17. června 2018

Do korun stromů nás zavede stezka na úpatí Černé hory v Krkonoších. Patří k největším stavbám svého druhu v Evropě. Z výšky bezmála padesáti metrů se porozhlédneme po krajině, ale především se dozvíme spoustu zajímavostí o místních lesích – od kořenů až po nejvyšší větve. V podzemní expozici například to, jak vypadá ta část lesa, kterou běžně nevidíme. A cestou narazíme i na modely unikátních plžů, endemitů, kteří žijí pouze v této oblasti. Popsáni byli až na konci šedesátých let minulého věku. Jde o Vřetenovku krkonošskou dorůstající do velikosti pouhých patnácti milimetrů. Ti, pro které by výšlap do korun stromů byl málo adrenalinovým zážitkem, si můžou cestu dolů zkrátit a zpestřit jízdou v tobogánu.

Břetislav Jansa z Turnova je sice původní profesí knihkupcem, ale učarovalo mu řezbářské řemeslo. V lese hledá popadané větve a přímo pod širým nebem z nich hezky postaru vyřezává dřevěné lžíce. Vydáme se s ním hledat vhodný materiál a budeme ho sledovat při práci. Břetislava baví zkoušet stále nové druhy dřeva. Každé má totiž svou nezaměnitelnou kresbu i barvu a nabízí úplně jiné tvary. Nejzajímavější bývají obvykle kousky vyrobené z ovocných stromů. Mezi řezbářovými výtvory najdete lžičku z mirabelky, z dubu, ale taky třeba z černého bezu. Propracovat se od kusu větve k takovým nádherným kouskům je práce minimálně na hodinu. Vyřezávání je jen začátek, krásu hotovým kouskům dodává hlavně broušení a leštění. Pomáhá i pár kapek oleje.

Hrádek u Sušice najdeme v Pošumaví pod vrchem Svatobor. Jeho dominantou je zámeček, který si prohlédneme. Původní středověké sídlo nahradilo v 16. století moderní vybudované v duchu renesance. Jak šla léta, dostavovalo se, přistavovalo a upravovalo, až vznikla vlastně taková učebnice architektury v praxi. Jednotlivé architektonické slohy jsou tu na sebe velmi citlivě navázaný, takže dohromady tvoří sourodý celek. V areálu stojí za návštěvu kaple svaté Valburgy. Kromě bohoslužeb se v těchto prostorách konají i koncerty nebo výstavy. Od parku pak vede jedna ze čtyř vycházkových tras na úbočí Svatoboru. Těšit se můžete taky na pramen, kterému lidi připisovali doslova zázračnou moc. Zavítáme rovněž k tvrzi v Kašovicích, kde se zrodil příběh o princezně se zlatou hvězdou na čele.

Milovníky železnice potěšíme návštěvou v největším drážním muzeu u nás. V areálu zrušeného lužanského depa vybudovali na konci minulého století nadšenci muzeum, o které se takřka od počátku, od roku 1999, starají České dráhy. Za třicet let se tu návratu do života dočkaly desítky vyřazených lokomotiv. Aktuálně prochází opravou Heligón, pojmenovaný podle svého baňatého komínu. Jedná se o lokomotivu řady 414, která byla vyráběna na přelomu 19. a 20. století ve Vídni. Celkem jezdilo jen 453 kusů, z toho 119 sloužilo u Československých státních drah. Zajímavostí je, že dnes z celého toho množství již existují jen 3 lokomotivy. Pozornosti návštěvníků se ve zdejším depu těší především parní mašiny, kterých jsou tu k vidění tři desítky. Prohlédneme si taky vůz, v němž cestoval první československý prezident.

Býčí skála v Moravském krasu je zakončením druhého nejdelšího jeskynního systému u nás. Proslavily ji zejména mimořádné archeologické nálezy. Těmi nejstaršími jsou připomínky lovců sobů a divokých koní z doby před 12 tisíci lety. V 19. století pak v těchto podzemních prostorách praotec moravské paleontologie Jindřich Wankel objevil pravěké poklady, které ho proslavily po celém světě. V současné době jsou k vidění v nové expozici v muzeu Blanenska. A pokud se za nimi vypravíte během nejbližších víkendů, můžete exkurzi do dávné historie tohoto kraje spojit i s návštěvou jinak nepřístupné Býčí skály. Kromě obou nalezišť, z nichž to slavnější bylo v roce 1944 přebudováno na podzemní továrnu, vás průvodci zavedou i do míst, která v roce 1804 navštívil císař František I.