jezdili koně.

00:09:58 Ano. A já jsem začala strašně brzo hrát divadlo a točit filmy.

00:10:07 V kolika jste začínala?

00:10:10 Do Národního jsem přišla v 17 letech a byla jsem tam 30 let.

00:10:17 Je to pravda, že jste měla klášterní vychování?

00:10:21 Ano, u Anglických panen.

00:10:25 Klášterní vychování jsem měla, ale jak slyšíš, jak mluvím,

00:10:32 tak to není moc znát.

00:10:43 Co je tohle? No ne, kdo sem dal tuhle sprostotu?

00:10:47 Trampové to sem dali a aspoň byste měl rozumět vtipu.

00:10:51 Řekněte mi, proč vlastně trampujete?

00:10:55 Protože je to móda.

00:10:57 Tramping má otužovat takové choulostivce jako jste vy,

00:11:02 kteří se balí do vatičky, aby je nic neofouklo.

00:11:08 Tramping nenávidí nalakované nehty, naopak, mozoly sluší pravému muži.

00:11:14 Ty vaše krémy a pudry vyhoďte, vyměňte je za vodu, vzduch, slunce.

00:11:20 Máte pravdu, tady hrozně tráví, já přinesu malé občerstvení.

00:11:30 Co se týče jídla, jsem zásoben úplně paďoursky.

00:11:36 Když to dáte při potlachu k lepšímu, bude vám odpuštěno.

00:11:40 Ale Jiřinko, nebude toho škoda? Vždyť to neumějí ani jíst ani pít.

00:11:46 Vzpomenete si na svoje první vystoupení na jevišti Národního?

00:11:52 To mi vůbec nepřipomínej, protože já jsem měla jedinou větu.

00:12:00 Měla jsem tam vyběhnout a říct: Došel posel.

00:12:11 Já jsem řekla: Došel pošel.

00:12:17 Přišel za mnou Hillar a povídal: To jsme to s vámi vyhráli.

00:12:24 Táta mě tam potom hrozně hlídal.

00:12:27 Říkal: Ty pořád jezdíš s těmi kluky na Zbraslav a jednou budou šraňky

00:12:33 dole a ty prosereš představení.

00:12:36 Takhle táta mluvil, ten byl hubatý, máma ne.

00:12:43 Máma byla dobře vychovaná, ale táta byl pekařský učedník.

00:12:50 Jestli vy nejste po tatínkovi?

00:12:53 Asi jo. Já jsem mu také víc podobná než mámě.

00:12:58 Máma byla proti mně daleko krásnější.

00:13:02 Tady mám mámu. Za svobodna Anynka Budilová.

00:13:11 A tady to je její bratr. Zemřel poměrně mladý.

00:13:18 -Máte nějaké vzpomínky na dědečka?
-Na Budila? Mám.

00:13:26 Dědeček byl jednoduchý člověk.

00:13:31 Bydleli v pokoji a kuchyni a přitom si myslím, že to byl

00:13:37 jeden z největších divadelníků vedle Vojana a dalších.

00:13:46 Pamatuju ho a pamatuju hlavně babičku, která byla zpěvačka.

00:13:55 Také v Plzni?

00:13:58 Oni žili v Plzni, ale nebyli tam pořád, babička zpívala někde jinde.

00:14:09 Ona dělala strašně dobré knedlíčky, z housky a z tvarohu.

00:14:18 Já jsem se na ně vždycky těšila.

00:14:23 Ještě kdyby jste mohla vzpomenout na Mistra Steimara,

00:14:27 protože já o něm vím, že vlastnil hotel.

00:14:32 Asi to nebylo dobře, že to udělal, ale on při tom pořád hrál.

00:14:42 Koluje krásná historka, jak vycházeli herci z Národního divadla

00:14:49 a kolem stáli lidé, aby se jim podepsali do památníčku.

00:14:54 Vycházel pan Steimar a přistoupil k němu sběratel podpisů a povídá:

00:14:58 Mistře, mohl byste se mi podepsat?

00:15:00 A on odpověděl: Hovno Mistr, hoteliér.

00:15:06 On nešel daleko pro nějaké slovo.

00:15:10 Lidi se tomu divili, on vypadal totiž ohromně noblesně.

00:15:17 Táta byl strašně hodný člověk

00:15:20 Máma už byla trochu od toho Budila rozmazlená.

00:15:27 Hrozně si zakládala na tom, že hrála Malého lorda.

00:15:31 Já bych se ještě vrátil k tatínkovi a k tomu hotelu.

00:15:36 Tatínek se tam také prezentoval, nebo ne?

00:15:41 Klidně obsluhoval hosty a já jsem tam také servírovala.

00:15:50 Babička byla za pultem u piva, tak já jsem točila pivo.

00:15:57 PÍSEŇ

00:16:01 Vrať se mi zpátky jen na čas krátký,

00:16:04 a já ti ráda, vše odpustím.

00:16:11 Jak hvězdy nebe, tak i já tebe

00:16:17 od sebe nepustím.

00:16:23 Provází mě tvé lásky vzdech,

00:16:27 který jsi nosil ve květech.

00:16:33 Dneska bych chtěla, abych je zřela

00:16:39 po 10 letech.

00:16:45 Já jsem byla 2x vdaná, nejdřív jsem měla Honzu Kodeta

00:16:51 a pak jsem měla Juhana.

00:16:54 Toho mám vlastně pořád, my jsme se nerozvedli.

00:17:00 Honza Kodet dělal akty-sochy. On byl sochař a velice dobrý.

00:17:09 Mám doma 1 krásný akt od něj a mám od něj můj portrét.

00:17:16 Ten mi jednou spadl na zem a poněvadž byl jen v sádře,

00:17:22 tak se mu urazila lebka a zůstalo jen takové torzo.

00:17:29 On ke mně tenkrát přišel na návštěvu a ptal se,

00:17:34 jak to, že to spadlo a rozbilo se.

00:17:37 Já jsem říkala, vždyť ono je to jedno, já to tam stejně nemám.

00:17:40 Já už žádný mozek nemám, tak je to jedno.

00:18:07 TANČÍ NA HUDBU

00:18:41 Tatínku!

00:18:43 Copak je ti Irčo, že jsi tak veselá?

00:18:46 Já tě ani nepoznávám. Je to tím novým vozem?

00:18:49 Ano, tati.

00:18:50 Já jsem tak šťastná, že jsem poznala ten nový automobil.

00:18:58 -A jaký byl váš první film?
-Extáze.

00:19:04 Role sekretářky, psala jsem tam na stroji.

00:19:08 A tam chodila ta herečka Kieslerová nahá po lese.

00:19:15 Tak to byla ta Extáze.

00:19:19 Žaloba o rozvod manželství od stolu a lože,

00:19:30 pro nepřekonatelný odpor.

00:19:47 Promiňte, Jiřinko, že nejsem dostatečně oblečen.

00:19:51 A ještě k tomu mně záhadně zmizel límec.

00:19:55 Vždyť ho máte tady!

00:20:00 Děkuji.

00:20:07 Tady je, ale máte ho obráceně.

00:20:13 Děkuji pane Bernášku, že jste mi pomohl.

00:20:15 Já jsem to učinil rád.

00:20:17 -Řekněte na mou duši.
-Na mou duši.

00:20:20 Tak a teď vám to řeknu.

00:20:22 Maminka mě zavřela za trest, abych nemohla na tramp.

00:20:25 Jiřinko, pojďte sem! Teď to zůstane na mně.

00:20:29 -Maminka se nic nedoví.
-No jen aby.

00:20:33 A co vy, pane Bernášku, někam na tramp?

00:20:36 Vlastně bych se měl vydat na tramp, vyhrál jsem totiž houseboat.

00:20:43 Vy jste vyhrál houseboat?

00:20:46 A to jste, člověče, doma? Oblékněte se a jděte na vodu.

00:20:50 On vyhrál loď a sedí doma!

00:20:53 Nejsem přece zkušeným námořníkem, abych se jen tak bez přípravy

00:20:57 mohl vydat na cestu.

00:21:01 Musím se připravit na plavbu metodicky.

00:21:04 Koupím si knihu a až ji řádně prostuduji, vydám se na cestu.

00:21:10 Vy jste ale divný člověk! Vás příroda vůbec netáhne ven?

00:21:13 Příroda? Netáhne.

00:21:19 Kde vás objevil režisér do filmu Dobrý tramp Bernášek?

00:21:23 V Černošicích, v hotelu.

00:21:26 Vedle byla Berounka a já jsem byla holka od vody.

00:21:31 Tam je takový most a z toho mostu jsem skákala po hlavě do Berounky.

00:21:40 Vylezla jsem z vody a tam byli 2 milí chlapíci.

00:21:47 Představili se mně a říkali, že hledají mladou holku do filmu.

00:21:56 Potřebujeme, aby byla sportovní a to se nám právě na vás líbí.

00:22:03 Řekla jsem, že bych si zafilmovala ráda.

00:22:07 To byl Karel Lamač a kameraman Otta Heller.

00:22:12 -Oni netušili, že jste Steimarová?
-Vůbec ne.

00:22:16 V tomto filmu jsem opravdu neměla žádnou protekci.

00:22:20 To jsem si vybojovala tím skákáním po hlavě do Berounky.

00:22:32 Smím vás o něco poprosit, pane Bernášku?

00:22:35 -Dřív jste mi říkal Jiřino.
-Byl jsem tak smělý, slečno.

00:22:38 A teď se bojíte? Copak jsem vám tak docela cizí?

00:22:45 To jsem nikdy neřekl, slečno.

00:22:49 Tak je to přece jen pravda, že jste kvůli mně dal výpověď.

00:22:55 Já že jsem dal kvůli vám výpověď? Ale nikdy, slečno Jiřinko!

00:23:04 Viďte, že u nás zůstanete?

00:23:09 -Vy si to opravdu přejete?
-Ano.

00:23:13 -Opravdu vám na tom záleží?
-Ano.

00:23:17 Jiřinko!

00:23:23 Tak tedy, já u vás zůstanu, jak dlouho si budete přát.

00:23:36 No tak, to je jelimánek.

00:23:41 To je mužský, jako rampouch.

00:23:46 Vy jste měla v životě hodně hereckých partnerů.

00:23:52 Na kterého z nich nejraději vzpomínáte?

00:23:55 -Ve filmu, nebo v divadle?
-Ve filmu.

00:23:58 Nejhezčí byl Wanka, to je pravda.

00:24:04 Mluvil sice trochu špatně česky, ale byl opravdu pěkný.

00:25:09 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:25:18 Moc jsem měla ráda Lamače. Lamač byl roztomilý člověk.

00:25:23 Heller také. To jsou lidi staré školy.

00:25:32 Nebude se milostpaní hněvat?

00:25:34 Ta už nebude mít příležitost.

00:25:36 Jak to? Vy spolu...

00:25:38 Ale to nic, příteli. Vzpomínky na život se ženou,

00:25:41 bujnou jako hříbě, rozpustilou jako kůzle,

00:25:44 která ale někdy musí prosadit svou a to pak vyvádí jako jankovitý ...

00:25:49 Jako co! Pozor, najedeš na strom.

00:25:52 -Jak ses sem dostala?
-Dveřmi.

00:25:55 Když si mě zamkl, tak si zapomněl na klíče v zámku

00:25:57 a na Anežku v předsíni.

00:25:59 Počkej, o tom si ještě promluvíme.

00:26:01 Už jsme domluvili.

00:26:02 Teď teprve uvidíš, co dokáže jankovitý mezek.

00:26:12 Vy jste říkala, že vaším druhým manželem byl pan Juhan

00:26:15 a já vím, že to byl automobilový závodník.

00:26:19 Byl, ale hlavně ten jeho bratr, Franta Juhan.

00:26:24 To byl slavný motocyklový závodník, ten jeho brácha.

00:26:30 A jak jste se poznala s panem Juhanem?

00:26:34 On na filmy půjčoval auta.

00:26:37 A jednou přišel, půjčil tam auto a zahleděl se do vás.

00:26:41 Půjčil si mě. Bylo to, myslím, při Paklíči.

00:27:31 Svačina!

00:27:34 Poslechněte, Anežko. To si nebudete do smrti pamatovat,

00:27:39 že nemáte vyrušovat, když se tady vraždí?

00:27:42 Vždyť by milostpánovi vystydla káva.

00:27:46 Tak jste omluvena.

00:27:54 Teď mně řekni, kudy se vrah dostane ven?

00:27:56 -Dveřmi, to je přece jasné.
-Dveřmi, kterými vstoupila Anežka?

00:28:00 Ale Sullivan nemá přece žádnou Anežku.

00:28:03 Ten? Ten jich má tucet. Najal ve velkém činžáku celé patro.

00:28:07 Uznáš, že na něco takového bych přece nezapomněl.

00:28:09 Tak poslal přece služebnictvo pryč, poněvadž...

00:28:12 poněvadž zapomínáš na detaily. A proč je poslal pryč?

00:28:16 Protože čekal diskrétní návštěvu. Třeba dámu.

00:28:20 Že máš hned takový nápad po ruce, ale stejně ti to není nic platné.

00:28:24 Mně ne, protože já si tu dámu také nezvu.

00:28:27 Já ji potřebuji pro toho vraha.

00:28:30 Ale tomu to také nepomůže, protože výstřel zazněl celým domem

00:28:34 a on může ven jediným východem, který vede na schodiště.

00:28:38 To se ovšem hemží lidmi, kteří vykukují ze dveří.

00:28:41 -No a co teď?
-Cukr.

00:28:45 Já ti musím něco říct, o Oldovi Novém.

00:28:49 A to je moc hezké a milé.

00:28:53 On byl takový voňavý a já jsem si říkala, jak to dělá.

00:28:57 Měl v saku malou lahvičku a v tom měl kolínskou vodu

00:29:03 a tím si vždycky natřel zuby.

00:29:06 Mluvil na mě a vonělo mu z úst.

00:29:25 -Spalo se vám pohodlně,
-Kde máte křídla?

00:29:28 Proč?

00:29:30 Tady přece v Bratislavě nikdo neseděl.

00:29:31 Jak jste se sem dostala?

00:29:33 Přistoupila jsem v Brně, za 15 minut jsme v Praze.

00:29:37 Promiňte, člověk v rozespalosti dělá všelicos.

00:29:42 Čtete básně?

00:29:44 Také jsem je čítával, to už je hrozně dávno.

00:29:48 Člověk přijde z práce tak unavený, že se mu ani nechce ...

00:29:51 spát nad knihou.

00:29:55 Nebudete mi to asi věřit, ale v mládi jsem také psával verše

00:29:59 a dokonce jsem hrával na piáno. A dobře.

00:30:03 Piáno ještě mám, verše jsem zahodil.

00:30:07 -To jste psala vy?
-Ano.

00:30:09 Stroje se rozezpívaly novou písní, novými akordy.

00:30:14 To bych neřekl, stroje nezpívají, ale vrčí.

00:30:19 Stál jste vůbec někdy u nějakého stroje?

00:30:22 Budete se divit, ale stál.

00:30:26 Dobré jitro. Vím, zlobíte se.

00:30:29 Přál bych si proto, aby tyto květiny hovořily za mě.

00:30:32 Pomněnky volají - zapomněl si zaplatit útratu.

00:30:39 Přes.

00:30:40 Mně také jeden.

00:30:45 -Abyste nezdržoval provoz.
-Děkuji.

00:30:53 Prosím.

00:30:58 Jsem vám tedy dlužen za čaj s rumem a jedno jízdné.

00:31:02 Dovolíte, abych pokračoval?

00:31:04 Protože je mezi námi spor, tato bílá růže znamená,

00:31:07 že se vzdávám.

00:31:10 Jsem ochoten přiznat, že stroje zpívají

00:31:12 jako Moravští učitelé.

00:31:15 Na čelném místě mé knihovny budou vaše verše,

00:31:18 hned vedle elektrodynamiky.

00:31:20 Poezie se tak bude snoubit s technikou.

00:31:22 A tyto 2 rudé růže...

00:31:23 -Pane!
-Prosím?

00:31:25 Neobtěžujte tu slečnu, nebo vás vyhodím i s tou vaší botanickou

00:31:28 zahradou.

00:31:29 Dovolte, mluvím tady o poezii a o technice, tak proč mě chcete

00:31:33 vyhazovat?

00:31:35 -Měl byste se stydět, pane.
-To máte doma také tolik řečí?

00:31:38 Tyhle 2 rudé růže znamenají...

00:31:42 Haló, kdy se uvidíme?

00:31:49 Haló, tady jsou ty 3 koruny.

00:31:53 -Já a na dovolenou?
-Ty a na dovolenou.

00:31:56 -Ale já jsem ještě chtěl...
-Až za měsíc.

00:32:03 Šťastnou cestu.

00:32:22 Pojď.

00:32:33 Máš pravdu. Zpívají.

00:33:04 Já jsem na začátku říkal, že vy patříte k té slavné generaci,

00:33:08 která sahá až od Budila, ale vy máte také slavné děti.

00:33:15 Vy máte Jirku Kodeta, Evelynu Steimarovou.

00:33:20 Ani mně to neříkej, mě to dojímá.

00:33:25 S Jirkou jsem i hrála, ale málo.

00:33:29 Já ho mám ráda a jsem strašně pyšná, když je dobrý.

00:33:35 On bývá dobrý. On je strašně zajímavý.

00:33:38 Vypadá dobře, Kodet byl pěkný chlap a on je po něm.

00:33:46 Ale ta rivalita v té rodině vždycky trochu je.

00:33:50 Když vás srovnám s Jirkou, tak musím říct,

00:33:52 že vy si víc pamatujete než on.

00:33:55 Jestli on něco nepředstírá.

00:33:59 Jirku mám ráda.

00:34:04 Život je strašně těžký, jeden z nejtěžších,

00:34:09 a já ti můžu říct, ty jsi mladý kluk proti mně,

00:34:13 važ si života, buď veselý a živý a ničím se netrap.

00:34:18 Já myslím, že to je krásný závěr dnešních Úsměvů,

00:34:22 a já bych k tomu ještě dodal, že život s úsměvem na rtech.

00:34:26 Těším se s vámi příští týden na shledanou.

00:34:33 Tamhle někdo dává znamení, já jdu dozadu.

00:34:36 Dobře.

00:34:54 Račte nastoupit?

00:34:57 Kdepak! Co vás napadá!

00:35:00 Ale vždyť jste dával znamení.

00:35:05 Ani mě nenapadlo. To je mi jen tak horko.

00:35:12 Tak pardon. Dále.

00:35:25 Lexo, za prvního pasažéra dostaneš pusu.

00:35:32 Irčo, tam se už z dálky jeden hrne.

00:35:35 Už ho vidím. Jdu dozadu.

00:35:40 Zastavte.

00:35:48 Račte nastoupit?

00:35:50 Ne, děkuji. Chtěl bych jen vědět, kolik je hodin.

00:35:55 -Půl druhé.
-Děkuji.

00:36:02 Dále.

00:36:19 Tak zase nic?

00:36:22 Mně se zdá, že nás mají za blázny.