00:00:16 ÚSMĚVY JANA TŘÍSKY

00:00:28 Jmenuji se...

00:00:31 Igor Hnízdo!

00:00:32 -Vítám vás, milí diváci.

00:00:34 To není žádnej Igor Hnízdo, to je Honza Tříska.

00:00:37 Honzo, ahoj, já tě vítám, jsem moc rád,

00:00:39 že jsi přišel do Úsměvů.

00:00:43 Víš, co je strašně fajn?

00:00:45 Že když jsi se vrátil k českému filmu,

00:00:47 že jsi měl takový nádherný nástup takovou krásnou rolí,

00:00:50 kterou jsi dostal od Honzy Svěráka.

00:00:52 -Já jsem za tu roli samozřejmě strašně vděčnej

00:00:55 a díky té roli jsem byl představen té nejmladší generaci

00:01:02 zdejších diváků, kteří mě ale kupodivu

00:01:07 přes všechna ta léta, kdy jsem byl pryč

00:01:11 a kdy nemohly být mé filmy promítány v žádném biografu,

00:01:16 já jsem kupodivu tady v povědomí dětských diváků přežíval tím,

00:01:21 že přeci jen bývalý režim dovolil tu a tam

00:01:27 pustit nějakou pohádku.

00:01:29 A tak jsem jaksi přežil u malých dětí.

00:01:33 Když jsem se vrátil po dlouhé době poprvé po revoluci sem

00:01:40 do tehdejšího Československa, tak mě hrozně dojímalo,

00:01:44 že mě i na ulici zastavovaly malé děti a chtěly,

00:01:48 abych se jim podepsal do čítanky.

00:01:51 A já jsem to dost těžko chápal, protože jsem věděl,

00:01:55 že ty děti se v podstatě narodily v době,

00:01:57 kdy já už jsem byl pryč.

00:02:00 Ale samozřejmě mně to nejen lichotilo,

00:02:04 ale hlavně mě to velice dojímalo.

00:02:07 A tak jsem byl velice rád, že mně Honza Svěrák

00:02:11 nabídl tuto roli.

00:02:13 Já si myslím, že jsem tu roli nedostal proto,

00:02:17 že by mě příliš obdivoval.

00:02:20 Já si myslím, že jsem ji dostal proto,

00:02:22 že mě trošku nenáviděl.

00:02:24 -Ale prosím tě.

00:02:26 -Já, když jsem tenkrát přijel po revoluci v roce 1989,

00:02:31 tak televize se mnou natočila takový pořad,

00:02:35 který se jmenoval Romeovy toulky Prahou.

00:02:39 Byl to v podstatě takový dlouhý interview natočený na video.

00:02:45 A ten interview lidi buď milovali a nebo ho nenáviděli.

00:02:51 Já si myslím, že Honza Svěrák, kterej se na to díval,

00:02:56 byl jeden z těch, který ten interview nenáviděl

00:03:00 a mě nenáviděl.

00:03:02 A věděl, že bude točit film s takovým kontroverzním hrdinou,

00:03:08 což je Igor Hnízdo, o kterém se přesně neví,

00:03:12 jestli je doopravdy nebo jestli je to lhář,

00:03:16 jestli je to podvodník nebo jestli je to

00:03:20 v podstatě kladný hrdina.

00:03:23 A protože jaksi cejtil, že ta role musí mít

00:03:29 nějaké tajemství, tak z toho interview,

00:03:34 z těch Romeových toulek Prahou zřejmě vycítil,

00:03:39 že bych to mohl být já.

00:03:42 -Jak se jmenuješ, chlapče?
-Rosenheim.

00:03:46 -Jdeš pozdě, Rosenheime, víš o tom?-O fous.

00:03:53 -O 4,5 minuty. Nastav ruku.

00:03:59 Druhou.

00:04:02 Dvě za pozdní příchod a dvě za hvízdání pod oknem.

00:04:06 -Jsem nebyl já.

00:04:08 -A dvě za lhaní.

00:04:12 -Bít se nesmí, se řekne doma.
-Má pravdu ten chlapec.

00:04:17 Tělesné tresty jsou na našich školách nepřípustné.

00:04:20 Až na jednu výjimku. A tou je tato třída.

00:04:26 Třída, která přivede svou učitelku do blázince,

00:04:30 se naopak bít musí.

00:04:32 A je na to výnos ministerstva školství.

00:04:36 Jestli vás to zajímá, je to výnos číslo 284/c/1945.

00:04:46 Budu vás trestat tímto středověkým nástrojem,

00:04:49 dokud se budete chovat jako ve středověku.

00:04:53 A jelikož to budu nerad a jen pro vaše dobro,

00:04:56 bude pravidlem, že mi každý za exekuci poděkuje.

00:05:00 A pak si podáme ruku na znamení, že naše přátelství

00:05:03 trestem neutrpělo újmu.

00:05:06 Předvedeme si to na těchto dvou chlapcích,

00:05:08 kterým nevadí, že mluvím, a klidně se při tom baví.

00:05:19 -Děkuju.
-Děkujeme.

00:05:24 -Na tuto školu dávají učitele za trest.

00:05:28 Do vašeho rajónu, jak mi bylo řečeno,

00:05:30 se před válkou odvažovali policisté pouze na koních.

00:05:36 A vždy ve dvou.

00:05:39 Já si tuto nechvalně známou školu naopak vybral,

00:05:43 protože jsem si zvykl hlásit se dobrovolně do první linie.

00:05:49 Nebál jsem se fašistů, nevím, proč bych si neměl poradit s vámi.

00:05:54 Druhý den poté, co televize tenhle interview vysílala,

00:06:00 mě Honza Svěrák zavolal, že se se mnou chce sejít

00:06:03 a že mi tuhle roli nabízí.

00:06:06 A já jsem z toho měl velikánskou radost už jen proto,

00:06:11 že jsem poznával syna svého dávného přítele

00:06:17 Zdeňka Svěráka, se kterým jsem totiž točil jiný film.

00:06:21 Než jsem odešel do Ameriky, tak jsem s ním točil film

00:06:25 Na samotě u lesa.

00:06:26 A to bylo takové milosrdné krásné léto v jižních Čechách,

00:06:32 kdy jsme ten film natáčeli a já jsem se do Zdeňka

00:06:36 okamžitě zamiloval.

00:06:39 Tenkrát po jednom natáčení jsem zastavil

00:06:43 v jakémsi železářství, tenkrát nebylo nic k dostání,

00:06:46 to bylo v době totální normalizace,

00:06:50 a koupil jsem takovou skládací rybářskou stoličku,

00:06:55 pak jsem koupil nějaké barvy na látku

00:06:59 a napsal jsem mu takovou malou hollywoodskou židličku

00:07:04 "Zdeněk Svěrák" nebo tam bylo ještě nějaký věnování.

00:07:09 Co bylo strašlivě dojemný, že když byl první filmovací den

00:07:14 na Obecnou školu, tak on to najednou vytáhl

00:07:19 a posadil se na to.

00:07:22 Takže prostě ten čas mezi Na samotě u lesa

00:07:27 a Obecnou školou se jaksi překlenul.

00:07:31 A on ještě tenkrát udělal takovej jako sebeironickej vtip,

00:07:35 že řekl: "Honzíku, já jsem tu židličku

00:07:38 celá ta léta schovával ve sklepě."

00:07:42 -Dobrý den.
-Ahoj, Oldo, co se děje?

00:07:45 -Ále, děti jsou poštípaný od blech a Věra má zase strach.

00:07:49 Byly to blechy psí, tak jestli to nemůže bejt

00:07:51 vzteklina nebo co.

00:07:53 -Nezlob se, že tě s tím otravuju.
-Tak mi to ukažte.

00:08:04 No, tak takovýhle případ jsme tu ještě neměli.

00:08:11 -A kde jste k tomu přišli?
-Na chalupě.

00:08:15 -Tak já vám předepíšu pudr a podepíšu se MUDr.

00:08:23 -Pane doktore, můžu se podrbat?
-To můžeš.

00:08:28 Poslyš, Oldo...

00:08:32 -Rostou tam houby?
-Kamaráde, tam je hub.

00:08:43 -Ale je tady krásně.
-Je, Václave.

00:08:47 Jenomže dokud tady bude Komárek, tak tomu Věra nepřijde na chuť.

00:08:52 -To nechce prodat?

00:08:54 -Chce, ale chtěl by, abysme to koupili i s ním.

00:08:58 A nám by nezbylo, než čekat, až umře.

00:09:08 -Kolik je mu let?
-70 mu bylo.

00:09:13 -A nevíš, nač umřel jeho otec?

00:09:16 PROZPĚVUJE SI

00:09:26 Tak srdce a plíce v pořádku.

00:09:29 Závratí netrpí.

00:09:32 PROZPĚVUJE SI

00:09:37 Bere život s humorem.

00:09:45 Trávení vynikající.

00:09:50 Kamaráde, ten tady bude možná dýl než my.

00:09:53 Voda je zaručenej prostředek.

00:09:56 Tu máš kolikrát v prstech, a než ji stačíš rozmáčknout,

00:09:59 tak ona ti vyskočí.

00:10:03 Takhle ona udělá pár temp a je po ní.

00:10:09 -Hele, Václave, a vadí ti například,

00:10:12 že tady není elektřina?

00:10:14 -Vůbec ne. Elektřinu máš v Praze.

00:10:18 A víš, co bych udělal s tou střechou?

00:10:20 -Já vím, tašky.
-Jo, starý tašky bobrovky.

00:10:24 A dvorek bych nechal pěkně zarůst travou.

00:10:28 -Přesně tak, trávou. A to zápraží bys nechal?

00:10:32 -Jo, nechal, Oldo, kameny tak, jak to je.

00:10:37 -Václave.

00:10:40 Proč nejsi moje žena?

00:10:45 -Honzo, ty jsi se vrátil nejen na filmové plátno české,

00:10:48 ale taky se po, tuším, 27 letech vracíš na české jeviště.

00:10:54 -Ano, já jsem nestál na českém jevišti 27 let,

00:10:57 až jsem najednou dostal nikoliv telefon tentokrát,

00:11:01 ale e-mail, jestli bych nechtěl hrát

00:11:05 na Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě Krále Leara.

00:11:12 A řekl jsem si: "A, á, už je tady ten věk,

00:11:16 nedá se nic dělat, Romea ti nabídne v životě někdo

00:11:21 jenom jednou, když máš to štěstí a někdo ti ho nabídne.

00:11:25 Hamleta ti nabídne taky jenom jednou někdo,

00:11:30 když máš to štěstí."

00:11:32 Já to štěstí neměl, ty jsi to štěstí měl,

00:11:35 ty jsi hrál Hamleta.

00:11:37 Já jsem hrál Romea, pak už je dlouho nic

00:11:42 a najednou je tady Král Lear.

00:11:45 A aniž bych se rozpakoval, musím říct, jsem řekl "ano",

00:11:49 protože jsem věděl, že to je šance,

00:11:52 která přijde jenom jednou za život.

00:11:56 Můj agent, když se dozvěděl, že míním v Praze

00:11:59 hrát Krále Leara, tak mi řekl: "Jan, já se vás nechci dotknout,

00:12:04 ale víte, co se říká o Learovi?"

00:12:06 A já povídám: "Ne, to nevím."

00:12:08 A on říká: "No, to jste buď moc mladej,

00:12:11 abyste to mohl hrát, a nebo moc starej,

00:12:14 abyste si to mohl vůbec zapamatovat."

00:12:17 Protože to je tak velká role a tak strašná role,

00:12:22 tak hrozně namáhavá.

00:12:24 -Těch slov, těch gest, těch grimas.

00:12:26 -Toho všeho, ale ještě k tomu je to v podstatě sportovní výkon,

00:12:32 protože to všechno zvládnout a skončit tím,

00:12:37 že nese mrtvou Kordelii v náručí, je prostě sportovní výkon.

00:12:45 Ovšem já jsem velice rád, že jsem to vzal.

00:12:51 Je to moje šance a zároveň velikánská čest,

00:12:57 že to můžu dělat, protože partnerem

00:13:00 těchto Shakespearovských slavností je taková jaksi velice mocná

00:13:06 finanční skupina, kterážto místo aby investovala peníze

00:13:11 sama do sebe nebo investovala peníze do baseballu

00:13:15 nebo do fotbalu, tak je investuje do Shakespeara,

00:13:18 nad čímž já smekám klobouk a to se mi velice líbí.

00:13:23 A sponzorují, podporují tyto slavnosti každý rok.

00:13:27 -Tak, Honzo, vraťme se od divadla zpátky i filmu a k televizi.

00:13:31 -Tudíž vítám tě, Velký Vonte.
-Á, ano, Tleskači, ano, Tleskači.

00:13:37 Tam jsme se objevili spolu v Rychlých šípech.

00:13:40 A to právě, to je strašně záhadný na našem povolání,

00:13:45 že člověk nikdy v podstatě neví, co ho přinese do podvědomí diváků.

00:13:52 Může se někdo dřít na Shakespearovi sebevíce

00:13:57 a potom najednou zahraje Rychlý šípy nebo nějakýho

00:14:01 hloupýho Honzu, a najednou děti se toho chopěj

00:14:06 a staneš se pro ně hrdina.

00:14:08 -To to v zemi napřed začne brblat, jako když se vaří kaše.

00:14:12 -Znáš to, jak brblá kaše?
-Jo, jo.

00:14:20 -Potom se to v zemi všelijak mele, mísí, kroutí, přehazuje,

00:14:28 převaluje, syčí, škvíří.

00:14:32 -Ano, ale je tam ticho.
-Počkej.

00:14:39 -Je tam ticho, jako když utne?
-Ano, jako když utne.

00:14:42 -Tak to nejdýl do hodiny vyroste keř

00:14:44 a na tom jedna buchta vedle druhý takhle.

00:14:47 -Až za hodinu?
-Za hodinu, no.

00:14:51 Kam máš namířeno?

00:14:54 -Já?-Hm.
-Já jdu do města.-Do města?

00:14:56 -Na trh.-A co tam?
-Prodat tady...-Co hledáš?

00:15:00 -Tady jdu prodat slípku, aby máma mohla koupit mouku

00:15:03 a potom aby mi upekla buchty.

00:15:05 Hele, to naše máma, ta zase peče buchty v peci.

00:15:12 -V peci.
-V peci!

00:15:16 -Tak do města?-Do města.
-Se slípkou?-Se slípkou, no.

00:15:21 -Co by ses trmácel do města? To se ti pronese.

00:15:24 Dej mi ji a počkej si na ty buchty.

00:15:27 -Jo?
-No.

00:15:28 -No, strejdo, tak si ji vezměte, vezměte si ji.

00:15:33 Já jsem hrozně miloval dělat pohádky.

00:15:36 To bylo v době normalizace a já jsem vlastně nic jiného

00:15:40 nesměl dělat, takže jsem miloval dělat pohádky.

00:15:44 Miloval jsem hrát primitivy, miloval jsem hrát hloupé Honzy,

00:15:49 miloval jsem hrát všelijaké Lojzíky.

00:15:53 Já si pamatuju, že Radovan Lukavský tenkrát říkal:

00:15:56 "Vy jste takový pohádkový herec."

00:15:59 A taky jsem hrál všelijaké venkovské Lojzíky.

00:16:02 Například traktoristu ve filmu Všude žijí lidé.

00:16:07 Ale my jsme tomu říkali Všude žijí Židé.

00:16:12 Dědo. Dědo!

00:16:20 Dědo!

00:16:21 Vyřiďte předsedovi, že mi Pacák utekl.

00:16:25 -No jo, to víš.
-Jak to mám stihnout sám?

00:16:34 Ahoj, Violo, přinesl jsem ti kytku a rybičky do akvária, víš?

00:16:45 -Rybičky.
-No, dvě.

00:16:47 -Do akvária.
-No.

00:16:49 -A velrybu bys neměl?
-Ne, to ne. Co, Violo?

00:16:54 -Pro tebe vždycky jenom Zlatníčková.

00:16:56 Tu máš, vem si to a plav, plav! Počkej! Rybičky.

00:17:00 -A jo, jo.
-Ven, jedeš? Ven! Ven! Jedeš?

00:17:03 -Violo.-Zmiz, zmiz, nebo tě poleju vitriolem!

00:17:12 -Nemá dobrou náladu, ačkoli dostala zásilku zvěře.

00:17:15 -Jé, rybičky, nenechal byste mi párek?

00:17:20 -Co bych nenechal? I s přílohou.

00:17:25 -Děkuju, pane Šalánku. To snad ani...

00:17:28 -Že se nestydíš. Zrádče.

00:17:30 -To si všimni, že všechny tyhle záběry

00:17:34 mají jakýsi takový lightmotiv, že se v nich opakuje jistý refrén,

00:17:41 resp. dva refrény.

00:17:44 Jeden refrén je rádiovka.

00:17:47 To byla doba, kdy kostyméři a kostýmní výtvarníci

00:17:53 mi vždy nasadili na hlavu rádiovku a tím jsem dělal

00:17:58 takovýho poloblba, takovýho polochytrýho,

00:18:03 polohloupýho chuligána, to je jeden lightmotiv.

00:18:07 To je ta rádiovka.

00:18:09 A druhý lightmotiv je, že pokaždý žvejkám žvýkací gumu.

00:18:13 A když ji dožvejkám a mám začít mluvit nějakej dialog,

00:18:16 tak tu žvejkačku vyndám z pusy, ale pozor, nezahodím ji.

00:18:21 Nalepím si ji za ucho.

00:18:23 To je proto, abych si ji zachoval pro příště,

00:18:27 protože žvejkačka měla ohromnou cenu,

00:18:29 to není jako dneska.

00:18:31 -No jistě.-Čili že tu jsem si musel zachovat a strčit za ucho.

00:18:35 A já si tak jako vysvětluju po letech, že v podstatě to,

00:18:38 že tihle ti hrdinové, které jsem hrál,

00:18:43 žvejkají žvejkací gumu, že to byla taková předzvěst,

00:18:48 tenkrát se říkalo chuligáni, že jo, přestože v angličtině

00:18:52 hooligan je hrozně pejorativní slovo,

00:18:55 tak tenkrát to bylo jakoby něco zvláštního.

00:18:59 Chuligáni byli jako sladcí hoši, takoví jako trošku rošťáci,

00:19:04 kteří měli v sobě nějakej půvab a žvejkali gumu.

00:19:09 A tím žvejkáním v podstatě udělali takovou předzvěst toho,

00:19:13 že brzo přijde 20. sjezd strany, a ten že nás všechny osvobodí.

00:19:19 -To já jsem si to zase vysvětloval tak,

00:19:21 že ty už ses tak trénoval na tu Ameriku.

00:19:24 -I to je možný, že to byla jakási předpověď mé budoucnosti.

00:19:34 ZVONEK U DVEŘÍ

00:19:52 -Jé, dobrý den.
-Dobrý odpoledne.

00:19:55 -Co je?
-Telegrámek.

00:19:56 -Pro mě, jo?
-Pan Kouba.

00:19:59 -No jasný, dobrý, děkuju.
-Tak je to pro vás.

00:20:02 A ještě budu prosit jeden autográmek tady.

00:20:11 V pořádku.

00:20:13 -Děkuju.
-Já taky.

00:20:16 -Je to vysoko, že jo.
-No.

00:20:21 -Prosím. A kdybyste...
-Ale děkuju pěkně.

00:20:26 -No ne, já bych, pardon, jo, je to dobrý, mám,

00:20:30 tu máte, prosím.

00:20:32 -A kdybyste laskavě...
-Ale to děkuju srdečně.

00:20:37 Na viděnou, mladý muži, buďte zdráv, srdečně díky.

00:20:40 -Honzo, ty jsi měl štěstí, že jsi byl ještě partnerem

00:20:44 těch herců té staré herecké školy, té gardy Štěpánků

00:20:48 a Marvanů a Pivců.

00:20:51 -Ano, to je pravda, já jsem měl to štěstí,

00:20:54 že jsem dělal dokonce dva filmy s Jaroslavem Marvanem.

00:20:58 Můj vůbec první film, který se jmenoval Váhavý střelec,

00:21:02 v tom hrál hlavní roli Jaroslav Marvan,

00:21:04 zároveň jsem na tom filmu poznal svou dlouholetou partnerku

00:21:10 Marii Tomášovou.

00:21:12 Ale samozřejmě Jaroslav Marvan tehdy byl absolutní pojem.

00:21:17 Hned můj druhý film byl Pět z milionu,

00:21:22 ve kterém jsem opět hrál s Jaroslavem Marvanem.

00:21:25 Já si pamatuji tenkrát, že moje sousedka v Liboci,

00:21:29 kde jsem bydlel, se mě ptala: "A pane Tříska,

00:21:32 vy jste byl k tomu panu Marvanovi přidělenej?"

00:21:36 Takže já měl to štěstí, ano, pracovat s ním.

00:21:41 On byl člověk velice soukromý, já na něj nemám

00:21:44 žádné velikánské vzpomínky kromě toho,

00:21:48 že to byl jaksi takovej dokonalej profesionál,

00:21:51 kterej chodil vždycky všude včas a všechno dělal ohromně precizně.

00:21:55 Ale moc se se mnou, myslím, nebavil,

00:21:59 protože to byl soukromý člověk, který si mě nepouštěl

00:22:03 příliš k tělu.

00:22:05 -Víš, já, když si vzpomínám na svoje mládí,

00:22:08 když jsem toužil jít k divadlu, tak já jsem vždycky chtěl mít

00:22:13 takový nástup k divadlu, jako měli Tříska a Munzar.

00:22:16 Já jsem vás strašně obdivoval.

00:22:18 Honzo, jaký to bylo, když jsi přišel ty

00:22:21 mezi tyhle bardy jako mladý kluk do Národního divadla?

00:22:24 -To víš, já jsem si to považoval za nesmírnou čest,

00:22:29 přestože jsem měl natolik drzé čelo,

00:22:33 na kterém to nebylo příliš znát, že jsem si to považoval

00:22:37 za velkou čest, ale je pravda, že já jsem si to

00:22:41 strašně považoval.

00:22:42 Já jsem ty lidi hrozně miloval.

00:22:45 Já jsem miloval Pivce a miloval jsem Peška,

00:22:48 miloval jsem Štěpána.

00:22:50 Hrál jsem Edmunda v jeho Královi Learovi.

00:22:54 A vidíš to, jak prostě léta uběhla,

00:22:57 tak najednou já hraju toho Leara a chudák Štěpánek

00:23:02 je nad námi někde na nebesích.

00:23:06 Samozřejmě taky pamatuju Eduarda Kohouta,

00:23:10 kterýho jsem strašně miloval.

00:23:12 Samozřejmě že miluju Karla Högera, s kterým jsem měl

00:23:16 i společnej osud tím, že byl natolik laskav

00:23:21 a natolik velkorysý, že si mě vybral i za přítele.

00:23:26 A samozřejmě že jsem příšerně miloval Rudolfa Hrušínskýho,

00:23:32 se kterým jsem taky pracoval jak na divadle, tak ve filmu.

00:23:36 Naposledy v Obecné škole.

00:23:39 Ale na Národním divadle jsme spolu pracovali léta letoucí.

00:23:45 Ale podívejme se na Pět z milionu nebo na Váhavého střelce

00:23:50 a nebo na obojí, kde uvidíme Jaroslava Marvana.

00:23:54 A taky moji budoucí velkou lásku a partnerku Mařenku Tomášovou.

00:24:01 -Co tady ještě chceš?

00:24:04 Co tady ještě chceš! Ááá!

00:24:10 -Pane mistr! Pane mistr!

00:24:19 -Vašku! Drž se! Slyšíš, Vašku, drž se!

00:24:23 Já jsem na laně, slyšíš, blázne? Tak drž, drž, vydrž, Vašku!

00:24:32 -Pane mistr...
-Drž se, blázne, drž se!

00:24:56 -Paní učitelko.
-Počkej, Markétko.

00:25:04 -No, už neprší.
-Já chci čůrat.

00:25:08 -Promiňte, prosím vás.
-Ale už se jasní.

00:25:15 A večer bude hezky. Hlásilo to rádio.

00:25:18 -Ano? No tak, Markétko.

00:25:23 -Máte ráda hudbu? Mám na večer lístky, dva.

00:25:32 Chtěl jsem vás pozvat, jestli můžete.

00:25:35 -Já nemůžu.
-Jdi ty.

00:25:40 Ano?

00:25:42 -No, když bude opravdu hezky...

00:25:46 -Já jsem taky hrál strašnou spoustu milovníků.

00:25:50 Ale to byly dva druhy milovníků.

00:25:53 Jedni, kteří byli totálně neodměněni,

00:25:56 neboli velice neúspěšní milovníci, kteří se prostě snažili, snažili,

00:26:01 ale nakonec byli odvrženi.

00:26:04 -Ano, to znám, to jsem taky hrál.
-Ano, to jsou dvě kategorie.

00:26:08 A pak je druhá kategorie, ke které jsem se

00:26:12 postupně dopracoval.

00:26:14 To jest sekce milovníků, kteří postupně se dopracují

00:26:20 nějakého úspěchu.

00:26:22 Prostě nejdřív byli takoví ti polotroubové,

00:26:26 kteří byli hrozně zamilovaní, ale ty holky s nima manipulovaly

00:26:30 a ničeho se nedobraly.

00:26:34 To znáš, samozřejmě, každej herec to zná.

00:26:37 Ale potom je druhá skupina, například tahle ta,

00:26:42 kdy se něčeho dobrali jako v tomto případě,

00:26:47 což je z Obecné školy, kdy jsem se jaksi dobral,

00:26:52 aniž by té herečce jsme to předem řekli.

00:26:56 Tím myslím pana režiséra Svěráka a mě.

00:27:00 Prostě chtěli jsme tu herečku překvapit a ona se na nás

00:27:03 strašně zlobila.

00:27:05 -Máte tak dlouhé vlasy.
-Dlouhé vlasy, krátký rozum?

00:27:12 KLAPNUTÍ DVEŘÍ

00:27:13 -Pane uč... -Že když je nastřelená ruka, tak se nekope desítka?

00:27:20 -Je-li ruka nastřelena, tak v žádném případě.

00:27:25 -Tak vidíš, vole.

00:27:27 -Omlouvání bylo dlouhé, musím říct, a pracné.

00:27:31 Ale nakonec vzhledem k tomu, že už je to 12 let,

00:27:35 já myslím, že už je mi odpuštěno.

00:27:38 Nezapomínej, za co nás platí.

00:29:10 -Nezapomínej, za co nás platí.

00:29:15 -Honzo, je to pravda, že ty vůbec nejíš maso?

00:29:17 -Ano, já jsem totální vegetarián.

00:29:20 Já, nutno připomenout, jsem byl takovej polovegetarián,

00:29:24 už když jsem byl malý dítě, protože zajedno

00:29:27 jsem vyrůstal v době, kdy maso nebylo.

00:29:30 A když bylo, tak bylo zkažený. A když bylo, tak bylo na lístky.

00:29:35 A moje maminka byla šetrná, maso bylo taky drahý.

00:29:39 A vůbec mně vždycky chutnalo víc, že jsem řekl:

00:29:43 "Ano, dejte mi knedlíky a omáčku, ale to masíčko,

00:29:46 to si nechte."

00:29:48 Ale programově jsem vegetarián už léta letoucí.

00:29:52 Samozřejmě nekouřím a nepiju žádnej alkohol

00:29:55 a dennodenně běhám.

00:29:57 Já jsem běžec na dlouhé tratě, teda ne tak dlouhé,

00:30:01 já běhám 3 míle denně neboli 5 km denně,

00:30:05 kdekoli jsem, za jakéhokoli počasí,

00:30:08 ať se prostě ocitnu za jakoukoli prací

00:30:12 na jakémkoli kontinentě, tak tam každé ráno běhám.

00:30:17 Takže to je můj režim, ale nijak toho nelituji.

00:30:21 Ani toho bez masa, ani toho bez cigaret,

00:30:25 ani toho bez alkoholu, i s tím běháním,

00:30:29 protože toto řemeslo, jak víš, je příliš namáhavý a příliš těžký,

00:30:34 aby si ho člověk ještě ztěžoval tím,

00:30:37 že nemůže dejchat.

00:30:39 -Jsme doma, mluví se jen česky, jo?

00:30:41 -Ty to nemůžeš pochopit. Tina odjel tam.

00:30:45 -Bobe.

00:30:48 -Tři sta třiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo

00:30:51 přes tři sta třiatřicet stříbrných střech.

00:30:54 -Vidíte? Vezu domů Čecha.
-Jen aby nás všechny nezavřeli.

00:30:58 -Prosím vás, proč by to dělali?

00:31:09 Nazdar! Nazdar!

00:31:12 Nazdar!

00:31:14 -Krajanko!

00:31:16 45 let jsem tady nebyl.

00:31:20 Ono je to takový jaksi komplikovaný.

00:31:25 Já si pamatuju, když jsem poprvé začal běhat tady v Praze,

00:31:31 když jsem tady dělal první koncerty s Pražským jarem,

00:31:35 například když jsem recitoval nějakou poezii.

00:31:39 A bydlel jsem u Karlova mostu v takovém hezkém malém hotelu.

00:31:45 A běhal jsem po Kampě, tak jsem najednou cejtil

00:31:49 vůni bezu, cejtil jsem vůni černého bezu,

00:31:55 což jsou obě dvě rostliny, které v Kalifornii neexistujou,

00:31:59 protože Kalifornie je v podstatě subtropické pásmo

00:32:02 a tady byly ty přerostlý plevely, vysoká tráva,

00:32:06 rozdrcená tráva sekačkou.

00:32:09 A ta vůně, najednou jsem si pamatoval,

00:32:12 když jsem po Kampě chodil jako studentík a snil jsem

00:32:16 o herectví a doufal jsem, že někdy budu herec,

00:32:19 tak se mě samozřejmě zmocnila jakási nostalgie,

00:32:24 kteréžto se nelze ubránit, že jo, to je marná sláva.

00:32:30 Ale ironie na tom je, že nostalgie je dvousečná zbraň.

00:32:36 Nostalgie je jako meč o dvou ostřích.

00:32:41 Na Kampě je člověk nostalgickej z toho, že cejtí rozdrcenej plevel

00:32:47 a rozdrcenou trávu.

00:32:49 Přijde do hotelu, pustí televizi, tam zahlídnu kousek Los Angeles

00:32:55 a jsem nostalgickej na druhou stranu, víš?

00:33:00 Takže v podstatě kdybych měl mluvit o tom,

00:33:04 jestli se mi po něčem stejská nebo zasteskne,

00:33:08 tak musím říct, že se mi stejská na dvě strany.

00:33:15 Nostalgie je dvousečná zbraň.

00:33:19 Smutno bylo po celé zemi, zraky všech upřeny ke Kostnici.

00:33:26 A nejproradněji ze všech zachoval se král Zikmund.

00:33:30 Ačkoli slíbil Husovi bezpečí, teď sám radil kardinálům,

00:33:34 aby mu nevěřili a aby ho upálili.

00:33:40 Hus si mohl zachránit život, kdyby odvolal,

00:33:44 kdyby podepsal, co mu nabízeli k podpisu.

00:33:47 Ale což to mohl udělat, když všechna svědectví

00:33:50 byla nepravdivá?

00:33:52 Potupil by pravdu. A pro tu přece žil.

00:33:57 A tak pravil: "Raději na smrt půjdu."

00:34:02 A tak byl mistr Jan Hus odsvěcen, to jest zbaven kněžství

00:34:07 a předán králi Zikmundovi.

00:34:10 Ten přikázal, aby na Husovu hlavu nasadili posměšnou čepici,

00:34:15 přivázali ho k neotesanému kůlu a zaživa upálili.

00:34:20 -Svině.

00:34:28 -Když zapálili hranici, mistr ještě nějaký čas zpíval.

00:34:32 Nebál se smrti, věřil, že ho Bůh přivítá mezi své věrné.

00:34:39 Pak se zdvihl vítr a dusivý dým,

00:34:42 který je milosrdnější než lidé, zbavil mistra vědomí.

00:34:52 A jeho zpěv ustal.

00:34:56 Již ho nebylo mezi živými.

00:35:00 A my si budeme pamatovat, že zemřel pro své přesvědčení.

00:35:06 To nám vzkázal, svému národu, že nemá člověk býti zbabělý

00:35:11 a své pravdy se má držet, byť by ho život stála.

00:35:19 ZPĚV:Hranice vzplála tam na břehu Rýna.

00:35:27 Na ní umírá věrný vlasti syn.

00:35:34 A vy se ptáte, kdo v těch plamenech.

00:35:41 Toť mistr Jan, toť nejslavnější Čech.

00:35:49 -Honzo, já ti moc děkuju, bylo velice příjemné

00:35:51 tě poslouchat, ale myslím si, že diváci by nám neodpustili,

00:35:55 kdybychom nedali na závěr Popelku, co říkáš?

00:35:58 -Dobře, dejme Popelku. Jen kolovrátku zpívej...

00:36:04 -Děkuju ti, já ti děkuju mockrát, Jaromíre, děkuju.-Ahoj.

00:36:09 ZPĚV:Byl jednou jeden zámek a na tom zámku věž.

00:36:17 A na té věži trámek a věř tomu kdo chceš.

00:36:25 Byl na tom zámku zvonec a lano z konopí.

00:36:33 A pohádky je konec, jak každý pochopí.

00:36:40 Jen kolovrátku zpívej a dovol, abych vstal.

00:36:53 Musíme o dům dál.

00:36:57 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2016