00:00:02 V dnešním, posledním pokračování našeho cyklu budeme zkoumat

00:00:07 jeden z nejméně probádaných aspektů lidského chování.

00:00:12 Pokusíme se objasnit, proč riskujeme,

00:00:15 někdy dokonce svůj život, kvůli jiným lidem.

00:00:20 Proč přinesla tato žena nejvyšší oběť?

00:00:25 Co přimělo tohoto vojáka, aby se vrhl do spršky kulek?

00:00:31 Co dodalo těmto dvěma mužům odvahu,

00:00:34 aby zachránili někoho, koho vůbec neznali?

00:00:41 Při pátrání po podstatě tohoto instinktivního chování zjistíme,

00:00:46 že jsme naprogramováni chránit a milovat své děti.

00:00:51 Přeneseme se na druhou stranu země, abychom poznali instinkt,

00:00:56 který máme společný se strašidelnými vampýry.

00:01:01 S pomocí zvláštního experimentu zjistíme,

00:01:05 jak nás miliony let evoluce naučily být šlechetní ke svým příbuzným.

00:01:09 Budeme muset využít ty nejnovější poznatky vědy, abychom pochopili,

00:01:15 jak nám jeden v živočišné říši poměrně výjimečný instinkt

00:01:19 pomohl stát se nejúspěšnějším druhem na této planetě:

00:01:24 Instinkt pomáhat druhým.

00:01:50 Náš příběh začíná v této krásné části jižní Francie.

00:01:56 Gorge de la Mare v Provence bylo kdysi

00:02:00 domovem pravěkých lidí.

00:02:04 V posledních patnácti letech tu vědci

00:02:07 odkryli velké množství jejich pozůstatků.

00:02:11 Ve vrstvě horniny se archeologům

00:02:15 podařilo objevit velice zajímavou fosílii.

00:02:18 Tato drobná zkamenělina je část čelisti našeho předka.

00:02:21 Ukázalo se, že zuby z ní vypadly,

00:02:25 když byl tento pračlověk ještě naživu.

00:02:28 Pro masožravce to muselo znamenat pomalou smrt hladem.

00:02:32 Na zkamenělině staré 200.000 let je ale ještě jedna zvláštnost.

00:02:36 Ukázalo se, že tento jedinec musel minimálně několik měsíců

00:02:41 dostávat měkkou nebo předžvýkanou potravu,

00:02:45 protože zubní lůžka jsou zarostlá novou kostí.

00:02:50 Milosrdenství druhých mu zachránilo život.

00:02:54 U nás, u lidí, se vyvinul jedinečný instinkt pomáhat slabším jedincům.

00:03:04 Na tomto místě v Kanadě

00:03:07 byl tento instinkt podroben té nejtěžší zkoušce.

00:03:11 Stalo se tak ve chvíli,

00:03:14 kdy jeden malý chlapec potřeboval pomoc své matky.

00:03:17 Steven Parolin má velké štěstí, že je vůbec naživu.

00:03:23 Před šesti lety se vydal,

00:03:25 společně se svým bratrem, matkou a sestrou Melissou,

00:03:29 na výlet do lesního tábora v horách.

00:03:32 Je to zvláštní, ale to ráno jsem se cítila strašně nervózní.

00:03:36 Měla jsem tušení, že se něco zlého stane.

00:03:40 Nechala jsem si to ale pro sebe a vyrazili jsme.

00:03:46 Byli už téměř u cíle, když z ničeho nic...

00:03:51 začali koně frkat a stavět se na zadní. Něco se dělo.

00:03:56 Mezi stromy jsem zahlédla hlavu nějakého zvířete, snad kojota.

00:04:03 Pak jsem si ale všimla, že to zvíře se tak zvláštně,

00:04:07 elegantně pohybuje. Došlo mi, že to kojot nebude.

00:04:11 Byla to puma. Tato mohutná šelma dokáže

00:04:15 zabít kořist dvakrát tak velkou, jako je sama.

00:04:21 Puma šla jen po Stevenovi.

00:04:24 Na nás se ani nepodívala a vrhla se rovnou na něj.

00:04:30 Chytla se tlapama sedla a dívala se na mě svýma očima.

00:04:40 Tváří v tvář smrti neměl Steven nejmenší šanci.

00:04:48 Steven se naklonil na stranu

00:04:51 a puma ho objala tlapama a rozervala mu kůži na hlavě.

00:04:59 Když Stevenova matka Cindy viděla strašlivé nebezpečí,

00:05:05 ve kterém se ocitl její syn, okamžitě reagovala.

00:05:09 Zařvala jako Tarzan a vrhla se na pumu, aby mu zachránila život.

00:05:14 Byl to instinkt. Neměla čas myslet na sebe.

00:05:18 Byla to prostě reakce na to, co se dělo.

00:05:22 Cindy ulomila větev a s nadlidskou silou srazila pumu na zem.

00:05:32 Během boje stačila ještě křiknout na starší děti,

00:05:37 aby odvedli Stevena do bezpečí. Děti se vydaly domů.

00:05:47 Jakmile dorazili, Stevenův bratr se společně

00:05:51 s rodinným přítelem Jimem Manionem vrátili do lesa najít matku.

00:05:57 Ušel jsem pár kroků doprava a tam ležela puma.

00:06:01 Měla tlamu přímo nad Cindinou hlavou.

00:06:06 Když Cindy našli, už sotva dýchala.

00:06:10 S pumou musela bojovat víc než dvě hodiny.

00:06:14 Jim vzal pušku a šelmu zastřelil.

00:06:17 Přes děsivá zranění se Cindy stále držela při životě.

00:06:24 Jsem přesvědčen, že chtěla ještě chvíli žít,

00:06:28 aby se dozvěděla, co se stalo s jejími dětmi.

00:06:32 Když uslyšela, že děti jsou v pořádku,

00:06:35 tak si v tu chvíli asi řekla, že už může jít.

00:06:41 Cindy během převozu do nemocnice zemřela.

00:06:46 Instinkt bránit své děti ji přiměl k té nejvyšší oběti.

00:06:56 To lepší na tom je, že vím, že moje máma byla hrdinka

00:07:02 a že byla ochotná pro nás obětovat všechno.

00:07:07 Smutné na tom je, že umřela...

00:07:12 a že už jí nikdy neuvidím.

00:07:17 Při záchraně syna Cindy prokázala nejsilnější instinkt, který známe.

00:07:24 Instinkt spojený s mateřským pudem.

00:07:37 U lidí se vyvinula velice silná potřeba chránit svoje děti.

00:07:43 Vypadá to zcela přirozeně, ale mohlo to dopadnout úplně jinak.

00:07:49 Pojďme se podívat na jednu z nejhorších matek na světě.

00:07:54 Je to víc než půltunová kareta.

00:07:58 Vylezla na pláž, aby tu nakladla vejce.

00:08:01 Mohli bychom ji snadno vyplašit,

00:08:05 proto jsme museli použít infračervenou kameru.

00:08:13 Tyto samice dokáží za noc snést až 120 vajec.

00:08:18 Jako starostlivá matka se ale o ně starat nebude.

00:08:21 Jejím jediným úkolem je naklást vejce.

00:08:26 Svoje potomky nikdy nepozná.

00:08:34 Za několik minut je hnízdo plné.

00:08:37 Matka je zahrne pískem a vrátí se do moře.

00:08:49 Asi po 60 dnech se v hnízdě vylíhnout malé želvičky.

00:08:54 Instinktivně zamíří k moři.

00:08:58 Každému jich musí být líto,

00:09:01 protože se na tuto cestu vydávají zcela bezbranné.

00:09:04 A čeká je skutečně velké nebezpečí.

00:09:08 Z našeho pohledu se u želv vyvinul bezcitný způsob udržení druhu.

00:09:14 Veškerá jejich energie je soustředěna

00:09:18 na nakladení velkého množství vajec.

00:09:22 Je tu tedy naděje, že se z tohoto množství několika malým želvičkám

00:09:27 podaří dostat do bezpečí, přestože nemají žádnou ochranu.

00:09:32 U nás, u lidí, se vyvinula jiná strategie.

00:09:36 Po dlouhé době těhotenství se nám narodí jen jeden potomek.

00:09:40 Z tohoto důvodu jsou pro nás naše děti tak drahocenné.

00:09:44 Proto do nich tolik investujeme

00:09:47 a jsme ochotni udělat skutečně cokoliv, abychom je ochránili.

00:09:57 Miliony let evoluce z nás udělaly milující rodiče.

00:10:05 Od prvních okamžiků po narození nám mozek a tělo instinktivně pomáhají

00:10:11 vytvořit si k našemu dítěti velice pevné pouto.

00:10:15 V tomto procesu hraje hlavní roli hormon,

00:10:19 který máme společný se všemi savci
- oxytocin.

00:10:22 Ten má velice silný a okamžitý účinek.

00:10:26 Novopečená matka si nevšímá téměř ničeho jiného než svého dítěte.

00:10:30 Její smysly nyní fungují rychleji a jsou mnohem citlivější.

00:10:35 Uvolňování oxytocinu je řízeno

00:10:39 primitivní částí mozku zvanou hypotalamus.

00:10:43 Oxytocin vyvolá u matky potřebu kojit.

00:10:47 Jakmile se dítě přisaje k bradavce, místní nervová zakončení vyšlou

00:10:54 signál do mozku, do centra slasti, a matka pocítí nesmírné štěstí.

00:11:05 Matky se rychle naučí rozeznávat jedinečný pach svého dítěte

00:11:10 a jakmile ho ucítí, v jejich těle se uvolní další oxytocin.

00:11:19 Zdá se, že u otců je rodičovské chování

00:11:23 vyvoláváno látkou podobnou oxytocinu - vasopresinem,

00:11:29 který se vytváří ve stejné primitivní části mozku.

00:11:33 Také otcové se rychle naučí rozpoznávat pach svého dítěte.

00:11:39 Ten u nich vyvolá pocit klidu a zmírňuje jejich agresivitu.

00:11:44 Všechny tyto účinky jsou výsledkem mnoha milionů let vývoje.

00:12:02 Potřebu chránit svoje potomky nacházíme u mnoha dalších zvířat,

00:12:07 která podobně jako my dědí generace za generací

00:12:11 silný rodičovský instinkt po úspěšných matkách a otcích.

00:12:16 Z biologického hlediska to má velký význam,

00:12:20 protože každé dítě v sobě nese polovinu našich genů.

00:12:24 To znamená, že když úspěšně vychováme 2 potomky,

00:12:27 předáme další generaci zhruba 100 % svého genetického materiálu.

00:12:33 A tím podpoříme vlastní nesmrtelnost.

00:12:37 U mnoha druhů ale tento instinkt jde ještě dál.

00:12:42 Vezměme si například surikaty.

00:12:46 Ty chrání dokonce i mláďata, která nejsou jejich.

00:12:58 Tito dospělí jedinci hlídají svoje neteře a synovce.

00:13:03 Doslova natahují krk, aby včas zahlédli blížícího se nepřítele.

00:13:09 To, co dělají, je ale dost riskantní,

00:13:13 protože se tím sami vystavují většímu nebezpečí.

00:13:17 Proč tedy riskují? To se dá snadno vysvětlit.

00:13:20 Malé neteře a synovci nesou zhruba čtvrtinu jejich genů.

00:13:24 Když hlídají dva z nich, je to z biologického hlediska stejné,

00:13:30 jakoby se starali o jednoho vlastního potomka.

00:13:34 U každého druhu přitom platí jedno základní pravidlo:

00:13:37 Čím víc genů mají rodinní příslušníci společných,

00:13:42 tím víc jsou ochotni pro sebe vzájemně udělat.

00:13:45 Otázka samozřejmě zní: Platí to i pro nás, pro lidi?

00:13:51 Seznamte se s rodinou Gavonových z anglického Essexu.

00:13:55 Souhlasili, že se zúčastní neobvyklého pokusu,

00:13:59 který má prověřit jejich instinkty.

00:14:01 Jmenuji se Alf a jsem otec Kim a Lisy.

00:14:05 Jsem Lisa a Philip a Becky jsou moje děti.

00:14:08 Jsem Becky a Kim je moje teta.

00:14:10 Jmenuji se Kim, jsem matka Heleny, Matthewa a Heather,

00:14:13 teta Philipa a Rebeccy a sestra Lisy.

00:14:16 Stejně jako u zvířat i u rodiny Gavonových platí,

00:14:20 že čím blíž si jsou příbuzní, tím víc genů mají společných.

00:14:25 A jestliže se řídí základním biologickým pravidlem,

00:14:30 tím víc by pro sebe navzájem měli udělat.

00:14:33 Pokus začíná.

00:14:34 Všechny jsme požádali, aby zadrželi dech pod vodou co nejdéle.

00:14:39 Čím déle pod vodou vydrží, tím víc peněz dostane příbuzný.

00:14:43 Dostala jsem Philipa, to je můj synovec.

00:14:47 Podle základního pravidla by všichni měli vydržet pod vodou déle

00:14:53 pro svoje nejbližší příbuzné, se kterými sdílejí největší část genů.

00:14:59 První je na řadě Alf.

00:15:01 Bude zadržovat dech pro svou vnučku Becky, která má čtvrtinu jeho genů.

00:15:07 Vydržel to jen 16 sekund.

00:15:11 Když zadržoval dech pro své dvě dcery,

00:15:16 které mají každá polovinu jeho genů, vedl si mnohem lépe.

00:15:20 22 sekund pro Lisu...

00:15:23 a 21 pro Kim.

00:15:28 Nyní přichází na řadu Heather.

00:15:32 Nejdříve bude zadržovat dech pro tetu Lisu,

00:15:35 se kterou má společnou jednu čtvrtinu genů.

00:15:38 Výsledek: 51 sekund.

00:15:40 Dobrá práce!

00:15:42 Poté se bude snažit kvůli vzdálenější příbuzné,

00:15:47 sestřenici Becky, se kterou má společnou jen osminu genů.

00:15:51 Jak se dalo čekat - jen 47 sekund.

00:15:56 Podívejme ale, co se stane, když bude Heather zadržovat dech

00:16:01 pro svého nejbližšího příbuzného, bratra Matta.

00:16:05 Vynikajících 72 sekund!

00:16:08 Je to pochopitelné, vždyť mají společnou polovinu genů.

00:16:12 Vědci tento pokus zopakovali s celou řadou rodin.

00:16:17 Výsledky potvrdily, že když máme být k někomu šlechetní,

00:16:23 obvykle se řídíme podle přesně daného pořadí důležitosti.

00:16:27 Lidé mají tendenci víc pomáhat svým bližším příbuzným.

00:16:33 Také Gavonovi, aniž si to uvědomují,

00:16:36 poslouchají toto základní biologické pravidlo.

00:16:47 Snadno pochopíme, proč instinktivně chráníme členy vlastní rodiny.

00:16:54 Občas se ale stává,

00:16:56 že lidé jsou schopni hrdinských činů pro svoje přátele.

00:17:00 Je možné, že se u nás vyvinul nějaký zvláštní instinkt,

00:17:06 který nás k tomu vede?

00:17:08 Tyto muže k sobě váže tak silné pouto,

00:17:11 že se cítí skoro jako bratři.

00:17:14 Vytvořilo se v extrémní situaci,

00:17:17 díky hrdinskému činu tohoto muže: Ala Rascona.

00:17:19 Udělujeme tuto medaili s vědomím,

00:17:23 že Amerika by nepřežila bez lidí, jako je on.

00:17:26 Lidí, kteří generaci po generaci

00:17:29 chrání neobyčejný dar svobody, který nám byl dán.

00:17:32 Zdravotníkovi Alu Rasconovi a jeho příteli Neilovi Haffeymu

00:17:36 bylo v době, kdy šli bojovat do Vietnamu, necelých 20 let.

00:17:41 Na to, co tam zažili, nikdy nezapomenou.

00:17:49 Stalo se to 16. března 1966.

00:17:53 Oba mladí vojáci se jako příslušníci průzkumné čety

00:17:57 dostali k nepřátelské linii.

00:18:00 Kolem nás byly silné nepřátelské jednotky.

00:18:03 Objevili jsme velkou skrýš zbraní. Byly jich tam celé tuny.

00:18:07 Bylo to, jako když nafukujete balón a čekáte, až praskne.

00:18:12 Potom před sebou spatřili nepřátelský kulomet

00:18:17 a Neil Haffey zahájil palbu.

00:18:21 Vypálil jsem jednu dávku a rozpoutalo se peklo.

00:18:28 Začaly střílet kulomety, potom lehké zbraně

00:18:32 a nakonec jsme po sobě začali házet granáty.

00:18:39 Jednotka byla přišpendlena k zemi.

00:18:45 Neil bezmocně sledoval,

00:18:49 jak nepřátelé několik metrů od něj zastřelili jeho blízkého přítele.

00:18:54 Zvedl jsem se a běžel k němu.

00:18:57 V tu chvíli na mě vystřelil nepřátelský voják,

00:19:01 který byl ode mne asi tak daleko jako vy.

00:19:05 Když Al Rascon uviděl, že Neil je těžce raněn,

00:19:09 vyskočil a běžel k němu, přestože stále trvala nepřátelská palba.

00:19:15 Jak jsem se k němu blížil, viděl jsem,

00:19:18 že na něj hodili ruční granát.

00:19:22 Dopadl asi metr a půl ode mne. Myslel jsem, že je to konec.

00:19:27 Bylo mi jasné, že za pár vteřin bude po mě.

00:19:30 Pamatuji si, jak jsem odvrátil hlavu,

00:19:33 protože jsem to nechtěl vidět.

00:19:36 Když Al viděl, že jeho kamarád je ve smrtelném nebezpečí,

00:19:41 učinil ve zlomku sekundy osudové rozhodnutí.

00:19:44 Díváte se na člověka, kterého znáte, a víte, že mu musíte pomoct.

00:19:50 O tom, jestli vás to bude stát život, nepřemýšlíte.

00:19:55 Bylo mi jasné, že granát každou chvíli vybuchne.

00:19:59 Zavřel jsem oči a čekal.

00:20:01 A najednou na mě dopadlo něco těžkého a byla tma.

00:20:05 Neměl jsem jinou možnost, než ho zakrýt svým tělem.

00:20:16 Al k ochraně svého kamaráda použil vlastní tělo.

00:20:21 Výbuch granátu ho tak těžce zranil,

00:20:25 že mu polní kaplan dal poslední pomazání.

00:20:32 Některé věci děláte instinktivně, protože si je nemůžete naplánovat.

00:20:37 Nemáte čas, si je promyslet, prostě je musíte udělat.

00:20:43 Jsem přesvědčen, že se Al přitom řídil instinktem, že nepřemýšlel.

00:20:48 Myslím, že kdyby o tom přemýšlel, tak by to neudělal.

00:20:56 O 30 let později Al Rascon obdržel čestné vyznamenání.

00:21:01 Jsem Alovi vděčný za to, co pro mě učinil. Mám pěkný život.

00:21:07 Udělal jsem úspěšnou kariéru. Mám skvělou rodinu.

00:21:11 Nemohu se mu nikdy dostatečně odvděčit. Chtěl bych, ale nejde to.

00:21:17 Al riskoval život, aby zachránil svého kamaráda.

00:21:21 Věří, že to udělal instinktivně.

00:21:24 Proč se ale u nás tak silný instinkt

00:21:27 obětovat se pro druhé vlastně vyvinul?

00:21:30 Vědcům se podařilo najít důvody,

00:21:34 proč jsme my všichni ochotni pomoci svým přátelům i za cenu oběti.

00:21:39 Důkazy o tom budeme hledat na druhé straně zeměkoule,

00:21:42 u jednoho krvežíznivého zvířete.

00:21:46 V tomto dutém stromě žije několik druhů netopýrů.

00:21:50 Tito vampýři se ale hmyzem nebo ovocem neživí.

00:21:53 Jejich potrava je trochu exotičtější.

00:21:57 Však se také stala podnětem mnoha strašidelných příběhů.

00:22:01 Stejně jako strašidelné postavy,

00:22:04 kterým se stali předlohou, létají ven jen v noci.

00:22:07 Abychom je mohli pozorovat zblízka, použili jsme infrakameru.

00:22:13 Tito netopýři pijí krev mnoha tvorů.

00:22:16 Přestože mají tesáky stejně hrozivé jako Drákula,

00:22:20 tento způsob obživy není zdaleka tak jednoduchý, jak by se zdálo.

00:22:34 Podobně jako děsiví hrdinové strašidelných románů

00:22:39 mají i vampíři, aby se nakrmili, čas jen několik hodin před úsvitem.

00:22:44 Nejraději vyhledávají hospodářská zvířata.

00:22:50 Přestože to vypadá děsivě, spící oběť o tom nemá ani tušení.

00:22:55 Netopýří sliny ránu znecitliví a zajistí, aby se krev nesrážela.

00:23:00 Když se přiblíží den, vampýři se vracejí do svého hnízdiště.

00:23:05 Všichni se musí maximálně snažit, aby byli úspěšní,

00:23:09 protože mají velmi rychlý metabolizmus

00:23:13 a 48 hodin bez potravy pro ně znamená jistou smrt.

00:23:17 Když se něco takového přihodí,

00:23:19 mohou se naštěstí obrátit o pomoc na své druhy.

00:23:23 Vampýři žijí v malých skupinách,

00:23:26 v nichž se vyvinula schopnost spolupracovat.

00:23:30 Jeden netopýr vyvrhne krev druhému,

00:23:33 který neměl to štěstí a nenašel potravu.

00:23:36 Tato šlechetnost zásadním způsobem změnila šanci kolonie na přežití.

00:23:41 Běda ale každému vampýrovi,

00:23:44 který od někoho přijme potravu a pak odmítne pomoc vrátit.

00:23:49 To si každý zapamatuje a příště nic nedostane.

00:23:52 Takové šlechetné chování je v přírodě neobyčejně vzácné.

00:23:57 Vampýři patří k několika málo druhům,

00:24:01 které si pamatují pomoc druhého déle než krátký okamžik.

00:24:06 Samozřejmě mezi tyto živočišné druhy patříme i my.

00:24:20 Ve srovnání se zvířaty jsou lidé skutečně velkorysí tvorové.

00:24:26 Řídíme-li se naší přirozeností,

00:24:29 jsme nejšlechetnější ze všech tvorů na zemi.

00:24:32 Většina z nás se nijak nerozpakuje půjčit kamarádovi na oběd

00:24:37 nebo zaplatit v hospodě rundu.

00:24:40 Ale stejně jako u vampýrů, když někomu prokážeme laskavost,

00:24:45 instinktivně očekáváme, že nám ji vrátí.

00:24:49 Šlechetnost se ale někdy nevyplácí, protože se může stát,

00:24:54 že narazíme na jedince, kteří jsou zvyklí jen brát a nic nedávat.

00:24:59 To by u našich dávných předků mohlo dopadnout mnohem tragičtěji.

00:25:04 V drsném světě prvních lidí

00:25:07 nevrátit laskavost znamenalo hladovění a smrt.

00:25:16 Každý z nás velice těžce nese, když se k nám chová někdo nefér.

00:25:21 Tento instinkt se u nás projevuje už od dětství.

00:25:31 V jednom experimentu dostaly děti ve věku od 7 do 8 let

00:25:37 hromádku 10 čokoládových mincí.

00:25:41 Jedno dítě mělo rozhodnout, jak se o ně rozdělí.

00:25:44 Svým kamarádům mohlo nabídnout, kolik mincí chtělo.

00:25:49 Dám jí...

00:25:52 dvě.

00:25:55 Dostaneš tři.

00:25:56 Dám ti jednu.

00:26:01 Dostaneš tři.

00:26:02 Děti si ze začátku nechávaly mnohem víc mincí.

00:26:06 Byl v tom ale jeden háček.

00:26:08 Druhé dítě z dvojice rozhodovalo o tom, jestli to bylo spravedlivé.

00:26:13 Když ne, mohlo nabídku odmítnout

00:26:16 a obě děti odcházely s prázdnýma rukama.

00:26:20 Nechaly to tak?

00:26:22 Ne!

00:26:24 Tohle ne!

00:26:25 Ne!

00:26:27 Neblázni, takhle nedostaneš nic!

00:26:31 To je mi jedno. Dal jsi mi málo!

00:26:34 Téměř všechny děti odmítly menší podíl. Raději nedostaly nic.

00:26:39 To vypadá na první pohled zvláštně, ale je to skutečně tak.

00:26:44 Tím, že nic nedostanou, potrestají svého partnera,

00:26:47 který přijde o mnohem víc čokolády. A to postižení jen tak nezapomenou!

00:26:53 Pojďme se podívat, co se stane, když experiment zopakujeme.

00:26:58 Ona dostane pět a já dostanu pět.

00:27:02 Dobře...

00:27:04 dostaneš čtyři.

00:27:05 Ty dostaneš pět mincí a pět zůstane mně.

00:27:10 Dám ti čtyři.

00:27:13 A jaká bude odpověď, když je dělení spravedlivější?

00:27:17 Ano.

00:27:20 Teď řeknu ano.

00:27:24 Beru.

00:27:26 Ano.

00:27:28 Děti to s radostí přijaly.

00:27:30 Není obtížné pochopit, proč jsme se tak vyvinuli.

00:27:33 Jestliže budeme instinktivně reagovat negativně na lidi,

00:27:37 kteří podvádějí, příště si dvakrát rozmyslí, než se o to pokusí znovu.

00:27:42 Všichni jsme zdědili touhu po spravedlnosti.

00:27:46 Někdy ale pomůžeme druhému, aniž očekáváme nějakou protihodnotu.

00:27:51 Může to dojít tak daleko, že jsme ochotni podat pomocnou ruku,

00:27:57 i kdyby to mělo znamenat ohrožení našeho vlastního života.

00:28:01 Je to ještě daleko?

00:28:03 Ne, už je to jen kousek.

00:28:05 Steve Gray udělal před rokem hrdinský čin.

00:28:10 Zachránil život tomuto muži, který měl těžkou dopravní nehodu.

00:28:18 V té době se vůbec neznali.

00:28:21 Rok poté se společně vrátili na místo události.

00:28:32 Když jsem tady minulé léto havaroval, bál jsem se, že umřu.

00:28:43 Robin Lefbrey zůstal uvězněn ve vraku se zlomenýma nohama.

00:28:48 Steve zastavil, aby mu pomohl.

00:28:53 Pokoušel jsem se otevřít přední dveře, ale byly zaseknuté.

00:28:58 Předek auta byl celý zkroucený.

00:29:05 Steve zavolal mobilem pohotovost, situace se ale náhle zhoršila.

00:29:11 Všiml jsem si, že z motoru začíná stoupat kouř

00:29:17 a za chvíli jsem uviděl malý plamínek.

00:29:20 Za deset vteřin už plameny šlehaly přes celé přední sklo.

00:29:25 Šlo to strašně rychle.

00:29:28 V té chvíli jsem věděl, že tu zemřu.

00:29:33 Bylo mi jasné, že uhořím.

00:29:38 Robin, uvězněný v hořícím autě, se začal loučit se životem.

00:29:43 Říkal své ženě, jak ji miluje...

00:29:51 Začal se loučit se svými dětmi...

00:29:56 Steve viděl Robina uprostřed plamenů a rozhodl se jednat.

00:30:03 Když jsem viděl strach, který měl v očích,

00:30:06 bylo mi jasné, že ho musím dostat ven.

00:30:09 Proběhlo to někde uvnitř mě.

00:30:12 I když tím budu riskovat život, on musí ven.

00:30:17 Přestože to pro Steva znamenalo obrovské nebezpečí,

00:30:21 neváhal se vrhnout do hořícího auta.

00:30:24 Cítíte, jak se vám do těla pumpuje adrenalin.

00:30:31 Musel jsem vykopnout dveře.

00:30:35 Vlezl jsem do auta, které bylo plné kouře.

00:30:39 Stevovi se s úsilím podařilo Robina vytáhnout zadními dveřmi ven.

00:30:44 V poslední chvíli. O několik sekund později by oba zahynuli.

00:30:49 Když jsem ho odtáhl do příkopu u silnice,

00:30:53 bylo celé auto už v plamenech.

00:30:57 Šlehaly do výšky aspoň deseti metrů.

00:31:01 Bylo to strašně rychlé.

00:31:08 Pokaždé, když se vidíme, mu musím děkovat.

00:31:11 Bál jsem se, že v autě uhořím.

00:31:14 A on vlezl dovnitř a dostal se do stejného nebezpečí,

00:31:18 ve kterém jsem byl já, aby mě vytáhl ven. Bylo to neuvěřitelné.

00:31:25 Byl to instinkt. Prostě jsem to musel udělat.

00:31:31 Vůbec jsem nemyslel na to, že jsem v nebezpečí.

00:31:36 Všechno mi došlo, až když jsem ležel večer doma na gauči.

00:31:46 Steve riskoval vlastní život pro úplně neznámého člověka.

00:31:50 Co je to za instinkt, který nás dokáže přimět,

00:31:54 abychom se chovali tak hrdinným způsobem?

00:32:01 My všichni jsme vybaveni instinktem pomáhat neznámým lidem.

00:32:06 Podívejte se, jak budou nic netušící zákazníci

00:32:11 tohoto nákupního střediska reagovat na pád našeho kaskadéra.

00:32:17 - Jste v pořádku?
- To je dobrý.

00:32:19 Když vidí, že si ublížil, hned mu projeví svou účast.

00:32:24 Vypadá to téměř, jakoby cítili stejnou bolest jako on.

00:32:28 - Nestalo se vám něco?
- Ne. Děkuju.

00:32:31 - Děkuju.
- Jste v pořádku?

00:32:33 Zúčastněné vede jeden specificky lidský instinkt zvaný empatie.

00:32:38 - Nic si z toho nedělej, chlapče.
- Ano.

00:32:44 Vědci v Itálii zkoumají lidský mozek, aby zjistili,

00:32:49 jaká je podstata umění vcítit se do situace druhého člověka.

00:32:53 Tento vědecký tým připravil pokus, který připomíná čtení myšlenek.

00:32:58 Během pokusu se budou zesilovat mozkové signály

00:33:03 zodpovědné za napodobování činnosti druhých.

00:33:11 Nedávno byl objeven nový druh mozkových buněk,

00:33:15 které byly nazvány "zrcadlové neurony".

00:33:19 Mají velmi zvláštní funkci.

00:33:22 Vědci tvrdí, že když vidíme jiného člověka něco dělat,

00:33:27 naše "zrcadlové neurony" se pokoušejí akci zopakovat.

00:33:31 Normálně si to vůbec neuvědomujeme.

00:33:34 Samotné "zrcadlové neurony" nejsou schopné svaly pohnout,

00:33:40 výzkumníci ale našli způsob, jak poznat, že pracují.

00:33:43 Toto zařízení používá silné magnetické pole,

00:33:47 které zesiluje signály vysílané "zrcadlovými neurony".

00:33:52 Nejdříve se ale musí zjistit, kde tyto mozkové buňky přesně leží.

00:33:57 Nic.

00:33:59 Nechcete mi uvařit mozek, že ne?

00:34:02 Až vědci najdou to správné místo,

00:34:06 pokusí se zjistit, co "zrcadlové neurony" dělají.

00:34:10 Jestliže budou funkční, měly by sebou moje prsty

00:34:16 při sledování obrazu pohybující se ruky škubat.

00:34:20 Opravdu to funguje!

00:34:23 Ano, jde o nepatrný pohyb,

00:34:25 ale moje ruka se pohybuje, aniž bych vědomě chtěl.

00:34:29 Pokus ukazuje něco velmi důležitého.

00:34:32 Naše mozky jsou naprogramovány tak,

00:34:35 abychom napodobovali konání druhých lidí.

00:34:39 Tato průkopnická práce vede některé vědce k přesvědčení,

00:34:43 že "zrcadlové neurony" nejenže imitují, co jiní lidé dělají,

00:34:48 ale dokonce i to, co cítí.

00:34:54 Empatie je pro nás tak důležitá,

00:34:58 že se rodíme s vysoce specializovaným nástrojem,

00:35:02 který nám pomáhá sdílet vzájemně své pocity: s lidskou tváří.

00:35:07 Anatomie lidské tváře je ve zvířecí říši zcela ojedinělá.

00:35:13 Celkem 47 svalů nám pomáhá projevovat emoce.

00:35:17 Radost...

00:35:20 Hněv...

00:35:23 Smutek...

00:35:25 Znechucení...

00:35:27 Svoje pocity vyjadřujeme zcela spontánně

00:35:32 a výrazy pro každý z nich jsou stejné na celém světě.

00:35:36 Proč nás ale miliony let vývoje

00:35:40 vybavily tak dokonalým nástrojem empatie?

00:35:53 Poznání, co druhý člověk cítí, totiž může být velice užitečné,

00:35:59 ať už z toho máme radost, nebo ne.

00:36:14 Stejně, jako jsme vybaveni schopností vyjadřovat svoje emoce,

00:36:20 dokážeme je okamžitě rozeznat.

00:36:24 A nemusíme na to ani myslet, prostě je cítíme.

00:36:30 Instinktivní vcítění do situace druhého

00:36:35 přineslo našim předkům obrovskou výhodu.

00:36:39 Když sledujeme tváře těchto herců, instinktivně cítíme,

00:36:43 čím procházejí, aniž bychom byli ve stejné situaci jako oni.

00:36:49 To ale není všechno.

00:36:52 Někteří vědci se domnívají, že empatie byla předstupněm

00:36:56 dalšího specifického instinktu, který stál u vývoje řeči.

00:37:01 Podobně jako film byla naše vzájemná komunikace zpočátku němá.

00:37:07 A jako film i pro ni znamenalo zavedení slov velký předěl.

00:37:12 - Teď víš všechno.
- Začneme znovu... společně.

00:37:18 Schopnost komunikovat pomocí řeči je náš nejdokonalejší instinkt.

00:37:23 Je jím vybaven každý z nás.

00:37:37 Před devíti měsíci byl Jasper malinký, ubrečený kojenec.

00:37:42 Instinkty spojené s pudem sebezáchovy mu pomáhaly získat

00:37:47 všechno, co potřeboval - lásku, péči, pohodlí a samozřejmě potravu.

00:37:55 Teď se ale u něj začíná projevovat další instinkt:

00:38:00 Jasper se pokouší vyslovit svá první slova.

00:38:08 Za necelý rok už zvládl všechny samohlásky rodného jazyka.

00:38:23 Děti mají pro učení řeči silný instinkt.

00:38:27 Učí se jí prakticky bez jakéhokoliv úsilí.

00:38:31 Za několik let bude Jasper umět plynně mluvit

00:38:36 stejně dobře jako tyto čtyřleté děti.

00:38:40 V každé společnosti na světě se komunikuje slovy.

00:38:51 Instinkt pro řeč neuvěřitelným způsobem urychlil náš vývoj.

00:38:57 Až Jasper trochu vyroste a naučí se mluvit,

00:39:02 bude schopen podělit se s ostatními o své zkušenosti.

00:39:08 Podobně jako jeho dávní předchůdci si bude se svými druhy vyměňovat

00:39:13 nové nápady, vyprávět o své minulosti a ovlivňovat budoucnost.

00:39:19 Díky instinktu pro řeč bude mít mladý Jasper

00:39:24 přístup k moudrosti předchozích generací.

00:39:31 Nahromadění vědomostí lidské rasy způsobilo,

00:39:35 že všichni stojíme na ramenou titánů.

00:39:44 Řeč nám umožnila prozkoumat tuto planetu a dostat se ještě dál.

00:40:01 Ale ani to není všechno.

00:40:04 Je nutné si uvědomit, že nejsme otroky svých instinktů.

00:40:09 Jako lidské bytosti se umíme učit, přemýšlet a vybírat si.

00:40:25 Do 11. září 2001 byli Mike a John dva obyčejní úředníci.

00:40:32 V ten den se ale museli vyrovnat s mnoha protichůdnými instinkty

00:40:37 a zvolit správné rozhodnutí, aby si zachránili život.

00:40:40 Přesto jim zbylo dost odvahy,

00:40:43 aby v nebezpečné situaci pomohli druhému člověku.

00:40:47 Tina Hansonová pracovala jako obvykle v 68. poschodí

00:40:52 severní věže Světového obchodního centra.

00:40:56 Jednu chvíli to byl úplně normální život

00:40:59 a najednou se budova začala chovat tak, jako nikdy předtím.

00:41:06 Nad ní, v 81. patře, přímo pod místem nárazu letadla,

00:41:11 pracovali Mike a John.

00:41:14 Vypadalo to jako zemětřesení.

00:41:16 Nad námi šlehaly plameny a dolů padaly trosky.

00:41:23 Podívali jsme se nahoru a spatřili jsme strašné věci.

00:41:27 Byla tam nějaká těla, oblečení a další předměty.

00:41:33 Ve vzrůstající panice se oba muži vydali požárním schodištěm dolů.

00:41:37 Při cestě procházeli kolem Tiny a dvou žen,

00:41:41 které bojovaly v prázdné kanceláři s Tininým kolečkovým křeslem.

00:41:47 Najednou jeden z nich začal bušit na přední dveře.

00:41:50 Viděl jsem za skleněnými dveřmi tři ženy, tady ale nemůžou zůstat!

00:41:55 Oba muži nikdy předtím Tinu nepotkali.

00:41:59 Přesto se rozhodli, že ji ponesou 68 pater dolů do bezpečí.

00:42:06 Neváhali ani chvíli.

00:42:09 Mám pocit, že o tom ani nepřemýšleli.

00:42:18 Mike a John místo toho, aby se starali o svoje bezpečí,

00:42:23 se rozhodli, že pomohou Tině.

00:42:29 Člověk ani neví, co se mu vlastně honí v hlavě. Prostě jsem si řekl:

00:42:35 "Dobře, teď tu ženu odneseme dolů." Byla to instinktivní reakce.

00:42:42 Mike a John nesli Tinu dolů jedno poschodí za druhým.

00:42:47 Po téměř hodině vyčerpávajícího sestupu jim jeden hasič nabídl,

00:42:53 aby Tinu nechali v narychlo zřízeném

00:42:57 evakuačním středisku na 18. poschodí.

00:43:01 Chtěla jsem souhlasit, ale než jsem stačila cokoli říct, Mike

00:43:06 prohlásil, že když už mě nesli tak dlouho, tak mě donesou až dolů.

00:43:12 Podíval jsem se na Johna, John se podíval na mě

00:43:16 a hned jsme věděli, že ji tam nenecháme a poneseme ji dál.

00:43:20 Souhlasila jsem s ním, i když jsem měla jiný názor.

00:43:28 Kdybych tam zůstala a čekala, určitě bych se nedostala ven včas.

00:43:39 Při sestupu narazili na trosky, které zatarasily schodiště.

00:43:45 Světlo zhaslo a všude byla naprostá tma.

00:43:51 Neviděli jsme, kudy jdeme.

00:43:54 Museli jsme odstraňovat trosky a přenášet ji přes ně.

00:43:58 Dali jsme se jedním směrem a tam to končilo, dali jsme se

00:44:01 jinudy a také to nešlo.

00:44:04 Lidé začali být zoufalí a propadali panice.

00:44:09 Už na nás sahala smrt.

00:44:11 Ale i když jsem nevěděl, jestli se mi podaří se z toho dostat,

00:44:16 ani na chvíli mě nenapadlo, že bychom tam Tinu nechali.

00:44:21 Po více než hodině se jim konečně podařilo dostat se z budovy ven.

00:44:25 Právě včas. Sanitka odvezla Tinu do bezpečí

00:44:30 pouhé dvě minuty před tím, než se severní věž zřítila.

00:44:35 Cítila jsem obrovskou úlevu...

00:44:40 Byla jsem tak vděčná...

00:44:45 Všem, kteří mi ten den pomohli...

00:44:48 A přitom mě vůbec neznali...

00:44:53 Přestože byli Mike a John sami v zoufalé situaci,

00:44:57 přemohli svůj pud sebezáchovy a stali se hrdiny.

00:45:01 Samotného mě to překvapilo.

00:45:04 Byla to asi ta nejhorší situace, do které se můžete dostat.

00:45:09 Kdy můžete říct: "Je mi líto, ale musím se postarat o sebe,

00:45:14 o nikoho jiného se starat nemůžu." Ale k tomu nedošlo.

00:45:20 Mohla jsem se stát další obětí té strašné události.

00:45:26 Ale díky tomu, že jsem se tam setkala s ženami a muži,

00:45:31 kteří jednali jinak než mohli, jsem to přežila.

00:45:41 John a Mike byli vedeni instinktem, kterým jsme obdařeni my všichni.

00:45:46 Instinktem pomoci bližnímu.

00:45:49 Jejich hrdinský čin ale především ukazuje

00:45:53 na sílu jejich charakteru, protože samotný instinkt nestačí.

00:46:07 Prošli jsme spolu neobyčejnou cestu po celém světě

00:46:12 a do naší dávné minulosti, abychom poznali

00:46:15 řadu podivuhodných instinktů, kterými je člověk obdařen.

00:46:20 Je překvapující, jak jsou pudy a instinkty,

00:46:26 které jsme zdědili po našich dávných předcích,

00:46:30 stále silné a jak se projevují i v moderní společnosti.

00:46:36 Miliony let vývoje dodnes nutí přežívat...

00:46:40 Mít děti...

00:46:43 A soutěžit.

00:46:45 Ze stejných evolučních kořenů vyrůstají i instinkty,

00:46:50 které z nás udělaly lidské bytosti.

00:46:54 Instinkty, které nás vedou k používání jazyka

00:46:57 a ke šlechetnosti a které nemají v živočišné říši obdoby.

00:47:02 Lidé jsou tak úspěšní proto,

00:47:06 že mají instinktů víc než ostatní zvířata, ne méně.

00:47:10 Neboť právě ty z nás udělaly nejúspěšnější druh této planety:

00:47:16 Lidskou rasu.

00:47:26 Skryté titulky Tomáš Jančařík