Česko

Polohraný dokumentární příběh osudového setkání dvou osobností, které zásadně ovlivnily běh českých dějin: Charlotty Garrigue a Tomáše Masaryka. Hlavní snahou tvůrčího týmu bylo představit rodinu Charlotty Garrigue jako lidi z masa a kostí řešící obyčejné lidské problémy, a ne jako neživotné idoly nebo ikony na piedestalu. 

Charlotta se narodila v Brooklynu 1850 jako třetí z jedenácti dětí. Otec, bohatý americký obchodník, pocházel ze staré jihofrancouzské hugenotské rodiny, která v době jejich pronásledování odešla do Dánska. Matka pocházela z chicagské rodiny, která se hrdě hlásila k předkům, kteří mezi prvními evropskými přistěhovalci přistáli na lodi Mayflower. Měla sociální cítění a patřila ke stoupencům zrušení otroctví černochů, z nichž mnohé učila číst a psát. 
Sama Charlotta se pilně vzdělávala, četla eseje Francise Bacona a Williama Shakespeara, zajímala se rovněž o výtvarné umění a hudbu. V 17 letech odjela studovat hru na klavír do Lipska, protože se chtěla stát profesionální klavíristkou, ale po třech letech si cvičením poškodila ruku natolik, že nemohla ve studiu pokračovat, a tak se vrátila domů. V USA pak studovala matematiku a vyučovala hru na klavír, ale do Lipska se vracela. Při jedné z návštěv zde v roce 1876 potkala Tomáše Masaryka, který bydlel ve stejném podnájmu a pobýval v Lipsku po svém doktorátu na vídeňské univerzitě. Spřátelili se, spojoval je společný zájem o filosofii. 
Zasnoubili se a 15. 3. 1878 uzavřeli v New Yorku civilní a unitářský sňatek. Novomanželé pak společně odjeli do Vídně, kde se Charlotta Masaryková začala učit česky. Jejich manželství bylo harmonické, Masaryk po svatbě z úcty k ženě přijal její jméno a postupně se jim narodilo pět dětí – Alice (*1879), Herbert (*1880), Jan (*1886) a Olga (*1891), dcera Hanička umřela po několika měsících. 
Charlotta zásadně formovala klíčové názory TGM a jeho klíčové názorové postoje – vštípila mu přesvědčení sloužit vlasti a dvakrát zabránila emigraci TGM do Ameriky. Zasadila se také o to, aby v první ústavě Československa z roku 1920 byla žena ve všech oblastech postavena na úroveň muži a v témže roce se zúčastnila voleb. Podpořila svého manžela v bojích o pravost rukopisů i za hilsneriády. TGM svůj vztah k Charlottě vyjádřil těmito slovy: „Rodina – to byl hrad. Má žena byla v Praze cizí, z počátku nemluvila česky. Byla to žena velmi nadaná, které děkuju za mnohé… Už od počátku měla rovnováhu, které jsem se já musel teprv hodně těžko dobývat. Byla podivuhodně nadaná – matematika, šachy, hudba, literatura. Při tom velmi náboženská, unitářka. Velký vliv na děti. Byla to nejlepší, čím může být žena muži v rodině. Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol.“ 

Dokument Josefa Císařovského sleduje historické stopy Charlottina života, nechybí dosud nezpracované hrané epizody ze života Charlotty a TGM, například seznámení díky Charlottině hře na klavír, Masarykova cesta za Charlottou do Ameriky v bouři na staré lodi Herder, která se brzy nato potopila, či vídeňské vězení, kam Charlotta posílala 8 měsíců dopisy své dceři Alici během Masarykova exilu za 1. světové války. Film přináší též autentické svědectví pravnučky Charlotty Kotíkové a s lehkým humorem připomíná dnes zapomenuté etické samozřejmosti života Charlotty a TGM: věrnost a vnitřní poctivost.

Dokument

Historický dokument

Dokument o osobnostech

Historie

20. století

Česká historie

Dokumentární film o příběhu osudové lásky Charlotty Garrigue a Tomáše Masaryka, kteří první Československé republice dali do vínku univerzální lidské a mravní hodnoty

Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové

Premiéra filmu Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové

Píseň Vítr

Píseň Stín

Ostatní také sledují

Dvacáté století Oty Filipa

Tatarské touhy

Zapomenutý zakladatel Ernest Denis

Kauza Horáková

Napište nám