10. listopadu 2024

Lužické hory jsou oblastí zatím tak trochu neobjevenou. My se vydáme na sedm kilometrů dlouhý výšlap, během kterého navštívíme mimo jiné zříceninu hradu Tolštejn. Je to místo spjaté s pověstí o krásné, ale nevěrné Hildě, která se před pomstou zhrzeného manžela chtěla zachránit tím, že ho otrávila. Ten ji ovšem před smrtí stačil proklít, a tak se nešťastnice musí za trest dodnes toulat po hradních ruinách coby bílá paní. Zavražděný manžel ji prý doprovází v podobě černého psa. Čeká nás ale i křížová cesta a společně se pokocháme také výhledy do kraje.

Kampa je pražský ostrov, který z jedné strany obtéká Vltava a z druhé náhon nazývaný Čertovka. Podle legendy dostal jméno podle toho, že majitelka jednoho z místních domů prý měla čertovskou povahu. První pramenem, který Kampu zmiňuje, je listina krále Vladislava II. z 12. století. O zhruba 400 roků později tu začaly vyrůstat obytné domy. Zpočátku se v nich usazovali hlavně řemeslníci, postupně chudé domky nahrazovaly měšťanské příbytky a také šlechtická sídla.

V minulosti jste na mistry černého řemesla narazili v každé vesnici a život bez nich byl zcela nepředstavitelný. Dokázali okovat koně, ale třeba i vytrhnout zub, protože jako jediní měli na vsi kleště. Ve druhé polovině dvacátého století začalo jejich řemeslo upadat a malé dílny postupně nahrazovala sériová výroba. Jedním z těch, kteří tradiční profesi stále udržují na vysoké úrovni, je Petr Štáfl z Uher na Přibyslavsku, za nímž se vypravíme.

Když se v roce 1842 rozhodl kníže Alois II. z Lichtensteina na svém lednickém panství postavit palmový skleník, zrodila se u zámku další okázalá stavba, která zpestřovala zdejší velkolepá setkání evropské šlechty. Vybudována byla na místě původní dřevěné oranžérie a ve své době byl považována za techniky zázrak. Postavena byla z netradičních materiálů, a i svými úctyhodnými rozměry budí pozornost návštěvníků dodnes. Jde navíc o nejstarší existující skleník v Evropě a skladba rostlin v něm je tak pestrá, že vás v každé roční době některá z nich překvapí svými květy.

První rudy, ty stříbrné, objevili v Krušných horách už ve 12. století, později se v oblasti začaly dobývat i další cenné kovy: cín, železo, kobalt a jako poslední uran. Po osm století tady bylo hornictví hlavním zdrojem obživy a podepsalo se i na podobě krajiny. K vidění jsou v ní pozůstatky velkých povrchových dobývek i obrovských podzemních důlních děl, které doplňují horní města. Něco podobného jinde na světě nenajdete. Díky tomu se zdejší Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří dostal před pěti lety i na seznam světového dědictví UNESCO. My se vypravíme do okolí Horní Blatné.