3. srpna

Javorník leží na samé hranici s Polskem, na úpatí Rychlebských hor. Největší slávu městu přinesl zámek Jánský vrch, který od roku 1348 až do konce druhé světové války patřil vratislavským biskupům. S těmito církevními hodnostáři je úzce spjatá i další významná památka, hřbitovní kostel svatého Kříže. Na jeho stěnách před deseti lety restaurátoři objevili vzácné nástěnné fresky. Biskupové je nechali vytvořit po výstavbě svatostánku, aby lidem přiblížili biblické příběhy a odborníci je považují za zcela unikátní nejen v rámci České republiky, ale i Evropy.

Nedaleko Chotěboře na Vysočině byste našli zámeček Maleč, který je spjat se dvěma velkými muži české historie – Františkem Palackým a jeho zetěm Františkem Ladislavem Riegerem. Zatímco jiná šlechtická sídla vyprávějí příběhy o bohatství a moci aristokracie, Maleč jako by stále žila ideály o službě národu, pro který oba neúnavně pracovali. Dnes se o památku stará jejich potomek Václav Macháček-Rieger společně s manželkou Hanou.

V železničním depozitáři Národního technického muzea v Chomutově je uložena nejvýznamnější část největší státní sbírky historických kolejových vozidel u nás. Na ploše několika tisíc metrů čtverečních tu stojí bok po boku téměř stovka unikátů z časů od konce 19. století po 70. léta toho minulého – parní, motorové i elektrické lokomotivy, drezíny i salónní vozy. Ve dvou půlkruhových rotundách s točnami na vás dýchne atmosféra doby, kdy byla železnice páteří technického pokroku a symbolem svobody pohybu. Pro veřejnost se brány depozitáře otevřely v roce 2017.

Na mapě České republiky byste toto místo snadno přehlédli. Nenajdete tu rozhlednu, přehradu ani známý hrad. Nejjižnější bod naší země se nachází jen několik kilometrů od Vyššího Brodu. Po staletí tudy lidé putovali za obchodem i za prací. Hned za hranicemi je vítal Bad Leonfelden. Mezi oběma místy je vzdálenost pouhých deset kilometrů, i ta byla ale v době železné opony nepřekonatelná. Dnes mezi nimi dokonce vede přeshraniční stezka. K našim jižním sousedům nahlédneme i my.

Příběh hradu Litice se začal psát ve 2. polovině 13. století, období jeho největší slávy a strategického významu jsou ale nerozlučně spjaty s Jiřím z Poděbrad. Panovník zde nechal provést rozsáhlé a nákladné úpravy. Tehdy už existující jádro zásadně rozšířil, aby posílil jeho obranyschopnost. Litice se tak staly jednou z nejobávanějších tvrzí své doby, zvláště v časech, kdy Jiří čelil hrozbám ze strany uherského krále Matyáše Korvína. Hrad si svou pověst nedobytné pevnosti uchoval po staletí a nikdy nepodlehl, i když se ho nepřátelská vojska dvakrát pokusila zlomit.