8. června 2025

Jilemnice letos oslaví výročí 675 let od první písemné zmínky o své existenci. Město bylo vždy hospodářským a správním centrem západních Krkonoš. Do jeho historie se nejvíc zapsali Harrachové, kteří patřili mezi významné české a rakouské šlechtické rody. Jilemnické panství vlastnili mezi lety 1701 do 1945, tedy téměř 250 let. Nejen, že přestavěli zámek do dnešní podoby, ale také významně pozdvihli domácí tkalcovství. Nejvýznamnější z nich byl Jan Nepomuk Harrach, který je dodnes považován za průkopníka krkonošské turistiky a lyžování.

V Uherském Ostrohu stojí na náměstí naproti renesančnímu zámku funkcionalistický skvost. Prvorepubliková stavba sloužila od roku 1936 jako obchod Arnošta Adlera se železářským a smíšeným zbožím. Jeho rozkvět však ukončily válka a nucená arizace. Rodinu pak postihl osud mnoha dalších židovských obyvatel města, kteří skončili v koncentračních táborech. Obchodní dům po roce 1948 sloužil jako státní maloobchodní prodejna a od 90. let chátral. Před úplnou zkázou ho zachránil nadšený sběratel starých předmětů, který budovu opravil a vytvořil v ní netradiční muzeum. To je poctou nejen někdejším majitelům, ale všem místním podnikavým živnostníkům.

Odnepaměti jsou Rakousko a Čechy propojeny důležitou obchodní trasou. Už od středověku po ní kupci s povozy přepravovali zboží. V průběhu doby na ni vyrostla řada opevněných sídel, která bděla nad bezpečností karavan a poutníků. Po stopách našich předků se tam můžeme vydat i dnes, a to po takzvané Zemské cestě. Ta spojuje devatenáct hradů a zámků s dalšími kulturními památkami Jižních Čech a rakouského Mühlviertlu. Je dlouhá přes dvě stě kilometrů. Vyhradit si na ni musíte nejméně týden volného času nebo můžete navštívit třeba jen některý ze starobylých objektů. My jsme si vybrali hrad Velešín a zavítáme i do nedalekého Freistadtu – městečka, které si dodnes zachovalo svůj středověký ráz.

Není kovařina jako kovařina. Jeden mistr černého řemesla kove podkovy, druhý mříže a jiný zase nože. Jaromír Kotěra z Hořiček se výrobou nožů zabývá už 22 let. Za tu dobu jich udělal stovky. Nejprve se zabýval zálesáckými, se kterými se dá přežít v divoké přírodě. Dnes už přešel na kopie těch historických, které sloužily k různým účelům nebo byly vizitkou svých majitelů. Vždy se snaží sehnat originál, aby jeho dílo vypadalo co nejvěrněji.

Zámek v Neustupově na Voticku uprostřed drsné krajiny zvané Česká Sibiř vstal jako Fénix z popela. Po spoustě smůly, která ho ve druhé polovině 20. století provázela, padl do oka Michalu Farníkovi. A ten se několik posledních let snaží o jeho znovuzrození. Od dětství snil o tom, že jednou vdechne život nějaké památce a malé sídlo s bohatou historií se pro uskutečnění tohoto záměru náramně hodilo. Ačkoliv to přes ošuntělé fasády nebylo zprvu vůbec znát, původní gotická stavba dostala v období renesance slušivý kabátek, který stálo za to trochu oprášit.