G. Verdi: Trubadúr

Snad nejznámější tragická opera Giuseppe Verdiho zkomponovaná podle Gutiérrezova dramatu El trovador je zasazena do severního Španělska na počátku 15. století. Pojednává o milostném trojúhelníku Leonory (A. Netrebko), hraběte Luny (P. Domingo) a Manrica (G. Rivero). Ti se stávají předmětem kruté hry a pomsty Azuceny (M. Prudenskaya). Pro kvarteto vynikajících pěvců tak vzniká ideální prostor pro vokální virtuositu. Před samotným dějem se dozvídáme, že hrabě di Luna měl v dětství bratra, jehož kdysi stará cikánka zaříkávala. Chlapec pak onemocněl a vědma, kterou nařkli z uhranutí, skončila na hranici. Její dcera Azucena matku pomstila a unesla hraběcího syna. Po řadě let dvorní dáma princezny aragonské Leonora se zamiluje do trubadúra Manrika. Za noci naslouchá jeho serenádě, když vtom ji překvapí hrabě, který je do ní rovněž zamilovaný. Manriko vystoupí ze tmy a hrabě ho vyzve na souboj. Takto dramaticky začíná Verdiho opera Trubadúr, kterou inscenoval se souborem Státní opery Berlín v roce 2013 na scéně Schillerova divadla německý režisér Philipp Stölzl, proslulý svými hudebními videoklipy pro německou hudební skupinu Rammstein a Madonnu. Inscenace s geometrickou sestavou pohyblivých projekčních čtverců a velázquezovsky pojatými kostýmy vytváří pomocí světel a stínů představu surrealistického detenčního zařízení, z něhož hlavní hrdinové nedokáží uniknout.