Z amerického Východu i Západu pokračuje v šíleném tempu závod o vybudování první transkontinentální železnice. Dokumentární drama BBC

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

V roce 1863 se Spojené státy rozpadaly na dvě části. Sever a Jih rozdělila občanská válka. Východ a Západ dělila divočina. Mladý stát stál na pokraji zhroucení. Uprostřed tohoto konfliktu prezident Lincoln vyzval nejlepší americké inženýry, aby postavili železnici. Povede od Atlantiku k Pacifiku. Bude překonávat vysoké hřebeny, stovky mil pouští a prérií, projede širokými kaňony i nad hlubokými propastmi. Bude to první transkontinentální železnice na světě. Jenže této výzvy se nechopili obři amerického průmyslu ani průmyslníci z Východu. Stavba první transkontinentální železnice na světě začala na dalekém Západě, v Kalifornii,v malém městě Sacramentu.

Osmého ledna 1863 ráno se na zahájení stavby sešlo všech 13 tisíc obyvatel. Na prezidentovu výzvu zde zareagovali místní obchodníci – majitelé koloniálů, obchodů s textilem a železným zbožím. A tak hokynář Leland Stanford odhodil první lopatu zeminy. A díky této čtyřce kalifornských obchodníků se začal rodit Lincolnův sen.

Obchodníci mohou vydělat miliony dolarů na vládních příspěvcích a úpisech, ale nedostanou ani cent, dokud nepoloží prvních sedmdesát pět kilometrů trati. Chybělo jim prakticky všechno, co potřebovali. Západní pobřeží bylo průmyslovou pouští. Obchodník s textilním zbožím Charles Crocker byl jmenován stavbyvedoucím a čelil obrovským problémům se zásobováním.Všechno se musí přivézt z východu. Lokomotivy, kolejnice, železo, ocel, střelný prach a lidi. Všechno se muselo dopravit po moři. Plavba představovala čtyři měsíce a čtrnáct tisíc mil kolem jižního cípu Ameriky, nejnebezpečnější mořskou cestou na světě. Občanská válka způsobila, že jižanské bitevní lodi útočily na zásobovací čluny mířící do Kalifornie. Kradly, nebo ničily náklad. Obchodníci zoufale potřebovali peníze od vlády, ale nejdříve museli dokončit oněch prvních sedmdesát pět kilometrů tratě. Pár kilometrů za Sacramentem se jim do cesty postavily nejvyšší hory, které kdy měla železnice překonat. Sierra Nevada se tyčí do výšky přes čtyři tisíce tři sta metrů. Mnozí z prvních pionýrů se při výstupu ztratili v nekonečném horském terénu, zemřeli zimou a hlady. Hlavním důvodem, proč má být postavena železnice, jsou desítky lidí, kteří při cestě do nového domova doposud umírali.

Nikdo před nimi se nepokusil zbudovat dráhu v takové výšce. Ale obchodníci měli jedno velké plus: Theodor Judah byl jedním z nejlepších železničních inženýrů v Americe. A jeho projekt železnice přes Sierru mu přinesl nový titul „Bláznivý Judah“. Judah navrhl trasu přes Sierru Nevadu – sto dvacet mil náročným terénem sahajícím až do výšky dva tisíce sto metrů. Ale jiní ji museli zbudovat. Bylo třeba tisíců dělníků a tisíce tun střelného prachu.

První úsek, pouhých sedmdesát pět kilometrů stavěli více než dva roky. A to čekala je trasa přes celý kontinent.

Dva tisíce mil směrem na východ se uvolnila mohutná síla – skončila občanská válka. Veškeré bohatství a průmysl vítězů i poražených mohl nyní sloužit výstavbě železnice. V roce 1866 čekaly na pláních v Nebrasce tisíce bývalých vojáků na muže, který je vede do nové války – do války s divočinou. Grenville Dodge byl jedním z nejmladších generálů v občanské válce a nejlepším železničním inženýrem své generace. Válka skončila, a tak Kongres zvýšil dotace určené pro vítěznou společnost a kromě peněz přiděloval za každou položenou míli trati ještě dvanáct tisíc akrů půdy. Železnice, která rostla dále a rychleji, bude vlastnit velkou část Ameriky. Měsíc po Dodgově příjezdu postoupila trať již o sedmdesát pět kilometrů na západ. Zvláštní zásobovací vlaky dopravovaly dělníky a materiál do míst, kde byly koleje pokládány s vojenskou přesností. Grenville Dodge řídil muže, kteří byly schopni položit jednu délku kolejnic za půl minuty. To je zhruba doba, za kterou vycvičený střelec nabije a vystřelí z polní pušky. Na začátku každé trasy vyrostlo v prérii velké stanové město. Obstarávalo prakticky veškeré potřeby dělníků, včetně pití, hazardních her a žen. S hazardními hráči a děvčaty přišli také pistolníci. Železnice tak dala vzniknout legendě o Divokém západu. Bylo to Peklo na kolejích, semeniště zla, násilí a smrti. Pohlcovalo marnotratné železniční dělníky a odesílalo je pryč v rakvích.

Ale na prériích se skrývalo ještě větší nebezpečí než pistolníci a hazardní hráči. Přibližovalo se s každým dalším kilometrem, jak trať postupovala směrem na západ. Siouxové a Čejeni byli dvěma nejbojovnějšími kmeny v Americe a železnice ohrožovala jejich způsob života. Pohled na železné obludy ženoucí se po jejich domovině pro ně byl nepřátelský a alarmující. Bojovali proti nim se zuřivostí, která každému traťového dělníkovi naháněla hrůzu. Od té doby, co oboustranné zabíjení začalo, se všichni na trati obávali o své životy. Dělníci měli nařízeno, aby stále nosili zbraně. Pro Dodge, válečného veterána, se konflikty s indiány staly osobní záležitostí. „V téhle zemi není dost místa pro nás i pro ně,“ říkal. Dodge, ví, že dráze nesmí stát nic v cestě. A tak začala válka, která se stala jednou z nejkrvavějších kapitol americké historie. Dodge využil sílu železnice k válce, která byla vlastně velkým vyhlazovacím tažením. Do tohoto boje vyslala vláda jednoho z nejdrsnějších generálů federální armády – Williama Tekomsaye Shermana. Sherman se sto tisíci vojáky táhl napříč Georgií, v září 1864 dobyl Atlantu, vypálil ji a nakonec vyhrál občanskou válku. Jeho zásadou bylo: „Čím více Indiánů zabijeme dnes, tím méně jich budeme muset zabít v příští válce. Ale čím více tyhle Indiány pozoruju, tím více jsem přčsvědčen, že je budeme muset pobít všechny nebo je izolovat jako druh nuzáků.“ Obě trasy – východní i západní se k sobě rychle přibližovaly a Kongres stanovil místo, kde se mají setkat – v Promontory Pointu v Utahu. Nyní to už nebyl závod jen o peníze. Šlo i o prestiž. Kdo dorazí první do cíle? Dvanáct měsíců poté, co se prokopali skrz napříč horou Sierry Nevady, položili Crockerovi čínští dělníci 300 mil trati přes Nevadu. Kalifornští obchodníci pospíchali k Salt Lake City napříč Utahem. A Dodge zase postupoval soutěsku, kterou pro svou trať našel ve Skalistých horách. Po šesti letech byli od sebe vzdáleni už jen 93 kilometrů a hnali se plnou parou k cíli. V té době vytvořili Číňané historický rekord stavby. Za jediný den dokázali položit neuvěřitelných téměř devatenáct kilometrů trati. 30. dubna 1869 projel cílovou páskou v Promontory Pointu první vlak.

Originální názevSeven Wonders of the Industrial World
Stopáž49 minut
Rok výroby 2003
 ST 4:3