00:00:16ÚSMĚVY JANA TŘÍSKY

00:00:28Jmenuji se...

00:00:31Igor Hnízdo!

00:00:32-Vítám vás, milí diváci.

00:00:34To není žádnej Igor Hnízdo, to je Honza Tříska.

00:00:37Honzo, ahoj, já tě vítám, jsem moc rád,

00:00:39že jsi přišel do Úsměvů.

00:00:43Víš, co je strašně fajn?

00:00:45Že když jsi se vrátil k českému filmu,

00:00:47že jsi měl takový nádherný nástup takovou krásnou rolí,

00:00:50kterou jsi dostal od Honzy Svěráka.

00:00:52-Já jsem za tu roli samozřejmě strašně vděčnej

00:00:55a díky té roli jsem byl představen té nejmladší generaci

00:01:02zdejších diváků, kteří mě ale kupodivu

00:01:07přes všechna ta léta, kdy jsem byl pryč

00:01:11a kdy nemohly být mé filmy promítány v žádném biografu,

00:01:16já jsem kupodivu tady v povědomí dětských diváků přežíval tím,

00:01:21že přeci jen bývalý režim dovolil tu a tam

00:01:27pustit nějakou pohádku.

00:01:29A tak jsem jaksi přežil u malých dětí.

00:01:33Když jsem se vrátil po dlouhé době poprvé po revoluci sem

00:01:40do tehdejšího Československa, tak mě hrozně dojímalo,

00:01:44že mě i na ulici zastavovaly malé děti a chtěly,

00:01:48abych se jim podepsal do čítanky.

00:01:51A já jsem to dost těžko chápal, protože jsem věděl,

00:01:55že ty děti se v podstatě narodily v době,

00:01:57kdy já už jsem byl pryč.

00:02:00Ale samozřejmě mně to nejen lichotilo,

00:02:04ale hlavně mě to velice dojímalo.

00:02:07A tak jsem byl velice rád, že mně Honza Svěrák

00:02:11nabídl tuto roli.

00:02:13Já si myslím, že jsem tu roli nedostal proto,

00:02:17že by mě příliš obdivoval.

00:02:20Já si myslím, že jsem ji dostal proto,

00:02:22že mě trošku nenáviděl.

00:02:24-Ale prosím tě.

00:02:26-Já, když jsem tenkrát přijel po revoluci v roce 1989,

00:02:31tak televize se mnou natočila takový pořad,

00:02:35který se jmenoval Romeovy toulky Prahou.

00:02:39Byl to v podstatě takový dlouhý interview natočený na video.

00:02:45A ten interview lidi buď milovali a nebo ho nenáviděli.

00:02:51Já si myslím, že Honza Svěrák, kterej se na to díval,

00:02:56byl jeden z těch, který ten interview nenáviděl

00:03:00a mě nenáviděl.

00:03:02A věděl, že bude točit film s takovým kontroverzním hrdinou,

00:03:08což je Igor Hnízdo, o kterém se přesně neví,

00:03:12jestli je doopravdy nebo jestli je to lhář,

00:03:16jestli je to podvodník nebo jestli je to

00:03:20v podstatě kladný hrdina.

00:03:23A protože jaksi cejtil, že ta role musí mít

00:03:29nějaké tajemství, tak z toho interview,

00:03:34z těch Romeových toulek Prahou zřejmě vycítil,

00:03:39že bych to mohl být já.

00:03:42-Jak se jmenuješ, chlapče?
-Rosenheim.

00:03:46-Jdeš pozdě, Rosenheime, víš o tom?-O fous.

00:03:53-O 4,5 minuty. Nastav ruku.

00:03:59Druhou.

00:04:02Dvě za pozdní příchod a dvě za hvízdání pod oknem.

00:04:06-Jsem nebyl já.

00:04:08-A dvě za lhaní.

00:04:12-Bít se nesmí, se řekne doma.
-Má pravdu ten chlapec.

00:04:17Tělesné tresty jsou na našich školách nepřípustné.

00:04:20Až na jednu výjimku. A tou je tato třída.

00:04:26Třída, která přivede svou učitelku do blázince,

00:04:30se naopak bít musí.

00:04:32A je na to výnos ministerstva školství.

00:04:36Jestli vás to zajímá, je to výnos číslo 284/c/1945.

00:04:46Budu vás trestat tímto středověkým nástrojem,

00:04:49dokud se budete chovat jako ve středověku.

00:04:53A jelikož to budu nerad a jen pro vaše dobro,

00:04:56bude pravidlem, že mi každý za exekuci poděkuje.

00:05:00A pak si podáme ruku na znamení, že naše přátelství

00:05:03trestem neutrpělo újmu.

00:05:06Předvedeme si to na těchto dvou chlapcích,

00:05:08kterým nevadí, že mluvím, a klidně se při tom baví.

00:05:19-Děkuju.
-Děkujeme.

00:05:24-Na tuto školu dávají učitele za trest.

00:05:28Do vašeho rajónu, jak mi bylo řečeno,

00:05:30se před válkou odvažovali policisté pouze na koních.

00:05:36A vždy ve dvou.

00:05:39Já si tuto nechvalně známou školu naopak vybral,

00:05:43protože jsem si zvykl hlásit se dobrovolně do první linie.

00:05:49Nebál jsem se fašistů, nevím, proč bych si neměl poradit s vámi.

00:05:54Druhý den poté, co televize tenhle interview vysílala,

00:06:00mě Honza Svěrák zavolal, že se se mnou chce sejít

00:06:03a že mi tuhle roli nabízí.

00:06:06A já jsem z toho měl velikánskou radost už jen proto,

00:06:11že jsem poznával syna svého dávného přítele

00:06:17Zdeňka Svěráka, se kterým jsem totiž točil jiný film.

00:06:21Než jsem odešel do Ameriky, tak jsem s ním točil film

00:06:25Na samotě u lesa.

00:06:26A to bylo takové milosrdné krásné léto v jižních Čechách,

00:06:32kdy jsme ten film natáčeli a já jsem se do Zdeňka

00:06:36okamžitě zamiloval.

00:06:39Tenkrát po jednom natáčení jsem zastavil

00:06:43v jakémsi železářství, tenkrát nebylo nic k dostání,

00:06:46to bylo v době totální normalizace,

00:06:50a koupil jsem takovou skládací rybářskou stoličku,

00:06:55pak jsem koupil nějaké barvy na látku

00:06:59a napsal jsem mu takovou malou hollywoodskou židličku

00:07:04"Zdeněk Svěrák" nebo tam bylo ještě nějaký věnování.

00:07:09Co bylo strašlivě dojemný, že když byl první filmovací den

00:07:14na Obecnou školu, tak on to najednou vytáhl

00:07:19a posadil se na to.

00:07:22Takže prostě ten čas mezi Na samotě u lesa

00:07:27a Obecnou školou se jaksi překlenul.

00:07:31A on ještě tenkrát udělal takovej jako sebeironickej vtip,

00:07:35že řekl: "Honzíku, já jsem tu židličku

00:07:38celá ta léta schovával ve sklepě."

00:07:42-Dobrý den.
-Ahoj, Oldo, co se děje?

00:07:45-Ále, děti jsou poštípaný od blech a Věra má zase strach.

00:07:49Byly to blechy psí, tak jestli to nemůže bejt

00:07:51vzteklina nebo co.

00:07:53-Nezlob se, že tě s tím otravuju.
-Tak mi to ukažte.

00:08:04No, tak takovýhle případ jsme tu ještě neměli.

00:08:11-A kde jste k tomu přišli?
-Na chalupě.

00:08:15-Tak já vám předepíšu pudr a podepíšu se MUDr.

00:08:23-Pane doktore, můžu se podrbat?
-To můžeš.

00:08:28Poslyš, Oldo...

00:08:32-Rostou tam houby?
-Kamaráde, tam je hub.

00:08:43-Ale je tady krásně.
-Je, Václave.

00:08:47Jenomže dokud tady bude Komárek, tak tomu Věra nepřijde na chuť.

00:08:52-To nechce prodat?

00:08:54-Chce, ale chtěl by, abysme to koupili i s ním.

00:08:58A nám by nezbylo, než čekat, až umře.

00:09:08-Kolik je mu let?
-70 mu bylo.

00:09:13-A nevíš, nač umřel jeho otec?

00:09:16PROZPĚVUJE SI

00:09:26Tak srdce a plíce v pořádku.

00:09:29Závratí netrpí.

00:09:32PROZPĚVUJE SI

00:09:37Bere život s humorem.

00:09:45Trávení vynikající.

00:09:50Kamaráde, ten tady bude možná dýl než my.

00:09:53Voda je zaručenej prostředek.

00:09:56Tu máš kolikrát v prstech, a než ji stačíš rozmáčknout,

00:09:59tak ona ti vyskočí.

00:10:03Takhle ona udělá pár temp a je po ní.

00:10:09-Hele, Václave, a vadí ti například,

00:10:12že tady není elektřina?

00:10:14-Vůbec ne. Elektřinu máš v Praze.

00:10:18A víš, co bych udělal s tou střechou?

00:10:20-Já vím, tašky.
-Jo, starý tašky bobrovky.

00:10:24A dvorek bych nechal pěkně zarůst travou.

00:10:28-Přesně tak, trávou. A to zápraží bys nechal?

00:10:32-Jo, nechal, Oldo, kameny tak, jak to je.

00:10:37-Václave.

00:10:40Proč nejsi moje žena?

00:10:45-Honzo, ty jsi se vrátil nejen na filmové plátno české,

00:10:48ale taky se po, tuším, 27 letech vracíš na české jeviště.

00:10:54-Ano, já jsem nestál na českém jevišti 27 let,

00:10:57až jsem najednou dostal nikoliv telefon tentokrát,

00:11:01ale e-mail, jestli bych nechtěl hrát

00:11:05na Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě Krále Leara.

00:11:12A řekl jsem si: "A, á, už je tady ten věk,

00:11:16nedá se nic dělat, Romea ti nabídne v životě někdo

00:11:21jenom jednou, když máš to štěstí a někdo ti ho nabídne.

00:11:25Hamleta ti nabídne taky jenom jednou někdo,

00:11:30když máš to štěstí."

00:11:32Já to štěstí neměl, ty jsi to štěstí měl,

00:11:35ty jsi hrál Hamleta.

00:11:37Já jsem hrál Romea, pak už je dlouho nic

00:11:42a najednou je tady Král Lear.

00:11:45A aniž bych se rozpakoval, musím říct, jsem řekl "ano",

00:11:49protože jsem věděl, že to je šance,

00:11:52která přijde jenom jednou za život.

00:11:56Můj agent, když se dozvěděl, že míním v Praze

00:11:59hrát Krále Leara, tak mi řekl: "Jan, já se vás nechci dotknout,

00:12:04ale víte, co se říká o Learovi?"

00:12:06A já povídám: "Ne, to nevím."

00:12:08A on říká: "No, to jste buď moc mladej,

00:12:11abyste to mohl hrát, a nebo moc starej,

00:12:14abyste si to mohl vůbec zapamatovat."

00:12:17Protože to je tak velká role a tak strašná role,

00:12:22tak hrozně namáhavá.

00:12:24-Těch slov, těch gest, těch grimas.

00:12:26-Toho všeho, ale ještě k tomu je to v podstatě sportovní výkon,

00:12:32protože to všechno zvládnout a skončit tím,

00:12:37že nese mrtvou Kordelii v náručí, je prostě sportovní výkon.

00:12:45Ovšem já jsem velice rád, že jsem to vzal.

00:12:51Je to moje šance a zároveň velikánská čest,

00:12:57že to můžu dělat, protože partnerem

00:13:00těchto Shakespearovských slavností je taková jaksi velice mocná

00:13:06finanční skupina, kterážto místo aby investovala peníze

00:13:11sama do sebe nebo investovala peníze do baseballu

00:13:15nebo do fotbalu, tak je investuje do Shakespeara,

00:13:18nad čímž já smekám klobouk a to se mi velice líbí.

00:13:23A sponzorují, podporují tyto slavnosti každý rok.

00:13:27-Tak, Honzo, vraťme se od divadla zpátky i filmu a k televizi.

00:13:31-Tudíž vítám tě, Velký Vonte.
-Á, ano, Tleskači, ano, Tleskači.

00:13:37Tam jsme se objevili spolu v Rychlých šípech.

00:13:40A to právě, to je strašně záhadný na našem povolání,

00:13:45že člověk nikdy v podstatě neví, co ho přinese do podvědomí diváků.

00:13:52Může se někdo dřít na Shakespearovi sebevíce

00:13:57a potom najednou zahraje Rychlý šípy nebo nějakýho

00:14:01hloupýho Honzu, a najednou děti se toho chopěj

00:14:06a staneš se pro ně hrdina.

00:14:08-To to v zemi napřed začne brblat, jako když se vaří kaše.

00:14:12-Znáš to, jak brblá kaše?
-Jo, jo.

00:14:20-Potom se to v zemi všelijak mele, mísí, kroutí, přehazuje,

00:14:28převaluje, syčí, škvíří.

00:14:32-Ano, ale je tam ticho.
-Počkej.

00:14:39-Je tam ticho, jako když utne?
-Ano, jako když utne.

00:14:42-Tak to nejdýl do hodiny vyroste keř

00:14:44a na tom jedna buchta vedle druhý takhle.

00:14:47-Až za hodinu?
-Za hodinu, no.

00:14:51Kam máš namířeno?

00:14:54-Já?-Hm.
-Já jdu do města.-Do města?

00:14:56-Na trh.-A co tam?
-Prodat tady...-Co hledáš?

00:15:00-Tady jdu prodat slípku, aby máma mohla koupit mouku

00:15:03a potom aby mi upekla buchty.

00:15:05Hele, to naše máma, ta zase peče buchty v peci.

00:15:12-V peci.
-V peci!

00:15:16-Tak do města?-Do města.
-Se slípkou?-Se slípkou, no.

00:15:21-Co by ses trmácel do města? To se ti pronese.

00:15:24Dej mi ji a počkej si na ty buchty.

00:15:27-Jo?
-No.

00:15:28-No, strejdo, tak si ji vezměte, vezměte si ji.

00:15:33Já jsem hrozně miloval dělat pohádky.

00:15:36To bylo v době normalizace a já jsem vlastně nic jiného

00:15:40nesměl dělat, takže jsem miloval dělat pohádky.

00:15:44Miloval jsem hrát primitivy, miloval jsem hrát hloupé Honzy,

00:15:49miloval jsem hrát všelijaké Lojzíky.

00:15:53Já si pamatuju, že Radovan Lukavský tenkrát říkal:

00:15:56"Vy jste takový pohádkový herec."

00:15:59A taky jsem hrál všelijaké venkovské Lojzíky.

00:16:02Například traktoristu ve filmu Všude žijí lidé.

00:16:07Ale my jsme tomu říkali Všude žijí Židé.

00:16:12Dědo. Dědo!

00:16:20Dědo!

00:16:21Vyřiďte předsedovi, že mi Pacák utekl.

00:16:25-No jo, to víš.
-Jak to mám stihnout sám?

00:16:34Ahoj, Violo, přinesl jsem ti kytku a rybičky do akvária, víš?

00:16:45-Rybičky.
-No, dvě.

00:16:47-Do akvária.
-No.

00:16:49-A velrybu bys neměl?
-Ne, to ne. Co, Violo?

00:16:54-Pro tebe vždycky jenom Zlatníčková.

00:16:56Tu máš, vem si to a plav, plav! Počkej! Rybičky.

00:17:00-A jo, jo.
-Ven, jedeš? Ven! Ven! Jedeš?

00:17:03-Violo.-Zmiz, zmiz, nebo tě poleju vitriolem!

00:17:12-Nemá dobrou náladu, ačkoli dostala zásilku zvěře.

00:17:15-Jé, rybičky, nenechal byste mi párek?

00:17:20-Co bych nenechal? I s přílohou.

00:17:25-Děkuju, pane Šalánku. To snad ani...

00:17:28-Že se nestydíš. Zrádče.

00:17:30-To si všimni, že všechny tyhle záběry

00:17:34mají jakýsi takový lightmotiv, že se v nich opakuje jistý refrén,

00:17:41resp. dva refrény.

00:17:44Jeden refrén je rádiovka.

00:17:47To byla doba, kdy kostyméři a kostýmní výtvarníci

00:17:53mi vždy nasadili na hlavu rádiovku a tím jsem dělal

00:17:58takovýho poloblba, takovýho polochytrýho,

00:18:03polohloupýho chuligána, to je jeden lightmotiv.

00:18:07To je ta rádiovka.

00:18:09A druhý lightmotiv je, že pokaždý žvejkám žvýkací gumu.

00:18:13A když ji dožvejkám a mám začít mluvit nějakej dialog,

00:18:16tak tu žvejkačku vyndám z pusy, ale pozor, nezahodím ji.

00:18:21Nalepím si ji za ucho.

00:18:23To je proto, abych si ji zachoval pro příště,

00:18:27protože žvejkačka měla ohromnou cenu,

00:18:29to není jako dneska.

00:18:31-No jistě.-Čili že tu jsem si musel zachovat a strčit za ucho.

00:18:35A já si tak jako vysvětluju po letech, že v podstatě to,

00:18:38že tihle ti hrdinové, které jsem hrál,

00:18:43žvejkají žvejkací gumu, že to byla taková předzvěst,

00:18:48tenkrát se říkalo chuligáni, že jo, přestože v angličtině

00:18:52hooligan je hrozně pejorativní slovo,

00:18:55tak tenkrát to bylo jakoby něco zvláštního.

00:18:59Chuligáni byli jako sladcí hoši, takoví jako trošku rošťáci,

00:19:04kteří měli v sobě nějakej půvab a žvejkali gumu.

00:19:09A tím žvejkáním v podstatě udělali takovou předzvěst toho,

00:19:13že brzo přijde 20. sjezd strany, a ten že nás všechny osvobodí.

00:19:19-To já jsem si to zase vysvětloval tak,

00:19:21že ty už ses tak trénoval na tu Ameriku.

00:19:24-I to je možný, že to byla jakási předpověď mé budoucnosti.

00:19:34ZVONEK U DVEŘÍ

00:19:52-Jé, dobrý den.
-Dobrý odpoledne.

00:19:55-Co je?
-Telegrámek.

00:19:56-Pro mě, jo?
-Pan Kouba.

00:19:59-No jasný, dobrý, děkuju.
-Tak je to pro vás.

00:20:02A ještě budu prosit jeden autográmek tady.

00:20:11V pořádku.

00:20:13-Děkuju.
-Já taky.

00:20:16-Je to vysoko, že jo.
-No.

00:20:21-Prosím. A kdybyste...
-Ale děkuju pěkně.

00:20:26-No ne, já bych, pardon, jo, je to dobrý, mám,

00:20:30tu máte, prosím.

00:20:32-A kdybyste laskavě...
-Ale to děkuju srdečně.

00:20:37Na viděnou, mladý muži, buďte zdráv, srdečně díky.

00:20:40-Honzo, ty jsi měl štěstí, že jsi byl ještě partnerem

00:20:44těch herců té staré herecké školy, té gardy Štěpánků

00:20:48a Marvanů a Pivců.

00:20:51-Ano, to je pravda, já jsem měl to štěstí,

00:20:54že jsem dělal dokonce dva filmy s Jaroslavem Marvanem.

00:20:58Můj vůbec první film, který se jmenoval Váhavý střelec,

00:21:02v tom hrál hlavní roli Jaroslav Marvan,

00:21:04zároveň jsem na tom filmu poznal svou dlouholetou partnerku

00:21:10Marii Tomášovou.

00:21:12Ale samozřejmě Jaroslav Marvan tehdy byl absolutní pojem.

00:21:17Hned můj druhý film byl Pět z milionu,

00:21:22ve kterém jsem opět hrál s Jaroslavem Marvanem.

00:21:25Já si pamatuji tenkrát, že moje sousedka v Liboci,

00:21:29kde jsem bydlel, se mě ptala: "A pane Tříska,

00:21:32vy jste byl k tomu panu Marvanovi přidělenej?"

00:21:36Takže já měl to štěstí, ano, pracovat s ním.

00:21:41On byl člověk velice soukromý, já na něj nemám

00:21:44žádné velikánské vzpomínky kromě toho,

00:21:48že to byl jaksi takovej dokonalej profesionál,

00:21:51kterej chodil vždycky všude včas a všechno dělal ohromně precizně.

00:21:55Ale moc se se mnou, myslím, nebavil,

00:21:59protože to byl soukromý člověk, který si mě nepouštěl

00:22:03příliš k tělu.

00:22:05-Víš, já, když si vzpomínám na svoje mládí,

00:22:08když jsem toužil jít k divadlu, tak já jsem vždycky chtěl mít

00:22:13takový nástup k divadlu, jako měli Tříska a Munzar.

00:22:16Já jsem vás strašně obdivoval.

00:22:18Honzo, jaký to bylo, když jsi přišel ty

00:22:21mezi tyhle bardy jako mladý kluk do Národního divadla?

00:22:24-To víš, já jsem si to považoval za nesmírnou čest,

00:22:29přestože jsem měl natolik drzé čelo,

00:22:33na kterém to nebylo příliš znát, že jsem si to považoval

00:22:37za velkou čest, ale je pravda, že já jsem si to

00:22:41strašně považoval.

00:22:42Já jsem ty lidi hrozně miloval.

00:22:45Já jsem miloval Pivce a miloval jsem Peška,

00:22:48miloval jsem Štěpána.

00:22:50Hrál jsem Edmunda v jeho Královi Learovi.

00:22:54A vidíš to, jak prostě léta uběhla,

00:22:57tak najednou já hraju toho Leara a chudák Štěpánek

00:23:02je nad námi někde na nebesích.

00:23:06Samozřejmě taky pamatuju Eduarda Kohouta,

00:23:10kterýho jsem strašně miloval.

00:23:12Samozřejmě že miluju Karla Högera, s kterým jsem měl

00:23:16i společnej osud tím, že byl natolik laskav

00:23:21a natolik velkorysý, že si mě vybral i za přítele.

00:23:26A samozřejmě že jsem příšerně miloval Rudolfa Hrušínskýho,

00:23:32se kterým jsem taky pracoval jak na divadle, tak ve filmu.

00:23:36Naposledy v Obecné škole.

00:23:39Ale na Národním divadle jsme spolu pracovali léta letoucí.

00:23:45Ale podívejme se na Pět z milionu nebo na Váhavého střelce

00:23:50a nebo na obojí, kde uvidíme Jaroslava Marvana.

00:23:54A taky moji budoucí velkou lásku a partnerku Mařenku Tomášovou.

00:24:01-Co tady ještě chceš?

00:24:04Co tady ještě chceš! Ááá!

00:24:10-Pane mistr! Pane mistr!

00:24:19-Vašku! Drž se! Slyšíš, Vašku, drž se!

00:24:23Já jsem na laně, slyšíš, blázne? Tak drž, drž, vydrž, Vašku!

00:24:32-Pane mistr...
-Drž se, blázne, drž se!

00:24:56-Paní učitelko.
-Počkej, Markétko.

00:25:04-No, už neprší.
-Já chci čůrat.

00:25:08-Promiňte, prosím vás.
-Ale už se jasní.

00:25:15A večer bude hezky. Hlásilo to rádio.

00:25:18-Ano? No tak, Markétko.

00:25:23-Máte ráda hudbu? Mám na večer lístky, dva.

00:25:32Chtěl jsem vás pozvat, jestli můžete.

00:25:35-Já nemůžu.
-Jdi ty.

00:25:40Ano?

00:25:42-No, když bude opravdu hezky...

00:25:46-Já jsem taky hrál strašnou spoustu milovníků.

00:25:50Ale to byly dva druhy milovníků.

00:25:53Jedni, kteří byli totálně neodměněni,

00:25:56neboli velice neúspěšní milovníci, kteří se prostě snažili, snažili,

00:26:01ale nakonec byli odvrženi.

00:26:04-Ano, to znám, to jsem taky hrál.
-Ano, to jsou dvě kategorie.

00:26:08A pak je druhá kategorie, ke které jsem se

00:26:12postupně dopracoval.

00:26:14To jest sekce milovníků, kteří postupně se dopracují

00:26:20nějakého úspěchu.

00:26:22Prostě nejdřív byli takoví ti polotroubové,

00:26:26kteří byli hrozně zamilovaní, ale ty holky s nima manipulovaly

00:26:30a ničeho se nedobraly.

00:26:34To znáš, samozřejmě, každej herec to zná.

00:26:37Ale potom je druhá skupina, například tahle ta,

00:26:42kdy se něčeho dobrali jako v tomto případě,

00:26:47což je z Obecné školy, kdy jsem se jaksi dobral,

00:26:52aniž by té herečce jsme to předem řekli.

00:26:56Tím myslím pana režiséra Svěráka a mě.

00:27:00Prostě chtěli jsme tu herečku překvapit a ona se na nás

00:27:03strašně zlobila.

00:27:05-Máte tak dlouhé vlasy.
-Dlouhé vlasy, krátký rozum?

00:27:12KLAPNUTÍ DVEŘÍ

00:27:13-Pane uč... -Že když je nastřelená ruka, tak se nekope desítka?

00:27:20-Je-li ruka nastřelena, tak v žádném případě.

00:27:25-Tak vidíš, vole.

00:27:27-Omlouvání bylo dlouhé, musím říct, a pracné.

00:27:31Ale nakonec vzhledem k tomu, že už je to 12 let,

00:27:35já myslím, že už je mi odpuštěno.

00:27:38Nezapomínej, za co nás platí.

00:29:10-Nezapomínej, za co nás platí.

00:29:15-Honzo, je to pravda, že ty vůbec nejíš maso?

00:29:17-Ano, já jsem totální vegetarián.

00:29:20Já, nutno připomenout, jsem byl takovej polovegetarián,

00:29:24už když jsem byl malý dítě, protože zajedno

00:29:27jsem vyrůstal v době, kdy maso nebylo.

00:29:30A když bylo, tak bylo zkažený. A když bylo, tak bylo na lístky.

00:29:35A moje maminka byla šetrná, maso bylo taky drahý.

00:29:39A vůbec mně vždycky chutnalo víc, že jsem řekl:

00:29:43"Ano, dejte mi knedlíky a omáčku, ale to masíčko,

00:29:46to si nechte."

00:29:48Ale programově jsem vegetarián už léta letoucí.

00:29:52Samozřejmě nekouřím a nepiju žádnej alkohol

00:29:55a dennodenně běhám.

00:29:57Já jsem běžec na dlouhé tratě, teda ne tak dlouhé,

00:30:01já běhám 3 míle denně neboli 5 km denně,

00:30:05kdekoli jsem, za jakéhokoli počasí,

00:30:08ať se prostě ocitnu za jakoukoli prací

00:30:12na jakémkoli kontinentě, tak tam každé ráno běhám.

00:30:17Takže to je můj režim, ale nijak toho nelituji.

00:30:21Ani toho bez masa, ani toho bez cigaret,

00:30:25ani toho bez alkoholu, i s tím běháním,

00:30:29protože toto řemeslo, jak víš, je příliš namáhavý a příliš těžký,

00:30:34aby si ho člověk ještě ztěžoval tím,

00:30:37že nemůže dejchat.

00:30:39-Jsme doma, mluví se jen česky, jo?

00:30:41-Ty to nemůžeš pochopit. Tina odjel tam.

00:30:45-Bobe.

00:30:48-Tři sta třiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo

00:30:51přes tři sta třiatřicet stříbrných střech.

00:30:54-Vidíte? Vezu domů Čecha.
-Jen aby nás všechny nezavřeli.

00:30:58-Prosím vás, proč by to dělali?

00:31:09Nazdar! Nazdar!

00:31:12Nazdar!

00:31:14-Krajanko!

00:31:1645 let jsem tady nebyl.

00:31:20Ono je to takový jaksi komplikovaný.

00:31:25Já si pamatuju, když jsem poprvé začal běhat tady v Praze,

00:31:31když jsem tady dělal první koncerty s Pražským jarem,

00:31:35například když jsem recitoval nějakou poezii.

00:31:39A bydlel jsem u Karlova mostu v takovém hezkém malém hotelu.

00:31:45A běhal jsem po Kampě, tak jsem najednou cejtil

00:31:49vůni bezu, cejtil jsem vůni černého bezu,

00:31:55což jsou obě dvě rostliny, které v Kalifornii neexistujou,

00:31:59protože Kalifornie je v podstatě subtropické pásmo

00:32:02a tady byly ty přerostlý plevely, vysoká tráva,

00:32:06rozdrcená tráva sekačkou.

00:32:09A ta vůně, najednou jsem si pamatoval,

00:32:12když jsem po Kampě chodil jako studentík a snil jsem

00:32:16o herectví a doufal jsem, že někdy budu herec,

00:32:19tak se mě samozřejmě zmocnila jakási nostalgie,

00:32:24kteréžto se nelze ubránit, že jo, to je marná sláva.

00:32:30Ale ironie na tom je, že nostalgie je dvousečná zbraň.

00:32:36Nostalgie je jako meč o dvou ostřích.

00:32:41Na Kampě je člověk nostalgickej z toho, že cejtí rozdrcenej plevel

00:32:47a rozdrcenou trávu.

00:32:49Přijde do hotelu, pustí televizi, tam zahlídnu kousek Los Angeles

00:32:55a jsem nostalgickej na druhou stranu, víš?

00:33:00Takže v podstatě kdybych měl mluvit o tom,

00:33:04jestli se mi po něčem stejská nebo zasteskne,

00:33:08tak musím říct, že se mi stejská na dvě strany.

00:33:15Nostalgie je dvousečná zbraň.

00:33:19Smutno bylo po celé zemi, zraky všech upřeny ke Kostnici.

00:33:26A nejproradněji ze všech zachoval se král Zikmund.

00:33:30Ačkoli slíbil Husovi bezpečí, teď sám radil kardinálům,

00:33:34aby mu nevěřili a aby ho upálili.

00:33:40Hus si mohl zachránit život, kdyby odvolal,

00:33:44kdyby podepsal, co mu nabízeli k podpisu.

00:33:47Ale což to mohl udělat, když všechna svědectví

00:33:50byla nepravdivá?

00:33:52Potupil by pravdu. A pro tu přece žil.

00:33:57A tak pravil: "Raději na smrt půjdu."

00:34:02A tak byl mistr Jan Hus odsvěcen, to jest zbaven kněžství

00:34:07a předán králi Zikmundovi.

00:34:10Ten přikázal, aby na Husovu hlavu nasadili posměšnou čepici,

00:34:15přivázali ho k neotesanému kůlu a zaživa upálili.

00:34:20-Svině.

00:34:28-Když zapálili hranici, mistr ještě nějaký čas zpíval.

00:34:32Nebál se smrti, věřil, že ho Bůh přivítá mezi své věrné.

00:34:39Pak se zdvihl vítr a dusivý dým,

00:34:42který je milosrdnější než lidé, zbavil mistra vědomí.

00:34:52A jeho zpěv ustal.

00:34:56Již ho nebylo mezi živými.

00:35:00A my si budeme pamatovat, že zemřel pro své přesvědčení.

00:35:06To nám vzkázal, svému národu, že nemá člověk býti zbabělý

00:35:11a své pravdy se má držet, byť by ho život stála.

00:35:19ZPĚV:Hranice vzplála tam na břehu Rýna.

00:35:27Na ní umírá věrný vlasti syn.

00:35:34A vy se ptáte, kdo v těch plamenech.

00:35:41Toť mistr Jan, toť nejslavnější Čech.

00:35:49-Honzo, já ti moc děkuju, bylo velice příjemné

00:35:51tě poslouchat, ale myslím si, že diváci by nám neodpustili,

00:35:55kdybychom nedali na závěr Popelku, co říkáš?

00:35:58-Dobře, dejme Popelku. Jen kolovrátku zpívej...

00:36:04-Děkuju ti, já ti děkuju mockrát, Jaromíre, děkuju.-Ahoj.

00:36:09ZPĚV:Byl jednou jeden zámek a na tom zámku věž.

00:36:17A na té věži trámek a věř tomu kdo chceš.

00:36:25Byl na tom zámku zvonec a lano z konopí.

00:36:33A pohádky je konec, jak každý pochopí.

00:36:40Jen kolovrátku zpívej a dovol, abych vstal.

00:36:53Musíme o dům dál.

00:36:57Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2016