Vzpomínka na vynikající herečku ze slavného divadelního rodu, která se narodila přesně před 105 lety (2003). Režie P. Vantuch
00:00:19 Vážení a milí diváci, dnes vítám v Úsměvech opravdu vzácného hosta,
00:00:24 paní Jiřinu Steimarovou. Já vás vítám, Jiřinko.
00:00:28 Paní Jiřina Steimarová představuje slavný divadelní rod,
00:00:32 jehož kořeny sahají až do doby národního obrození.
00:00:42 -Ančo!
-Račte.
00:00:52 Kdypak jsem si dal naposledy přecpat svůj slamník?
00:00:57 To já nevím. Co jsem tady, ne.
00:01:01 Už musí být samá řezanka.
00:01:05 -A vy jste u mě 6 let?
-Ano.
00:01:10 Tak co?
00:01:14 Já nevím.
00:01:24 Mozek mužský je až obdivuhodně plodný.
00:01:39 Vezmete ten šesták, dáte polovinu metaři,
00:01:44 polovinu kočímu a vysypou vám to sami na vůz.
00:01:49 Ale na čem pak račte dnes spát?
00:01:52 Slamník už nemohu dát do postele, sláma mi propadá skrz prkýnka.
00:01:58 Arci, no. Budu tedy spát na zemi.
00:02:09 Rozložíme polštář z pohovky na zem, pěkně na něm usteleme
00:02:14 a budu spát jako kníže.
00:02:20 Když jste ten film natočila, tak si z vás kamarádi dělali
00:02:23 legraci?
00:02:25 Hroznou.
00:02:26 Že nikdy nikam nic jiného než kam s ním.
00:02:29 Že ta Steimarka ví, kam s ním.
00:02:39 Musím pořád myslet na tu malou hospůdku, kde jsme spolu poprvé
00:02:44 seděli.
00:02:45 Víš, jak si mi dal toho námořníčka.
00:02:52 Nemyslela jsem na nic jiného, než abych byla stále s tebou.
00:02:59 Když se na to díváš, nenapadá tě něco?
00:03:04 Promiňte! Bude vyhovovat tato značka?
00:03:08 Mně je to jedno, hlavně, když to teče.
00:03:16 Už nepij. Dost.
00:03:21 Já jsem tak šťastná.
00:03:27 Pojď, půjdeme domů.
00:03:30 Ne, pojď tancovat. Já chci tancovat.
00:04:04 Necháte ho!
00:04:12 SMÍCH
00:04:19 Pane Bernášku, já jsem vám nechtěla ublížit.
00:04:25 Počkejte, Jiřinko, dřív toho pána.
00:04:33 Pane Bernášku, obdivuji váš charakter.
00:04:37 Na nepřítele dřív myslíte než na sebe.
00:04:40 Ale kdepak charakter!
00:04:42 Musel jsem na něj myslet, jinak by mě zalehl.
00:05:25 Tak si musíme ten trik zopakovat ještě jednou.
00:05:29 To tedy už ne. Tentokrát vám to nevyjde.
00:05:35 Jak to, že se z toho dostal? Vždyť jsem ho zavázal
00:05:38 podle všech pravidel.
00:05:39 Já jsem ho rozvázala. Myslela jsem, že jsi to ty.
00:05:42 Tenhle detail se ti povedl.
00:05:45 Vám, když ve filmu přišla láhev do ruky, vy jste na to snad musela
00:05:48 mít zbrojní pas.
00:05:51 Každého jsem majzla po hlavě. To jsem byla ještě dračice.
00:06:00 Teď už jenom skomírám.
00:06:03 Ve vašem případě by se dalo říct, že muži, víno, zpěv, ne?
00:06:08 To je pravda.
00:06:12 Když byl člověk v Národním divadle, tak si ti kluci mysleli,
00:06:17 že jsem něco, někdo. Já jsem byla vždycky pitomá.
00:06:21 A jak je to s tím zpěvem?
00:06:24 To je bída.
00:06:26 To jsem měla být rozumná a poučit se od mé mámy.
00:06:32 Ta zpívala výborně.
00:06:36 Když jí bylo 5 let, tak hrála Malého lorda.
00:06:39 Ona byla opravdu slavná.
00:06:42 Pak to hrála v Národním a tam jí přišel pan ředitel políbit
00:06:46 ruku.
00:06:49 Když odešla z Národního, tak šla do Liberce
00:06:55 a tam ji nějaká kritička hrozně strhala.
00:06:59 Ona si ji dala zavolat do šatny a říkala: Víte, když jsem hostovala
00:07:03 jako malá v Národním divadle, tak mně ředitel Schmoranz políbil
00:07:09 ruku. A vy slečno, vy mně můžete...
00:07:19 Nesedej na ten zlatý polštář!
00:07:22 Mami, já a vážně?
00:07:23 To je vidět, že jsi ze staré generace.
00:07:25 Ale rozhodně se u mě nejí nic tak horké.
00:07:28 Musím si vybrat člověka, který ví, co je to slunce, voda, příroda,
00:07:32 který se umí smát a bavit, který umí pomoct,
00:07:35 když je to zapotřebí.
00:07:36 Ale o tom ty, ani ten Bernášek, nemáte ponětí.
00:07:40 Po kom má ta holka takovou pusu. Po mně jistě ne.
00:07:43 Ty si na mě dej pozor!
00:07:45 Já si mám dát pozor? Ty si dej pozor!
00:07:47 Cos to řekla? Na co si mám dát pozor?
00:07:51 Aby ti neuteklo mléko.
00:07:53 Propána, mléko! Na to jsem zapomněla.
00:07:57 Pojď to vzít!
00:08:03 Počkej. Otevři dveře.
00:08:09 Ty ses zbláznila, vždyť nás to vytáhne.
00:08:11 Zavři!
00:08:13 Zavři raději okno!
00:08:16 Jestli já po tobě skočím.
00:08:18 Já že jsem řekla, že máš otevřít v krámě dveře?
00:08:21 To není pravda, mají zůstat zavřené.
00:08:25 Mami, nesedej si na ten polštář.
00:08:28 Nemluv a běž do krámu.
00:08:30 Mami, s tebou to už není k vydržení.
00:08:33 Jen když ty to vydržíš s tím tvým Polívkou.
00:08:36 Ale to ti povídám, jestli tě s ním ještě jednou uvidím,
00:08:39 tak tě tak ztrampuju, že tě přejde chuť na výlety.
00:08:42 To by tak hrálo, v sobotu jezdit na tramp.
00:08:45 Kdo říká v sobotu? Já pojedu zítra ráno.
00:08:47 -Zítra se mnou pojedeš k tetě.
-A nepojedu.
00:08:50 Pojedeš!
00:08:52 Nepojedu, kdo by si s tetou kazil neděli.
00:08:55 Já ti to poručím. Nepojedeš nikam, zůstaneš doma.
00:08:58 Celou neděli se nehneš z bytu.
00:09:02 Vy jste v životě měla hodně milenců, viďte?
00:09:05 Já už jsem byla 3 roky v Národním, ale ještě jsme byla panna.
00:09:13 A holky, tedy tenkrát už staré dámy, říkaly: Až přestaneš být
00:09:20 panna, tak zapískej.
00:09:24 No a jednou jsem zapískala, ale to bylo za ty 3 roky.
00:09:28 Tak to se mnou nebylo tak zlé.
00:09:30 A pak jste pískala pořád.
00:09:33 Asi by to byly trochu zástupy, ale ne zas tak velké,
00:09:38 jako si myslíte vy.
00:09:41 -Můžu vám tykat?
-Samozřejmě.
00:09:45 Ty jsi proti mně kluk.
00:09:47 Vy jste dřív narozená.
00:09:50 V roce 1916, to je strašně dávno.
00:09:54 To ještě na Václaváku jezdili koně.
00:09:58 Ano. A já jsem začala strašně brzo hrát divadlo a točit filmy.
00:10:07 V kolika jste začínala?
00:10:10 Do Národního jsem přišla v 17 letech a byla jsem tam 30 let.
00:10:17 Je to pravda, že jste měla klášterní vychování?
00:10:21 Ano, u Anglických panen.
00:10:25 Klášterní vychování jsem měla, ale jak slyšíš, jak mluvím,
00:10:32 tak to není moc znát.
00:10:43 Co je tohle? No ne, kdo sem dal tuhle sprostotu?
00:10:47 Trampové to sem dali a aspoň byste měl rozumět vtipu.
00:10:51 Řekněte mi, proč vlastně trampujete?
00:10:55 Protože je to móda.
00:10:57 Tramping má otužovat takové choulostivce jako jste vy,
00:11:02 kteří se balí do vatičky, aby je nic neofouklo.
00:11:08 Tramping nenávidí nalakované nehty, naopak, mozoly sluší pravému muži.
00:11:14 Ty vaše krémy a pudry vyhoďte, vyměňte je za vodu, vzduch, slunce.
00:11:20 Máte pravdu, tady hrozně tráví, já přinesu malé občerstvení.
00:11:30 Co se týče jídla, jsem zásoben úplně paďoursky.
00:11:36 Když to dáte při potlachu k lepšímu, bude vám odpuštěno.
00:11:40 Ale Jiřinko, nebude toho škoda? Vždyť to neumějí ani jíst ani pít.
00:11:46 Vzpomenete si na svoje první vystoupení na jevišti Národního?
00:11:52 To mi vůbec nepřipomínej, protože já jsem měla jedinou větu.
00:12:00 Měla jsem tam vyběhnout a říct: Došel posel.
00:12:11 Já jsem řekla: Došel pošel.
00:12:17 Přišel za mnou Hillar a povídal: To jsme to s vámi vyhráli.
00:12:24 Táta mě tam potom hrozně hlídal.
00:12:27 Říkal: Ty pořád jezdíš s těmi kluky na Zbraslav a jednou budou šraňky
00:12:33 dole a ty prosereš představení.
00:12:36 Takhle táta mluvil, ten byl hubatý, máma ne.
00:12:43 Máma byla dobře vychovaná, ale táta byl pekařský učedník.
00:12:50 Jestli vy nejste po tatínkovi?
00:12:53 Asi jo. Já jsem mu také víc podobná než mámě.
00:12:58 Máma byla proti mně daleko krásnější.
00:13:02 Tady mám mámu. Za svobodna Anynka Budilová.
00:13:11 A tady to je její bratr. Zemřel poměrně mladý.
00:13:18 -Máte nějaké vzpomínky na dědečka?
-Na Budila? Mám.
00:13:26 Dědeček byl jednoduchý člověk.
00:13:31 Bydleli v pokoji a kuchyni a přitom si myslím, že to byl
00:13:37 jeden z největších divadelníků vedle Vojana a dalších.
00:13:46 Pamatuju ho a pamatuju hlavně babičku, která byla zpěvačka.
00:13:55 Také v Plzni?
00:13:58 Oni žili v Plzni, ale nebyli tam pořád, babička zpívala někde jinde.
00:14:09 Ona dělala strašně dobré knedlíčky, z housky a z tvarohu.
00:14:18 Já jsem se na ně vždycky těšila.
00:14:23 Ještě kdyby jste mohla vzpomenout na Mistra Steimara,
00:14:27 protože já o něm vím, že vlastnil hotel.
00:14:32 Asi to nebylo dobře, že to udělal, ale on při tom pořád hrál.
00:14:42 Koluje krásná historka, jak vycházeli herci z Národního divadla
00:14:49 a kolem stáli lidé, aby se jim podepsali do památníčku.
00:14:54 Vycházel pan Steimar a přistoupil k němu sběratel podpisů a povídá:
00:14:58 Mistře, mohl byste se mi podepsat?
00:15:00 A on odpověděl: Hovno Mistr, hoteliér.
00:15:06 On nešel daleko pro nějaké slovo.
00:15:10 Lidi se tomu divili, on vypadal totiž ohromně noblesně.
00:15:17 Táta byl strašně hodný člověk
00:15:20 Máma už byla trochu od toho Budila rozmazlená.
00:15:27 Hrozně si zakládala na tom, že hrála Malého lorda.
00:15:31 Já bych se ještě vrátil k tatínkovi a k tomu hotelu.
00:15:36 Tatínek se tam také prezentoval, nebo ne?
00:15:41 Klidně obsluhoval hosty a já jsem tam také servírovala.
00:15:50 Babička byla za pultem u piva, tak já jsem točila pivo.
00:15:57 PÍSEŇ
00:16:01 Vrať se mi zpátky jen na čas krátký,
00:16:04 a já ti ráda, vše odpustím.
00:16:11 Jak hvězdy nebe, tak i já tebe
00:16:17 od sebe nepustím.
00:16:23 Provází mě tvé lásky vzdech,
00:16:27 který jsi nosil ve květech.
00:16:33 Dneska bych chtěla, abych je zřela
00:16:39 po 10 letech.
00:16:45 Já jsem byla 2x vdaná, nejdřív jsem měla Honzu Kodeta
00:16:51 a pak jsem měla Juhana.
00:16:54 Toho mám vlastně pořád, my jsme se nerozvedli.
00:17:00 Honza Kodet dělal akty-sochy. On byl sochař a velice dobrý.
00:17:09 Mám doma 1 krásný akt od něj a mám od něj můj portrét.
00:17:16 Ten mi jednou spadl na zem a poněvadž byl jen v sádře,
00:17:22 tak se mu urazila lebka a zůstalo jen takové torzo.
00:17:29 On ke mně tenkrát přišel na návštěvu a ptal se,
00:17:34 jak to, že to spadlo a rozbilo se.
00:17:37 Já jsem říkala, vždyť ono je to jedno, já to tam stejně nemám.
00:17:40 Já už žádný mozek nemám, tak je to jedno.
00:18:07 TANČÍ NA HUDBU
00:18:41 Tatínku!
00:18:43 Copak je ti Irčo, že jsi tak veselá?
00:18:46 Já tě ani nepoznávám. Je to tím novým vozem?
00:18:49 Ano, tati.
00:18:50 Já jsem tak šťastná, že jsem poznala ten nový automobil.
00:18:58 -A jaký byl váš první film?
-Extáze.
00:19:04 Role sekretářky, psala jsem tam na stroji.
00:19:08 A tam chodila ta herečka Kieslerová nahá po lese.
00:19:15 Tak to byla ta Extáze.
00:19:19 Žaloba o rozvod manželství od stolu a lože,
00:19:30 pro nepřekonatelný odpor.
00:19:47 Promiňte, Jiřinko, že nejsem dostatečně oblečen.
00:19:51 A ještě k tomu mně záhadně zmizel límec.
00:19:55 Vždyť ho máte tady!
00:20:00 Děkuji.
00:20:07 Tady je, ale máte ho obráceně.
00:20:13 Děkuji pane Bernášku, že jste mi pomohl.
00:20:15 Já jsem to učinil rád.
00:20:17 -Řekněte na mou duši.
-Na mou duši.
00:20:20 Tak a teď vám to řeknu.
00:20:22 Maminka mě zavřela za trest, abych nemohla na tramp.
00:20:25 Jiřinko, pojďte sem! Teď to zůstane na mně.
00:20:29 -Maminka se nic nedoví.
-No jen aby.
00:20:33 A co vy, pane Bernášku, někam na tramp?
00:20:36 Vlastně bych se měl vydat na tramp, vyhrál jsem totiž houseboat.
00:20:43 Vy jste vyhrál houseboat?
00:20:46 A to jste, člověče, doma? Oblékněte se a jděte na vodu.
00:20:50 On vyhrál loď a sedí doma!
00:20:53 Nejsem přece zkušeným námořníkem, abych se jen tak bez přípravy
00:20:57 mohl vydat na cestu.
00:21:01 Musím se připravit na plavbu metodicky.
00:21:04 Koupím si knihu a až ji řádně prostuduji, vydám se na cestu.
00:21:10 Vy jste ale divný člověk! Vás příroda vůbec netáhne ven?
00:21:13 Příroda? Netáhne.
00:21:19 Kde vás objevil režisér do filmu Dobrý tramp Bernášek?
00:21:23 V Černošicích, v hotelu.
00:21:26 Vedle byla Berounka a já jsem byla holka od vody.
00:21:31 Tam je takový most a z toho mostu jsem skákala po hlavě do Berounky.
00:21:40 Vylezla jsem z vody a tam byli 2 milí chlapíci.
00:21:47 Představili se mně a říkali, že hledají mladou holku do filmu.
00:21:56 Potřebujeme, aby byla sportovní a to se nám právě na vás líbí.
00:22:03 Řekla jsem, že bych si zafilmovala ráda.
00:22:07 To byl Karel Lamač a kameraman Otta Heller.
00:22:12 -Oni netušili, že jste Steimarová?
-Vůbec ne.
00:22:16 V tomto filmu jsem opravdu neměla žádnou protekci.
00:22:20 To jsem si vybojovala tím skákáním po hlavě do Berounky.
00:22:32 Smím vás o něco poprosit, pane Bernášku?
00:22:35 -Dřív jste mi říkal Jiřino.
-Byl jsem tak smělý, slečno.
00:22:38 A teď se bojíte? Copak jsem vám tak docela cizí?
00:22:45 To jsem nikdy neřekl, slečno.
00:22:49 Tak je to přece jen pravda, že jste kvůli mně dal výpověď.
00:22:55 Já že jsem dal kvůli vám výpověď? Ale nikdy, slečno Jiřinko!
00:23:04 Viďte, že u nás zůstanete?
00:23:09 -Vy si to opravdu přejete?
-Ano.
00:23:13 -Opravdu vám na tom záleží?
-Ano.
00:23:17 Jiřinko!
00:23:23 Tak tedy, já u vás zůstanu, jak dlouho si budete přát.
00:23:36 No tak, to je jelimánek.
00:23:41 To je mužský, jako rampouch.
00:23:46 Vy jste měla v životě hodně hereckých partnerů.
00:23:52 Na kterého z nich nejraději vzpomínáte?
00:23:55 -Ve filmu, nebo v divadle?
-Ve filmu.
00:23:58 Nejhezčí byl Wanka, to je pravda.
00:24:04 Mluvil sice trochu špatně česky, ale byl opravdu pěkný.
00:25:09 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:25:18 Moc jsem měla ráda Lamače. Lamač byl roztomilý člověk.
00:25:23 Heller také. To jsou lidi staré školy.
00:25:32 Nebude se milostpaní hněvat?
00:25:34 Ta už nebude mít příležitost.
00:25:36 Jak to? Vy spolu...
00:25:38 Ale to nic, příteli. Vzpomínky na život se ženou,
00:25:41 bujnou jako hříbě, rozpustilou jako kůzle,
00:25:44 která ale někdy musí prosadit svou a to pak vyvádí jako jankovitý ...
00:25:49 Jako co! Pozor, najedeš na strom.
00:25:52 -Jak ses sem dostala?
-Dveřmi.
00:25:55 Když si mě zamkl, tak si zapomněl na klíče v zámku
00:25:57 a na Anežku v předsíni.
00:25:59 Počkej, o tom si ještě promluvíme.
00:26:01 Už jsme domluvili.
00:26:02 Teď teprve uvidíš, co dokáže jankovitý mezek.
00:26:12 Vy jste říkala, že vaším druhým manželem byl pan Juhan
00:26:15 a já vím, že to byl automobilový závodník.
00:26:19 Byl, ale hlavně ten jeho bratr, Franta Juhan.
00:26:24 To byl slavný motocyklový závodník, ten jeho brácha.
00:26:30 A jak jste se poznala s panem Juhanem?
00:26:34 On na filmy půjčoval auta.
00:26:37 A jednou přišel, půjčil tam auto a zahleděl se do vás.
00:26:41 Půjčil si mě. Bylo to, myslím, při Paklíči.
00:27:31 Svačina!
00:27:34 Poslechněte, Anežko. To si nebudete do smrti pamatovat,
00:27:39 že nemáte vyrušovat, když se tady vraždí?
00:27:42 Vždyť by milostpánovi vystydla káva.
00:27:46 Tak jste omluvena.
00:27:54 Teď mně řekni, kudy se vrah dostane ven?
00:27:56 -Dveřmi, to je přece jasné.
-Dveřmi, kterými vstoupila Anežka?
00:28:00 Ale Sullivan nemá přece žádnou Anežku.
00:28:03 Ten? Ten jich má tucet. Najal ve velkém činžáku celé patro.
00:28:07 Uznáš, že na něco takového bych přece nezapomněl.
00:28:09 Tak poslal přece služebnictvo pryč, poněvadž...
00:28:12 poněvadž zapomínáš na detaily. A proč je poslal pryč?
00:28:16 Protože čekal diskrétní návštěvu. Třeba dámu.
00:28:20 Že máš hned takový nápad po ruce, ale stejně ti to není nic platné.
00:28:24 Mně ne, protože já si tu dámu také nezvu.
00:28:27 Já ji potřebuji pro toho vraha.
00:28:30 Ale tomu to také nepomůže, protože výstřel zazněl celým domem
00:28:34 a on může ven jediným východem, který vede na schodiště.
00:28:38 To se ovšem hemží lidmi, kteří vykukují ze dveří.
00:28:41 -No a co teď?
-Cukr.
00:28:45 Já ti musím něco říct, o Oldovi Novém.
00:28:49 A to je moc hezké a milé.
00:28:53 On byl takový voňavý a já jsem si říkala, jak to dělá.
00:28:57 Měl v saku malou lahvičku a v tom měl kolínskou vodu
00:29:03 a tím si vždycky natřel zuby.
00:29:06 Mluvil na mě a vonělo mu z úst.
00:29:25 -Spalo se vám pohodlně,
-Kde máte křídla?
00:29:28 Proč?
00:29:30 Tady přece v Bratislavě nikdo neseděl.
00:29:31 Jak jste se sem dostala?
00:29:33 Přistoupila jsem v Brně, za 15 minut jsme v Praze.
00:29:37 Promiňte, člověk v rozespalosti dělá všelicos.
00:29:42 Čtete básně?
00:29:44 Také jsem je čítával, to už je hrozně dávno.
00:29:48 Člověk přijde z práce tak unavený, že se mu ani nechce ...
00:29:51 spát nad knihou.
00:29:55 Nebudete mi to asi věřit, ale v mládi jsem také psával verše
00:29:59 a dokonce jsem hrával na piáno. A dobře.
00:30:03 Piáno ještě mám, verše jsem zahodil.
00:30:07 -To jste psala vy?
-Ano.
00:30:09 Stroje se rozezpívaly novou písní, novými akordy.
00:30:14 To bych neřekl, stroje nezpívají, ale vrčí.
00:30:19 Stál jste vůbec někdy u nějakého stroje?
00:30:22 Budete se divit, ale stál.
00:30:26 Dobré jitro. Vím, zlobíte se.
00:30:29 Přál bych si proto, aby tyto květiny hovořily za mě.
00:30:32 Pomněnky volají - zapomněl si zaplatit útratu.
00:30:39 Přes.
00:30:40 Mně také jeden.
00:30:45 -Abyste nezdržoval provoz.
-Děkuji.
00:30:53 Prosím.
00:30:58 Jsem vám tedy dlužen za čaj s rumem a jedno jízdné.
00:31:02 Dovolíte, abych pokračoval?
00:31:04 Protože je mezi námi spor, tato bílá růže znamená,
00:31:07 že se vzdávám.
00:31:10 Jsem ochoten přiznat, že stroje zpívají
00:31:12 jako Moravští učitelé.
00:31:15 Na čelném místě mé knihovny budou vaše verše,
00:31:18 hned vedle elektrodynamiky.
00:31:20 Poezie se tak bude snoubit s technikou.
00:31:22 A tyto 2 rudé růže...
00:31:23 -Pane!
-Prosím?
00:31:25 Neobtěžujte tu slečnu, nebo vás vyhodím i s tou vaší botanickou
00:31:28 zahradou.
00:31:29 Dovolte, mluvím tady o poezii a o technice, tak proč mě chcete
00:31:33 vyhazovat?
00:31:35 -Měl byste se stydět, pane.
-To máte doma také tolik řečí?
00:31:38 Tyhle 2 rudé růže znamenají...
00:31:42 Haló, kdy se uvidíme?
00:31:49 Haló, tady jsou ty 3 koruny.
00:31:53 -Já a na dovolenou?
-Ty a na dovolenou.
00:31:56 -Ale já jsem ještě chtěl...
-Až za měsíc.
00:32:03 Šťastnou cestu.
00:32:22 Pojď.
00:32:33 Máš pravdu. Zpívají.
00:33:04 Já jsem na začátku říkal, že vy patříte k té slavné generaci,
00:33:08 která sahá až od Budila, ale vy máte také slavné děti.
00:33:15 Vy máte Jirku Kodeta, Evelynu Steimarovou.
00:33:20 Ani mně to neříkej, mě to dojímá.
00:33:25 S Jirkou jsem i hrála, ale málo.
00:33:29 Já ho mám ráda a jsem strašně pyšná, když je dobrý.
00:33:35 On bývá dobrý. On je strašně zajímavý.
00:33:38 Vypadá dobře, Kodet byl pěkný chlap a on je po něm.
00:33:46 Ale ta rivalita v té rodině vždycky trochu je.
00:33:50 Když vás srovnám s Jirkou, tak musím říct,
00:33:52 že vy si víc pamatujete než on.
00:33:55 Jestli on něco nepředstírá.
00:33:59 Jirku mám ráda.
00:34:04 Život je strašně těžký, jeden z nejtěžších,
00:34:09 a já ti můžu říct, ty jsi mladý kluk proti mně,
00:34:13 važ si života, buď veselý a živý a ničím se netrap.
00:34:18 Já myslím, že to je krásný závěr dnešních Úsměvů,
00:34:22 a já bych k tomu ještě dodal, že život s úsměvem na rtech.
00:34:26 Těším se s vámi příští týden na shledanou.
00:34:33 Tamhle někdo dává znamení, já jdu dozadu.
00:34:36 Dobře.
00:34:54 Račte nastoupit?
00:34:57 Kdepak! Co vás napadá!
00:35:00 Ale vždyť jste dával znamení.
00:35:05 Ani mě nenapadlo. To je mi jen tak horko.
00:35:12 Tak pardon. Dále.
00:35:25 Lexo, za prvního pasažéra dostaneš pusu.
00:35:32 Irčo, tam se už z dálky jeden hrne.
00:35:35 Už ho vidím. Jdu dozadu.
00:35:40 Zastavte.
00:35:48 Račte nastoupit?
00:35:50 Ne, děkuji. Chtěl bych jen vědět, kolik je hodin.
00:35:55 -Půl druhé.
-Děkuji.
00:36:02 Dále.
00:36:19 Tak zase nic?
00:36:22 Mně se zdá, že nás mají za blázny.
Dnes přivítá Jaromír Hanzlík opravdu vzácného hosta – filmovou a divadelní herečku Jiřinu Steimarovou, která by dnes oslavila 105. narozeniny. Tato dáma byla součástí slavného divadelního rodu, jehož kořeny sahají až do doby národního obrození. Jejím dědečkem byl slavný Vendelín Budil, tatínkem Jiří Steimar, jejím synem byl herec Jiří Kodet, dcerou herečka Evelyna Steimarová a vnučkou Anna Polívková. Jednou z prvních filmových rolí Steimarové byla sekretářka v legendární Extázi Gustava Machatého. Během 30. let se proslavila celou řadou dalších rolí, z nichž si formou ukázek připomeneme ty nejzajímavější.