11. srpna 2019

Jednou z vyhlášených vinařských oblastí jižní Moravy je Miroslav na Znojemsku. První písemná zmínka o ní pochází z doby panování Přemysla Otakara I., kdy král věnoval zdejší vinný desátek rajhradskému benediktinskému klášteru. Hrozny se dokonce dostaly i do znaku města. Jenže my se dnes nevydáme do žádného z místních sklípků. Naším cílem bude zámek, který toho sice pamatuje už hodně, ale teprve v roce 2015 se jeho brány otevřely pro všechny milovníky historie. Dozvíme se, kdy a čí zásluhou v těchto místech vyrostlo první panské sídlo, kdy získalo současnou podobu a projdeme se nejzajímavějšími místy.

Morava je se svými víc než tři sta padesáti kilometry třetí nejdelší českou řekou. Pramení v nadmořské výšce 1380 metrů pod vrcholem Králického Sněžníku v Jeseníkách. O kus dál pak tvoří krátký úsek historické hranice Čech a Moravy. I kvůli krásné přírodě, kterou protéká, si ji oblíbili vodáci. Ve své horní části je úzká a divoká. Až u Hanušovic se rozšiřuje a ztrácí na své dravosti. Právě tam milovníci výletů na vodě nasedají do svých člunů. A nalodíme se tam i my. Cestou nás na březích čeká několik zajímavých památek. Vydáme se kupříkladu ke zřícenině Nového hradu, který býval svého času největším panským sídlem na severní Moravě.

Svojanov je jedním z nejstarších českých královských hradů. Vybudovat ho nechal Přemysl Otakar II. a Karel IV. ho dokonce zařadil mezi nejvýznamnější panovnická sídla, která nesmějí být prodána ani zastavena. Přesto se už za vlády jeho syna Zikmunda dostal do rukou několika šlechtických rodů. Od počátku minulého století než sto let už patří městu Polička, které ho nejen udržuje, ale dbá taky o to, aby na něm i dnes vládl čilý ruch. Už několik let se například v červenci scházejí na nádvoří mistři řezbáři, kteří tu ze dřeva vytvářejí významné osobnosti našich dějin, ale taky hrdiny příběhů z dávných časů.

Šumavou kdysi vedly tři staré obchodní cesty, po kterých se z Pasova do Čech přivážela tolik žádaná sůl z alpských nalezišť. Takzvaná „Horní“ končila v Kašperských Horách, „Střední“ ve Vimperku a nejstarší a nejvíce frekventovaná „Dolní“ v Prachaticích. Od počátku 16. století se těmhle cestám začalo říkat „Zlatá stezka“. Stejný název má od letoška síť pěších tras při česko-německé hranici. Nás ale tentokrát k výletu zlákala prachatická větev té původní. Živo je na ní pořád, jen místo soumarů s těžkým nákladem tudy putují rodinky s dětmi k zookoutku u Fefrovských rybníčků.

Zlatavý pěnivý mok se Litovli začal vařit už před víc než sedmi sty lety. V roce 1893 tu pak vyrostl pivovar, který na starou tradici navázal a úspěchy slaví i dnes. Nejspíš i dlouhá historie oboru vedla před 30 lety ke vzniku expozice, která byla první svého druhu na Moravě a je ojedinělá svým rozsahem i komplexním pojetím. Najdete ji přímo v pivovaru a dozvíte se v ní, jak se dřív tekutý chlebíček připravoval, ale připomenete si i to, že by nikdy nebyl tím čím je, nebýt umu mistrů bednářského a sladovnického řemesla. K vidění tu jsou historické dokumenty i pomůcky dávných mistrů vaření tekutého chlebíčku.