10. února 2019

K největším chloubám města Luže na Chrudimsku patří poutní areál na Chlumku. V letech 1667–1669 tu nechala Marie Maxmiliána, hraběnka ze Žďáru, postavit pro zázračný obraz Panny Marie Pomocné kapli. Jenže věhlas místa se rychle šířil a prosit o pomoc k němu přicházelo čím dál víc věřících. A tak se zmíněná dáma už po dvou desítkách let rozhodla nahradit malou modlitebnu velkým chrámem. Jeho dokončení se však už nedočkala. My si ho společně prohlédneme. Budeme obdivovat výzdobu, jejíž součástí je šestice oltářů v bočních kaplích. Do roku 1773 byl chrám spravován jezuity. Významné místo tu proto patří svatému Ignácovi. Pozornost si zaslouží i unikátní varhany.

První zmínka o tvrzi ve Ctěnicích na okraji Prahy pochází ze 14. století. Pánové z rodu Hrzánů z Harasova ji později nechali přestavět na renesanční zámek. Dnešní podoby se památka dočkala v éře baroka. Dnes areál slouží Muzeu hlavního města Prahy. V současnosti jeho prostory zaplnily dřevěně hvězdy prken, která znamenají svět. Právě probíhající výstava totiž mapuje jednu z kapitol našeho slavného loutkářství, které bylo před dvěma lety zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Konkrétně představuje dílo výtvarníka Zdeňka Podhůrského. Jeho postavičky určitě znáte kupříkladu z Cesty do pravěku nebo ze slavných Broučků. Vytvořil taky znělku k pravidelným televizním Dívánkám. Připomeneme si, jak se k loutkám dostal.

Nové Město nad Metují vzniklo v roce 1501 zásluhou Jana Černčického z Kácova. Zanedlouho ale vyhořelo a s budováním se začalo pod vedením Vojtěcha z Pernštejna znovu. Díky malebnému náměstí z té doby si město vysloužilo přezdívku Český Betlém. Nedávno ovšem archeologové při výzkumu zjistili, že oblast naši předci objevili mnohem dřív, než se dosud myslelo. Náměstí vzniklo na skalnatém ostrohu, který je ze tří stran obtékám řekou Metují. Tohle bezpečné místo i proto lidi obývali už tisíc let před naším letopočtem. Existenci tehdejšího hradiště dokládá mimo jiné objevená bronzová spona. Dalšími cennými nálezy jsou úlomky keramiky a zbytky bronzových seker a srpů. Vydáme se ale i do míst, kde stávalo hradiště druhé a taky ke zřícenině hradu Výrov.

Profesí fyzikovi Pavlu Josefovi Macků učaroval už jako malému klukovi středověk a láska k hudbě ho nasměrovala k historickým nástrojům. Pustil se do jejich výroby. Od těch nejjednodušších se postupně vypracovával ke stále složitějším kouskům. Dlouhá léta byla jejich stavba hlavně koníčkem. Jeho druhá velká láska – fyzika – se mu při něm často hodila. Pomohla najít odpovědi na spoustu otázek. Prozradí nám, jaké instrumenty už dokázal postavit, kde všude bychom je mohli vidět a slyšet, ale taky třeba to, které dřevo nejraději používá a jak se na své kousky učil hrát. Do svého království nechává zájemce nejen nahlédnout, ale dovolí jim i vyzkoušet si práci.

Do areálu kasáren generála Otakara Zahálky v Hranicích se normální smrtelníci moc často nedostali. Jenže jeho zajímavá historie a architektonické skvosty, které jsou v areálu k vidění, dovedly představitele naší armády k rozhodnutí zpřístupnit ho veřejnosti. Zájemci se tak můžou projít po chodbách, na kterých údajně trénoval během vojenského výcviku Emil Zátopek a nahlédnout do míst, kde se, obrazně řečeno, zrodili hrdinové první i druhé světové války. Budeme obdivovat starou kapli, ale taky Zrcadlový sál. A ve stálé expozici se posléze dozvíme spoustu zajímavostí z minulosti kasáren i zdejší posádky. Bude nás zajímat i to, čím byla v době svého založení i později výjimečná.